Cítím se těhotně, ale těhotenský test říká něco jiného
Wahl,
už dlouho jsem nepsala... četla jsem si teď příběhy maminek na Tvém webu a prožívala znovu vše s nimi. Chtěla bych Editě pogratulovat k
Oliverovi a Iskre k
Andrejce , jsou to nádherné děti!
Sama se zase cítím těhotně, ale zároveň zase ztrácím naději... nějak jsem to zabalila všechno. Ztrácím naději na lepší práci, na těhotenství, na to, že s přítelem konečně začneme bydlet spolu a vezmeme se. Snažím se sama sebe držet nad vodou, pár dní to jde, ale někdy už mi dojde síla a znovu do toho padnu a pláču a všechno mi připadá beznadějný. To se cítím pak hrozně staře, jaksi nepatřičně, že jsem propásla co se dalo... ačkoli vím, že to tak není! Ale ty černé brýle, přes které se dívám na svět, v tu chvíli nejdou sundat. Odjakživa to mám tak, že je pro mě daleko snadnější si představit, že se něco pokazí, než že něco vyjde. Takže chápu i Iskričku... někdy když do takových myšlenek člověk zabředne hluboko, opravdu nejde jen tak jednoduše se z toho zase dostat...
To si vždycky vzpomenu na Nekonečný příběh, který jsem poprvé viděla jako malá holčička (já jsem se jinak už od dětství odmítala na televizi dívat, toto byl jeden z pár filmů, na které jsem se dívala sama od sebe a nemohla se odtrhnout) - víš, jak jsou tam ty bažiny smutku, kam se dostanou Atrej a jeho kůň Artex... je to metafora, čím víc smutku podléháš, tím víc tě stahuje dolů...Atrej to pochopí, ale Artex už je moc zasažen smutkem a není pro něho úniku a v té bažině se utopí. Ten film je vůbec plný krásných metafor, je to hluboký příběh. Později jsem četla i knihu... moc miluji pasáž o Víle Jablíčko a domečku Měníse... určitě doporučuji všem, aby si nejen tuhle pasáž přečetli... Víla Jablíčko živí malého Bastiana svými jablíčky, které na ní rostou, domeček Měníse je zase jakoby mateřská děloha... moc krásné čtení!
Já už moc toužím po miminku... myslím, že už je čas... Teď zrovna se cítím těhotně, ale těhotenský test říká něco jiného. Tak nevím. Já mívám obvykle příznaky premenstruačního syndromu... nyní zmizely... Jedna část mě je zcela přesvědčena, že jsem těhotná, druhá část mě je zase silně přesvědčena, že je to jenom porucha menstruačního cyklu, případně porucha žlutého tělíska. Mezi dvacátým a čtyřiadvacátým dnem cyklu jsem totiž měla lehké špinění, které jsem považovala za nidační.... ale proč potom ten negativní test?... špinění před menstruací spíš říká něco o nedostatečné funkci žlutého tělíska, a tedy slabší plodnosti. Asi bych měla nakráčet za gynekoložkou, jenomže jsem si jistá, že by mi nacpala nějaké hormony, které bych stejně nebrala, protože se mi to vnitřně příčí. Wahl, já se snažím léčit sama, dříve jsem si bylinky kupovala v prodejnách zdravé výživy, zároveň si postupně zakládám bylinkovou zahrádku. Už dřív jsem si dělala bylinkové tinktury a vařila odvary... vlastně už tak od začátku puberty, kdy jsem mámě dělala v kuchyni nepořádek, když jsem sušila vlastnoručně nasbíraný řebříček.
Kterépak dítě mělo takové divné zájmy? Tohle mi dává smysl. Léčit se jen jemně, popostrčením těla na správnou dráhu, ze které se odklonilo, ne léčení silnými preparáty, které jednu část těla léčí a druhou naopak naprosto rozhodí.
Ale abych se vrátila k tomu, co jsem načala...
Přijde k nám miminko, Wahl? Já už někdy ztrácím naději. Teď jsem si jistá, že bych věděla, co s ním. Zdají se mi občas sny, ve kterých rodím anebo už mám dítě. A přijde mi to tak v pořádku. Já už chci, abychom byli rodina... ať přijde ten, kdo má přijít. Těším se, až se setkáme a doufám, že to bude ještě v tomto životě.
Hannah 30.03.2010
Milá Wahlgrenis...
tak asi nejsem těhotná, stejně jsem to ve čtvrtek večer dostala, ale byla to taková jiná menstruace, téměř bezbolestná (a já přitom mívám velmi bolestivé), ale jsem si jistá, že to menstruace doopravdy byla, ne nějaké těhotenské špinění, byla to opravdu čerstvá jasná krev.
Den předtím se mi zdál sen. Nejdřív jsem viděla svou mámu, pak rybičku ve vodě, možná v moři. Ta rybička byla ale růžová a měla dětské oči... Sice se teď s tím těhotněním - netěhotněním stalo téměř to, co loni na podzim, kdy jsem taky myslela, že je už už za dveřmi, ale těhotenství se nekonalo, ale kulisy jsou jiné. Přítel už je na dítě víc připravený než tehdy. Říkal mi, že už by si to dovedl představit, že by potomka bral. Mám radost.
Vymysleli jsme i dvě jména, pro holčičku Linda, pro chlapečka Albert. Bertík. To je nádherné. Hodně mě překvapilo, že i jemu se na dnešek zdál sen o miminku. Ve svém snu držel v rukou miminko... ale to miminko bylo velmi velmi malé.... a pak mu připadlo, že on i s tím miminkem je v děloze, tak malé bylo. Zvláštní, viď. Ten sen mě potěšil.
Sice pozvolna, ale něco se mění. Ale ještě pořád to bude chtít čas. Říkám si, děkuj za to, co se ti děje, protože nikdy nevíš, na co tě to vlastně připravuje, učíš se tím být lepší, sílíš, Hannah - i když je to občas dost těžký.
A Tobě, milá Wahlgrenis, děkuji, že jsi, protože díky Tobě jsem mnohé pochopila... nutíš lidi přemýšlet o tom, co dělají, nutíš je dívat se na věci jinak... a to je moc dobře a mám Tě za to ráda.
Hannah 06.04.2010
Milá Wahlgrenis,
tak čekáme miminko, narodí se asi v srpnu...
Ještě to ale není úplně jisté, víc budu vědět, až ho uvidím na ultrazvuku.
Ale radost zatím nemám, spíš starost - přítel tím byl doslova zaskočen a já nedovedu mít pozitivní pocity, když jsem na to sama.
Já nevím, jaká je běžná mužská reakce.
Možná bývají spíš nemile překvapeni, i když se předtím s partnerkou na potomkovi shodli.
Říkám si, jestli jsme neudělali blbost...
Jestli vůbec budu dobrá máma a jestli nebude přítel od nás spíš utíkat a já nebudu na dítě sama.
On má totiž asi právě tak velkou potřebu volnosti, nezávislosti, vlastního prostoru a autonomie, jako já blízkosti.
Já jsem mazel, on osamělý vlk.
Když jsem mu včera řekla o pozitivním testu, tak to bys měla vidět, ten jeho pohled.
Rozbil se mu svět na kousíčky.
A mně tím jeho pohledem taky.
Co jsem si to myslela, jak jsem mohla myslet, že s ním můžu mít rodinu... k čemu ho to proboha nutím, říkám si.
Jeho sny jsou toulat se po divočině, po pustinách, kde nejsou lidé...
Já ho chápu, já taky nejsem právě obvyklá žena.
Jsme oba tak nějak odjakživa jiní než naše okolí, špatně hledáme spřízněné duše a jenom velmi pomalu se otevíráme, a to ještě ne každému.
I mezi sebou máme spoustu nevyřčeného, protože jsme oba velcí introverti a máme dokonce i soukromé myšlenky, o kterých si přemýšlíme důsledně sami a neví je ani náš nejbližší.
Nevím, jestli časem nebudeme vlivem těchto svých sklonů spíš žít vedle sebe než spolu.
No... teď je tu to malé... snad se to uklidní a i ta radost přijde.
Zatím necítím žádné mateřské pudy, zatím o tom malém vím jenom z té čárky na testu, ale spíš si to nedovedu přestavit, že skutečně čekám dítě.
Můžeš-li se podívat, Wahlgrenis, pak se prosím podívej ani ne snad na to, jestli to bude chlapeček nebo holčička, ale spíš jestli si budeme všichni tři rozumět, jestli bude zdravé a jaké bude...
Víš, už v září jsem si říkala, že jsi měla pravdu - odpovídala jsi mi totiž v červnové
offline konferenci o miminkách (4. otázka) a napsalas, že přijde možná už v červenci.
Přišlo, ale ne přímo k nám - k mému kamarádovi, do kterého jsem byla řadu let zamilovaná... takže to vnímám taky tak trochu jako dítě, které mohlo být moje... no a v to září jsem se to dozvěděla.
A ještě jsem ti před časem psala o strýci, kterému vzali ledvinu. Báli jsme se o něj, ale vypadá to, že to bude dobré. Strýc nepolevil v aktivitě a nejdřív jsme si říkali, že se strhá, proč si nedá odpočinek... ale je to asi jeho cesta jak se nepoddat. Prostě to nevzdal.
Ještě dodatek z dnešního večera (předchozí část zprávy jsem psala brzy odpoledne a neodeslala, jen uložila rozepsanou) - přítel už se zdaleka netváří tak jako včera, naopak, má na tváři i úsměv... tak snad to půjde.
Teď jsem si udělala další test, zatímco na předchozím byl "duch", tady na tomhle je už vidět jasná nezpochybnitelná druhá čárka... tak je to asi pravda.
A jak jsem četla zprávy z předchozích dnů, vidím, že se s miminky roztrhl pytel, viď, Wahlgrenis...
A ještě jedna věc: kousek poté, co jsem pravděpodobně otěhotněla, se mi ve snu zdálo, že ležím, spím, ale místo plochého netěhotného břicha jsem měla těhotenské... a asi týden před očekávanou menstruací, která asi už nakonec nepřijde, jsem byla hrozně rozlítostivělá... byli jsme s přítelem nakupovat a já jsem bulela jak malý dítě nad pejskem, kterej kulhal, asi měl nějak omrzlou nožičku nebo já nevím... přišlo mi to hrozně smutný, že mu něco je a já ho vidím, jak kulhá a nemůžu pomoct... nebo pak jsem viděla uklízečku v nákupním středisku, jak s mopem uklízí tu kalamitu, co tam lidi nosí na botech... setřela to a hned se nakupila další skupina lidí s botama od sněhové břečky... a ona to zas setřela... a zas lidi a tak pořád dokola... vrchol marné práce, opět pláč příteli na rameně. Má se mnou zlatou trpělivost.
Hannah 16.12.2010
Ahoj Wahlgrenis.
Dnes jsem koupila miminku první věc - malinkaté dupačky v novorozenecké velikosti.
Konečně jsem schopná se radovat, i když jsem u doktorky stále ještě nebyla.
Půjdu až den před koncem roku, dřív nemá čas.
Dívala jsem se taky na hračky a leporela, ale na to je opravdu ještě času dost.
Ale už se tak moc těším, až děťátku budu jednou povídat a číst...
Sešla jsem se dnes s kamarádkou, jak se tak pravidelně předvánočně scházíváme a ta mi konečně dodala tu radost...
Kdyby se tak dovedl z miminka radovat můj přítel.
Asi mu to bude ještě chvíli trvat, ale už aspoň není nijak negativně naladěn.
Půjde to, vím to.
Už se těším, až dám ty dupačky pod stromeček - pro toho, kdo tu s námi už je, ale ještě není vidět.
Ještě jedna věc, Wahlgrenis, asi od doby, kdy došlo k oplodnění, nám doma sem tam mrkají lampičky.
Jednou se jedna i úplně vypnula, myslela jsem, že praskla žárovka, ale jakmile jsem přišla s novou žárovkou, lampa se sama rozsvítila a prostě svítila...
To se mnou komunikuje miminko?
Nebo je to někdo jiný?
A abych nezapomněla, přeji Ti Wahlgrenis krásný vánoční čas.
Ten duchovní rozměr Vánoc se sice v dnešní době hůř hledá, ale je tam, stále tam je, pod tím nánosem zbytečností, a je silný.
Hannah 22.12.2010
Ahoj Wahlgrenis,
tak jsme včera já i můj přítel u paní doktorky viděli dutinku a v ní naše miminko, kterému už dokonce bije srdíčko.
Je to krása.
Tak je to přece pravda...
Chvílemi tomu totiž pořád nemůžu uvěřit.
Poslední noci jsem měla divoké sny - mj. se mi i zdálo, že jsem rodila a že jsem porodila plastovou panenku, která byla tmavě modrá...
A pak že jsem měla v děloze už jenom krev, žádné skutečné miminko.
Vyděsilo mě to...
Děsí mě představa toho počtu vyšetření, kterým budu muset ještě do porodu projít.
Říkám si, jestli je to skutečně nutné?
Wahl, stejně se pořád bojím, bude-li miminko zdravé...
Nevím, co ten můj sen znamenal.
Hannah 31.12.2010
Milá Wahlgrenis.
Zase po čase píšu.
Včera jsem byla na ultrazvuku.
Měla jsem být v 12. týdnu, ale paní doktorka mi řekla, že mám přijít za týden znovu, miminko je prý o týden menší.
Tak nějak nevím, jestli je vše v pořádku, nebo to znamená něco špatného.
Nicméně je živé, mávalo mi ručičkou, hýbe se.
A řekla bych, že to celý tento týden i cítím, když se velmi velmi soustředím a trochu si přitlačím na břicho dlaň, tak cítím velmi jemné šimrání, ale opravdu cítím.
Spíš tedy na rozhraní šestého smyslu a fyzických smyslů, ale cítím.
A taky se mi o miminku tento týden dvakrát zdálo, oba dva sny byly především hmatové/dotykové.
V prvním jsem miminko ani neviděla, jenom jsem věděla a cítila, jak ho kojím, jak jde něco, ne snad potrava, ale spíš jako kdyby energie, ze mně k němu, kolem mě byla tma, snad noc.
V druhém snu byl den a já jsem měla miminko na rukou a intenzivně jsem vnímala ten dotyk těch rukou a toho tělíčka, bylo tak měkké a křehké a teplé a taky mokré, miminko potřebovalo přebalit.
Byla to holčička.
Krásné sny mi miminko posílá, viď?
Teď jen, aby bylo v pořádku...
Nevím, kde brát návod na to, jak si nedělat zbytečné starosti.
Hannah 05.02.2011
Milá Hannah,
nenechte se znejistět pochybnostmi, které má Vaše lékařka.
Miminko se vyvíjí zcela v pořádku.
Týden sem - týden tam... to nehraje takovou roli.
Já jsem si podobnými problémy prošla také, miminko bylo také menší (ale v poměru k čemu?)...
Nakonec se sice holčička narodila s váhou 1,67 kg, o čtyři týdny dřív, ale jinak byla naprosto v pořádku.
Měla byste se s miminkem víc sžít, abyste byla jeho součástí a ono zase Vaší.
Všechno bude dobré.
Jen lékaři potřebují mít jasno.
Někdy by citlivější přístup k ženě byl důležitější.
Jenže tohle je asi ve školách neučí.
Buďte v klidu.
Miminko moc dobře víc, s čím má do života vstoupit, vezme si přesně to, co potřebuje.
Těšte se na něho.
© Wahlgrenis
05.02.2011
Milá Wahlgrenis,
mnohokrát děkuji za povzbudivá slova, moc mi pomohla!
Před týdnem když jsem psala minulý dopis, jsem celou noc proplakala a plakala jsem asi i ve spánku, protože jsem se probudila s mokrými tvářemi...
Dnes je vše jinak, včera jsem byla opět na ultrazvuku, tentokrát u jiného doktora (moje doktorka měla dovolenou), byl moc milý a ochotný a vše mi vysvětlil a ukázal - miminko je naprosto zdravé, má vše, co má mít, a bude to s velkou pravděpodobností chlapeček!
Jsem šťastná.
Včera jsem se po odchodu od pana doktora usmívala jako blázen a nemohla jsem přestat, kolemjdoucí se asi divili, ale co...
Po městě chodí mnoho zakaboněných lidí, tak se může jednou někdo štastně usmívat.
Jestli to bude možné, tak k tomu panu doktorovi přejdu, je to rozdíl oproti mé stávající doktorce, která mi dosud neřekla skoro nic a vždy z ní musím složitě dolovat každé slovo.
Máš pravdu, tohle se na školách neučí, a je to škoda.
Za sebe můžu říct, že za celý svůj dosavadní život jsem poznala pouze tři lékaře, ke kterým mám pozitivní vztah, k těm ostatním chodím spíše nerada.
Ale je štěstí, že aspoň nějací lékaři s lidským a citlivým přístupem existují!
Hannah 13.02.2011
Wahlgrenis,
jenom pár drobností.
Poslední dny mě pronásleduje čas
13:31 , vždy se podívám na hodiny v ten na vteřinu stejný čas...
Teď jsem si přečetla na Tvém webu, že to znamená, že jsem kontaktována bytostmi z jiného světa...
Kdo to je?
Mám teď zase období hodně divných snů, ale ráno si je skoro nikdy nepamatuju, jenom ten celkový dojem splašené noci zůstane...
A zdají se mi sny, co se plní.
Dnes se mi těsně před probuzením zdálo, že jedna známá měla hrozně divné řeči... a pak je i ve skutečnosti opravdu měla, o našem dítěti, že bude špatné a že však je můžeme dát do dvacátého týdne ještě pryč, tak co...
Jak tohle může normálně uvažující člověk říct?
Přitom ví, že se na miminko všichni těšíme.
Vnímám to skoro jako útok, je mi z toho zle...
Vlastně už mě poslední dva dny bolí hlava a odmítá přestat, protože mě pořád tahle stejná osoba hrozně štve...
Dnes jsem se na ni tak intenzivně zlobila, že jsem se až divila sama sobě, ale emocím neporučíš.
Samozřejmě, že hlava mě bolí ještě daleko víc než před tím, úplně mi v ní pulsuje, jak se zlobím a jak se nemohu přestat zlobit.
Chtěla bych to pustit z hlavy, ale čím víc se na to snažím nemyslet... vždyť víš.
Děkuju, že jsi a že to mám komu napsat...
Hannah 09.03.2011
Ahoj Wahl,
už dlouho jsem nepsala.
Jsem v 27. tt.
Miminko je podle velkého ultrazvuku v 20. tt zdravé, ale u mě se začínají hromadit těžkosti...
Při minulé návštěvě mi lékařka sdělila chudokrevnost, nyní příliš vysoký tlak, takže půjdu na podrobnější vyšetření.
Mám veliký strach...
Miminko je ještě příliš malé, kdyby chtěli předčasně vyvolávat porod, bylo by to zlé.
K tomu ještě dvě úmrtí blízkých bytostí...
Nejdřív náš pejsek, kterému bylo kousek přes patnáct...
Je to už asi čtrnáct dní, ale stále to bolí.
Poslední tři týdny byl čím dál špatnější, špatně chodil, odmítal jíst, vlastně si bral potravu jedině ode mě z dlaně, pak už jenom pil a pak už nechtěl ani to.
Bylo to hodně smutný, Wahl...
A já jsem si to pořád nechtěla přiznat a věřila, že se ještě vyléčí.
Scházel den za dnem čím dál víc, ale už nás těšil dost dlouho a prostě byl jeho čas, už asi byl moc unavený a chtěl taky domů...
Už jednou málem nebyl, když ho srazilo auto před pěti lety, vypadalo to, že buď nebude nebo že nebude chodit, ale naučil se i chodit i běhat, všechno....
Druhý, co nás opustil, byl mužův strýc.
Byl v nemocnici už od Vánoc a postupně slábl a slábl... a taky už není...
Příliš jsem ho neznala, ale znám jeho blízké, kterým puká srdce, že je pryč, a tohle je mi strašně líto.
Vím, co je to ztratit blízkého člověka, stalo se mi to už mockrát, otec, prarodiče, řada tet a strýců...
Já vím, že tak to má být a že tu nejsme nikdo navždy, nebo aspoň ne v tomto těle a v tomto životě, ale... jejich místo nikdy nikdo nenahradí, nepřestanou mi chybět.
Ach, Wahl, jsem hodně smutná...
Ŕekni mi, Wahlgrenis, je možné, že ten mrtvý ještě nějakou dobu zůstává poblíž svých blízkých?
Moje máma našeho psíka ještě několik dní viděla ráno procházet místnostmi nebo ho slyšela v noci dýchat.
Ještě teď, když v noci jdeme třeba na záchod, tak dáváme dobrý pozor, abychom na něj po tmě nešlápli...
Kdybys to viděla... jak byl slabý a rezignovaný, tak už ani nezapištěl, když jsem o něj jednou v noci nechtěně zavadila (byl jinde, než byl jeho pelíšek, asi hledal geopozitivní zónu, ve které by mu bylo lépe)...
Děkuju, že Ti tohle můžu napsat a že to čteš.
Hannah 17.05.2011
Milá Hannah,
psychické otřesy, které jste prožila, by zamávaly s každým.
A Vy jste navíc ještě těhotná...
Potřebujete se opět zcela vědomě vrátit na tu vlnu lásky.
Smrt jako láska nevypadá.
Člověk, který je kontaktován smrtí, přestává věřit, že život má smysl.
Často dochází k opuštění cesty, takový člověk má pocit, že nežije, že se dostal do zvláštní bubliny, která ho izoluje od okolního světa.
Najednou chápe zvláštní souvislosti, nad kterými se dříve ani nezamýšlel.
Vrátit se zpět do běžného režimu je moc těžké.
Ve Vašem případě došlo k dotyku smrti hned dvakrát, to už opravdu není legrace.
Tady byste měla ale mnohem více myslet na své budoucí miminko.
Nemůžete se jen tak poddat pocitům, které Vás obešly.
Miminko bude žít a Vy jste pro něho v tuto dobu jistotou, že je všechno v pořádku.
Váš psychický stav se chtě nechtě propojuje s miminkem.
Jste dvě duše v jednom těle.
Co prožíváte Vy, to se zákonitě odrazí i na prožívání miminka.
Potřebujete se dostat do vlny krásy, lásky a hlavně radosti.
Dobrá nálada - nebo ještě lépe řečeno výborná nálada - tady slouží jako lék na všechny smutky.
Měla byste se přeladit.
Tady už nejde o Vás, ale o nový život, který brzy skrz Vás přijde.
Je to pro Vás velká výzva, nesmíte zklamat.
Půjde to, nepodceňujte se.
Zase objevíte radost kolem sebe, která se brzy opět dostane do každé buňky Vašeho těla.
© Wahlgrenis
24.05.2011
Milá Wahlgrenis,
už dlouho jsem se neozvala.
Naposledy jsem Ti psala o vysokém tlaku v těhotenství.
To už je všechno pryč.
Ani se na to skoro nevzpomínám, už je zase dobře.
Desátého srpna se mi narodil syn, Bertík (Albert).
Jsem moc šťastná, že ho mám, i když je to někdy náročné - ale cítím, že i přes veškerou náročnost, únavu a nevyspání je mateřství jednou z nejvíce smysluplných věcí na světě.
Každý den dělá velké pokroky, už si velmi prohlíží své okolí a je velmi zvědavý, má rád společnost a rád se směje.
Když ho kojím, vždy si trošičku upije, pak se na mě okouzleně podívá jako na svatý obrázek.
Maximálně se usměje a začne mi povídat, pak si zase trošku upije a zase: úsměv, povídání.
Tolik radosti a lásky jsem v očích žádného člověka snad ještě neviděla!
Být mámou je úžasná zkušenost.
To dítě mě učí se znovu a jinak dívat na svět - on se často zadívá zkoumavě na místo, kde zdánlivě vůbec nic není, na zeď, kde ani nevisí žádný obrázek - a pak uvidím, že tam něco je, třeba lehoulinké nerovnosti povrchu, které dělají dojem, že je tam reliéf obličeje.
Dnes se mi o mém synovi zdál sen.
Byl v něm už patnáctiletý, byl vyšší než já i než můj muž a byl velmi chytrý, soudě podle řečí, které s námi vedl.
Tak si říkám, co za dušičku jsem to přivedla do života, kdo jsme si vzájemně v minulém životě byli...
Jsem i šťastná, jak moc se mu muž věnuje, jsem i překvapená.
Umí to s ním, hrají si spolu a Bertík se tak směje...
Už ví, že některé věci v životě mu neutečou, zatímco syn mu vyroste a už se to nikdy nedá vrátit zpátky...
Myslím, že jsme teď velice šťastni a jsme konečně rodina.
A abych nezapomněla, rády jsou i obě babičky a dědeček.
Moje máma dřív měla takové ty myšlenky, jako že co ještě na světě, že by chtěla umřít, aby měla konečně od všeho pokoj.
Teď je to jiné, jaképak myšlenky na smrt, když je tu malý veselý chlapeček.
Myslím, že tak před rokem už jsem pozvolna začínala tušit, že jsem těhotná.
Je velice zvláštní přemýšlet nad tím, že před rokem jsem ho ještě neznala a že nebyl... přinejmenším v tomhle těle a v téhle podobě... a najednou je tady.
I jeho porod byl za odměnu - na prvorodičku vcelku rychlý a bez jakýchkoli poranění, krásně jsme to spolu zvládli.
Všechny těžkosti jsou pryč.
Jenom občas je syn velice neklidný, budí se s pláčem ze spaní (a není to hladem), snad tu cítí nějaké bytosti navíc, nevím. Když jsem se vrátila z porodnice, vzbudil mě sen, kdy se na mě zblízka díval něčí rozšklebený obličej... a taky jsem neustále slyšela plakat miminka, ačkoli Bertík byl úplně tiše.
Zdravím Tě a zdravím všechny maminky, které čekají na svá miminka, až se jim budou chtít narodit...
Nebojte se a doufejte.
Hannah 02.12.2011
