Když jsem se na miminko začala moc těšit, potratila jsem
Dobrý den Paní Wahlgrenis,
tuším, že vám píše moc lidí a nebudu se zlobit, když neodepíšete.
Ale přejdu rovnou k věci, se kterou si nevím rady.
Můj manžel jezdí často kvůli zaměstnání na dlouhou dobu mimo a já bývám sama. Někdy měsíc, ale i víc. Přátel moc nemám, jsem hodně introvertní.
Jednoho dne mě oslovil muž, zda by jsem s ním nešla na kávu, já jsem odmítla a vysvětlila mu, že jsem vdaná, on mě ale ubezpečil, že se chce jen poznat a že je vše na mně. Setkali jsme se jen párkrát. Rozhodla jsem se, že to skončím.
Manžela si moc vážím a moc ho miluji.
S tamtím mužem se se setkala snad jen kvůli samotě a nerozvážnosti a přiznám že i z touhy po dobrodružství. Moc se stydím. Na sex nedošlo, ale udělala jsem moc špatnou věc, pomazlila se s ním. Cítila jsem se provinile a byla rozhodnutá všechno ukončit, sešla jsem se s ním v kavárně, abych to udělala. Nejspíš nás ale někdo viděl. Na místo se přiřítil švagr, udělal strašný cirkus. Pak mi nabídnul odvoz domů a řekl, že si musíme promluvit a já přijala.
Když mě odvezl, vystoupil se mnou a bez vyzvání šel až do bytu. Vím, že si asi budete myslet, že jsem si to zasloužila, já to vím taky. Zbil mě a pak znásilnil. Při odchodu mi pohrozil.
Měla jsem zaměstnání, o které jsem přišla. Nechtěla jsem nikam jít zbitá. Postupně jsem se z toho dostávala a když se vrátil manžel, pomilovala jsem se s ním. Myslela jsem, že to ten zážitek přebije. Ale nepřebilo...
Švag věděl, že udělal špatnou věc, nedíval se na mě a nemluvil se mnou, maximálně jednu větu.
Brzy jsem zjistila, že jsem těhotná. Sedělo to na švagra. Moc jsem trpěla. Hned jsem si od doktora nechala sepsat žádost o interupci. Pak jsem si to rozmyslela.
Došlo mi, že nemám právo o tom rozhodnovat, že to není můj život a že si dítě ponechám. Oznámila jsem manželovi, že budeme mít miminko, byl z té zprávy nadšený, plánoval oslavu. A já když jsem se na miminko začala moc těšit, potratila jsem.
Necítím se jako žena, vím, že jsem zklamala. Zhubla jsem o víc než 15 kilo za tu dobu. Nedokázala jsem to donosit, vím, že je to moje vina. Ale proč? Proč to tak bylo?
Nemám právo být šťastná?
Já jsem to dítě chtěla a týden po tom, co jsem o tom byla přesvědčená, tak zemřelo. Nechápu celou situaci.
Prosím, sdělte mi svůj pohled.
Myslíte, že je to karma?
Že jsem udělala někomu stejně špatnou věc?
Nebo je to odplata za podvod manžela?
Děkuji
Penelopa 29.07.2010
Milá Penelopo,
nesmíte si vyčítat, že jste potratila. Tohle rozhodně není Vaše vina. Tady bylo v hlavní roli miminko, které se odmítlo účastnit dalšího děje za okolností, které se staly. Miminko si svou cestu do tohoto světa volí, tady byl rozpor, nedošlo k naplnění vztahu, nešlo o lásku.
Z našeho lidského hlediska jistě každého zajímá, co bude dál, zda ten, na němž je nyní celá vina, bude potrestán. Máme pozemské soudy, ty jsou tady proto, aby se další takové činy neopakovaly. Mnohem větší platnost mají ale ty soudy vyšší. Ty tzv. Boží mlejny, melou fakt přesně. Nemám z tohoto úhlupohledu strach, že by dotyčný nebyl potrestán.
Spíš je tady otázkou, proč se to muselo až takhle vyhrotit.
Ta chvíle je pro Vás zásadní, jen těžko se od ní dostáváte do běžné reality, je to okamžik, který vytryskl jako gejzír a všechno minulé zatopil. Nic, co bylo dřív, už neplatí. Jste v mnoha směrech znejsitěna. Bojíte se na cokoliv upozornit, stáhla jste se nejspíš do sebe, jak jste nekomunikovala s lidmi dřív, neděláte to ani nyní. Ale nic se neděje jen tak. Tahle chvíle Vás dostala do důležitého zastavení. Tak nějak vnitřně si namlouváte, že je všechno v pořádku, že se vlastně ani tak moc nestalo, schováváte se pod neprůhlednou masku, nikdo do Vašeho nitra nevidí, ale přitom se moc moc trápíte.
Bojíte se cokoliv naznačit, protože tušíte, že by se odkrylo to, co za tím bylo, tedy ten muž z kavárny. Víte dobře, že se nic nestalo, ale spíš se obáváte o verzi, s kterou by přišel muž, z kterého máte strach. Přitom Váš manžel je pořád vedle Vás, nejspíš nechápe, co se stalo, proč se mu tak měníte před očima.
Potřebovala byste tohle celé pochopit, je pro Vás důležité tuto událost od sebe odsunout a jaksi vnitřně se očistit. Je tady velký vykřičník, zranění, zrada. Ale přejít odtud po nejistém můstku nad propastí byste se odvážit mohla. Jakmile tento most přejdete, budete opět sama sebou a můžete se na sebe opět podívat jako na ženu. To zatím nedokážete. Žena ve Vás byla ušlapána. Ale nebojte se, tento proces je Vám otevřený, dokonce byste měla dojít i k roli matky.
© Wahlgrenis
29.07.2010
Milá Penelopo,
chci Vám vyjádřit mou podporu.
Přeji hodně sil k pochopení, že vše je tak, jak má být.
Měla jste sílu se svěřit tady Wahl, to je už první krok.
Chci, abyste věděla, že já za sebe Vás neodsuzuji, nesoudím.
Držím pěstičky a moc Vám přeji, abyste svou cestičku našla, a našla sebe sama, i když to je někdy takto "bolestivé" a vůbec ne jednoduché.
S láskou
Rosa 29.07.2010
Wahl..
to je nádhera, co jsi odpověděla ...
Promiň mi prosím Tě, jsem fakt v úžasu, nebo v obdivu, jak pojmenovat ??...
Posílám Ti svou energii, slova ani nemusím viď...
Rosa 29.07.2010
Wahl,
to je zvlastni, ze todle vyslo prave dnes.
Taky by me zajimalo, jak se ocistit... od toho, kdo vas pospinil...
ocisitit si auru, aby to v ni uz nebylo.
bylinkove caje tady asi nepomohou.
Pro me bylo normalni, ze se na me clovek sape... otira se o me a chce po mne sexualni kontakt uz asi tak od 4 let...
az nekdy zhruba do 12-13 let.... neumela... nemohla... nevedela sem, ze muzu rict ne
byla sem mala
asi k tomu melo dojit...
cely zivot mam studovat vliv sexuality na zivot
uz je to asi muj ukol
ale je to tam..
driv to nebylo tak zive.. ted to citim vidim. vnimam.. pokazde kdyz se sama sebe chci intimne dotknout...
vidim jeho
taky musim prejit pres most..
zda se ze pryc od vsech ktere sem tak milovala
zda se ze cely svet zklamal a nebo sem ja zklamala?
a ze tu neni nikdo komu by se dalo verit
az na nejake svetylko v dalce.. ktere mozna rika trochu pravdy...
treba je tu opravdu nejaka vyssi spravedlnost...
akorat to neni moc videt
hlavne nechci podlehnout iluzim
a umrit v klamu
jedina moje touha je byt se svou laskou
zamilovala sem se a asi me to zabije
takze musim prestat se nicit
asi tu jeste zustanu jen ja a Buh.
a budeme si povidat...
Hvezdicka 30.07.2010
