Wahlgrenis

Další miminko, kluk! Tentokrát veverky PETR

Ahoj Wahlgrenis,
chtěla bych Ti oznámit, že jsem otěhotněla - přesně tak jak jsi mi předpověděla.
Je to opravdu úplně jiný pocit, na který jsem si asi měla počkat.
Abych byla upřímná, moc jsem si nevěřila, že se to podaří - snažila jsem se na to nemyslet a nechat to úplně být.
A podařilo se.
Ještě tomu nemůžu úplně uvěřit.
V pátek jsem byla na ultrazvuku a jsem asi v pátém týdnu.
Jsem šťastná, ale zároveň je ve mě trošku obav - co kdyby...
Ale říkám si, že nic není náhodou a že jsem si to aspoň trošku zasloužila.
Z karet vím, že je to dar a jen na mě záleží, jak s ním naložím.
Zatím chodím do práce, ne proto že by mě k tomu nutili "zištné" důvody, ale je tady dobrá atmosféra a odreaguju se od přemýšlení.
Nevím, dělám dobře?
Mám pocit že snad ano.
Mám za úkol nechat to být (když se ohlédnu zpátky, dřív jsem chtěla všechno ovládat a mít pod kontrolou...) a zatím se mi to daří.
Moc o tom s manželem zatím nemluvíme, chceme tomu nechat naprostou svobodu.
Ale jsme šťastní - a moc.
Ty sny, které jsem měla, teď úplně přestaly (asi mám přestávku), ale mám pocit, že mě teď něco chrání.
Bála jsem se určitých věcí (ještě pořád doznívala ta konfrontace se zlým světem), ale teď jako by se mě to netýkalo.
Ale na druhou stranu před sebou cítím ještě hodně "duchovní" práce.
Wahlgrenis, děkuju Ti moc a pokud budeš mít trošku času tak prosím napiš.
Já vím, že ta dušička si zaslouží hodně radosti a lásky a já se ani nemusím snažit, abych to vysílala z celého srdce.
Jde to tak nějak samo.
Moc na Tebe myslím a doufám, že se máš podle svých představ, měj se krásně
veverka 10.07.2005

Milá veverko,
mám obrovskou radost, až mi slzy vhrkly do očí.
Jsem moc ráda, že se Ti Tvé přání plní...
Budu na Tebe i Tvého muže i miminko moc myslet.
Opatruj se...
Všechno je tak, jak má být. Neboj se.
Wahlgrenis, 10.07.2005

Ahoj Wahl,
chtěla bych Ti oznámit, že čekáme kluka!
Zatím je (a já pevně věřím, že i bude) všechno v pořádku, tak, jak to má být.
Už se na to mrně moc těšíme, je to prostě krásný pocit.
A jak se máš ty?
Když si pročítám příspěvky na Tvých stránkách, nějak mi připadá, že tam chybí troška sluníčka, už dlouho jsem nečetla o pozitivních snech nebo zážitcích (myslím něco takového, jako byl žlutý domeček od Drahomi), ale ani já nemůžu říct, že by se dělo něco zvláštního...
Asi je to tou dobou, za chvíli začnou praštěné reklamy na Vánoce, do toho chaos z ptačí chřipky, už toho všeho mám plné zuby - a to jsem doma a nemusím se ničím stresovat.
Wahl, měj se moc krásně,
ještě Ti musím poslat extra pozdrav od mého manžílka (zrovna volal, když jsem dopisovala poslední řádky) a opatruj se.
Myslíme na Tebe
veverka 07.11.2005

Ahoj Wahl,
tentokrát Ti píšu jenom tak.
Doufám že se máš dobře, často na Tebe myslím.
Můj termín už se pomalu blíží a už se nemůžeme dočkat.
Je ve mně směs radosti, očekávání ale i troška strachu, jak to všechno dopadne a tak...., ale snažím se to všechno hodit za hlavu.
Sama víš, co jsi nám předpověděla a já se toho snažím držet.
Trpaslíci snad taky pomůžou..
Podle Tebe to má být na přelomu února a března a to je už příští týden, tak uvidíme, moc bych si přála, aby to všechno dopadlo dobře.
Myslíš, že je ještě něco, co pro toho drobečka můžu udělat?
Měla jsem možnost jít na císaře, pro moje bývalé zdravotní problémy, ale spolu s manžílkem jsme to zavrhli.
Moje intuice z toho taky nebyla nadšená a přece jenom by to byl lidský zásah do duchovního rozměru a mám takový vnitřní pocit, že bych toho asi víc pokazila....
Je to sice pohodlnější, ale asi bych zklamala sebe samu.
Snad jsem se rozhodla dobře, co myslíš?
Wahl, měj se moc hezky, dávej na sebe pozor a my dáme vědět co nejdřív
veverka 22.02.2006

Milá veverko,
myslím na Tebe taky pořád...
S tím porodem císařským řezem to ještě zvažte.
Já jsem také tak porodila chlapečka, ale je pravda, že se s tím předem nepočítalo.
Jen se na poslední chvíli otočil a nožičky dole byly důvodem této akce.
Ostatně pro mě to bylo nakonec docela dobré řešení.
Jako mužská duše jsem se nějak nedokázala srovnat s pocitem, že rodím.
Postup tam jsem ještě chápala, ale ven, to už bylo příliš.
A jak je vidět, i tohle dokázal NĚKDO zařídit.
Můj názor je, abys nechtěla bořit skály, když víš, že nemáš sílu.
Je to zbytečné.
Tvůj syn přijde na svět tak jako tak.
Sice se dnes hodně mluví o císařských porodech, jak ulehčují matce ten náročný okamžik příchodu dítěte na svět.
Ale to jsou myšleny ty porody, které jsou indikovány bez jakýchkoli komplikací u matky.
Jen tak z rozmaru.
Ve Tvém případě to nebude rozmar.
Poslední rozhodnutí je ale na Tobě.
Budu s Tebou v té chvíli.
A dejte určitě vědět...
Přeji Ti hodně odvahy a sil a tomu maličkému ten nejkrásnější příchod na svět.
Wahlgrenis 22.02.2006

Wahl,
děkuju ti moc za odpověď - máš pravdu, asi někde v koutku duše nejsem tak úplně rozhodnutá.
Lámat skály bych rozhodně nechtěla, jenže prostě nevím, co mám dělat, nějak se v tom pořád plácám.
Chtěla bych aby to bylo dobře "po všech stránkách ", ale budu zřejmě muset z něčeho ustoupit, nikdo nemůže mít všechno.
Tak uvidím, třeba se to nějak "vyloupne" samo... to by bylo úplně nejlepší.
Tak to je vše.... ještě jednou díky
veverka 24.02.2006

Ahoj Wahl,
tak Ti musíme oznámit že jsme se konečně dočkali!
10. března se nám narodil syn Petr - porod jsem zvládla nakonec "normálně".
Chtěla jsem Ti napsat dřív, ale zlobil nám počítač a taky než jsem se z toho trošku vzpamatovala, tak to chvilku trvalo.
Je to naše sluníčko, vyzařuje z něho taková zvláštní pohoda..., vůbec v porodnici neplakal, pediatr říkal, že je tak o 3 týdny napřed než ostatní děti.
Jen doufám že se mu jako rodiče líbíme taky.
Wahl,
měj se moc pěkně, opatruj se a já zase napíšu (ještě čekám jestli se ozvou trpaslíci...)
veverka 21.03.2006

Milá veverko,
hrozně moc gratuluju....
Posílám lásku, radost, jaro.
Den se mi hned rozjasnil.
Buďte na něho hodní, jsem ráda, že jste to všechno zvládli.
Wahlgrenis 21.03.2006

Ahoj Wahl
rada by jsem Veverce pogratulovala k narozeni chlapecka a poprala obema hodne lasky a zdravi, chtela bych touto cestou i Limi pogratulovat a poprat ji v teto dobe hodne lasky a sil, pro zenu neni nic krasnejsiho nez mit miminko, holky drzte se:-))
pekny den vam preji
Sarina 27.03.2006

Ahoj Wahl,
dlouho jsem se Ti neozvala ale to bude asi tím, že nás naše sluníčko zaměstnává naplno :-)
Roste jako z vody, už umí spoustu věcí, směje se na nás, vykládá nám a taky už umí trošku zlobit.
Prostě je to naše zlatíčko a já za něj každý den děkuju...
A jak se daří tobě?
Máš spoustu aktivit, odpovídáš na tolik otázek...
Tak Ti přeju abys měla hodně energie, protože pro spoustu z nás jsi takovým světýlkem na cestě....
Wahl, chtěla bych Tě poprosit, nedávno se mi zdál sen, o kterém nevím, co si myslet
- už dlouho se mně nic nezdálo, ale tohle bylo zase odjinud a tenhle motiv se občas s různými obměnami opakuje a já nevím, co mi chce říct.
Ten sen:
Stála jsem na kopci, který je poblíž mého bydliště a stmívalo se.
Já jsem najednou vyšplhala po imaginárním žebříku někam "nahoru" k jiným bytostem.
Vím, že jsem to dělala úplně běžně, když jsem potřebovala s něčím poradit, ale už si nepamatuju, co to bylo konkrétně.
V tom snu mně to přišlo jako úplně normální věc.
Pak jsem se ocitla v nějakém chrámu.
Bylo v něm strašně moc lidí a kázal tam kněz.
Vím, že potřebovali vědět nějakou duchovní věc, tak se tam nějaká žena obrátila na mě a chtěla, abych se šla zeptat tam "nahoru".
Já jsem jí odpověděla, že to tak nepůjde a ani nefunguje, ale ona si trvala na svém.
Chtěla, abych se vyšplhala na nějaký oltář a že prý si tam vzpomenu, jak to dělám, když tam budu stát.
Moc jsem tomu nevěřila, ale vyšplhala jsem se nahoru - bylo to dost vysoko a stála jsem tam na nějaké malé plošince a kolem byly obrazy svatých.
Ta žena na mě volala, ať odříkám nějakou motlitbu patřící nějakému svatému na tom obrazu, ale já jsem jí odpověděla, že žádnou neznám.
V chrámu to zašumělo, protože mezitím ten dav upřel svou pozornost na mě.
Ten kněz na mě zavolal a řekl, že mi něco daruje, že mě to určitě v rozpomínání pomůže.
Na krk mi pověsil takový duhový křížek (sám měnil barvy) na takovém kovovém drátku - cítila jsem, že je to pro ten chrám obrovská vzácnost a ten kněz čekal, co bude dál.
Já jsem zase vyšplhala nahoru, ten křížek (byl rovnoramenný) duhově měnil barvy a přede mnou se objevil takový starý papír - nemohla jsem ale z něho nic přečíst, bylo to strašně naškrábané.
A ten dav pořád čekal, co se bude dít.
Pak papír zmizel a a já držela v náručí blonďaté děťátko.
To už jsem do toho obrovského davu pronesla, že nemůžu přece odpovědět na duchovní otázku, když každý musíme hledat odpověď v sobě, že nejde odpovědět na to, na co každý musí přijít sám za sebe.
Pak jsem se probudila, ale ještě si pamatuju, že se to těm lidem vůbec nelíbilo.
Tenhle sen se mně občas zdá v různých variantách - tak co to představuje?
Mám někomu něco sdělit?
Nebo naopak dělám něco špatně?
Wahl, byla bych moc ráda, kdyby sis našla trošku času a zkusila mi aspoň krátce odpovědět...
Koupila jsem si nedávno taroty, ale zatím nemám moc času na to, abych se "seznamovala", ale i tak jsem moc ráda, že ty karty mám.
Už dlouho jsem přešlapovala na místě a teď mám aspoň pocit, že jsem se trošku poposunula dopředu.
Víš, mám takový pocit, že bych měla něco udělat, dát se nějakým směrem, ale teď nějak pořád stojím na místě a nevím co dál.
Ale i to se určitě vyřeší.
Wahl, díky moc už jenom za to, že jsem se Ti mohla vypsat...
Měj se krásně, myslím na Tebe
veverka 29.05.2006

Milá veverko,
informace v podobném duchu se dala čekat.
Copak si nevzpomínáš na náš rozhovor v době, kdy jsi svého malého chlapečka ještě ani náhodou neměla?
K Tobě mají přicházet zprávy z druhé strany, nediv se tomu.
Třeba ta doba není ještě tady, rozhodně nastane.
Nediv se tomu, spíš to přijímej s díky.
Každý takové štěstí nemá.
To, co se objevilo ve snu, bylo obrazem, který se určitě ne v té stejné podobě odrazí ve Tvém životě.
Lidé si k Tobě budou chodit pro informace, pro rady, Ty ale nesmíš nikdy jejich původ stáhnout na sebe.
To je varování, které si mnoho lidí v podobné situaci, k srdci nevzalo...
Doufám, že Ty chápeš, co za tím je.
Zatím buď v klidu, všechno se bude vyvíjet správným směrem, jak má.
Nemusíš pro to sama dělat nic zvláštního, významného, speciálního.
Přeju Vám všem hodně štěstí.
Wahlgrenis 30.05.2006

Ahoj Wahl,
děkuju ti za odpověď.
Já vím, že pro tyhle informace jsem jenom bránou a vážím si toho, jenom musím zapracovat sama na sobě.
Asi si to pořád nechci nějak přiznat nebo mě to pořád ještě udivuje... jak to prostě všechno funguje.
Doufám, že budu mít natolik pokory a sebeúcty, aby se nikdy nestalo, o čem píšeš...
Dobře vím, jak to pak končí.
Wahl, měj se pěkně a ještě jednou díky
veverka 31.05.2006

Ahoj Wahl,
chtěla jsem Tě poprosit o radu - naskytla se mi možnost jít na poloviční úvazek do práce, i když ještě s nejistým koncem.
Pracovala bych ale na oddělení, na kterém lidské příběhy většinou končí a je jen malá naděje na uzdravení.
A to je právě ono.
Sama nevím, jestli na to mám, i když mi něco říká, že jsem přece jenom kousek pokročila a už se na smrt dívám úplně jinak, jenže to asi nestačí.....
ale byla by to těžká zkouška a já prostě nevím, co mám dělat.
Práce pro mě není jenom "chodit do práce", ale jsem ráda, když ta spokojenost je na všech stranách.
Jestli se ptáš, proč tak brzo, tak jedním z důvodů jsou (jak jinak) peníze
a tím druhým, že bych se zase aspoň na chvilku chtěla vrátit ke své práci, protože ji mám fakt ráda a další důvod je ten, že moc příležitostí k zaměstnání tady není.
Jenže se to ve mně pořád převaluje - zvládnu to nebo budu chodit domů s těžkou hlavou?
To poslední, co bych chtěla, je, aby to odnášel mrňousek, protože děti vycítí, že něco není v pořádku.
Je to naše sluníčko a já bych mu tím nechtěla ublížit.
Wahl, já prostě nevím co dělat.
Mám to zkusit někde jinde, kde to bude lehčí nebo to mám "zkusit"?
Prosím, nemohla bys mi s tím pomoct?
Zítra večer nebo nejpozději v pondělí musím říct ano nebo ne.
Ach jo.
Wahl díky moc za Tvůj čas a ještě jednou díky
veverka 22.07.2006

Milá veverko,
sice Tvůj mail přišel už ráno, ale dřív jsem se k odpovědi nedostala.
Víš dobře, že nesedím celé dny u počítače, nesleduju poštu, nečekám, kdo mi napíše, abych mohla odpovědět.
Těch dopisů je mnohem víc.
Jsou to jen zlomky mého času, který - aspon se snažím - žiju jako jiní normální lidé.
Ale k Tvému problému.
Práce je v životě důležitá už jen pro ty barevné papírky, které potřebujeme na chleba.
Tohle je jasné...
Neomlouvej se, že se chystáš pracovat.
Je to přirozený proces.
Spíš bych zkoumala, jako to děláš Ty, tu druhou stránku.
Miminko doma a k tomu všechno, co se týká konce života.
Nemoci, utrpení, konfrontace, únik veškerých iluzí, útěk z tohoto světa, pramálo naděje...
Petr je ještě maličký, potřebuje veselou a usměvavou maminku.
Jsi hodně citlivá, a nechtěj to jinak, Ty totiž potřebuješ být citlivá, měla bys mít svá "čidla" v pořádku, nazamořená žádnou negativní energií.
Chlapeček Tě takovou potřebuje.
Sahám po plástvích:
Tvůj život se začíná zrychlovat, to je ono, nástup do práce tady je.
Jsi na správné vlně, bude to dobré.
Jako bys omezila svoji roli v rodině, ale otočila se myšlenkově k ostatním lidem.
Dávno už jsi sundala růžové brýle, dávno už jsi přestala být obětí, sama jsi ve vlastních očích povyrostla.
To je naplněné mateřství.
Bylo to drama, ale je to už za Tebou, jsi o stupínek výš.
Vycházíš ven z rodiny, to je opět cesta do zaměstnání, neměla bys tedy příliš váhat.
Sice se lehce omezí Tvá tzv. partnerská role, ale zase povyroste Vaše společná stavba, přijdou peníze.
Už jsi pochopila, že to je pro Tebe šance, nabídnuté zrcadlo, do kterého se máš podívat a něco pochopit.
Ty už jsi ale pochopila.
Je to Tvoje další životní etapa, další list v knize, který se právě chystáš popisovat.
Nic násilného, prostě posun dál.
Ochránci jsou při Tobě, strach mít nemusíš, i když se opravdu o poslední věci člověka jednat bude.
Vypadá to, jako bys skutečně pochopila tuto svoji cestu jako nápln, poslání...
Dokonce to vypadá, že budeš umět s lidmi v těchto těžkých chvílích výborně komunikovat a dokonce jim i mnohé budeš umět vysvětlit (pokud se budou ptát).
Vidíš, tohle je trochu jiný výklad, liší se od toho mého původního.
Já bych Tě poslala jinam, do radostnějšího prostředí, ale Tvá cesta vede sem.
Tak se toho určitě neboj.
Strach mít opravdu nemusíš, prošla sis už také složitým vývojem, máš co nabídnout.
Ty nebudeš ten slabý článěk v řetězu, ale naopak.
Jsi silná, věřím Ti.
Věřím, že si touto prací, která se Ti ale stane posláním, utvrdíš svůj názor na svět a na veškeré dění v něm.
Mějte se všichni moc krásně.
Wahlgrenis 22.07.2006

Ahoj Wahl,
dlouho jsem Ti nenapsala a tak na začátku dopisu Tě moc zdravím já i manža s mrňouskem.
No, ten " mrňousek" už nám povyrostl a dělá nám hodně radosti - pořád něco potřebuje, něco objevuje a hodně se s ním nasmějeme.
Je to zkrátka naše sluníčko.
Ale proč Ti píšu.
Teď se asi zase zasměješ ty.
Musím to vzít trošku zeširoka...... dostala jsem se na vysokou na dálkové studium.
Jezdím jednou za 14 dní asi do 100 km vzdáleného města.
A babička hlídá nebo občas i tchyně a to je asi pro mě ten problém.
Asi jako každá máma odjíždím s malým pocitem viny a představami, jak to zvládnou, nezvládnou (no jasně že zvládnou ale ten pocit nevymažeš ) a tak to pořád obracím v hlavě dokola a dokola a co by bylo kdyby nebylo nebo bylo...... Prostě blázinec. :-))
Tak.
Předevčírem jsem dopoledne sedla na kolo, že pojedu něco nakoupit.
Hlídala babička.
Tentokrát jsem se ovšem zamyslela pro změnu nad školou a když napíšu, že jsem to v plné rychlosti napálila přímo do auta která tam stálo, tak nepřeháním.
Sice jsem se snažila vyhnout, ale už to nevyšlo, prostě mě to podjelo a bylo.
Dobelhala jsem se domů zavolala manžu z práce (ten v první chvíli málem asi chudák dostal infarkt ale pak se držel dokonce jsem nedostala ani vynadáno) a jeli jsme na rentgen - kromě obrovských modřin, pohmožděnin a zlomeného prstu nic!
Dokonce i oblečení to ustálo bez sebemenšího škrábnutí (to nechápu).
A manžílek pronesl památnou větu - to boží dloubnutí tě přišlo pěkně draho, co?
Tak a to je všechno.
Můžu si za to sama a myslím že to mohlo být horší když uvážím, že jsem neměla přilbu a kolo je málem na odpis.
Prostě nelétej v oblacích, když na to nemáš, ta gravitace tě pak pěkně zase uzemní ;-).
Wahl, měj se moc pěkně a já doufám že Ti příště napíšu něco " normálního"
veverka 28.10.2007
veverka 10.07.2005

Ahoj Wahl,
dlouho, dlouho jsem Ti nenapsala a nedala o sobě vědět...
Občas sleduju Tvůj web a napřed jsem přemýšlela, že bych se přihlásila na nějaký Tvůj víkend, ale nikdy už nebyly volná místa.
Možná by bylo lepší osobní setkání, já i manžel Tě moc rádi uvidíme.
Ale Praha je dost z ruky.
Nebudeš někdy trochu poblíž?
Připomínám, že jsme z okresu Svitavy, přece jenom je to už nějaká doba.
Náš syn roste jako z vody, už je mu sedm.
Je to naše sluníčko, ale duchem je vážně tak trochu odjinud - svým myšlením občas přesahuje naše chápání, ale zatím úspěšně držíme krok.
Uvidíme co bude za pár let...
Wahl, píšu Ti nejen kvůli prosbě o osobní setkání.
Ale taky o pomoc při výkladu snu, který se mi zdál.
Docela si dokážu sny rozklíčovat sama, ale s tímhle si nevím rady.

A taky mám pocit, že po těch letech přišel sen, který je i pro Tebe:
Je jasná noc.
Svítí hvězdy.
Stojím na louce.
Kolem je hluboký temný les.
Je to někde v divočině.
Ne v naší zemi ( Rusko?)...
Najednou se uprostřed louky vynořil kámen asi tak 2x3 m šedé barvy.
Kolem něj začaly "tančit" tarotové karty.
Byly otočené rubem ke mně a vypadaly takto: sněhově bílé hrany, zbytek plochy šedý a na ní sem tam nějaké bílošedé klikyháky, něco jako azbuka, nebo hieroglyfy, nestačila jsem si to přebrat.
Karty se po chvíli zastavily a otočily se lícem ke mně.
Na všech byla postava hubené ženy s blonďatými vlasy ve střihu mikáda v různých polohách.
Zaujaly mě na ní vlasy.
Sálalo z nich bílé světlo a na všech těch kartách se ta žena usmívala.
Z té ženy jsem měla moc hezký pocit.
Byla v něčem oblečená, to nebylo důležité.
To světlo mě přitahovalo jak magnet, chtěla jsem si na ty vlasy sáhnout.
Najednou se přede mnou objevila jedna z karet v životní velikosti.
Přišla jsem blíž, takže jsem té ženě hleděla do tváře.
Nehybně se na mě dívala a usmívala se.
To světlo z těch vlasů pořád sálalo a já jsem byla úplně fascinovaná tou krásou.
A pak se stalo něco nečekaného.
Ta žena ke mně vztáhla z té karty ruku, ale ani ne tak ke mně jako spíš k nebi.
Byla to pravá ruka a měla ji sevřenou v pěst a něco v té ruce měla.
Já jsem to ale nedokázala vidět, protože ta pěst byla výš jako moje hlava.
Tak jsem se prostě o "vznesla" nad tu ruku a uviděla jsem to.
Měla na ruce prsten z nějakého starého načervenalého kovu a v tom prstenu byl zasazený obrovský tmavě zelený matný kámen ( nefrit? - to mě hned v tom snu napadlo) ve tvaru meče a vedle něj bylo v tom prstenu ještě zasazené velké sněhově bílé pírko.
Nechala mě dlouhou dobu si ten prsten prohlížet.
Pak máchla rukou ještě jednou směrem k nebi.
Přišlo mně to jako výzva k něčemu a vše zmizelo.
Ta ruka měla taky šedou barvu, i když obličej vypadal jako lidský.
Bylo na ní vidět, že mě pozoruje a že mi chce něco říct.
Nevím ale co.

Wahl, přišlo mi, že je v tom nějaký větší význam.
Pokud k tomu budeš mít co napsat, tak to samozřejmě moc uvítám, ale taky vím, že píšeš, jenom když psát máš ( víš, jak to myslím...).
Měj se moc pěkně.
Mám Tě moc pozdravovat i od manžela, a s tou schůzkou uvidíš, jak Ti to bude vycházet.
Já chápu, že se taky nemůžeš rozpůlit...
veverka 25.03.2013