Napsala jste mi, že pokud už nejsem těhotná, mělo by to být začátkem září
Přeji pěkný den, Wahlgrenis,
omlouvám se, pořád se na něco vyptávám a vím, že jste velmi vytížená a nemáte na starost jen mně, ale v mé situaci si prostě nemohu pomoct, pořád se mi to honí hlavou. Stále přemýšlím nad tím, proč k nám duše miminka nechtěla, respektive si to rozmyslela, když jsem v 6tt potratila. Mimi si oba s manželem velmi přejeme a těšíme se na něj, do mého života by přivedlo světlo, smysl. Jak jste mi napsala již v březnu, tak u mě by neměl být problém, mám milujícího manžela, zdravotní stav je odrazem duše a záleží na tom, jak sama sebe přijmu. V tom je možná ten problém, jsem k sobě až přehnaně kritická a po pravdě nemám sebe samu moc ráda, dávám si hodně věcí za vinu, vyčítám si je, mám poměrně nízké sebevědomí, přitom mi lidé říkají, že nemám proč.
Chtěla bych vědět, jakého pohlaví mělo miminko být a zda mi můžete říct, jestli smím doufat, že k nám ještě dítě přijde a co to bude, i když mně na pohlaví nezáleží. V
březnové konferenci jste mi napsala, že pokud už nejsem těhotná, mělo by to přijít začátkem září. Vidíte, těhotná jsem v té době byla, ale dopadlo to špatně. Dobře si uvědomuju, že dítě není hračka, že to nejde na lusknutí prstem, že si člověk musí dítě tzv. zasloužit, ale když zase vidím ženy v mém okolí, které si prostě řekly, že chtějí dítě a hned se jim to povedlo a dokonce jsou mezi nimi i takové, které dítě moc nechtějí, pochybují o tom, nejsou si jisté finanční ani partnerskou situací a přesto se jim dítě narodí, nechápu to.... Co dělám já špatně? Jsem plná strachu, že se nám to nepodaří, že nám to není dáno, že se to bude opakovat a bojím se i vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, mám nějaké problémy a ty mě možná svazují a nutí mě pořád myslet na špatné věci...
Přeji krásný, i když upršený den.
Levia 17.05.2010
Dobrý den, Wahl,
srdečně Vás zdavím po nějaké době a obracím se na Vás s prosbou, zda byste se mohla podívat trochu do mé budoucnosti, na mou situaci.
Psala jsem Vám o našich problémech, že si s manželem strašně moc přejeme miminko, bohužel první těhotenství skončilo potratem v 8tt (zamlklůé těhotenství), neobjevilo se srdíčko....
Předpovídala jste mi, že nad mým dalším těhotenstvím je Boží oko a neměla bych pochybovat, že kolem nás je láska, která otvírá brány miminku.
Dokonce jste zmínila, že bych mohla znovu otěhotnět někdy v září.
Tento čas nastal, já ale nedokážu pořádně popsat, co se se mnou děje, najednou jsem velice neklidná, mám strašný strach, jsem jakoby v křeči a to všechno proto, že se nesmírně bojím, co bude, zda se situace nebude opakovat, co mám udělat, aby si to dušiška rozmyslela a konečně k nám přišla....
Milá Wahl, můžete mi alespoň nastínit, jak to s námi vypadá?
Vím, že jsou věci v mém životě, které nejsou ideální, ale snažíme se, s manželem se velmi milujeme a je mi oporou, zázemí máme, občas mám nějaké zdravotní problémy, ale
ty asi souvisí s mým celkovým psychickým stavem, s tím jak se přijímám.
Moc Vám děkuji za odpověď, bude-li jakákoliv.
Mějte se krásně, hezké září.
Levia 15.09.2010
Milá Levio,
každý výklad, kdy se člověk podívá trochu do budoucnosti, je s otazníkem. Vztahuje se totiž k okamžiku, kdy se výklad provádí. Předpokládá se, že tento stav nastane za zcela přirozeného vývoje, když se nebude nic měnit.
Samozřejmě osud má každý ve svých rukou, stane se tedy to, co chceme. S "osudem" se dá pracovat...
Málokdo ale dokáže s tím, co by se mělo stát, pracovat tak, aby to bylo v souladu s Univerzem. Někdo může být odkrytými skutečnostmi zcela paralyzován. Snaží se jednat jinak, v křeči, je paralyzován.
Tady by se měl člověk zamyslet, jestli je vůbec dobré dívat se někam za ten tenký závoj, který nás odděluje od budoucnosti...
Ve Vašem případě mi právě připadá, že se stalo to, co jste neočekávala. Přišla obrovská vlna strachu místo radostného očekávání. Do toho miminko vstoupit nemůže. Strach není dobrý kamarád.
Sama musíte vědět, jak se cítíte. Nic moc. Máte sevřený žaludek, špatně se Vám dýchá, probouzíte se zpocená... A přitom jste už tak docela blízko. Jen se potřebujete dostat na druhý břeh, kde byste jen tak volně plula, potřebujete se zbavit zátěže z minulosti.
Už se před Vámi otevíral jiný svět, ale toho jste se zalekla a raději jste ta vrátka před sebou zabouchla. To byla chyba.
Zkuste si odpovědět na otázku, jestli jste ochotna začít tuto novou cestu znovu. Miminko na to čeká... Prosím, zkuste to ještě.
© Wahlgrenis
16.09.2010
Milá Wahl,
moc Vám děkuji za odpověď, že jste si udělala čas.
Skutečnost je opravdu taková, že místo toho, abych se těšila na to, že bude zase dobře, že tentokrát se to podaří a těhotenství přijde již brzy a všechno dopadne dobře, tak mám v sobě velký strach, pocity viny, dokonce až nelibost vůči své osobě.
Wahl, poraďte mi, prosím, co mám dělat?
Jak se mám zbavit toho strachu, jak se mám dostat na druhý břeh?
Nejsem už nejmladší, na první dítě ve 30 letech, nic moc, viďte?
Vždycky jsem si děti přála, chtěla jsem minimálně dvě, teď mám pocit, že se mi to nepodaří. Můj život nebyl moc lehký, musela jsem překonávat už hodně smutných a
složitých situací, když to srovnám s vrstevníky, byl můj život vždy komplikovanější.
Teď mám i obavy z toho, že i můj manžel, který mě velmi miluje a doposud mi byl velkou oporou, se ode mne odvrátí, zatouží po jiném, spokojenějším životě.
Milá Wahl, je mi hrozně smutno, cítím se opuštěná, sama, doufala jsem, že ten nahoře už se nade mnou slituje, že mi dopřeje to štěstí, stát se matkou, což jsem
si vždycky velmi přála. Sama jsem tu rodičovskou lásku dostávala spíše jen z jedné strany, od matky, s otcem jsme si bohužel nikdy moc nerozuměli, což mě také velmi trápí. Teď je vážněji nemocný. Říká se, že když si člověk něco moc přeje, splní se mu to, že vysílá informaci do vesmíru a je vyslyšen.Asi to nedělám správně.
Wahl, prosím Vás, poraďte, jak se mám strachu zbavit, jak začít věřit, že bude líp, že těhotenství přijde, že se miminku tentokrát nic nestane. Byl to pro mě tehdy obrovský šok, přímo trauma. Myslela jsem si, že jsem se s tím už srovnala, ale teď se mi to všechno začalo vracet...
Moc Vám děkuji.
Pěkný den.
Levia 16.09.2010
Zdravím Vás, drahá Wahlgrenis,
píšu, jak jsem slíbila.
Chtěla jsem se Vás zeptat, zda kromě svých ateliérů v Praze a Pardubicích jezdíte někdy i do Olomouce? Ráda bych se s Vámi setkala osobně.
Ještě Vám chci napsat, že mi moc pomáháte, dnes jsem na Vašich stránkách četla Váš nádherný příspěvek
Naučme se děkovat za všechno.... Opět je tam kus pravdy, navíc je to napsáno Vašim krásným způsobem, který osloví spoustu lidí.
Také bych Vám chtěla říct, že jsem o víkendu hodně přemýšlela, co jste mi psala o
nutnosti vymanit se z běžného stereotypu života, zbavit se zátěže z minulosti, strachu, že miminko na to čeká, že už bylo tak blízko....
Wahl, jak moc bych si přála, aby k nám miminko už přišlo, abychom mu mohli dávat bezmeznou lásku, žít jen pro něho. Oba si to s manželem moc přejeme. Já jsem o víkendu také hodně plakala, možná jsem všechen ten smutek ze sebe potřebovala dostat, uvědomila jsem si, že musím být vděčná za to, co mám, jak žiju, za mého partnera, který je naprosto úžasný, za jeho i mé rodiče, sourozence, že na světě přece nejsem sama, že musím bojovat.
Wahl, mohla byste se podívat, jak to se mnou, s námi teď akutálně vypadá?
Snažím se zabavit, najít si oblíbenou činnost, chodit do přírody, dělat ostatním radost. Prostě vysílat pozitivní energii do Vesmíru. Poslední týdny jsem cítila velkou tíhu na prsou, úzkost, strach, byla jsem zmatená, teď mám pocit, že to polevilo, jakoby mě nějaká síla uklidňovala, dodávala odvahu, střežila mé kroky a činy.
Nevím, jak to souvisí, ale poslední dny se mi hodně zdálo o mých mrtvých prarodičích, manželovi se zase zdálo, že jsem měla malé krásné jehňátko, které jsem nosila v náručí....
Krásný den, Wahl, ještě se Vám určitě ozvu.
Levia 20.09.2010
Milá Levio,
aktuálně jste pořád paralyzována strachem, ale chápete už, že tohle není dobře. To, co se stalo, zamávalo celým Vaším životem, to je logické, teď s od toho jen složitě odpoutáváte, nevidíte před sebou jasný směr a to Vás vrací zpět, pořád se otáčíte a tím se pochybnosti zase objevují.
Vy se ale zatím od toho, co Vás potkalo, nedokážete odpoutat. I když nic takového už tady pro Vás připravené není. Tyto zkušenosti stačily. Tohle se sice snadno poslouchá, ale je problém to přijmout a uvěřit tomu, já vím.
Je třeba zcela vypustit to, co Vás nyní trápí, nemyslet hlavou, to by bylo nejlepší. Radovat se, těšit se, dělat jen to, co Vás baví.
Přeladit celý svůj život i barevně, do červené, oranžové... Jste zbytečně pod maskou, ukrýváte nejen svá trápení, ale i radost. Všechno byste měla pustit, jako kyž se zvednou ta stavidla venku u rybníka. To znáte... Najednou je plno vody všude, víte, že i plakat se může, když to na Vás přijde. Nic v sobě nesmíte dusit. Jakmile se Vám tohle podaří, až budete na zcela jiné vlně, otěhotnět se podaří zcela přirozeně, krásně... Zatím to vypadá na chlapečka. Uvidíme.
© Wahlgrenis
20.09.2010
Milá Wahl,
moc Vám děkuji za odpověď, právě tohle jsem asi potřebovala slyšet a zrovna od někoho, jako jste Vy!
Slyšet, že tohle už mě nepotká, že už nic takového tady pro mě připravené není, tato zkušenost stačila. Ano, dost mi to změnilo náhled na svět a všechno ostatní. Jak píšete, že se stále nedokážu od minulosti a právě této události odpoutat, stále se k ní vracím, to je pravda, asi bych měla udělat tlustou čáru, co bylo, to bylo....
Myslela jsem si, že když o tom budu normálně otevřeně mluvit, pomůže mi to snáz se s tím vyrovnat, ale opak byl pravdou, spíš jsem se vnitřně drásala víc a víc. Každému prostě vyhovuje a pomáhá něco jiného. To skrývání svých citů, jak už radosti, tak i smutko je způsobeno i mou povahou, jsem introvert a skutečně nedokážu city dávat příliš najevo, někteří, kdo mě neznají, tak si dokonce myslí, že jsem chladná, odtažitá.
Wahl, mám podobné pocity, jako když jsem byla prvně těhotná, ale asi si to jen vsugerovávám, zatím asi nejsem připravená, i když původně jste mi těhotenství předpovídala na září. Ale jak už jsme to probíraly, každý výklad se vztahuje k dané chvíli....
Moc Vám děkuji za podporu, těším se, že i já Vám budu moct poslat fotky miminka z ultrazvuku a pak i narozeného a že to bude již brzy.
Krásný prosluněný den!
Levia 21.09.2010
Milá Wahlgrenis,
můžete mi alespoň naznačit časový horizont, kdy bych mohla otěhotnět a stát se maminkou, tentokrát již bez komplikací?
Snažím se dodržovat všechny Vaše rady, myslet pozitvně, nepřipouštět si nic špatného, nevracet se zpátky.
To víte, ten vnitřní stach, červíček pochybností, ten tam vždycky bude.
Potrat s vámi zamává, není lehké se s ním zcela vypořádat.
Zvlášť, když jsme se na miminko tak těšili.
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, jako by mi něco říkalo, ještě se neraduj, nemáš vyhráno, ještě tě čeká hodně těžkých chvil.
Vlastně jsem ani nepočítala s tím, že to bude tak rychle, myslela jsem si, že mi bude trvat déle než otěhotním.
Radost dlouho netrvala a zlé tušení se vyplnilo.
Wahl, kdy k nám naše miminko, snad chlapeček(?) přijde?
Vím, není lehké takto přesně odpovědět, tyto věci nelze naplánovat jako nákup
pračky.
Mějte se krásně.
Levia 13.10.2010
Milá Levio,
není úplně snadné napsat, kdy byste měla otěhotnět. Sice už to vypadá na posun, už se něco mění, ale zatím tento proces ještě zcela v pořádku není. Pořád je ale při Vás dušička chlapečka, to je stejné jako minule. Mně to připadá, jako byste se nyní snažila dosáhnout svého, ale není to takové to volné "plutí" životem, nejste zcela uvolněna a položena do procesu... To se ještě nepodařilo. Všechno kolem sebe si berete příliš osobně, to bude také chyba. Potřebujete se od všech starostí mírně distancovat, jako by se Vás netýkaly.
Pokud bychom se zaměřili na termín, pak byste pravděpodobně mohla otěhotnět v únoru nebo v březnu příštího roku, to se jeví už jako průchodné. Nesmíte se ale ničeho bát. Já vím, tohle se snadno řekne, ale mnohem složitější je to přijmout srdcem, pochopit to vnitřně. Zkuste to ale...
© Wahlgrenis
14.10.2010
Drahá Wahlgrenis,
děkuji Vám za odpověď.
Jsem sice trochu smutná, ale věřím, že se miminka dočkáme.
Levia 14.10.2010
Milá Wahlgrenis,
čas ubíhá a já Vám po nějaké době zase píšu.
Dnes jsem si na Vašich stránkách přečetla zajímavý příspěvek o relativitě
času, že si ho vlastně vytváříme sami.
Takže jak tedy ten čas plyne, dělám určité pokroky ale i chyby, někdy se zastavím, možná i vrátím o krok zpět, ale hlavně se snažím jít dopředu, neohlížet se už na
minulost.
Wahl, mohu Vás poprosit o nastínění mé současné situace, jak to s námi s manželem vypadá, jestli se tento rok budeme moct radovat z vytouženého miminka?
Psala jste, že je nám dušička chlapečka už blízko...
Pokud děláme něco špatně, můžete nás upozornit?
Zdravím Vás!
Levia 13.01.2011
Dobrý den,
dnes jsem si na Vašich stránkách přečetla příběh paní Petrie
Už tři roky se s manželem snažíme o miminko .
Odepsala jste jí, že možná příčina, že miminko nepřichází je, že jí ho někdo v
okolí nepřeje.
Zamyslela jsem se nad tím a říkám si, že jsme možná s manželem v podobné situaci.
Myslím si, že ve svém okolí mám také nepřející lidi.
Bohužel na světě takoví lidé jsou a není jich málo, alespoň já mám takovou zkušenost.
Také si ale říkám, že s tím se přece nedá nic dělat!
Jak má paní Petrie nebo ostatní ovlivnit nepřejícnost svého okolí?
Můžeme pracovat sami na sobě, ale ovlivnit okolí?
Wahlgrenis, už hodněkrát jste psala, že lékaři nemají vždy pravdu, zvlášť v případech, kdy se páry marně snaží o dítě a to nepřichází, že pak radí jedinou možnost - umělé oplodnění, protože už neví z které do které a příčinu vlastně nejsou schopni přímo odhalit.
Nezlobte se na mě, ale já mám občas pocit, když si pročítám Vaše stránky, že budoucím rodičům také neradíte nic konkrétního, že když už to trvá moc dlouho, řeknete, že jsou zastaveni, že musí něco změnit.
Promiňte mi to ještě jednou, ale z Vašeho pohledu je to možná nad slunce jasné, co by měly dané páry udělat, ale nám to mnohdy tak jasné není.
Tápeme, nevíme, co děláme stále špatně, i když se řídíme Vašimi radami, měníme stereotyp, stravu, chování, přístup k sobě samým.
Někdy nám to prostě přijde opravdu hodně dlouhá doba, i když čas je relativní.
Pak máme tendece upadat do letargie, depresí a je to začarovaný kruh, vracíme se zase zpátky, místo abychom šli dopředu.
Co je například problém u mě a manžela, jsme slušní lidé, milujeme se, žijeme jeden pro druhého, máme zázemí, jen ty děti nám pořád schází, přitom jsme přesvědčeni, že bychom byli skvělými rodiči, alespoň bychom se o to moc snažili.
A vidíte, dušiška je stále nespokojená, protože k nám nechce.
Nedivte se párům a ženám, kteří už o dítě jednou přišli, že mají strach, aby nějaké příště vůbec ještě bylo a neopakovalo se to, co už se jednou stalo.
Nicméně, to neznamená, že si Vás a Vašich rad nevážím, že jim nevěřím, že mi nepomáhají.
To bych jinak tyto stránky nenavštěvovala.
Levia 14.01.2011
Milá Levio,
děkuji Vám za Vaši upřímnost.
Rozumím Vám, chápu, co píšete, co Vás trápí.
Ale nejsem tzv. léčitel, který by za Vás převzal odpovědnost.
Mohu Vám pouze ukázat, kudy vede cesta, vede-li.
Nemám žádné zaručeně oplodňovací cviky, čaje, masáže atd., ale mluvím s budoucími rodiči ve zcela jiné rovině.
Čas není...
Pokud dojde k pochopení jistých souvislostí a posunu směrem dál, otěhotnění nastává.
Miminko přichází jako dar, jako naplnění vztahu, jako odměna.
Není možné dívat se na ty dva, co už všechno zvládli, co mají, a že jediné, co jim ještě chybí, je právě miminko.
Všude kolem by měla být láska, jde pouze o ty dva, ne o "program těhotnět".
Nevím, jestli mi dobře rozumíte, ale je to tak individuální, že není možné popsat všechny varianty, co mají tzv. zastavení budoucí rodiče pochopit nebo změnit.
Tohle je jejich proces.
Na akcích, které jsem pro maminky, ke kterým miminko nepřichází, jsme objevily řadu brzdících mechanismů.
Jsou to často pro ně naprosto neviditelné zdi, přes které ovšem miminko nemůže projít.
Pokud se tyto bariéry podaří zlikvidovat, cesta je najednou volná.
© Wahlgrenis
14.01.2011
Milá Wahlgrenis,
já vám také děkuji.
Vím, že nejste léčitelka a nemůžete tedy přesně říci, co má kdo dělat, každý osud je navíc tolik odlišný, jak píšete.
Snažíte se lidi nasměrovat, upozornit na možný problém, je na nich, jak se k tomu postaví.
Říkám to správně?
Mně jde spíš jen o to, aby má dušička měla trochu klid, jestli je nám miminko už blízko a jestli se dočkáme.
Vím, že tyhle věci mnohdy víte, předpovíte je a skutečně se stanou.
Nejsem bohužel na takové "úrovni" v chápání těchto věcí, lidově řečeno mezi nebem a zemí, jemnohmotný svět atd. jako jste Vy.
Zatím?
Vím, že i když mi dnes řeknete, že za měsíc budu těhotná (teď to hodně zjednodušuji), že to není zaručené, že záleží na mně, jestli to tak bude, jestli zase neudělám krok zpět, nic není neměnné, co platí dnes, nemusí platit zítra, nemám pravdu?
Každopádně Vám děkuji za Váš výklad.
Levia 14.01.2011
Milá Levio,
přestože duše přichází do tohoto světa opakovaně, při každém novém zrození je zatažena ta těžká neprůhledná opona a mizí všechny minulé zážitky.
Teprve později se člověk může dostat do konfrontace s minulostí, bývá to obvykle v krizových chvílích, kdy se dostane na samotné dno svých možností.
Teprve přes krizi je možné dohlédnout dál.
Teprve přes krizi mohou přijít odměny.
Představte si, jak by to bylo jednoduché, kdyby člověk hned všechno věděl, proč je tady, co je jeho posláním, co má dělat, anebo kdyby si to mohl někde přečíst, od někoho vyžádat...
Pak by život jako takový ztratil smysl.
Člověk sem přichází, aby něco pochopil, aby k něčemu došel.
Sám.
Není možné nikoho nikam otáčet ani mu násilím otevírat oči.
Je možné jen lehce naznačit, možná malinko napovědět, ale tajenku si každý odkrývá sám.
© Wahlgrenis
15.01.2011
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám za zajímavá slova, jsou důvodem k zamyšlení.
Když píšete, že až přes krizi je možné dohlédnout dál a až přes krizi mohou přijít odměny, tak si někdy říkám, kolik těch krizí ještě musím ustát.
Víte, já už to od narození nemám zrovna snadné, musela jsem se vypořádat už s hodně krizovými okamžiky, ať už se to týkalo zdraví, situace v rodině, plánování budoucnosti a v neposlední řadě s potratem, který mě opravdu hluboce zasáhl.
Někdy mám pocit, že se mi nic v životě nedaří, jak bych chtěla.
Snad je to i tím, že dělám hodně chyb nebo že jsem velmi kritická, jak k sobě, tak k okolí a velmi náročná a když to není podle mých představ, jsem nespokojená.
Myslím si, že s hodně věcmi v mém životě, s kterými nejsem až tak spokojená, se snažím něco dělat, změnit je, jen některé se mění těžko, není to tak snadné.
Třeba změna práce.
V dnešní době není tak snadné najít dobrou a stálou práci.
No a také Vám musím říct, milá Wahl, že někdy bych to opravdu brala, aby člověk všechno věděl, jak má co dělat, co je jeho posláním atd.
I když jak píšete, asi by to byla nuda.
Já jen, že je opravdu těžké najít ten pravý smysl života, pochopit, proč tu jsme, co je naším posláním.
Někteří lidé a myslím, že jich není zrovna málo, na to nepřijdou do konce svého života.
Já doufám, že nebudu ten případ!
Chtěla jsem jen vědět, jestli budu matkou, to je celé.
Ale tak jako ostatní věci, ani tohle mi nikdo nemůže zajistit.
Wahl, mohla by být příčina mého bloku v tom věčném strachu, který si nesu už od dětství, kdy mi zjistili jednu nemoc-poruchu,ne příliš obvyklou a vlastně už od té doby se bojím, že nebudu moct mít děti.
Přeji pěkný začátek pracovního týdne.
Levia 17.01.2011
Milá Levio,
člověk by nikdy neměl posuzovat vlastní krize a trápení, dívat se na ně a hodnotit je, jestli jich už je dost nebo málo... ale všechno, co se mu děje, by měl přijímat s maximální pokorou, děkovat za všechny osudové rány.
Ostatní mohou žít příběh, který se nám jeví jako pohádkový.
Ale nikdy nevíme, co je trápí, co řeší, co v sobě zpracovávají.
Všechno, co nám vstupuje do cesty, má nějaký význam.
Náhody neexistují.
Pokud se budete na svůj život dívat jako na sestavu trápení a proher, pak to tak také samozřejmě bude.
Zkuste všechno, co zažíváte, brát pozitivně, děkujte za každý den, je-li úžasný, ale i za ten, kdy je Vám do pláče.
Nesmíte se o nic násilně snažit, nesmíte bojovat.
Ideální by bylo, pokud byste se naučila plout, brát všechno jako radost, povznést se nad trápení, užívat si maximálně každý okamžik.
Pak si najednou všimnete, že je Váš život zbarvený do krásných pastelových barev, které tady dříve nebyly.
Strach vytváří bloky v těle, měla byste se proto svého strachu - a je jedno, z čeho ho máte - jednou provždy zbavit.
Žijte radostí, nekonečnou láskou a nadějí.
Nikdy si nic hezkého nezakazujte.
© Wahlgrenis
23.01.2011
Dobrý den, milá Wahl,
tak tu máme první jarní den, sluníčko svítí, tak si říkám, že i pro mě snad začne být hezky na světě.
Nechci se rouhat, není to tak špatné, vlastně si žiju docela normálně, spokojeně, jen k té opravdové spokojenosti pořád něco chybí.
To vytoužené miminko.
Ale říkám si, že nejsem jediná na světě, která má své trápení, když si uvědomím tu hrůzu, kterou asi prožívá rodina Aničky nebo lidé v Japonsku, je mi z toho moc smutno.
Milá Wahl, moc Vás prosím, můžete mi říct, jak to se mnou, s námi vypadá?
Myslím, že se hodně věcí v mém životě změnilo, přijímám všechno tak, jak to je, nesnažím se jít proti proudu, volně plynu.
Můžete se podívat do pláství nebo využít jiné Vaší metody a říct mi, jak to s námi
vypadá?
Moc Vám děkuji.
Levia 21.03.2011
Dobrý den, Wahlgrenis,
můžete mi prosím odpovědět?
Je jedno co, unesu to.
Také jsem se Vás chtěla zeptat, zda znáte Jonášovu metodu početí a co si o ní myslíte.
Krásný den.
Levia 05.04.2011
Milá Wahl,
já jsem Vám něco provedla, že už ani nazařazujete na stránky mé dotazy?
Budu tedy brát Vaše mlčení jako souhlas.
Vím, že máte hodně práce a také, že na některé dotazy prostě neodpovídáte.
Nezlobte se na mne, prosím, jen jsem chtěla vědět...
Ale to je jedno.
Myslím, že odpověď na to, co chci vědět, už stejně znám.
Mějte se dobře a děkuji Vám.
Levia 07.04.2011
Dobrý den, Wahlgrenis,
asi tuším, co si o mně myslíte, i o mých názorech.
Věřte, že mě ale k určitým krokům a úvahám vede naprosté zoufalství.
Z mého pohledu už jsem uděla všechno pro to, aby se k nám dušička rozhodla přijít, ale bohužel to asi nestačilo.
Ty naděje, které se střídají s naprostým zoufalstvím, to už nešlo vydržet.
Asi i dělám chybu, když si čtu různé "chytré" články na internetu o umělém oplodnění, problematice otěhotnění, donošení plodu atd.
Ale to víte, není mi už dvacet a tak mám strach, že už mi v tomto směru "ujel vlak".
Mé obavy se natolik stupňovaly, že jsem musela vyhledat i lékařskou pomoc a beru léky na zklidnění, jelikož jsem začala mít velké problémy se spaním, cítila se pořád unavená, celkově v nepohodě.
Asi byste mi řekla, že právě tohle miminko odrazuje, že nechce mít smutnou matku, ale i když jsem se na něj těšila, mluvila s ním, psala mu dopisy, nic nepomohlo, prostě k nám dušička asi nechce.
Ten potrat loni mi velmi ublížil.
Kdybych věděla příčinu, proč k nám duše nechce, možná by mi to i pomohlo se s tím lépe vyrovnat.
Třeba to souvisí s mým minulým životem, nevím.
Děkuji
Levia 15.04.2011
Dobrý den, milá Wahl,
vzpomínám na naše setkání u Vás v ateliéru a snažím se řídit radami, které jsem od Vás dostala.
V současné době sháním
ricinový olej na zábaly )
Jen, jak jste mi říkala o té chuti do života, o radosti, že si musím najít něco, co mě bude bavit a dělat šťastnou, to mi nějak nejde...
Posledních pár dnů jsem jak tělo bez duše.
Víte, přemýšlela jsem i co jste mi říkala, že jsem na Vás na první dojem zapůsobila namyšleně, povzneseně...
Je to možné.
Takovýto dojem budím, ale myslím si, že taková nejsem.
To, že se tvářím přísně nebo vážně, to je takový můj druh sebeobrany.
Také jsem přemýšlela o tom oblečení a barvách, věřte mi, mám i jiné barvy kromě červené, kterou vlastně nemám moc ráda.
Ale nemyslím si, že právě oblečení by ovlivňovalo tolik, jaký člověk je a jestli může mít děti.
Znám tolik osob, které nosí výstřední oblečení, zvířecí vzory a děti mají....
Wahl, mohu se ještě zeptat?
Je možné, že dítě by k nám přišlo dříve než v prosinci, jak jste předpověděla nebo také později?
Stále o sobě pochybuji, to bude velmi těžké změnit.
Sama jste mi řekla, že od dětství žiju ve strachu.
To vám k sebevědomí moc nepřidá.
Zkoušela jsem si před zrcadlem i to chválení, jak jste mi řekla, opravdu se snažím....
Pak přijde den, kdy se nic nedaří, kdy mám pocit, že nic nevyjde, že je všechno špatně.
Wahl, měla bych začít připravovat pokoj pro dítě?
Zatím je nezařízený, jen prázdný pokoj.
Sice v něm uklízím, mám tam záclony, květiny, ale jinak je prázdný.
Teď s manželem čekáme na výsledky jeho spermiogramu, i když jak jste mi i řekla, také tomu nepřikládám příliš velkou váhu.
Oni to prostě na něco svést musí.
Mimochodem, už jsem jednou otěhotněla a docela rychle.
Bohužel to nevyšlo.
Pěkný den
P.S. Mohu se zeptat, kde jste sehnala ten
krásný deštník s ovečkama ?
Byl super!
Levia 10.05.2011
Wahl,
ty deštníky jsou prostě úžasné!
Jeden krásnější než druhý, ale ty ovečky asi vedou.
Já ovečky totiž miluju.
Sama bych ale tak krásné nenamalovala.
Levia 11.05.2011
Krásný den, milá Wahlgrenis,
tak jsem sehnala ten ricinový olej, ještě zkusím poslední šanci a udělám si ty zábaly.
Víte, je mi to trapné Vám to vůbec psát, ale myslím si, že jste se mnou zbytečně ztratila hodinu a půl Vašeho času, který jste mohla využít smysluplněji.
Vím, co jste mi řekla, připomínám si to, ale dnes mám zase den "blbec", od rána brečím, dostala jsem to, tak to přisuzuji i splašeným hormonům.
Nechci nijak zpochybňovat to, co jste mi řekla nebo napsala, ale víte, už mi pár
léčitelů a podobných lidí řeklo, že budu těhotná, že to bude do tehdy a tehdy a nic, proto je moje víra už hodně oslabená.
Vždycky, když se menstruace dostaví, připadám si neschopná, hnusná, k ničemu,
že jsem selhala.
Možná mě nebudete chápat, ale já už mám strach čemukoliv věřit.
Asi mi není pomoci, jela jsem i za Vámi s nadějí, že se konečně něco změní, že změním svůj postoj, ale asi to nedokážu.
Ráda bych Vám poslala ten obrázek z ultrazvuku, ale myslím, že žádný nebude.
Jak jste mi totiž řekla, miminko chce veselou a šťastnou maminku a ne hromádku neštěstí na antidepresivech.
Bohužel paradoxem je, že právě proto, že nepřichází a jednou jsem o něj přišla, to mě dostalo tam, kde nyní jsem.
A i když mám velkou oporu v milujícím manželovi, i tak mám o sobě strašné pochybnosti.
Ale jak jsme se bavily, pramení už z dětství, protože od mala žiju ve strachu.
Levia 12.05.2011
Milá Levia,
pamatuji si na naše setkání, naprosto přesně Vás vidím.
Vím, co jsem Vám řekla, co naznačila.
Ne všechno bylo čitelné.
Ptáte se, jak je možné, že některá žena, která se obléká do zvířecích vzorů, klidně otěhotní, a Vy ne.
Nic v životě není o porovnávání.
Nic nemůžeme brát nebo hodnotit podle toho, jak to mají jiní.
Každý má svůj příběh, naprosto originální, neopakovatelný.
Každý to má jinak...
Proto se ale nemůžeme nikdy ptát, proč se Vás týká nějaký problém (nemožnost otěhotnět, úmrtí v rodině apod.)... nesmíme se ohlížet jinam a ptát se: Jak to, že oni to mají jinak?
Každý si žije své příběhy, nesmíme si nikdy myslet, že to nějak zvládneme, že nějak proplujeme, v životě se nedá lhát, za nikoho se neschováte, tady neplatí nějaké masky.
Všechno je jasné, jednoznačné.
Proto se nikdy neptejte - komu zvoní hrana... zvoní Vám...
To jsem si vybrala slova klasika, ale je to přesně to, co jsem Vám chtěla napsat.
Život, který žijete, je především Váš život.
Neohlížejte se kolem sebe, neporovnávejte, jak to mají ostatní.
Jen se přelaďte na tu veselejší a hravou vlnu a uvidíte.
Tu fotku z ultrazvuku jsem ale myslela opravdu vážně.
© Wahlgrenis
13.05.2011
Wahl,
právě to je to, co dělám a dělám to špatně, porovnávám se s okolím, je to do značné míry zaviněno i mým nízkým sebevědomím.
Ale víte co?
Nedělám to jen já, ale dělá to i moje okolí, neustále mě s někým srovnává, proč já ne a ostatní ano, jaká jsem já a jací jsou druzí, atd.
Já si někdy říkám, že kdyby nebylo to okolí, bude mi dobře.
Protože právě ty řeči a pohledy okolí mi nejvíce ubližují.
A Wahl, přísahám Vám, že tu fotku z ultrazvuku Vám pošlu, pokud bude a velice ráda.
Moc Vám děkuju.
Mějte se krásně.
Levia 14.05.2011
Dobrý večer Wahl.,
dnes jsme se dozvěděli výsledky spermiogramu manžela - hraniční.
Dostal vitamín E a já hormony na podporu těhotenství a ovulaci, přestože jsem v pořádku.
Vím, že o nějakých výsledcích to není, ale mám strach.
Znejistěla jsem, co když neotěhotním.
Přitom s manželem žijeme zdravě, sportujeme, nekouříme.
Wahl, pořád si připomínám naše setkání a chtěla bych Vám poslat to foto z ultrazvuku.
Zvládneme to?
Bude to O.K.?
Levia 20.05.2011
Dobrý den, milá Wahlgrenis,
přestávám věřit....
Všechno je špatně.
Před pár dny jsem Vám psala o výsledku spermiogramu mého manžela, dopadl ani zle ani dobře, výsledky byly hraniční.
Vím, co byste mi možná řekla, že dobře nám tak, neměli jsme na žádná vyšetření chodit.
Lékaři nám nasadili brouka do hlavy a my se teď tím užíráme.
Dostali jsme mimo jiné taky doporučení, v kterých dnech mít pohlavní styk, to je přeci strašné!!
No a víte, jak to dopadlo?
Asi tak, jako když vás někdo do něčeho nutí, tím spíš to nejde...
Začínám mít pocit, že jsme s manželem oba v křeči, hrozně se na to soustředíme a výsledkem toho všeho je, že k ničemu ani nedojde.
Přestáváme si rozumět i v sexu, až tak daleko jsme došli.
Wahl, je mi z toho všeho smutno.
Co máme dělat?
Prosím, dodejte mi zase trochu pozitivní energie.
Mám pocit, že se z toho všeho zblázním.
Jistě, chápu, že v takovém rozpoložení, v jakém teď s manželem jsme, tak k nám miminko nepřijde.
Jenže ty pochyby a rady doktorů nám tak strašně vrtají v hlavě.
Co máme dělat, abychom se jich zbavili?
Myslím, že už jsme měli nakročeno k dobrému konci, ale teď se jakoby zase všechno obrátilo, opět tu je samá nejistota, pochybnosti, výčitky a my jsme se zase vzdálili cíli.
Wahl, jsem zoufalá, chce se mi křičet a brečet zároveň.
Už si opravdu nejsem jistá,že to zvládneme, asi jsme příliš slabí, aspoň já určitě.
Mám strach, že to nakonec rozdělí i nás dva s mužem.
Poraďte prosím, jak to zvládnout.
Levia 25.05.2011
Milá Wahl,
k předchozímu bych ráda dodala, že se s manželem moc milujeme.
On je velice citlivý a vnímavý muž, rozdal by se pro mě, chce, abych byla šťastná.
Zároveň se ale vnitřně moc trápí, je ve stresu, vidím to, poznám na něm úplně všechno.
Řekl mi, že nedokáže být jako stroj, milovat se na povel, ve dny, kdy mu to řekne nějaký "hloupý" doktor (omlouvám se doktorům, ale nejsou vševědoucí!).
Já to cítím zrovna tak, jako násilné, nepřirozené.
Je z toho moc smutný, řekl mi, že by si přál být zdravý, načež jsem mu odpověděla,
že je zdravý, že se má na všechny rady a vyšetření vykašlat.
Stejně si myslím, že jeho spermiogram byl ovlivněný stresem.
Vím, co stres dokáže...
Já jsem bohužel skončila na lehčích antidepresivech, když jsem nemohla spávat, z hlavy jsem nemohla vytěsnit myšlenku na mateřství, neustále jsem se porovnávala s ostatními vrstevnicemi a mladšími ženami v mém okolí, které už děti měly.
Vím, že je to k ničemu.
Násilím ničeho nedosáhneme a co se má stát, to se stane.
S láskou
Levia 25.05.2011
Milá Levio,
chápu jak se s mužem cítíte, také jsme s manželem šli na stejná vyšetření.
My už jedno dítě máme, ale po letech snažení o druhé a mých depresích, tloustnutí a zoufalství mě nenapadlo nic lepšího, než jít do Centra asistované reprodukce.
IVF jsme podstoupit nikdy nechtěli, ale říkala jsem si, že testy neuškodí.
Ale byla to chyba, prožili jsme tam šok. Výsledky vyšly podle lékařů "hodně špatné".
Prý jsme se opravdu sešli a ani nechtěli věřit, že už jedno dítě spolu máme...
Domů jsme odešli v šoku a opravdu smutní..
Ještě větší rána to byla pro mého muže..
Tohle opravdu nečekal.
Navíc mám pocit, že muži to často nesou ještě hůře, i když to třeba nedávají moc najevo.
Po našem šoku jsme si řekli, že už tam opravdu nikdy nepůjdeme, že tudy cesta nevede, akorát nás vyděsili.. a umělé oplodnění nechceme, tak co by jsme tam dělali..
Ale v hlavě to člověku hlodalo a dlouho.
Wahlgrenis nám tu tehdy napsala záchranou odpověď, která nás opravdu podržela psychicky nad vodou.
(Moc Vám děkuji Wahlgrenis!)
Zkuste Levio často svému muži říkat, jak ho milujete a že je zdravý.
Nejsme stroje a prostředí v centrech bývá dost hrozné.. a to vše samozřejmě na výsledky působí.
Navíc milovat se na povel, to jde špatně a stále sledování plodných dnů je na mozek lezoucí.. znám to.
Člověk ze zoufalství dělá leccos, ale neměl by se pak cítit čím dál hůř..
Mně rodina trochu tlačila k opětovným návštěvám Caru.
Ale já už tam nepůjdu, nepotřebuji poslouchat, co je podle lékařů špatně...
Manželovi jsem se omluvila, že jsem ho tam vůbec dotáhla a domluvili jsme se, že na to zkusíme zapomenout.
A že budeme věřit hlavně sobě. Samozřejmě, se to lépe říká, než dělá.
A byla jsem někdy dole psychicky, jindy nahoře.
Také jsem se dříve pořád posuzovala s ostatními, sledovala kamarádky, které všechny mají víc dětí, jen já ne.. atd.
Ale já věřím, že jsme se s manželem sešli v tom dobrém slova smyslu a že se časem dočkáme miminka.
K těm antidepresivům, mně hodně pomohla homeopatika a také Bachovy květové esence, můžete zkusit, třeba by Vám také mohly pomoci.
Třeba krizová esence a další.
Snad se nezlobíte, že jsem Vám odepsala já.
Přeji Vám, ať se tu brzy můžete pochlubit fotkou z ultrazvuku, sama v to také doufám.
Pavlínka 31.05.2011
Milá Pavlínko,
děkuji Vám za Vaše povzbuzující slova.
My už jsme se s manželem také dohodli, že nebudeme poslouchat lékaře.
Ty jejich tabulky, výpočty, scénáře....
Vždyť je to mnohdy proti přírodě!
Jakmile nezapadáte do jejich škatulek, jste hned nemocní, nefungujete normálně.
Každé tělo je přece úplně jiné, jinak reaguje, nelze tedy v globále říct, takhle je to správně a takhle špatně!
Přeji i Vám, abyste se brzy dočkala toho vytouženého miminka.
Pokud se nám to povede, pošleme si fotky z ultrazvuku.
Wahl jsem to už slíbila, a nejen jí...
Mám ráda všechny ty úžasné lidičky, kteří navštěvují tyto stránky a dodávají mi energii,naději, sebevědomí.
Mám Vás všechny moc ráda.
S láskou
Levia 31.05.2011
Wahl,
včera jsem začala dělat deštník pro Levii.
6.6.
Tak nějak to přišlo samo, abych začala.
A skoro samo se to i maluje.
Je to až skoro neskutečné, ale už to skoro mám...
Už je to skoro hotové.
A to to nedělám, abych to už už měla... takhle já to neumím a ani nechci.
Poslední ovečka je o trochu tlustší než ty ostatní.
Tak mě hned napadlo, že je těhotná.
A jedna má jedno ucho delší a víc u hlavy, než ty všechny ostatní.
Tak já jdu pokračovat...
Ája 08.06.2011
Dobrý den, milá Wahl,
moc Vás zdravím.
Doufám, že prožíváte krásné léto, i když to počasí není úplně letní.
Já už mám s manželem jednu dovolenou za sebou.
Teď už plánujeme jen v srpnu a tady u nás.
Wahl, mám na Vás taky ještě jednu prosbu, můžete mi prosím poradit?
Stala se mi taková věc, za kterou se i docela stydím.
Můj příběh dobře znáte.
Potkaly jsme se i osobně v Pardubicích, na naše setkání nezapomenu, moc na mě zapůsobilo.
Taky si jistě pamatujete, co jste mi řekla, co jsme probíraly.
Bylo to právě vytoužené miminko, které si s manželem pořád moc přejeme, Vy jste mi předpověděla, že o Vánocích už budu těhotná.
Kéž by to tak bylo, Wahl.
Ale abych se dostala k tomu, na co se Vás chci zeptat.
Mám právě velké obavy, aby to, co nyní prožívám, nezasáhlo nějak do dění kolem miminka.
Wahl, můžete se prosím podívat, jak to s námi vypadá?
Není ohrožen náš vztah s manželem a co miminko?
Vím, je to tolik věcí dohromady, je to nelogické.
Věřte, že se uvnitř mne pere tolik pocitů, viny, křivdy....
Wahl, prosím, poraďte mi.
Proč mi do cesty přišly zase komplikace?
Mějte se krásně.
Levia 29.07.2011
Dobrý den Wahl,
tak Vám zase píšu.
Asi jste mi neodpověděla proto, že se můj problém měl sám vyřešit, tudíž nemělo smysl něco psát.
Dotyčného ovšem nemůžu dostat z hlavy, i když se o to moc snažím.
Wahl, co mám dělat, poraďte.
A myslíte, že se letos opravdu dočkáme toho vytouženého miminka?
Jsem po tříměsíční léčbě Clostilbegytem, poté, co manželovi vyšel hraniční spermiogram, mi ho lékař napsal.
Přitom k ovulaci u mě docházelo, spíš mám pocit, že teď s tou léčbou to bylo takové nějaké zvláštní.
Myslím, že nám bude nabídnuto umělé oplodnění, ale já se tomu pořád vnitřně moc bráním.
Je na mě vyvíjeno mnoho tlaků z okolí, můj věk a spoustu dalších věcí.
Myslím, že se v mém životě hodně věcí změnilo, už se tím tolik neužírám, už ani nepláču, když se někomu jinému narodí dítě, jsem nad věcí, uvolněná.
Wahl, prosím, jak to s námi vypadá?
Děkuji a přeji krásný den.
Levia 05.08.2011
Milá Levio,
neodpovídala jsem Vám, protože není odpovídat na co.
Sice píšete, že byste chtěla miminko, ale současně se tady objevil jiný muž.
To je celé nějaké podivné, nezdá se Vám?
Lež ve vztahu nemá co dělat.
Minule jsem se snažila upravit Váš mail tak, aby nebylo na první pohled čitelné, co prožíváte...
Ale píšete znovu, takže chápu, že se Vaše situace nijak nezměnila.
Miminko přichází, pokud je vhodná doba, ale pokud je také všechno v pořádku.
Dívá se na Vás... hodnotí...
Zkuste se na sebe podívat jeho očima, jak by se Vám taková budoucí maminka líbila?
Líbila?
Šla byste do toho?
Já ne.
Nejdřív si budete muset udělat v životě pořádek, něco je tady navíc, to možná cítíte sama.
Pak teprve může nastoupit ta láska v přímém přenose, pak teprve můžete uvažovat o miminku.
Zatím je tady všechno obestřeno tajemstvím, jsou kolem Vás samé otazníky.
© Wahlgrenis
05.08.2011
Dobrý den, Wahl,
zdravím Vás a píšu po delší době.
Minule jsme řešily můj problém s mužem, který se objevil v mém životě, zcela
nečekaně, neplánovaně a vnesl do něj trochu zmatek.
Ptala jsem se Vás, jak to vypadá s miminkem, jestli se brzy stanu maminkou.
Je až zvláštní, jak se v mém okolí objevují stále další a další děti, já
stále čekám.
Teď je těhotná žena mého bratra, dlouho se snažili a nešlo to, dvakrát také potratila a teď, když už si plánovali život úplně jinak, nepočítali s tím, že by další dítě měli, tak se to stalo.
Je teprve v začátku a také už má pokročilejší věk, ale věřím, že vše dopadne dobře.
Pokud se Vás mohu zeptat, bude vše v pořádku nebo ji čekají nějaké komplikace.
Já už jsem svůj sen a velkou touhu také vzdala, myslím, že matkou se asi stát nemám.
Snažím a snažila jsem se velmi moc, ale připadá mi, že všechno dělám špatně.
Vím, že ten románek nebyl správná věc, ale přišel, asi jsem se z něj měla poučit.
Nakonec jsem z toho vyšla nejhůř já, protože mám výčitky svědomí, cítím se podvedená a trapně a také strašně sama.
Manžel se nic nedozvěděl, začínám na něm pozorovat, že ho také trápí, že nemáme děti, dává vinu i sobě.
Wahl, už nevím, co dělat víc nebo míň.
Snažím se na to nemyslet, beru život tak jak přichází, ale pořád cítím, že jedna část mě je nenaplněná, prázdná.
Mějte se pěkně.
Levia 08.09.2011
Milá Levio,
vzpomeňte si na naše setkání v Pardubicích.
Na ten první okamžik...
Vybaví se Vám to?
Trochu jsem se Vás lekla, to jste musela poznat.
Vy jste byla tak maximálně perfektní a bez chyby, až to blikalo na dálku.
Bylo to jako kontrolka, že něco není v pořádku...
Vzpomínáte si na to?
Ve Vašem životě chybí volnost, pohoda, klid, nic, co by se mohlo nazvat, že plujete životem.
Všechno si příliš hlídáte, všechno máte pod kontrolou.
Nejste uvolněná, ale spíše z Vás promlouvá vnitřní křeč.
Měla byste všechno pustit, nemyslet na to, co si o Vás myslí ostatní.
Prostě jen být sama sebou.
Nehlídat nehty, řasy, sladěné oblečení atd., to jsou nepodstatné věci...
V životě jde o něco trochu jiného.
Zkuste se stáhnout do sebe, možná mluvím jinou řečí, nevím, jestli mi budete rozumět.
Nejste to Vy, kdo se na Vás dívá do zrcadla, jste tak trochu ztracená.
Nehledejte důvody toho, proč nejste těhotná nikde kolem sebe.
Ty důvody jsou uvnitř Vaší duše.
© Wahlgrenis
08.09.2011
Dobrý den, milá Wahlgrenis,
naše setkání v Pardubicích myslím nemusím připomínat.
Jak Vy, tak i já si ho velmi dobře pamatujeme a vybavujeme.
Byla jsem za Vámi s problémem, o kterém Vám denně píše spousta žen, párů - ohledně miminka.
Tenkrát jste mi řekla, že o Vánocích už budu mít miminko v břiše, půjde-li všechno podle plánu, budu-li se chovat tak, jak mám.
Od té doby se změnilo spoustu věcí, potkala jsem nějakého muže (bezvýznamný flirt), který jste mi tak trochu vyčetla, moje švagrová čeká dítě, můj vztah s manželem je
sice stále založený na lásce a porozumění, ale jakoby se z něj něco vytrácí, nedokážu správně popsat co.
Připadá mi, že se náš vztah mění spíše v přátelství, není tam ta jiskra, ale to po tolika letech, co jsme spolu, je asi normální.
Prvotní zamilovanost netrvá věčně, pak je vztah o něčem jiném.
Wahl, myslím si, že jsem už udělala i "neudělala" všechno, co jsem mohla, co bylo v mých silách, alespoň tak to vnímám já a teď.
Možná to za nějakou dobu budu vidět zase jinak.
Všechno se mění, vyvíjíme se, měníme se věkem, časem, zkušenostmi.
Já jsem už miminko tak trochu vzdala.
Psala jste mi, že nemám svádět nemožnost otěhotnět na okolí, ale problém mám hledat u sebe.
To ale dělám.
A naopak si myslím, že právě proto, že jsem k sobě až přehnaně kritická, hledám
chyby a viny právě hlavně u sebe, tak si tím i trochu škodím.
Napsala jste mi také, že miminko mne pozoruje a že by se mu taková maminka nelíbila.
Se vší úctou k Vám, Wahl, promiňte mi tu upřímnost, ale znám daleko horší matky, které své děti ani nechtějí, a mají je...
A já si nemyslím, že bych byla tak špatná.
Máte pravdu, možná v tom, že se snažím vypadat bezchybně, něco maskuji, že je to
určitý druh přetvářky a schovávaní se za něco.
Chtěla bych se Vás teď zeptat na dvě, zdánlivě nesouvisející otázky.
Asi se chytnete za hlavu, rozčílí Vás to, protože si řeknete, že tyhle dvě věci spolu vůbec nesouvisí, každá je úplně jiná, nelze se ptát na jedno a zároveň odpovídat na druhé.
Ale mě zajímá buď, jestli dítě přijde a budu ho mít s mým manželem?
Nebo jestli se nějak rozvine vztah s mužem, se kterým jsem prožila flirt.
Nyní už se nic neděje, ale nemohu na něj zapomenout.
Myslím, že mezi námi je pořád takové napětí, přitažlivost, ale ani jeden nechceme udělat ten první krok, jsme oba hodně tvrdohlaví.
Pokud by mi štěstí přece jen přálo a já otěhotněla a těšila se na miminko, samozřejmě by mě druhá otázka přestala zcela zajímat.
Mějte se pěkně, krásný podzim a budete-li tak hodná a nějak se vyjádříte k tomu, co jsem Vám napsala, budu velmi ráda.
Levia 19.10.2011
Milá Levio,
ano, na setkání s Vámi se nedá zapomenout...
V tuto chvíli to vypadá, jako by dušička Vašeho budoucího miminka byla znejistěna, jako by se plán, do kterého se chystala vstoupit, nějak narušil.
Stavba se naklání, není možné jít dál, protože nikdo neví, jak dlouho vydrží.
Připadá mi, že Vaše ženská role byla pošlapána, ta žena uvnitř Vás pláče.
Není to šťastný příběh o naplněné lásce, je tady trápení, boj s vlastním tělem.
Ptáte se na věci, na které nyní není odpověď.
Chtěla byste, aby k Vám vstoupil zázrak, aby se stalo to, po čem už dlouho toužíte.
Ale nyní nejsou vhodné podmínky.
Vlastně pro nic.
Je třeba, abyste se zase vrátila sama k sobě...
Zkuste to, neměl by to být nezvládnutelný proces.
© Wahlgrenis
20.10.2011
Milá Wahl,
děkuji Vám za odpověď.
Máte pravdu, jsem zmatená, nejistá, hledám se, tápu.
Nevím přesně, jak mám chápat Vaše vyjádření, že "to není šťastný příběh o naplněné lásce, je tady trápení, boj s vlastním tělem".
Myslíte to ve vztahu s manželem nebo tím mužem?
Ale ono je to v konečné fázi asi jedno.
Pravdou je, že se cítím opravdu "pošlapána".
Myslím, že si to ani nezasloužím, ale všechno se děje podle nějakých pravidel, je to osud, asi si tím vším musím projít.
Snad se mi podaří brzy najít samu sebe.
Vám, milá Wahl, za všechno děkuji.
Mějte se pěkně.
Levia 21.10.2011
Milá Wahlgrenis,
mám pocit, že místo abych šla dopředu, vracím se zpátky.
Zase se začínám trápit.
Začínám mít problémy se spánkem, jsem roztřesená, z ničeho se nedokážu moc radovat. Měla jsem i slabší léky na zklidnění, už jsem je nebrala a mám pocit, že budu
muset zase začít.
Mám pocit, že v poslední době je mi ubližováno, že se mi děje křivda.
Nevím, jestli mě správně pochopíte.
Wahl, jak se mám najít?
Co dělám tak špatně?
Proč mě osud pořád takto zkouší?
Já ze svého života nemám dobrý pocit, cítím se nenaplněná, zbytečná, nemám k sobě úctu.
Vy mi řeknete, že to je důvod toho, proč třeba nepřichází ani to dítě, že nechce takovou maminku, ale i zdánlivě "špatné ženy" mají děti, aby dostaly novou šanci, aby se mohly zlepšit, je to pro ně jakési poslání, zkouška.
Já jsem tak zmatená, že už vážně nevím, co mám dělat.
Napsala jste mi, že není správná doba pro nic.
Co tedy mám dělat?
Musím si nést něco z minulých životů, už si to totiž nedokážu jinak vysvětlit.
Nejsem špatná.
Snažím se pomáhat, být přející, přátelská, neubližovat, ale místo toho, aby se mi to v dobrém vracelo, mám pocit, že se děje naprostý opak, že je mi ubližováno.
Nechci se litovat, to ne, jen už nevím, jak dál.
Dnes jsem byla zase na kontrole v nemocnici, kam chodívám se svou chorobou, o které jsme se také bavily, když jsem byla u Vás v ateliéru, jestli si vzpomínáte.
Vy jste mi tenkrát řekla, ať to pustím z hlavy, že jsou to jen řeči doktorů, že nic nevědí, že mám v sobě blok od dětství, kdy mi stále něco zakazovali.
Opět mi bylo zdůrazněno, že to může být velká překážka a komplikace u těhotenství.
Jako by mi ze všech stran to těhotenství bylo odpíráno, zakazováno.
Už si myslím, že skutečně matkou nikdy nebudu.
Levia 21.10.2011
Ahoj, Wahl,
jiz dlouho jsem ti nepsala.
Ale jak si na tvych strankach procitam prispevky Levie, neda mi nereagovat.
Jen tak ze zvedavosti jsem si otevrela tarot, a zeptala se na ni.
A vysla mi karta Spravedlnost.
Pripada mi, ze je to jakasi stredova rovnovaha, ktera musi do jejiho zivota prijit.
Neni ve stavu, kdy si muze klast podminky.
Naopak.
To. co dava, se ji take vraci.
Nevim, zda tohle nekdy vubec pochopi, protoze dle toho, jak pise, mi pripada, ze s duchovnem ona ani jeji problem moc spolecneho nema.
Je trosku jinde, i kdyz si mysli, ze vse dela spravne.
At se nad sebou zamysli, nevyptava se porad to same a resi to "aktualne", podstatnejsi.
Vse, co ma prijit, prijde.
Antonka 23.10.2011
Zdravím Vás, Wahl,
na Vašich stránkách jsem si přečetla, co mi vzkazuje Antonka.
Děkuji jí za její názor, i když pro mě nevyzněl zrovna lichotivě.
Nicméně, je to její názor.
Zřejmě má pravdu.
Nikdy to nepochopím, jelikož s duchovnem mám asi opravdu málo společného.
Proto se, dle jejích rad, přestanu vyptávat a opravdu to nechám osudu, co se má stát, to se stane.
Jsem pragmatik, realista a opravdu si nemyslím, že karty řeknou o člověku vše.
Možná si teď položíte otáku, proč jsem tedy Vaše stránky vůbec navštívila a
chtěla odpověď na své otázky.
Prostě jsem jen čekala určitou pomoc v době, kdy mi bylo opravdu zle - ztráta dítěte, vysvětlení, proč se některé věci staly.
Možná jsem chtěla to "duchovno" lépe poznat.
Antonce se omlouvám, že ji můj příběh tolik pohoršoval a rozčiloval.
Více se k tomu opravdu nemá smysl vyjadřovat.
Přeji jí jen to dobré, možná méně zaujatosti a větší odstup.
Levia 24.10.2011
Mila Levie,
doufam, ze te muj prispevek neurazil.
Nemyslela jsem to ve zlem.
Ne kazdy ma blizko k duchovnu.
Karty opravdu ne vzdy rikaji zcela pravdu, ale casto reknou to, co v danou chvili clovek ma nebo potrebuje slyset.
Chci ti poprat hodne stesti, a snad se tady brzo objevi tvuj prispevek s tim, ze cekas mimco.
Mej se fajn,
Antonka 02.11.2011
Milá Wahlgrenis,
sice jsem se už jednou zařekla, že nebudu psát, nebudu Vás obtěžovat svými starostmi a dotazy, ale něco i říká, že teď bych měla.
Počítám s tím, že po tom, co Vám teď napíšu, mi ani neodpovíte nebo mi od plic napíšete, co si o mně myslíte.
Můj příběh nebudu opakovat.
Myslím, že jak Vám, tak i ostatním návštěvníkům Vašich stránek už je dostatečně známý.
Asi jsem udělala chybu.
Byli jsme s manželem v Centru asistované reprodukce.
Sice zatím jen na úvodní pohovor, ještě o nic nejde, ale už se rozjel ten kolotoč
vyšetření.
Zatím to vypadá, že jsme s manželem oba v pořádku, až na tu mou nemoc, o které jsme spolu hovořily v Pardubicích.
Zatím se neuvažuje o IVF, ale uvidíme.
Už teď ale cítím, že mi je celý proces nepříjemný, stresuje mě a beru to jako něco, co je "proti přírodě".
Asi to tak mělo být.
Měla jsem tam jít, abych si uvědomila, že tudy cesta skutečně nevede.
Nemůžu mít něco násilím, když si zadupu, že teď to chci a basta.
Na druhé straně se ale ve mně neskutečně bil pocit, že bych si za pár let mohla vyčítat, že jsem nezkusila všechno, že jsem pro to neudělala maximum.
Přeci jen věk běží, už nejsem nejmladší, nemám děti, první těhotenství bylo zamlklé.
Dělám to taky trochu i kvůli manželovi, myslím, že mu to dlužím.
Doufám, že spolu budeme, i když by děti nepřišly, ale musíme si na tu možnost zvyknout.
Vím, že je to špatný postoj, hloupost, nesmysl, ale cítím se tak, že jsem jako žena zklamala, nesplnila jsem očekávání, nejsem schopná se stát matkou, je to moje vina, můj problém, můžu za to já, dělám všechno špatně.
Ten pocit viny se ve mně zakořenil po tom potratu, strach zůstal, přetrvává, nedokázala jsem se s tím vypořádat.
Jsem asi slaboch, i když jsem si vždycky myslela, že jsem vnitřně silná a ledacos mě nezlomí, ale tohle jsem nezvládla, s tímto jsem se dosud nějak nevyrovnala, pořád to beru jako křivdu.
Levia 23.11.2011
Milá Levio,
odpovídám, vůbec se na Vás nezlobím.
Je to celé Vaše cesta, to je Vám jasné.
Můžete se rozhodnout, jak chcete, nikdo Vám nemůže nic vytknout.
Děláte v konkrétní okamžik to nejlepší, co si myslíte, že nejlepší je.
Kdybych ale měla teď napsat, co přichází ve "věci" Vašeho budoucího miminka, vnímám tady jakési pochybení, jako byste sešla ze správné cesty, minula své poslání.
Jste tak trochu zastavená.
Nevíte, čí jste, nevíte, kam patříte.
Nejdůležitější jste tady Vy, sama pro sebe.
Nesmíte si nic vyčítat, za nic se omlouvat, všechno ve Vašem životě probíhá v pořádku.
Všechno jsou to jenom zkušenosti, které sbíráte, prostřednictvím kterých zrajete.
Měl by vedle Vás být jeden jasný partner, o kterém nemáte pochybovat.
Měl by hrát roli toho nejúžasnějšího muže pod sluncem...
Teprve s ním budete kompletní.
Pochybovat o něm nesmíte.
Ve chvíli, kdy budete sama sebou a tento muž vedle Vás, kdy mezi Vámi nebudou žádné výčitky a otazníky, teprve pak se zde může rozprostřít proud nekonečné lásky.
A teprve v tomto proudu se může objevit miminko.
Je tady připravené, chystá se k Vám...
Ale dívá se jakoby zpovzdálí, uvažuje, co se ještě musí stát, než se odváží vstoupit.
Další proces je tedy na Vás.
Věřím, že těmto slovům rozumíte.
© Wahlgrenis
28.11.2011
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám za Vaše slova.
Myslím, že rozumím.
Vystihla jste přesně, jak se teď cítím, že jsem jakoby ztracená.
Nevím, kdo jsem, zda činím věci správně, až moc nad sebou přemýšlím.
Svého partnera miluji, jsem si jistá, že chci dítě právě s ním, protože je to opravdu partner do života, na kterého se můžu spolehnout.
Věřím mu, cítím z jeho strany podporu.
To, že jsem klopýtla s druhým mužem, považuji za zkušenost.
Asi to mělo přijít, měla jsem si tím projít.
Doteď ho mám v mysli, nemůžu na něj zapomenout, ale zároveň vím, že s tímto mužem bych žít nechtěla.
Spousta věcí mě na něm přitahovala, ale také spousta vadila.
Je naprosto odlišný od mého manžela, vzhledem, povahou, chováním.
Wahl, cítím, že jsem byla tak trochu i dotlačena okolím k tomu, abychom do centra pro asistovanou reprodukci zašli.
Moje vlastní máma mi pořád podsouvala, že když budu jen sedět a čekat, nic nevyčekám a že bych pro to měla něco udělat.
Ten tlak okolí byl vážně silný.
Vím, mám vlastní mozek, jsem dospělá, tak bych měla rozhodovat sama, ale já už jsem si poslední dobou nebyla jistá ničím.
Pořád věřím a doufám v to, že se nám podaří otěhotnět přirozenou cestou.
Taky mě mrzí, že vám nemůžu poslat ten slíbený obrázek z ultrazvuku, jak jsme se domluvily u Vás v ateliéru, tenkrát jste mi řekla, že na Vánoce už budu mít miminko v bříšku.
Pořád dělám něco špatně.
Jsem k sobě moc tvrdá, pořád se viním z toho, že za všechno můžu já, že nejsem schopná mít dítě.
Moje ženství je opravdu pošlapáno, nemám žádné sebevědomí, bude těžké ho získat.
Moc Vám ještě jednou děkuji, jsem ráda, že jste...
Levia 29.11.2011
Milá Wahl,
rozmýšlela jsem se, jestli Vám mám napsat.
Ale vrtá mi hlavou, co se mi poslední dobou děje.
Je to zvláštní, ale budím se v noci docela pravidelně v podobný čas, vždy je kolem půl jedné v noci.
Když se mi to stalo už poněkolikáté, uvědomila jsem si, že je to hodně zvláštní, že se to opakuje vždy v tento čas.
Můžete mi naznačit, co to znamená?
Děkuji
Levia 02.12.2011
Drahá Wahl,
cítím se hrozně smutná, proto Vám píšu.
Mrzí mě, že Vám asi nebudu moct ukázat ten slíbený obrázek z ultrazvuku, který jsem
Vám slibovala, když jsme se domlouvaly ve Vašem ateliéru v Pardubicích.
Asi dělám věci špatně, asi bych neměla tolik věřit slovům lékařů a spoléhat více na sebe, věřit v sebe samu.
Ale nějak to nejde...
Naposledy jsem Vám psala, že jsem se s manželem rozhodli jít do Centra asistované reprodukce.
Bála jsem se, že mi na to ani neodpovíte a Vy jste mi napsala krásnou věc, že se na mě vůbec nezlobíte, že prostě dělám jen to, co v danou chvíli cítím jako nejsprávnější.
Mám za sebou už všechna vyšetření, teď čekáme na výsledky testů.
Ovšem lékař v CARu po mně chtěl i vyjádření mého hematologa.
Jeho vyjádření pro mě vyznělo dost špatně, prý je to rizikové, mohlo by mě to ohrozit, on by to nedoporučoval, problémy být mohou, a nemusí, nemají s tím žádné zkušenosti, nemají, kde čerpat informace, jelikož má porucha je velice vzácná, drahá
léčba atd.
Takže předpokládám, že k asistované reprodukci nedojde, lékaři do toho nepůjdou.
Možná je to dobře, protože to asi není správná cesta pro nás s manželem.
Je to proti přírodě.
Možná máme opravdu otěhotnět spontánně...
Manžel při mně stojí, podporuje mě, ať se stane cokoliv, za což jsem mu velmi vděčná, vážím si ho a tím víc pociťuji naši vzájemnou lásku.
Opravdu ho miluji.
Stále myslím na to, jak jste mi několikrát napsala a řekla, že miminko se k nám
chystá, že cítíte jeho přítomnost, jen stále zvažuje, kdy přijde.
Snažím se být trpělivá, i když teď mě to vyjádření lékaře srazilo dost na kolena, hodně jsem ho obrečela, cítím, že manžel je z toho také smutný.
Wahl, co si o tom myslíte?
Napište mi, prosím.
Moc Vám děkuji a přeji krásné vánoční svátky a v novém roce spoustu pohody, zdraví a
velké poděkování za všechny duše, kterým pomáháte najít správnou cestu.
S láskou
Levia 14.12.2011
Milá Levie,
opravdu Vás zajímá, co si myslím?
Vám každým dnem ubývá jeden den života.
To Vás zaskočilo.
Ano, čas se nedá zastavit.
Jste pod tlakem lékařů, posloucháte, co říkají.
Ale vnímáte také srdcem, co říkají?
Jsou to jenom slova... slova... slova...
I to, jak definovali Vaše zdravotní problémy, jsou jenom slova...
Ta Vaše žena, která se tolik těší, až vstoupí do Vašeho života, je zastavená.
Nedostala ještě od Vás prostor, ještě jste si ji neuvědomila.
Nevíte, kde je, jak se k ní dostat, jak ji probudit, oslovit.
Není pro to třeba dělat nic zvláštního, jen se naučit žít srdcem.
Chápu, že moje slovo "jen" je pro Vás k nepochopení.
Teď žijete program - otěhotnět!
Zkuste místo toho jenom - žít.
S radostí a láskou v srdci...
Jste za cizince ve svém vlastním prostoru, jste na jiné koleji.
Vraťte se do svého nitra, zkuse objevit svůj středobod.
Vaše miminko k Vám chce přijít přirozenou cestou.
© Wahlgrenis
14.12.2011
Milá Wahlgrenis,
ano, moc mě zajímá, co si myslíte, a vážím si toho, že mi odpovíte.
Vše, co jste napsala, je pravda a nic než pravda.
Připadám si někdy jako robot, zmáčkne se knoflík a robot začne dělat požadované věci.
Stále žiju s pocitem, že něco musím, něco se ode mě čeká.
Máte pravdu, připadá mi, že každým dnem mi ubývá čas, že umírám zaživa, že nic nemá smysl.
Trápím se, trápím okolí, dělám věci, o kterých jsem vlastně vnitřně přesvědčená, že nejsou správné (např. jít do CARu).
Jakoby mě ovládala nějaká cizí zlá energie...
Wahl, moc Vám děkuji, Vaše slova mi moc pomohla, vím, že máte pravdu, jako vždy, a že miminko k nám chce přijít přirozenou cestou.
A jak jste mi psala minule, jak pořád čeká, co se ještě musí stát, aby k nám mohlo přijít, možná, že tohle je právě to.
Děkuji....
Levia 15.12.2011
Milá Wahl,
přečetla jsem si na Vašich webových stránkách, že se koná offline konference k miminkům.
Vím, že už jsem možná otravná, ale můžete se podívat i na mou situaci, jak to
vypadá, zda dítě u mě stále vnímáte, že jednou má přijít?
Pokud tedy už není pozdě...
Děkuji
Levia 11.01.2012
Dobrý den, milá Wahlgrenis,
chtěla bych Vám popřát k dnešnímu
výročí Vašeho webu spoustu spokojených návštěvníků jak stránek, tak Vašeho ateliéru či seminářů, které pořádáte.
Mimochodem, mám dnes také narozeniny...
Ještě jsem se chtěla zeptat, kdy vyjde Vaše kniha "proč ke mně miminko nechce".
Ráda si ji přečtu, i když moje cesta k miminku je hodně dlouhá a myslím, že už i "uzavřená".
Promiňte, nemyslím to zle, ale z mého pohledu je to tak, že kdyby k nám miminko chtělo, už by dávno přišlo.
I když jste mi to předpověděla, že se tak má stát přirozenou cestou.
Nyní jsem v péči gynekologů, nebyl shledán žádný problém v tomto směru, stejně nemohu otěhotnět.
Chodím na folikulometrii.
Jsem s manželem šťastně vdaná, máme harmonický vztah, jen je ve mně vnitřní strach, který souvisí s mou nemocí a výroky lékařů.
Když vám někdo celý život tvrdí, že nejste zdravá a že máte takový a takový problém, že budou takové a takové komplikace, tak tomu dříve či později uvěříte, zakoření to ve vás a už s tím prostě žijete.
Možná, že to je ten blok, nevím.
Učím se žít život bez dětí, i když je o hodně smutnější, alespoň pro mne a mého
partnera, jelikož děti milujeme a moc jsme si je přáli.
Všude kolem mne je dětí spousty, jen k nám stále nepřichází...
Zřejmě jsem hodně špatná.
Pěkný den a ještě jednou, vše nejlepší k dnešnímu výročí!
Levia 14.02.2012
Milá Levio,
neměla byste propadat beznaději.
Jen není nutné, abyste se považovala za "stroj" na miminko.
Stačit bude, když mezi Vámi a Vaším mužem bude absolutní čistá nekonečná láska.
O nic jiného nejde.
Žádné bazální teploty, spermiogramy, žádné plodné dny.
Dnes to vypadá, že jste prošla důležitou změnou.
Zemětřesení, které se Vás nedávno týkalo, už skončilo.
Všechno je najednou jinak.
Přibližuje se k Vám energie miminka, snad je to holčička.
Měla byste otěhotnět zcela bez problémů přirozenou cestou.
Možná Vás to překvapí, ale věřte, že je to možné.
Jen se přestaňte snažit, nechte to zcela volné.
A všechno, co děláte, dělejte s maximální radostí.
I jezte s radostí.
Těším se na další zprávy od Vás.
© Wahlgrenis
15.02.2012
Milá Wahlgrenis,
moc Vám děkuji.
Dala jste mi ten nejkrásnější dárek.
Jako bych cítila, že se něco děje, něco se posunulo, pohlo správným směrem.
Není ani náhoda, že jsme si napsaly v tento den, den významný pro Vás i pro mne.
Doufám a moc si přeji, abych až Vám budu příště psát, jsem psala jen samé dobré zprávy.
S láskou
Levia 15.02.2012
Milá Wahl,
ani nevím, kde začít...
Minule jste mi psala, že zemětřesení, které kolem mě bylo, už skončilo, že se ke mně
přibližuje energie miminka.
V posledních dnech se mi stávaly i dost zvláštní věci, jako by náznaky, že se něco děje, že je něco jinak.
Dnes mám 32. den cyklu.
Jelikož nemívám zpoždění a mám pořád pocit plnějších prsů, tak jsem si šla do lékárny pro test.
Před chvílí jsem si ho udělala a
jsou na něm dvě čárky!
Wahl, cítím se hrozně zvláštně.
Zmateně.
Nevím, jestli se mám radovat nebo mít strach.
To víte, po tom 1. potratu už jsem trochu obezřetnější, nic neberu jako samozřejmost ani jako náhodu.
Víte, co je zvláštní?
Že jsem otěhotněla ve skoro stejnou dobu - únoru - jako před dvěma lety, že jsem při odchodu z lékárny potkala mou těhotnou švagrovou, která má koncem měsíce rodit, jako by to byly všechno nějaké signály.
Víte, s manželem jsme byli na inseminaci, i když jste říkala, že nemáme počítat, plánovat.
Byla jsem ale bez hormonální stimulace, jen mi sperma zavedli v tu vhodnou dobu, tak nevím, jestli to tak mělo být, byl to první pokus a hned to dopadlo takto.
Vím, všechno ještě může být jinak...
Říkala jsem si ale, že inseminace vlastně ani není tak nepřirozená, prostě když jsme oba v pořádku, jen nám to už skoro dva roky prostě nešlo, rozhodli jsme se tomu trochu napomoct.
Měli jsme s manželem ale i normální styk, hned druhý den, tak možná ten začínající život vznikl i takto.
Wahl, mám velké obavy, cítím se zmateně.
Nevím, jestli to mám manželovi ještě říkat, nechci, aby byl pak zklamaný.
Bojím se, že se bude opakovat to, co už jednou bylo...
Najednou mám i obavy z toho, jestli budu dobrou matkou.
Tak dlouho jsem si nepřála nic jiného, a teď, když to přišlo, se s tím nějak nedokážu vypořádat.
Wahl, myslíte, že tentokrát to dopadne dobře?
Zdravím a přeji pěkný den.
Levia 19.03.2012
Milá Levie,
miminko se k Vám těšilo dlouho, a dočkalo se.
Vypadá to, že otěhotnění proběhlo, všechno je v pořádku.
Vnímám energie holčičí.
Nic si nevyčítejte, na strach zapomeňte.
To Vás jen stresuje, zbytečně si sama projektujete problém.
Kolem Vás je všechno krásně naladěné, je tady úžasná vlna lásky.
Nastal u Vás obrovský posun...
Nesmíte se vracet zpět.
Neprobírejte se minulostí, co kdy bylo, jako to bylo a proč to bylo.
Od toho se potřebujete odpoutat.
Měla byste nad svým budoucím miminkem roztáhnout ochranná křídla, aby se vůbec ničím neznepokojovalo.
Budu se těšit na další zprávy od Vás.
© Wahlgrenis
19.03.2012
Wahl,
moc Vám děkuji za Vaše slova.
Udělala jste mi radost.
Věřím, doufám a budu dělat vše proto, aby to tentokrát dopadlo dobře a mohli jsme na tento svět přivítat nového človíčka, naše dítě!
Všechno beru s velkou pokorou, ale taky věřím, že to špatné jsem si už prožila a teď si budu vše jen užívat.
Brzy se ozvu.
Levia 20.03.2012
Milá Wahl,
nemám přístup k netu, až zítra ráno, tak Vám píšu sms.
Čárka na testu slábne, špinění se zhoršuje, spíš je silnější.
Nemám ani žádné těhot. příznaky, prsa přestala bolet.
Asi to zase nevyšlo, mimi si to pět rozmyslelo.
Asi zase nějaký trest.
Večer budu mluvit se svým doktorem, ale nečekám nic dobrého.
Levia 21.03.2012
Dobrý den, Wahl,
právě jdu z nemocnice.
Byl to raný potrat.
Takže zase nic...
Mé obavy se bohužel opět naplnily.
Levia 23.03.2012
Wahl,
můžu znát Váš názor na to všechno, co se stalo?
Nechápu proč, když se k nám dítě těšilo, zase odešlo.
Já si začínám myslet, že je to opravdu karma nebo že mám v sobě takový strach a vnitřní blok, že tím dítě vždycky odradím, že ho vlastně vnitřně nechci.
Co si o tom myslíte?
Ještě jsem se Vás chtěla zeptat, jestli už vyšla Vaše připravovaná kniha Proč ke mně miminko nechce?
Ráda bych si ji koupila...
S pozdravem
Levia 10.04.2012
Milá Levio,
všechno se děje přesně tak, jak se dít má.
Nesmíte se na nikoho a na nic zlobit.
Není tady žádná chyba, pro Vás to byla zkušenost, dotek Univerza.
Vnímám to, co se stalo, jako nejlepší možné.
Jste na své cestě mnohem dál, než když jste mi psala nebo když jste za mnou přijela do Pardubic.
Tohle je znát z každého Vašeho slova.
Teď se sice na svět kolem sebe díváte trochu rozzlobeně, jako jak se to vůbec mohlo stát...
Mohlo.
Všechno se může stát.
S tím je třeba počítat.
Nejsme to my, kdo řídíme tento svět.
Ty vyšší plány jsou napsané někde jinde.
Vnímám, jak jste se změnila v náhledu na svět, na ostatní ženy, přestala jste hodnotit, porovnávat, závidět.
Jste jiná... malá... zranitelná... pláčete.
Vnímám tady pro Vás obrovské ocenění, odměnu, která přijde ve chvíli, kdy to ani nebudete čekat.
Nesmíte se ale už na nikoho kolem sebe, ale ani na sebe zlobit.
To, co se stalo, nebyla zrada ani podraz nebo trest na Vás.
Těšte se na příští dny, nalaďte se opět sama na sebe.
© Wahlgrenis
10.04.2012
Milá Wahl,
děkuji Vám ze srdce za Vaše slova.
Dokážete jimi pohladit po duši, vždy mi pomohou.
Máte pravdu, i já na sobě vnímám velkou změnu.
Nic neberu jako samozřejmost, počítám s tím, že nic není jisté (proto jsem měla i takový strach a respekt, když jsem zjistila těhotenství) a také vím, že nemáme právo nikoho hodnotit a odsuzovat.
Opravdu jsem se přestala srovnávat s ostatními.
Tohle vůbec neřeším.
Vlastně nejsem ani rozlobená, spíš citlivější, smutnější, lítostnější.
Mrzí mě, co se stalo, ale beru to tak, že to mělo být, stalo se, co se stát mělo.
Musím věřit, že to bylo to nejlepší možné pro mě, snad i pro to dítě.
Wahl, kéž by se naplnila Vaše slova a přišla ta odměna.
Vydržím čekat, už nikam nespěchám.
Všechno přichází v ten správný čas.
A čas je relativní.
Mějte se krásně, moc zdravím a přeji slunečné a pohodové jarní dny.
Levia 11.04.2012
Milá Wahl,
po nějaké době zase píšu.
Myslela jsem na Vás, často si vzpomněla, co jste mi řekla, napsala...
Jsem opět nejspíš těhotná, test vyšel podruhé pozitivní, jsem 36.dc.
Ale dnes mě přestala bolet prsa, nemám žádné jiné příznaky, necítím se být těhotná, celé je to takové zvláštní.
Vlastně jsem ani neplánovala, nepočítala, že bych právě teď otěhotněla, po tom březnovém mikroabortu jsem to pustila k vodě, přestala se snažit, křečovat, upínat se na něco.
Dnes jdu k lékaři na ultrazvuk, pokud tedy bude něco vidět, nejspíš jen dutinka, je ještě příliš brzy.
Jen to snad vyloučí mimoděložní těhotenství.
Wahl, mám pocit, že to zase nevyjde, jsem s tím jakoby vnitřně srovnaná, jen pokud to tak bude, chci, aby si s tím tělo poradilo samo, abych nemusela na revizi do nemocnice.
Chci, abych začala sama krvácet.
Vůbec se jaksi necítím na nic připravená, jako bych se těhotenství a mateřství teď bála, přitom jsem o ničem jiném dlouhou nesnila.
Zvláštní...
Mám v sobě zmatek, nevím, co si myslet.
Jak to vidíte, Wahl?
Prosím o Vaši radu, názor.
A po pravdě, nemusíte mě nijak šetřit.
Krásný den.
Levia 28.05.2012
Milá Levio,
neměla byste o svém těle pochybovat.
Plán, který tady shora je, je jasný.
V tuto chvíli to vypadá, že těhotenství nastalo, ale Vy nevěříte v jeho zdárný konec.
Sama si tady programujete problém, to není v pořádku.
Měla byste se maximálně věnovat sama sobě, hlavně svému tělu, které byste měla považovat pro své budoucí miminko za to nejlepší, co mu můžete nabídnout.
Vnímám teď energie klučičí...
Nesmíte se považovat jako oběť.
Víte, že každá Vaše myšlenka vytváří Váš život, naplňte se tedy jen těmi krásnými, těšte se, plánujte.
Nesmíte uvažovat o ukončení těhotenství, pak se nedivte, že to tak opravdu bude.
Měla byste se také radovat, že jste vůbec otěhotněla...
Snažila jste se docela dlouho, pokud si vzpomínám.
Vaše tělo by mělo vnímat od Vás důvěru, že je všechno v pořádku, mělo by vnímat, že to spolu zvládnete.
A také přestaňte žít roli oběti, tou už dávno nejste.
Když se podíváme trochu dopředu, vypadá to, že je před Vámi jedna jediná cesta, nad ní vyšší ochrana.
Je to cesta spolupráce, partnerství, nejste na to sama.
© Wahlgrenis
29.05.2012
Milá Wahl,
ono se to lehko říká, ale hůř dělá.
Sama víte...
Právě proto, že své tělo vnímám a za ty roky i docela dobře znám, poznám, když něco není o.k.
Máte pravdu.
Můj velký problém je nedůvěra v sebe samu, prostě se bojím si přiznat, že mateřství a vůbec těhotenství zvládnu.
Po mým neúspěších a zkušenostech se mi ale nemůže nikdo divit.
Znám spoustu žen, které si tímto prošly, nebo něčím podobným a také už mají problém věřit.
Nesnažím se být obětí, ale tak nějak nechápu ty plány shora, spíš mi připadá, že mě mají pořád něco dokazovat, trestat mě, ukazovat, že si to nezasloužím, že ještě nejsem dostatečně připravená.
Wahl, děkuji Vám, cením si rad od Vás, i to, jak se mi snažíte pomoci, uklidnit mě.
Ale znáte mě, myslím, že už docela dost, tudíž víte, že nejsem jednoduchá osoba, že jsem naopak tvrdý oříšek, i pro někoho takového, jako jste Vy.
Prostě když Vám někdo od mala říká, že jste nemocná, že je problém tam a tam, že budou problémy, tak tomu pak snadno uvěříte, vsugerujete si to a i když bych se toho chtěla moc zbavit, vytěsnit to z hlavy, nevím jak.
Myslím si, že ještě prostě není můj čas, že to nevyjde, ale nač pořád čekat?
Jak jste psala, čekala jsem dost dlouho a lecos si prožila, pochopila, snad se i někam posunula.
Ten stres a strach, který mě teď ovládá, není nic dobrého pro mě ani pro to dítě, vím
to.
Ale jak mu poručit?
Teď mi nezbývá než čekat a doufat.
Pěkný večer
Levia 29.05.2012
Milá Levio,
při pročítání Vašich řádků jsem si vzpomněla na první chvíle v nahrávacím studiu, když se začínalo rodit CD s názvem Jsi krásná.
První slova jsou jako ušitá pro Vás:
Jde o tuto chvíli, o tuto vteřinu. Všechno, co bylo kolem vás, je teď nepodstatné. Pokud jste odhodlána udělat důležitý krok sama k sobě, měla byste zapomenout na všechno, co jste dosud vyslechla na svou adresu, co vám kdy kdo řekl, na všechna pochybovačná slova, na pohledy, v kterých bylo znejistění, nesouhlas, nesoulad. Nic z toho nebylo. Je jenom tato vteřina. Vím, jak je těžké tato slova pochopit, zkuste si je přečíst pomalu, každé slovo zvlášť si pusťte do své mysli hluboko, tak hluboko, až Vám bude jasný jeho smysl.
Nesmíte o žádné větě, o žádném slovu pochybovat.
Minulost potřebujete škrtnout, o to tady jde.
Pochybnosti tady nemají co dělat.
Pak teprve se budete moci posunout dál....
© Wahlgrenis
29.05.2012
Wahl,
děkuji.
Čtu, ukládám do mysli.
Ale je to složité, z minuty na minutu přeprogramovat celé myšlení.
Už teď jsem se snažila žít přítomností, nemyslet na minulost, nechat vše volně plynout, i to mi dalo hodně práce, ale pak přijdou v životě okamžiky, jako je právě tento a minulost vás zase dohání, vkrádá se do vaší hlavy a vy s tím nemůžete nic dělat.
Dám vám vědět,jak to celé dopadne, ale necítím moc nadějí, dobrých vibrací.
Chci splnit svůj slib, který jsme si daly, ukázat vám foto z uzv a pak i ten poklad, dočkám-li se někdy.
Levia 29.05.2012
Milá Wahl,
tak dnes jsem byla na kontrole (6+1).
Je vidět jen dutina, ale bez embrya.
Doktor moc šancí nevidí, já vůbec žádnou a mám prý přijít ještě za týden, jestli se náhodou neobjeví.
Někdy může být přilepený na stěně.
Na zázraky nevěřím.
Nechci tak dlouho zbytečně čekat.
Už jsem to vzdala...
Děti prostě mít nemůžeme a s tímto teď budu žít.
Plané naděje, které mi všichni dávají, jsou mnohonásobně horší na psychiku než přijmout fakt, že nám prostě děti nejsou souzeni.
Kdybych byla normální ženská, tak otěhotním a porodím, a ne, že budu furt potrácet.
Tak to vnímám já.
Akorát pořád nechápu, proč mě ten osud nebo bůh tak zkouší, co mi tím má být řečeno.
Proč mi dává tu možnost, naději, aby mi ji vzápětí vzal?
Wahl, jsem zase na špatné cestě a to už jsem dělala takové pokroky!
Teď je mi už ale přeci jen líp, protože jsem si přestala stále něco namlouvat, doufat, čekat.
Prostě jsem přijala fakt, že jsem se snažila, udělala pro to hodně, ale prostě to nejde, tak se nemá cenu tím trápit.
Nemůžu to ovlivnit.
Hezký večer.
Levia 04.06.2012
Milá Wahlgrenis,
po dlouhé době zvažování jsem se rozhodla Vám zase napsat a poprosit o radu, nasměrování.
Můj příběh si budete možná pamatovat.
Setkaly jsme se osobně i ve Vašem ateliéru v Pardubicích.
Byla jsem za Vámi s problémem, který se týká jak jinak než miminka, opakované potraty atd.
Řekla jste mi, že dítě mít jednou budu, ale že musím ujít ještě nějaký kus cesty, něco u sebe změnit atd.
Ale to teď není to hlavní, co s Vámi chci řešit.
Jsem stále vdaná za svého manžela, stále ho miluji, jen už jsem jaksi ze svého života vytěsnila tu úpornou snahu otěhotnět a stát se matkou.
Nechávám tomu volný průběh, buď se to stane, nebo ne.
Sama jste mi radila, abych začala prostě jen žít a začala v sobě objevovat ženu.
Snažím se o to.
Jen za tu dobu se v mém životě odehrávají různé věci, které jsem si nikdy nemyslela, že se mohou stát, za které se občas i stydím.
Ano, objevují se i jiní muži...
Ne, že bych je snad vyhledávala, ale jaksi mi do života vstupují mimoděk.
Prostě se najednou objeví a převrátí mi život naruby.
Jelikož věřím tomu, že nic v životě není bez příčiny a bez následku, chci se Vás zeptat na Váš názor, vysvětlení, proč se mi tyto věci třeba dějí, co mám pochopit.
Asi před půl rokem mi do života vstoupil muž, cizinec, který mě oslovil na ulici.
Nevím proč, ale dala jsem mu své telefonní číslo s tím, že třeba někdy zajdeme na kávu.
Po asi půl hodině jsem si uvědomila, že to asi nebylo nejlepší a napsala jsem mu zpět, že to nebyl dobrý nápad, že jsem vdaná, že by asi nebylo dobré se stýkat a k ničemu by to nevedlo.
Dotyčný byl ale neodbytný a za asi další měsíc se ozval znovu.
Napsal mi zprávu, pak jsem se znovu potkali na ulici...
Dopadlo to tak, že asi před měsícem jsme se začali stýkat, hodně se sblížili a začali spolu mít i poměr.
Problém je v tom, že on je cizinec - Američan, má i jinou barvu pleti.
Vím, že s ním nikdy nebudu moct žít, ale přesto si nemůžu pomoct, i když úplně jiný než já.
Něco mě k němu moc přitahuje, neumím to popsat ani vysvětlit.
Před týdnem jsme měli rozpor, vlastně ani nevím kvůli čemu a teď je to ve fázi, kdy on se na mě zlobí a nevím, jestli se ještě k sobě vrátíme.
Momentálně je i na pár dní pracovně pryč, v jiné zemi.
Příští týden se vrací.
Wahl, asi si možná budete klepat na čelo...
Nebudete chápat, na co se Vás vlastně ptám, co řeším, že skáču od dítěte a manžela k milencům....
Věřte mi, že i já si kolikrát připadám jako úplný blázen, že nevím, co vlastně chci, že se pořád hledám.
Teď jsem v začarovaném kruhu.
Nevím, jak to mezi námi bude, ale přesto cítím, že ho chci znovu vidět, cítím, že mi chybí a že asi nejsem připravená na to, aby to skončilo.
I když rozum mi zase říká, že to stejně nemá žádnou budoucnost a že čím dřív to skončí, tím lépe.
Perou se ve mně rozum a cit.
Nevím, co mám dělat.
Pokud mi napíšete svůj názor, budu moc ráda.
Mějte se krásně.
Levia 22.11.2013
Dobrý den, Wahlgrenis,
pochopila jsem....
Žádná odpověď, také odpověď.
I tak Vám děkuji alespoň za ten čas, který jste věnovala přečtení.
Levia 25.11.2013
Milá Levio,
Váš dotaz mi přišel v pátek 22.12. ve 12:23.
V tu dobu jsem už byla na cestě na hlavní nádraží.
Máš mail jsem četla až v pendolinu.
Jela jsem do Ostravy na víkendovou akcí - Festival Dny pro rodinu a vztahy do Antakarany, kam jsem byla pozvaná přednášet.
Během víkendu jsem měla kromě dvou přednášek i další povinnosti, několik žen si zde se mnou domluvilo osobní konzultaci.
Ubytovaná jsem byla v rodině jedné mé známé, kde by nebylo úplně vhodné trávit veškerý čas nad internetem.
Přesto jsem v sobotu přidala reakce k sedmi textům a vložila jsem i nové příspěvky.
Vracela jsem se domů v neděli pozdě večer, cesta z Ostravy trvá více než pět hodin.
Dnes je první den, kdy se dostávám k vyřízení korespondence.
Mohlo by se říct, že "jste v pořadí..."
Škoda, že si děláte své předčasné závěry.
© Wahlgrenis
25.11.2013
Ne, Wahlgrenis, nedělám předčasné závěry.
I když, právě tohle mi spousta lidí vyčítá.
Že dělám své závěry, které nejsou pravdivé, jsou jen založeny na mých pocitech.
Ano, nad vším hodně přemýšlím a vše si předem domýšlím, to je moje velká chyba.
Já z toho nedělala žádné drama, jak jsem již psala.
Jsem ráda, že jste si našla vůbec čas si to přečíst.
Vím a chápu, že toho máte hodně.
Pěkný večer
Levia 26.11.2013
Milá Levio,
nechci Vám kázat ani Vás poučovat, to ode mne nečekejte.
Každý dělá v danou chvíli to nejlepší, co může v danou chvíli dělat.
K Vám hodlá vstoupit miminko.
Ne, nesmějte se.
Konečně nejspíš začínáte vibrovat na vlně lásky.
Vypadá to, jako byste si teprve nyní začínala uvědomovat sama sebe jako ženu, která nejen miluje, ale také může být milována.
Jste v zájmu pozornosti mužů, to je to nejlepší pohlazení na duši.
O manžela tady nejde.
Vaše duše se dostala dál, otevřela se tajná vrátka...
Ne, tento příběh nekončí.
© Wahlgrenis
27.11.2013
Wahlgrenis,
děkuji Vám za Vaši odpověď a čas, který jste si na to udělala.
Musím říct, že jste mi trochu nasadila brouka do hlavy .
O manžela tady nejde?
Chtěla jste mi tím naznačit, že miminko se ke mně chystá, ale otcem nemusí být můj muž?
Levia 28.11.2013
Dobrý den Wahl,
obracím se na Vás s naléhavou prosbou...
Můžete se na mě "podívat" a říct, jestli v mé blízkosti vnímáte dušičku dítěte?
Minule jste mi psala, že miminko se blíží....
Dokážu čekat, nicméně dítě si přeji pouze se svým manželem a vy jste napsala, že o manžela tu nejde, což jsem moc nepochopila.
Můžete mi říct, jestli je možné, že jsem právě teď těhotná?
Vnímáte u mě energii dítěte?
Nebo si ještě chvíli počkám?
Mockrát Vám děkuji za odpověď a Váš čas.
Zdravím
Levia 29.01.2014
Dobrý den, milá Wahl,
mám na Vás prosbu, dotaz...
Možná bych mohla být těhotná.
S manželem na tom pracujeme, i když vím, že nezáleží jen na nás dvou....
Vidíte u mě v dohledné době dítě nebo si musíme ještě počkat?
Předchozí "vztah" jsem ukončila, neměla jsem na to dál nervy, svědomí, dělalo se mi ze sebe samé zle, že to provádím.
Nicméně, ještě proběhl styk, sice chráněný, ale teď ve mně stále hlodá, že nic není stoprocentní a pokud budu těhotná, zda je dítě skutečně mého manžela.
Jsem v neskutečném stresu.
Vím, že jsem si to celé způsobila sama, teď možná budu potrestaná...
Dítě s ním nechci a nemůžu si dovolit...
Zřejmě se teď ptáte, co po Vás tedy chci.
Nechápete....
Mám to tak, že pokud nebudu mít dítě se svým manželem, pak jsem smířená s tím, že s nikým jiným a nikdy.
Levia 25.04.2014
