wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

5. října 2005 se narodil TADEÁŠEK TOBIÁŠEK


Ahoj Wahlgrenis,
opět došel čas a já se ozývám.
Taky se moc ráda ozývám, abych napsala následující.
Wahlgrenis, 5. 10. 2005 v 11:48 se mi vyklubal syn Tadeášek.
Celé těhotenství jsem si velice užívala, bylo to nádherné a je dosud.
Bohužel poslední týden jsme pobyli na rizikovém, potom mi museli chlapečka porodit císařským řezem.
Byl "velký" 45 cm a "těžký" 2,5 kg... nádherný malý koblížek, mimochodem děsně živý a s chutí do života.
Celou dobu jsem prosila "boha" o dítko a on mi ho dal, pomýšlela jsem na chlapečka a je to chlapeček...
Teď tady leží vedle mě v sedačce a spinká.
Což teda moc často nedělá, je to živočich, stále je vzhůru, moc rád si povídá a mazlí se (možná si ho rozmazlím)
a taky trpí na koliku... takže prospíme tak pět hodin v noci a tři přes den.
Je prostě nádherný.
Dala jsem mu druhé jméno po tátovi, protože mi to lépe vycházelo numerologicky,
počítala jsem mu číslo narození a taky je to fajn...
Jsem asi prdlá matka, hned po příchodu z nemocnice dostal do postýlky jeden ze svých kamenů - růženín.
Kolikrát nad sebou přemejšlím, jestli to nepřeháním s "čáry a kouzly",
ale když on je fakt dar, který mám pocit, že jsem si zasloužila a snad mi byl přidělený až za "zásluhy".
Páč ani obyčejné kyvadýlko mi miminko ještě tři roky zpátky ani nechtělo ukázat... to přišlo až později.
No přestanu se rozplývat.
Jen jsem ti tohle chtěla povědět a podělit se.
Jsi se mnou u toho od začátku a psala jsi, že se ráda dovíš, jak pokračujem!
Asi jsi teď hodně vytížená, viď?
Přeji hodně zdraví a všechno ať vychází tak, jak je to nejpříjemnější pro tebe i tvé milé.
Měj se krásně
Re-ri a Tadeášek, 10 týdnů, 12.12.2005




Milá Re-ri,
díky za informace, moc děkuji za takovou úžasnou zprávu. A gratuluju!!!
Dočkala ses, mám velkou radost, že Ty máš radost!
Chlapeček poroste jako z vody, užívej si každou společnou chvilku...
Přeju Vám oběma hodně zdraví, štěstí a taky fajn lidi kolem sebe.
Víš dobře, že si Tě vybral, abyste spolu něco vyřešili. Je to Tvůj poklad, užívejte se.
Mám opravdu velkou radost.
Moc zdravím a přeji krásné svátky...
Wahlgrenis, 12.12.2005


Milá Wahlgrenis,
včera měl Tedísek půl roku života "venku".
Posílám fotenku, jak rosteme.







Měj krásné jaro, i když takové dost vodní.
ahoj Regi+Tedy 6.4.2006


Milá Wahlgrenis,
tak tohle je Tedísek dnes, už je "velký" kluk!



Má 7,5 měsíce, váží 8,5 kg a pořád mu nejvíce chutná od maminky.
Je to dravé, živé ale taky hodně citlivé miminko.
V růstu dohnal i předehnal většinu vrstevníků narozených v termínu s normální porodní váhou.
Dělá mi obrovskou radost a miluju chvíle brzy ráno po probuzení, kdy si ho dám do postele k sobě.
Otočí hlavičku, nastaví mi tvářičku a nechá se hladit.
Kouká mi přímo do očí.
Trvá to tak 15 - 20 minut a já se toho nemůžu nabažit.
Potom ještě na chvíli usneme.
Jinak přes den je hodně živý a chvíli si neodpočine.
Už teď má rád naše pejsky a taky květiny, moc se na obojí směje a výská, když mu stáhnu větev stromu a šimrám ho po ručkách. Směje se na tulipány, na růže, na sedmikrásky.
Ale také na lidi, zatím se nestydí a nebojí se jich.
A když ho potřebuju uklidnit, pustím mu hudbu nebo zpívám, poslouchá, sleduje, nedutá.
Kolikrát ho sleduju a říkám si, že ho přece odněkud znám, moc dobře ho znám.
Jako by tu byl se mnou celý můj život.
Ráno se mu dívám taky do očí a mám pocit, že už na mě koukaly.
Když bývá neklidný, uvztekaný a nepříjemný... sbírám opravdu všechny síly, abych to vydržela a nebyla moc zlá.
Jsem odmala příliš impulsivní a nervák, jak říká moje máma.
Toto je opravdu veliká škola!!!!
S mojí povahou tohle "přejít" a řešit s určitým klidem.
Bojím se, že pozná že nejsem úplně v pohodě a pochytí některé moje jednání, kdy jsem opravdu nevydržela, zvýšila hlas, práskla dveřmi a musela na chvíli odejít.
Už teď má obstojné vztekací chvilky.
Tak to je ve zkratce náš společný dosavadní život.
Máš jistě spousty jiných mejlíků a práce a jsem ráda, že jsi s námi od začátku.
Měj se krásně a doufám
pa Regi a Tadeášek 24.5.2006

Prosím, je možné někde nechat zjistit, jaká cesta přístup je k Tedískovi vhodná a co určitě by se nemělo v jeho životě objevit?
Vím, že mnohé mi ukáže veliká láska k němu, ale je třeba se někdy nechat "nakopnout".
Nevím, komu v tomhle důvěřovat a obrovský horoskop nechci...

Milá Wahlgrenis,
dovol abych se opet podelila a ukazala nase ted jiz batolatko.
Kazdy den se pozastavim nad tim jak moc rychle zivot utika.
Tadeasek ma 15,5 mesice.
Ani nahodou na nem neni znat, ze byl v brisku "nespokojeny".
Je to cily, velmi zivy, zvidavy a mily chlapecek.
A co mne taktez tesi, je zdrav!
Posilam tedy jako hrda mamca fotky
A zaroven ze srdce gratuluji vsem rodicum (maminkam), ktere se u tebe take deli s radostmi ze sveho tehotenstvi ci narozenych deti.
mej se krasne
Regina 24.1.2007

Fotky z oslavy narozenin a ostatní:






















Milá "naše" dobrá Wahgrenis,
pročítám občas tvé stránky, co nového se děje v tomhle světe, co se řeší a jak se to řeší... a musím moc pochválit všechny "naše - tvoje" miminka.
Jsou to krásní človíčkové a já doufám, že všechny čeká moc hezký a naplněný život včetně jejich rodičů.
No u nás uplynul další rok Tedískova života tady s námi, a je to tedy šrumec,
někdy si uvědomím, jak ty dny s ním utíkají děsivě rychle a já, i když jsem s ním doma, a snažím se věnovat na 150 %, mám pocit, že mi to všecko utíká pod rukama a před očima... a vůbec... od jeho 4 týdnů pracuji, ale naštěstí doma a to hlavně po nocích (podotýkám že bez hlídání).
Přes den se sami sobě věnujeme a užíváme si a učíme se navzájem.... ještě mám pořád obě holky pejskový, které také nesmíme ochudit o péči.
Ubírám si hodiny na spánku, abych všechno zvládla, jak bych si ale představovala, to rozhodně není.
Den je strááášně krátký :-)
Medvídě roste, výrazem je pořád někde popředu jiných dětí stejného věku,
hodně lidí si myslí, že je mu více, než mu je.
Dynamiku pohybů má nádhernou, své tělo ovládá dost hravě a s přehledem ....
Horší to je s jazýčkem, mluví hodně, ale po svém :-)
Je hooodně svéhlavý a volnomyšlenkářský, neplatí na něj zákazy a slůvko "ne",
pokud nemá hlubší opodstatnění a pokud neuzná za vhodné, že ho zrovna bude respektovat, a potom - promiň mi ten výraz - by se musel umlátit do bezvědomí,
abychom se dočkali nějaké slepé poslušnosti.
Zažívám šílené zkoušky nervů a sebeovládání... kdo mně nezná a nepozná moji důslednost a snahu o přísnost a docela tvrdost, tak by tvrdil, že naše dítě vyrůstá bez výchovy a mantinelů.... ale není zlý!!!!
(Milujeme ho z obou našich srdíček navzájem tak silně, že se nám to obratem ve velkém vrací a to zcela nezištně a záměrně.)
Vše, co dělá dělá s přehledem sobě vlastním, v rámci svých možností, tak, aby nikomu zámerně neublížil.
Tadeášek vlastně jen zkoumá a učí se...
A navíc jsme oba s jeho tátou úplně stejné silné osobnosti a naše soužití chtělo hodně porozumění, naučení se tolerance a přemýšlení o pocitech toho druhého.
(Wahlgrenis, ty jsi jediná, kdo nám věřil a podpořil náš společný život a založení rodiny).
Jsou věci, přes které prostě nejede vlak, ale na druhou stranu svému Medvíděti asi nemůžu natlouct do hlavy, co vnitřně přirozeně odmítá (navíc ta jeho urputnost a samostatnost mu vlastně dovolila přežít a být tu s námi - za podmínek, jaké v bříšku u mně měl a jak se narodil)...
Jen doufám, že dělám vše tak, jak dělat mám....
No hlavní je, že je nám všem třem spolu moc hezky a navzájem si to dáváme hodně najevo!
Wahlgrenis ještě se vrátím pár let dozadu, dívala ses na náš byt a já od doby co sem tu odchodila těhotenství a přivedla sem Tadeáška, se tu cítím moc dobře, jako by všechny ty negativní zóny zmizly... žádná únava, která nejde vysvětlit, žádné nehezké pocity, když tu jsem sama... je to v pořádku... myslíš, že je možné, že se někdy tyhle zóny přestěhují???
Všichni tři nijak zvlášť netrpíme na nemoci ani ztrátou energie...
tak nevím, čím to může být...
Posílám fotky, aby ses i ty mohla podívat, jaký je z Tadeáška "velký" kluk
a jak dlouhou už cestičku ušel od 2,45 kg a 45 cm do dnešních 13kg :-)
Moc děkuji za všechno
s přáním hezkých dnů Regi + Tadeášek 20.11.2007
















Milá Wahlgrenis,
posílám moc srdečných pozdarvů a opět "podávám hlášení".
Od narození Tedíska uplynuly už tři krásné nenahraditelné roky a tak jak byl živé a uplakané miminko, je teď velmi živý, hravý a vysmátý malý kluk.
Začal chodit do školky a je naprosto spokojený kluk!!!
Miluje ty akce tam, učení a děti a samostatnost.
Učitelky ho snad mají také rády, tak nějak profesionálně akorát si hodně povídáme o tom, jak moc je živý a svéhlavý a vzdorovitý... jo jo vím to a kdyby nebyl, asi by nežil.... zasloužil si tenhle život .... ale vím, jaký je, já s ním problém moc nemám, ale je pravdou, že potřebuje daleko méně spánku než spousta jiných dětí v okolí, ale zas potřebuje mnohem víc pozornosti a aktvit než ty ostatní děti... a než mi to potvrdily učitelky v mateřské školce, samy o tom začly mluvit, myslela jsem si, že to prostě jen nezvládám.
Je hodný, milý, samostatný a učenlivý... no a chtěla jsem se zeptat, co jsou indigové děti???
Víš, já bych strašně nerada sváděla třeba mé výchovné selhávání na nějakou hyperaktivitu nebo právě řazení do indigových dětí... ale vím že já sama s Tedískem problém větší nemám, mně vlastně jeho temperamnet děsně vyhovuje, zlý také není, je hodně houvževnatý, hodně mluví - vlastně mluví v kuse (ale nemluví srozumitelně) podle D.r má známky hyperaktivity, ale mně se nezdá, umí se soustředit, umí se uklidnit když potřebuje a nemá bezdůvodné výbuchy vzteku... jen je prostě a jednoduše hodně hodně a hodně aktviní :-)))) tak jsem jen dostala ten tip na indigové děti, co myslíš, může být takový????
Prosím tě občas sleduji tvé stránky, je fajn že se věnuješ tomu co tě, doufám, naplňuje a hlavně je krásné, co děláš pro ty ostatní lidičky... líbí se mi moc všechna "miminka" a tímto je i rodiče zdravím, protože mají jedno společné a to že jsou to miminka, o kterých je od početí psáno u tebe na stránkách...
Jsem moc ráda, že jsi s námi od začátku až doteď a doufám že "s námi" budeš i nadále...
krásnou zimu přeji
Reri 19.11.2008





Reri 12.12.2005

Moc tě zdravím,
přeji krásný rok, který nedávno nastal. Zkusím být stručná!!!! Je to víc jako pět let, kdy jsem se na podobnou otázku ptala a dala jsi mi super jasnou odpověď a nikdy nelituju... máme Tedíska...
Myslela jsem si, že mi bylo dáno a dál už nic ... že to je tak jasné .. ale z ničeho nic došel přítel s tím, že by jsme mohli Tedískovi pořídit sourozence... Doteď odmítal striktně jakékoli další dítko, vlastně ani Tedíska nechtěl... i když je teď nadšený!!!! Tadeášek není nijak jednoduché dítko, je hodně citlivý a zároveň nabitý energií... jsou s ním spojené i některé malé "problémky" navíc s péčí. Jako logopedické vedení, koktání ze školky a podobné... ale je prostě nejlepší, však to znáš ))))
No nicméně tak, jak jsem stašně cítila, že Tadeáška mít budu a věděla jsem přesně, jaký bude a jak bude vypadat a jak se bude chovat ... teď jsem úplně mimo... Nevím, jestli mám kývnout, jestli mám ještě mít další miminko, i když mně to přání od přítele tak zahřálo a potěšilo... Víš nevím, jestli chtít víc... jak se říká, kdo chce moc nemá nic... aby se něco nezvrtlo, aby nebylo něco špatně. Tedísek nás o miminko prosí, i když je malý, nemůže vědět, co to bude obnášet... ale moc si přeje, aby jsme jej měli. Vůbec netuším, co dělat, jestli dál opečovávat a vychovávat a věnovat se 100% mému vysněnému chlapečkovi, nebo pokusit osud ještě jednou a doufat, že bude tak krásně vstřícný jako byl u Tedíska.... Wahlgrenis děkuji za jakoukoli jednoduchou odpověď!
přeji vše krásné
Reri 11.01.2010

Milá Reri,
vím, že moc dobře víš, co Ti napíšu. Jakoby zastavená už jsi byla dlouho. Zase Ti začíná nová etapa, neboj se toho. Má strach z komplikací, které mohou nastat. Nenastanou, jen si je zbytečně projektuješ do svého života. Všechno zvládneš...
Jen možná varování, abyste se neupli k holčičce. Nemusí to totiž takhle dopadnout a případný kluk by mohl mít z Vašeho rozčarování zbytečné trauma.
Nemá to být cizí duše, ale to víš taky... Už se těší. Nepochybuj o sobě. Tadeáš Ti bude s miminkem pomáhat, uvidíš.
Vypadá to, že bys mohla v klidu otěhotnět někdy v červnu nebo červenci.
Těším se na další zprávy od Tebe.
© Wahlgrenis 11.01.2010

Ani nevíš jak moc jsi mně povzbudila!!! MOC!
Holčička nebo kluk, všichni jsou moc fajn! A já rozhodně rozčarována nebudu nad nikým, ale krásně jsi odhadla - přítel by chtěl holku, jen já ho právě zemnila s tím, že milovat budu i kluka... že je mi to teď úplně jedno, hlavně aby jsme byli zdraví a šťastní všichni děkuji! Ráda pak napíšu.
Krásné dny
Reri 11.01.2010

Hezký večer,
tak jako už mnohokrát, listuju na Tvých stránkách a otevřela jsem příběh Reri a Tadeáška... Jsem uplně fascinovaná z té energie, co z malého přímo srší - ty oči, má neuvěřitelné oči...
Jen jsem měla potřebu to zmínit.
Lucii 17.01.2010

Milá Wahl,
už jsme si poslali "žádost" (prosbu) na mimi :-D a tvoříme! :-D
Měj příjemný večer!
Reri 28.01.2010

Posílám ti aktuální fotku Tedíska.



Medvěd sám od sebe chce ještě jednoho človíčka do naší rodiny... Joo, kež by se to povedlo co nejdřív!!!! Taky zvažujeme stěhování, jak jsi jednou byla tak hodná a koukla jsi se mi na ty geopatogenní zóny, pořád mně to leží v hlavě a přemýšlím co s tím, protože jsem docela často nemocná, ale zas si říkám, že to mám možná z toho vzetkání se :-D jako správná hysterka, přecitlivělá... no uvidíme. Zatím by se mi líbila varianta Valašské Meziříčí, blízko naší tchýňky. Ta na tom není moc dobře a počítám, že by jsme k ní měli v budoucnu i blíž... hm a s tím se bojím další věci, když jsem nosila Tedíska v břichu umřel nám tchánek, tak tak dumám, jestli zákonitě vždy musí hned odejít někdo z našeho života, když někdo další příjde... Raději ani
nemyslet.... Věřím že i Tedískovi by to moc prospělo, a miminko by mohlo bejt ve zdravějším už od mala.
Doufám, že pro tebe je tahle zima pohodová! Že jsou zdraví všichni tví blízci a taky ty! měj se moc hezky a ještě líp!
Reri s Medvědy
ttttttcvcvnbb mnnnnnnnnnnnnnnnmn mn mn mn mn mnmnmnmmmmmmmmmmmmmmmmmmm,dfghj
Tohle je pozdrav od Tedíska...
Reri 31.01.2010

Wahl,
to miminko se může podařit i dřív než jen v červnu nebo červenci...???
Reri 08.03.2010

Zdravím tě Wahl
posílám Ti fotku našeho piškotka. Jak jsem ti psala s tím, jestli můžu zdravě otěhotnět dřív jak červen červenec, tak tohle je právě ten důsledek. Druhý cyklus po vysazení HA.





Všechno je v pořádku...
Měj moc hezké dny
zdraví
Reri s Tadeáškem a "piškotkem" 14.05.2010

Milá Reri,
moc děkuji za Tvou zprávu a gratuluji. Žádné problémy si nepřipouštěj a děkuj za každou chvíli, kdy si miminko uvědomuješ. Přichází k Tobě další nádherná dušička.
Jsi úžasná maminka...
© Wahlgrenis 14.05.2010

A ty jsi opravdu moc hodný a pozitivní člověk...
Reri 14.05.2010

Krásný den přeji Wahlgrenis
četla jsem si některé příběhy na tvém webu a líbí se mi, jak ti tolik lidí důvěřuje! Musí být zvláštní pocit s tím žít. Tolik životů a příběhů a pocitů...
Jsi silný člověk viď, kde bereš všechnu tu energii aby jsi tohle zvládla????
Já teď řeším další zásadní věc, že mám v břiše piškotka a asi si to zas
asi moc beru ...
viz tenhle článek - http://www.predys.szm.com/zdrav_noviny.htm
Do teď jsem všechno tohle odmítala, ale přístupem a nátlakem učitelek ve školce jsme museli podniknout jistá vyšetření a opatření a náš chlapeček půjde do speciální školky.
Ovšem v týhle školce začal koktat a hodně mrkat a celkově je takový neklidný. Věřím že má hodně ze mě, vidím v něm to, co jsem měla v hlavě já jako dítě. Ale snažila jsem se od miminka mu dělat v životě řád a důslednost u mě snad nechybí, dokonce
to hraničí až z pedanstvím. Obávám se opičí lásky a dávám si velký pozor, aby to u nás takhle nefungovalo, i když na něho nedám v srdci dopustit, stejně stojím při dospělých a pokaždé vzorně "řeším" vše, co mi učitelky navykládají a postěžují si. Jenže teď je to čím dál těžší vstřebávat denně to, že naše dítě je nezlobivější, nejagresivnější a prostě nejhorší ze všech dalších 25ti dětí ve třídě.
Pořád přemýšlím, jestli na něj taky nejsem moc tvrdá a oproti jiným maminkám nevyžaduji moc. A on pak má stejné nároky na okolí. Ač to nevypadá, že ho jen péruju,
hodně se mazlíme, povídáme si, pohádkujem, výletujem... staráme se společně o pejsky, které máme. Miluje malování, maluje pořád, barevně a hodně detailně, není den, kdy by nějakou tu hodinku nemaloval, na papír, trička, zdi (to vždycky šílím) modeluje z plastelíny, vystřihuje. Je v tomhle úžasný a popředu od mnoha jeho vrstevníků. Hodně si pamatuje, básničky a říkanky a zpívá taky skoro pořád.
Jenže pak si pro něj jdu po náročném dni do školky, těším se na něj a ve dveřích učitelka a hned povídá, koho zas bouchl, že nespal, neposlouchá a posílá nám jedno dítě po druhém, aby na mého chlapečka žalovali... a já zas místo přivítání domlouvám, vysvětluju, rozčiluju se... a když se ho zeptám proč, tak mi řekne, že do něho šťárali, že se mu posmívají...
Nevím no... fakt nevím co dělat.
A ještě jak jsem si přečeta článek co může vyrůst z dětí s diagnósou ADHD, tak jsem teď v těhu rozpoložení úplně rozložená... no bylo by toho asi hodně... jen jsem se chtěla vypovídat. Kdybych tak mohla kouknout do budoucnosti a vidět, co z něj
bude jakou má dušičku a jak na něj jít, aby byl dobrým člověkem...
Děkuji za to, že jsem ti mohla napsat
Měj příjemné chvíle, snad už bez tolika vody
s úctou
Reri 23.05.2010

Milá Reri,
to, co popisuješ, je jasné. Tvůj chlapeček je jiný, svůj. Jemu nevyhovují kolektivní činnosti ve školce, nebaví ho to. Navíc si již určitě uvědomuje, že mezi ním a druhými dětmi jsou rozdíly. Tohle všechno způsobuje problémy. Školka je o přizpůsobování se druhým, o režimu. Už jen při oblékání ven se musí čekat, až budou všichni, stejné je to u jídla, při hygieně.
Ti, kteří jsou dál, se musí zastavit. Učitelka nemůže být u každého dítěte současně, má je jaksi pomyslně uladit do jedné jednolité "hmoty", s tou se jí pak i lépe pracuje. Ovšem Váš chlapeček v této hmotě být nechce. To je hlavní rozpor. Nechci psát, že je to problém učitelky, ale někde tady to bude. Některé děti vyžadují jiný přístup, potřebují jinak zaujmout, potřebují mít ještě navíc jiné úkoly.
Také jsem si podobnou fází prošla, když byl můj chlapeček v první třídě. Nikdo si s ním nevěděl rady, byl pro učitelku opravdu problémový. Až po sezení v poradně přišlo řešení - doporučila nám přeřadit ho na specializovanou školu v centru Prahy zaměřenou na informatiku. A najednou bylo všechno v pořádku.
Nemyslím si totiž, že by byl problém v něm. Tato doba je o tom, že děti nás učí. Jenže k tomu potřebují mít prostor. Šedá jednolitá hmota totiž nepromluví. Jen si zkus představit, co se stane, nacpeme-li všechny děti do jedné krabice. Nic hezkého z toho nebude.
Některé děti dnešní doby jdou hodně napřed, školství ale zůstává... Měli bychom se snažit poslouchat, co děti sdělují, co vyprávějí, snažit se porozumět jejich světu. Když například ve školce dojde k napadení jednoho dítěte druhým, dá se z toho udělat nádherný program na celý den. Hravou formou se mohou děti seznámit s tím, co by se až mohlo stát, mohou si zahrát na "záchranáře", "raněného" odvést do nemocnice, tam zase budou "zdravotní sestřičky" a "doktoři". Každý má najednou nějakou roli, něco se od něho očekává. Dojde třeba až k "operaci". Pak přichází za řadu "vyšetřování", někdo vystupuje v roli "policie", někdo jako "rodiče". Je tady neskutečné množství variant, které se mohou ihned rozehrát. Každá školka má spoustu hraček, které okamžitě poslouží, ale ne v roli hračky. Děti jsou najednou v akci. Všechny se zapojí do "živého příběhu". Jenže k tomu je třeba odvahu učiutelky, která dokáže tento příběh uchopit a s dětmi prožít. Taková, která má pouze naučené výchovy - hudební, výtvarnou, pohybovou atd., bude mít s improvizací problém.
Je těžké chtít něco takového po unavené učitelce, která si řeší své vlastní problémy.
© Wahlgrenis 23.05.2010

Možná bych měla jen tak lehce - pod čarou - doplnit, že jsem chvilku, pár měsíců, ve školce jako učitelka pracovala. Já jsem si tam s dětmi hrála od první do poslední minuty. Brzy jsem vnímala nádhernou zpětnou vazbu nejen od dětí, ale i od jejich rodičů.
© Wahlgrenis 23.05.2010

No a zas brečím pořád teď brečím )))
Děkuju!!! ti za ta slova, ani nevíš, jak moc jsem ráda, že tě znám...
Reri 23.05.2010

Milá Wahl,
tak na kontrole jsme se dozvěděli, že mimi by mělo být v pořádku, hezky roste a s největší pravděpodobností v bříšku máme Tobiáška :)))
Měj krásné letní dny.
Reri 18.07.2010

Milá Wahlgrenis,
posílám fotečku našeho Piškotka.





Moc se na něj už těším.
Snad tentokrát bude vše v pořádku až do porodu, a to včetně porodu.
Už jsem psala že to bude taky kluk??
Měj krásné dny
Regina + Tedísek + piškotek 10.08.2010

Milá Wahlgrenis,
doufám že užíváš všedních dní plnými doušky.
Dnes jsem byla na kontrole s piškotkem v bříšku, roste hezky a já doufám, že mu to vydrží.



Tadeášek se moc těší na Tobiáška a taky doufám, že mu to vydrží. Zatím si sedí Tobísek zadečkem pevně na dně, tak snad se umoudří stejně jako doufám, že teď už nedojde mrška preeklampsie a podaří se nám poradit přirozeně.
Zatím jsem 30tt tak má ještě nějaký ten čas, i když je pravda, že od začátku kope pořád jen dole.
Tadeášek je v nové školce a vypadá moc spokojeně, s jeho super hyper aktivním chováním a se zadrháváním je ve speciální třídě s menším počtem dětí a zjevně mu to svědčí.
Ale je to lumpík, opravdu "nevím", kde se v něm vzala taková trvdohlavost a
umísněnost, individualista... (vím moc dobře, vzal si to od nás obou rodičů ve velkém). Ale je skvělý, ostatně jako všecky děti.
Za měsíc oslaví pět let... letí to!!!
Měj se moc krásně, děkuji za podporu v odhodlání k dalšímu mimískovi, moc se na něj těším (teď už když vím, jak chutná mít syna).
s přáním krásných dnů
Reri s medvíděty 07.09.2010

Ahoooooj Wahlgrenis,
už jsem ti psala, že Tadeášek je v nové školce nadšený, spokojený a je mnohem "lepší", takový jiný...
Učitelky na rozloučenou objímá a líbá na tvář. Snad to takové bude i dál. Konečně slýcháme po vyzvednutí i pochvaly a vůbec žádné zle míněné připomínky!!!
Navíc má Táďa ve třídě děti s odlišnostmi jako downův syndrom, autisty a podobné děti a vůbec se na to nekouká negativně a ani mi nepřijde, že by ho to nějak brzdilo.
Naopak, je vnímavější a vysvětluje mi, proč třeba ten a ten chlapeček jezdí na vozíku. Na miminko se zatím pořád těší a všem se našim bříškem chlubí :)
No a bříško tedy má už 32 týdnů...
Pomalu se nám to krátí, začínám mít takové nějaké obavy... ale pak si vzpomenu na tebe, že si nemám nic zlého programovat do života... tak se snažím.
A hlavně už bych Tobiáška chtěla držet v náručí! :)
Wahlgrenis měj krísné babí léto, užívej života a těším se, že se snad někdy uvidíme...
Reri s rodinkou 24.09.2010

Milá Wahl,
doufám, že je u tebe vše, jak má být.
Píši radostnou zprávu, že náš druhý Medvídek Tobiášek je už s námi.
I když jsem se snažila si neprojektovat žádné problémy do tohohole těhu, stejně nakonec nějaké přišly, takže mám další "zasloužené" miminko a tím pádem i bojovníčka.
Narodil se nám Tobiášek akutním císařem, 9. 11. 2010 v 11:34, s váhou 2,40 kg a mírou 48cm.
Je nádherný jako jeho bráška Tadeášek.



Tobě moc děkuju za to "ano", které jsi mi tehdy v emailu napsala!
A taky za podporu, kterou jsem cítila.
měj krásné dny
Reri + dva úžasní Medvídci 16.11.2010

Milá Wahlgrenis,
už nejednou jsi mě povzbudila a jdu zase pobrečet...
Začínám ztrácet "půdu pod nohama" s Tadeáškem...
Začíná to být začarovaný kruh.
Ze všech stran (tréninky atletika, fotbal, školka) slyším to samé: Neuznává autority, jedná impulzivně neadekvátně...
Co se to děje?
Selhala jsem v rané výchově, jsem příliš náročná nebo hysterka?
Jak už se ke mně žene nějaká učitelka se slovy "vy jste maminka od Tadeáše?" tak už se mi podlamují kolena a nejsem schopná kloudného slova...
Jedná neadekvátně, nesnese, když se ho děti dotýkají, nensnese prý prohru, neuznává autority, je moc umluvený...
Všechno vím, ale nevím, jak mám ovlivnit jeho život venku mezi dětmi, když jsem s ním ohlídám ho, vím jak na něj alespoň většinou...
Nechci pro něj jen nálepku ADHD...
Nechápu to všechno, proč se to děje.
Myslím si, že mezi mnou a Tedísem je ještě něco víc, že se tak nějak známe už "dlouho", kéž bych to pochopila.
Měj se krásně, Wahlgrenis, doufám, že v novém bydlení je ti fajn a že máš kolem sebe příjemné lidi.
Taky někdy přemýšlím, jestli není zlo v bytě kde žijem, i náš pes tu má na něco alergii...
Reri 14.04.2011

Milá Reri,
vím, jak ráda bys na svého chlapečka slyšela chválu, jak je milý a úžasný...
On to má ale jinak.
Vypadá to, že bys měla v přístupu k němu sundat růžové brýle.
Přichází jasná konfrontace s realitou.
Chlapeček je jiný, autority s ním nedokáží pracovat, nezvládají jeho chování, rády by ho měly v nějaké "škatulce", ale tam on nepatří.
Jeho posláním jsou jiné věci...
Jakýkoliv systém je pro něho symbolem zrady, nepochopení jeho cesty.
On je v podstatě šťastný a nespoutaný, když je sám sebou, když se nemusí do ničeho stylizovat.
Pak vnímá absolutní propojení se světem kolem něho, s Univerzem.
Nastává chvíle, kdy je třeba řešit jeho další směr, ale tady není nic konfliktního.
Tato cesta pokračuje, je to jeho cesta.
Poněkud jiné je to s učitelkami, které ho dostanou.
Je vyžadován zcela jiný přístup, on potřebuje zaujmout jinak.
Už jsme si o tom psaly, tuším, dřív, že on má napojení jinam, neuznává autority, pokud se s nimi neztotožní.
Měl by se dostat do kolektivu, kde bude k někomu vzhlížet.
Spíše než ženy potřebuje mít kolem sebe muže.
Pokud to nebude ve škole, měl by si velice brzy najít nějaký sportovní klub nebo zájmový kroužek, kde bude vedoucím muž.
On nemá v povaze podřizovat se, nechce být pasivní součástí kolektivu.
Za "oběť" už byl, tím si prošel v minulém životě, teď to potřebuje mít jinak.
Nedivím se procesu, kterým si prochází, chápu také, jak to s ním máš komplikované.
Někdy se nabídne zcela netradiční směr, například domácí školka, když se několik maminek stejně starých dětí domluví na netradiční výuce svých dětí v domácích podmínkách.
Sama znám ze svého okolí několik takovým případů.
Ano, funguje to, pokud škola není tím nejideálnějším místem pro dítě.
Pokud jsi čekala nějakou radu, co s chlapečkem udělat, aby byl jako ostatní děti, možná jsi zklamaná.
On je ale opravdu jiný.
Tady není řešením spoutat ho do pasti, ale naopak dát mu křídla, aby mohl létat.
Je mnohem dál než jeho vrstevníci, ale důkaz o tom Ti podá až mnohem později.
© Wahlgrenis 15.04.2011

Wahl,
chtěla bych ještě napsat Reri.
Při čtení o jejím Tadeáškovi jsem si vzpomněla na našeho syna, jak to měl ve školce on.
Byl zrovna tak nespoutanný, bezprostřední, nezkrotitelný, takový divočák.
Pája pro něho do školky ani chodit moc nechtěl.
Já jsem pro něho vždycky přišla, čapla ho a rychle odešla.
Nechtěla jsem poslouchat stížnosti učitelek na něho.
Až si jednoho dne na mě paní ředitelka počkala.
A všechno mi pověděla...
O tom, co dělá a přitom by měl dělat něco jiného atd. atd.
Když mi vyprávěla, že společně ještě s jedním chlapečkem vyházeli všechny věci z pytlíčků ostatních dětí v šatně, dopoledne, tak jsem se paní učitelky zeptala: "A to tam byli takovou dobu sami? To přece muselo chvíli trvat, než tohle provedli. Jak to, že jste nevěděli, kde jsou?"
Šatna byla na druhé straně budovy.
Při cestě byly i dveře od hlavního vchodu, mohli klidně i odejít... atd.
Říkala jsem učitelce, že mu můžu domluvit, ale zcela neovlivním jeho chování ve školce.
Doma si ho zvládnu.
A ona je placená za to, aby to s těmi dětmi zvládla ve školce.
Pokud to nezvládá, tak tam nemá co dělat...
To dítě si už odpoledne nepamatuje, co provedlo, a nechápalo by, že bych ho třeba trestala za něco, co udělal někdy dřív.
Ája 16.04.2011

Děkuji :)
Wahlgrenis, radu jsem nečekala, v podstatě jsem "čekala", co jsi právě napsala...
Já svého medvídka mám ráda takový, jaký je, a hodně v něm vidím ze svého chování.
Jen problém, že žijeme ve světě, který vidí spousty věcí jinak.
Děkuji
Reri 16.04.2011

Milá Wahl,
chtěla bych reagovat na dopis Reri.
V jejím psaní o chlapečkovi nacházím hodně podobných věcí, které nyní řeším (lépe řečeno „už neřeším“) u své 4leté dcerky.
Přečetla jsem si i její dřívější příspěvky, když byl Tadeášek malý.
I tady jsem zírala nad tou shodou.
Moje dcerka, když byla malá, mi dala taky pořádně zabrat.
V noci nespala, spala jen občas ve dne.
Já s ní chodila celou noc do 4 do rána po bytě, a chovala jí... přesto stále brečela a nespala...
Když byla trochu větší, ještě neuměla chodit ani lézt, ležela na zemi a kolem sebe bouchala nožičkama, ručičkama... jako by byla se vším nespokojená.
Prostě takové věčně nespokojené miminko.
A když začala chodit, pak to vypuklo.
Nic ji nezastavilo, do všeho se řítila jako lavina... já za ní jen lítala a chytala ji, aby nevlítla pod auto, do řeky, nespadla z mostku... prostě neměla vůbec žádný pud sebezáchovy.
Ostatní miminka seděla klidně v kočárku, moje dítě když už v kočárku bylo, tak takřka viselo hlavou dolů a chtělo vyskočit – to vše za neuvěřitelného řevu.
Kdybych to věděla dřív, tak kočárek (sporťák) ani nekupuju.
Nosila jsem ji pořád v náručí nebo chodila za ruku.
Asi tak do tří let byla vůbec tragédie s ní někam jít, všude dělala neuvěřitelné scény, lehala si na zem, vztekala se, křičela, brečela, vyhazovala věci z regálu v obchodě, všechno, co viděla, chtěla koupit a když to mít nemohla, udělala neuvěřitelnou scénu...
Neplatilo na ni vůbec nic – žádné zákazy, žádný „dát na zadek“, domlouvání, přemlouvání... prostě nic.
Když si usmyslela, že chce támhleto červené lízátko, nikdo na světě ji nemohl oblbnout něčím jiným.
Ostatní děti, když něco chtěly, a maminky jim daly něco jiného, uspěly.
Já ne...
Dodnes mi paní v cukrárně připomíná, jak před 2 rokama poznala už zdálky, že jdu já s kočárkem, protože ten řev byl slyšel na celý město.
A pak uvnitř cukrárny, když jsem byla s kamarádkou a její stejně starou holčičkou jako byla moje dcerka... její holčička způsobně seděla v kočárku a jen se dívala kolem, moje holčička byla schopná za 20 minut rozbít tři vázy, vylít kafe, strhat ubrusy ze stolů, zašpinit skleněné dvěře, zrcadla... a to nebylo tak, že bych seděla a nevšímala si jí.
Naopak jsem si ani nesedla a lítala pořád za ní a uklízela škody.
Několikrát jsem už byla nakročená jít do nějaké poradny... a počítala s tím, že jí dají nálepku ADHD...
Dokonce jsem si psala se dvěma doktorkama, popisovala jim veškeré odlišnosti dcerky v souvislosti s ostatními dětmi...
Například jsem přišla do školky s rozpuštěnými vlasy, dcerka udělala strašnou scénu, že nemám vlasy v culíku.
Jindy jsem zas pro ní prišla odpoledne v jiné bundě nebo v jiných botech, než ráno...
Byla jsem přesvědčena, že má Aspergerův syndrom a obě dvě doktorky z Prahy i z Brna mi to po emailové korespondenci potvrdily a chtěly, abych přijela s ní na vyšetření.
Nakonec k tomu nedošlo, nějak jsem si uvědomovala, že vím, že je dcerka jiná než ostatní děti, ale co si tím pomůžu?
Dát jí nějakou nálepku, se kterou se bude celý život vláčet?
Která jí bude na obtíž?
Dnes jsem ráda, že jsem opravdu do žádné poradny nejela, protože vše se vyřešilo samo.
Paní v cukrárně dnes ovšem žasne nad proměnou, kterou dcerka prošla.
Mateřská mě tedy opravdu hodně vyčerpávala, nejen psychicky, ale i fyzicky, zhubla jsem 15 kilo a oblékala se do dětského oblečení...
Dámská velikost "S" mi byla velká.
A až pak jsem zjistila, že na dcerku platí jediné, a to láska.
Nic jiného.
Prostě k ní přistupovat s láskou, nevím, jak to přesně vyjádřit, to člověk musí cítit v sobě.
Prostě jsem začala všechno házet za hlavu.
Že někde něco rozbila?
Že se na mě kouká támhleta paní jaké že to mám nevychované a uřvané dítě?
Bylo mi to už jedno...
Ona ta proměna asi ani nebyla nějak navenek, ale uvnitř mě.
Např. když jsem dcerce něco řekla a neposlechla, a přitom ještě něco udělala rozbila... co by – v případě, že by mě poslechla, nerozbila – jsem jí nevynadala, ale naopak jsem ji vzala do náruče a říkala jí, že se nic neděje, že se to může stát každému atd...
Prostě vůbec za nic jsem ji nekárala (nebo se aspoň o to snažila), a naopak jsem jí za vše pochválila, byla na ní nejvíc hodná, jak jen jsem uměla, viděla jsem v ní to nejúžasnější dítě i přesto, že byla vzteklá a uřvaná snad nejvíc z celého města.
Možná se tomuhle říká rozmazlování.
Nevím, jestli jsem začala své dítě rozmazlovat, ale každopádně tahle metoda měla jako jediná své výsledky.
Dcerka se zklidnila, přestala se vztekat, prostě se její chování otočilo o 180 stupňů.
A ještě něco, na co bych málem zapomněla.
Začala jsem jí říkat jen a jen pravdu.
Ne že bych jí předtím lhala, ale někdy člověk říká věci oklikou, nebo naschvál převede řeč jinam atd.
Tohle na moji dcerku neplatilo a dodnes neplatí.
Sebemenší náznak jakékoliv lži hnedka prokoukne, prohlédne.
Až mě tím kolikrát šokuje.
Nikdo jí nemůže lhát, protože ona to prostě ví, že lže.
A pak se podle toho taky chová.
Také neuznává žádné autority, jak píše paní Reri o svém chlapečkovi.
Bývalý přítel, otec dcerky, tvrdí, že to má po mně.
Nevím, je sice pravda, že já autority (krom těch přirozených) také neuznávám, ale k tomu jsem se dopracovala nějak samovolně a hlavně až třeba ve 25 letech.
Dcerka, pokud to má tedy po mně, je tedy daleko, daleko dál... což ostatně dokazují i jiné věci.
Například když byly Vánoce, děti ve školce kreslily pod vánoční stromeček do předkreslených krabic dárečky, které by si přály dostat od Ježíška.
Všechny děti ve školce nakreslily panenky, medvídky, koloběžky... prostě hračky. Koukám na obrázek dcerky a tam jsou: kytička, duha, sluníčko, stromeček...
Ptám se jí, proč taky nenakreslila nějaké hračky, jako ostatní děti?
A ona odpověděla: Maminko, proč bych si měla přát od Ježíška něco, co se kupuje za peníze??
Já jsem nakreslila to, co se nedá koupit v krámě.
Kytičky, sluníčko a vidíš tu duhu?
Už se těším, až bude jaro a budeme sbírat kytičky a bude svítit sluníčko...
Co na to říct?
Opravdu mě to dojalo.
Něco podobného se opakovalo minulý týden.
V květnu bude mít dcerka 5. narozeniny, ptala jsem se jí, co si přeje k narozeninám?
Odpověděla, že si přeje, aby byly všechny děti zdravé a šťastné.
Že si nepřeje žádnou hračku.
Přitom hračky má ráda, když jsme v hračkárně, nejraději by si odnesla domů celý krám :-)
Takže já vím a na těchto konkrétních případech pak i vidím, že je moje dítě trošku jiné než ostatní děti.
Je někde dál, vyznává hodnoty, které vyznávají dospělí...
Taky občas musím řešit nějaký "školkový" problém.
Poslední byl zatím ten, že prý nechce ve školce cvičit.
Doma jsem z ní mámila, proč nechce cvičit, nakonec přiznala, že prý proto, že jí učitelka neodpovídá.
„Když jí něco řeknu, tak mi odpoví jenom „Ehm, ehm“ a to přece není žádná odpověď. Tak jsem se na ni naštvala a necvičila jsem,“ řekla mi dcerka.
Co na to říct?
Vím, že je to pravda, a vím, jak nemá ráda, že jí někdy já neodpovím, ale v závalu práce řeknu jen „Hmmm...ehm, jojo," a další podobná nicneříkající slůvka.
A přesně tak, jak píše maminka Tobiáška, i já ve své dcerce vidím své chování.
Ale své dnešní chování, né chování sebe, když jsem byla malá holčička, ani když mi bylo 10, 15 let...
Abych to shrnula – přijde mi, že dcerka potřebovala nabýt jistoty, že za ní 100% stojím, vždy, všude a ve všem.
Když byla miminko a tuhle jistotu asi neměla, chovala se tak, jak se chovala.
Vím, že časem určitě nějaké problémy přijdou, a bude-li to nutné, a já si nebudu umět sama poradit, do poradny klidně půjdeme.
Zatím to ale vcelku zvládáme.
Sice někdy nechápu, co se v dcerce odehrává, když na kroužku cvičení necvičí prý proto, že její kamarádka má krátké vlasy.
Jindy, že jiná její kamarádka tam byla dřív než my.
Jindy, že další kamarádka má krátký rukáv, a dcerka dlouhý...
Kvůli takovýmhle věcem se někdy zasekne, naštve a nikdo s ní nepohne a nedonutí ji k činnosti.
Zatím chodí do školky a tam to tak moc nevadí, možná přijdou nějaké problémy ve škole, ale třeba taky ne.
Uvidíme :-)
Věra 16.04.2011

Milá Wahlgrenis,
podle tvých fotek, si život užíváš a já tě obdivuji...
Říkám si to samé každý den, že to moc rychle ubíhá a neměla bych toho tolik řešit a víc žít...
Snad se mi to někdy úplně podaří.
Mám myšlenku a tebe opět oslovuji jakožto mého nejlepšího životního poradce.
Je pravda, že bez tebe bych si asi netroufla ani do jednoho našeho medvíděte.
I když si to moje srdíčko tehdy i teď moc přálo, rozum byl skeptičtější a snad bych se byla i tatínekm mých medvídků rozešla.
No dnes jsem ráda, že jsem tě na věštírně tehdy ještě jako Fice našla (Osud. Co jiného?) a že mám ty dvě srdíčka u sebe i s tím třetím dospělým.
Zvláštní, že moje intuice funguje krásně, dokud se nejedná o něco většího, zásadnějšího.
Tam pak nastoupí výstražně rozum a bije se to ve mně...
Jedná se mi o jedno, už jsme to spolu probíraly, náš byt a stěhování...
Zeptám se, uděláme dobře, když se z našeho velkého města odstěhujem do malé obce?
Bude to tak lepší pro nás pro všechny, pro nás i děti?
Jak mám poznat, že to, co cítím já, je pro nás dobré?
Jde o to, že bychom si museli vzít hypotéku a splácet...
Teď bydlíme ve městě, vždycky jsem odsud chtěla utéct (už jsem si zvykla i na ten komfort všeho po ruce).
Teď mně napadla myšlenka jít do bytu kousínek od babičky našich medvíďat...
Obec je u Valašského Meziříčí... s tím, že by nám tam snad mohlo být dobře a babi by nás taky měla po ruce, je jí 75let .... no nevím...
Posílám fotku malého - jen pro tebe.
Měla jsi pravdu!!!
Tedík je zatím ohromný bráška, stará se náramně...
Někdy má větší starost o malého a více ho hlídá než já ))
Děkuji
Reri 23.07.2011

Milá Reri,
podíváme-li se na dvě možnosti, které jsou nyní před Vámi, vypadá to takto:
Současné místo, kde žijete, je pro Vás jakýmsi startovním bodem, od kterého všechno začíná.
Rodí se zde nový život, jsou zde velice pozitivní vibrace.
Ale výhledově zde vnímám posun jakoby proti vlně, ne všechno je úplně ideální.
Možná to jsou prostory, které větší rodině už nemusejí vyhovovat, ale i jiné věci...
Vše se zde točí kolem dětí, ty jsou jasnou prioritou.
Od nich se také odvíjí další, jediná možná cesta.
Ta další varianta - přestěhovat se blíže k babičce Vašich synů - se jeví jako možnost důkladně zvážená.
Je tady rozum, který vyřadí jakékoliv pochybnosti.
Cesta je správná, promyšlená.
Pokud se pro tuto možnost rozhodnete, určitě nebudete za oběť, jsou zde dobrodružné aktivity, rozhodně žádné stereotypy, nudit se nebudete.
Neočekávejte tady žádnou zradu, všechno projde.
Z této varianty nemusíte mít strach.
© Wahlgrenis 26.07.2011

Děkuji.
Reri 27.07.2011

Milá Wahlgrenis,
moc tě s medvíďaty zdravíme (oni o tom neví, ale mám za to, že by se rádi přidali). Chceme popřát, aby jsi byla pořád taková, jaká jsi, a hlavně zdravá a nabitá energií, jak nejvíce příjemné ti to bude.
Děkuji, že se na tebe mohu kdykoli obrátit.
Platí stále moje pozvání na čaj, kafe, pramenitou vodu... v Ostravě-Porubě.
Vůbec nevím proč, ale moc se na rok 2012 těším.
Přejeme krásné dny
Reri s Medvídkem - Tedíkem a Bobulkou - Tobíkem 31.12.2011

Wahlgrenis,
pořád čekám, kdy zahlásíš, že jedeš směr Ostrava.
Jak se daří?
Vše v pořádku?
Nakonec ze stěhování sešlo a jsme tu.
Je pravda, že po tom, co jsi mi napsala, že tu cítíš pozitivní vibrace, tak jsem na stěhování tak moc netlačila.
Teď jsem byla i hodně zahleděna do dění kolem Tadeáška.
Ten je momentálně středobodem mého soukromého vesmíru.
Někdy mám pocit, že je to na úkor Tobiáška...
Byla jsme na přednášce posychologa Zdeňka Kulhánka, hodně mi pomohl se uklidnit...
Přednáška byla na téma agresivita u dětí...
Nemáš prosím tě radu jak naladit - zklidnit Tedíka, není nějaký "fígl" na tyhle emoční a temperamentní děti?
Ono ani tak nejde o mne, spolu to nějak vybojujem, ale mám moc velký strach z nástupu do školy a jeho komunikací se světem.
Vím, že bych si neměla dělat scénáře, ale pořád mám v hlavě to, aby si nedělal větší problémy, než dokážeme unést.
Navíc ho přijali na dvě základní školy a já teď hodně hodně tápu a intuici opět přebíjí rozum a vůbec netuším jak vybrat správnou školu...
K. nebo P.
Už mne kamarádka i nábadala ať vyzkouším vyložení karet - ale jsem nedůvěřivý tvor a v podstatě jsem vždy věřila jen tvým schopnostem, možná pro tu náhodou, jak jsem tě našla.
Děti jsou opravdu dar...
Bez nich by se člověk šíííleně nudil...
Mám jich plnou hlavu pořád a neustále..
Nedokážu si vůbec představit, jak bych bez nich fungovala.
Asi jsme my mamky prostě takové všechny, viď?
Měj se krásně
Moc tě zdravíme.
Reri 22.01.2012

Milá Reri,
děkuji za důvěru, pořád mě to překvapuje, i když se známe už hezkých pár let...
Díky.
S chlapečkem je všechno v pořádku, to už jsem psala mockrát.
Jde pouze o to, jak se to celé zapasuje s okolím.
On je mnohem dál než jeho vrstevníci, dokáže mnohé pochopit, udělat, ale jen, když to s ním vnitřně ladí.
Nebude dělat nic, co mu nesedí, co je proti jeho uvažování, nerad se podřizuje.
A když je to opravdu hodně proti němu, pak dokáže "vyjet", a Ty řešíš jeho agresivitu.
Reaguje podle toho, v čem je.
Psala jsem už mockrát, že se sem rodí jiné děti, které nás, dospělé, mají něco naučit...
Psala jsem i o tom, že jsem pracovala v mateřské škole a jak to tam v té mé třídě bylo jiné...
Záleží na tom, s kým se chlapeček potká, potřeboval by zažít autoritu, ale s dětským srdcem, aby byli spolu na jedné vlně.
To není žádný násilný proces, jen ta autorita si nesmí hrát na toho "dospěláka, který všechno ví".
Měl by tady být přístup "z očí do očí" - jedna rovina, dospělý se musí snížit do výšky očí dítěte, jinak se spolupráce nenaváže.
Při výběru školy bych doporučila tu první, K.
Tady je pravděpodobně přístup autorit na takové úrovni, že děti rády spolupracují, všechno se děje přirozeně, není tady žádné násilí.
Nikdo si na nic nehraje, co se vloží, to také vyjde...
Škola P. sice vypadá na první pohled vstřícněji, ale postupy, které tady směrem k dětem uplatňují, jsou v porovnání s tou první školou jakoby ve vzduchu, nekonkrétní, krátkodobé.
Připomíná mi to pavučinu, kde sice pavouk také usilovně pracuje, ale nakonec jediný pohyb jediným smetákem všechno zlikviduje...
Přála bych Ti, abyste se rozhodli správně.
Vstup do školy představuje zásadní krok v životě dítěte.
Chlapeček je jiný, zaslouží si jiný přístup.
Nechtěj po něm, aby se jen přizpůsoboval, aby se nechal přelít do formy, která mu nevyhovuje.
On potřebuje prostor, pohyb a přirozené prostředí.
Možná je tohle pravidlo pěti P...
© Wahlgrenis 22.01.2012

Wahl,
jejda, to byla rychlost...
Moc si vážím tvého času.
Vstřícněji na mne působí škola K., škola P. je o pohybu.
Moc děkuji za vše.
Měj se krásně
Reri 23.01.2012

Milá Wahgrenis,
srdečně zdravím.
Pročítala jsem si znovu příběhy rodičů - především maminek a miminek, které se za dobu tvého "objevení se" narodili.
Je to krásné, tolik nových životů, dušiček...
A krásné je, že i ty nechtěné děti jsou nakonec chtěné...
Já sama mám doma dvě úžasné dušičky, dvě rozdílné jiné a přesto spojené...
Kdoví čím.
Pořád přemýšlím nad tím, jestli je náhoda, že jsou děti narozeny tak blízko narození našim otcům?
Tedík je 5.10., tchánek byl 6.10., Tobík 9.11 a můj táta byl 4.11.
... asi se všecko tak nějak v životech lidí opakuje... moc ráda bych byla, kdyby můj táta viděl mé kluky... chybí mi, už tolik let.
A někdy se moc bojím, abych já měla šanci tu být s dětmi tak dlouho, dokud mne budou potřebovat... syndrom nenahraditelné mámy.
Měj se krásně a děkuji i za přečtění těchto řádků...

Reri 17.03.2012

Ahoooj Wahlgrenis,
budeme se stěhovat za tři měsíce!
A musela jsem ti to napsat, protože už jsem ti jednou psala, co a jak bude, když se odstěhujeme z města dál.
Nemůžu se dočkat, a tak trochu mám sem tam obavy z neznámého.
Jdeme s dětmi na vesnici, pronájem domku, blízko naší chalupy a babičky, aby jsme jí mohli být po ruce.
I když jsme plánovali odsun nějakou dobu a sem tam hledali, tohle byl spíš blesk z čistého nebe.
Nemáme za sebou moc hezký rok, ani nevím, co čekat dál, ale budu se snažit.
Snad nám to všem pomůže, tahle změna.
Uvidíme...
Takže když se nestihneme nikdy v Ostravě, třeba se uvidíme někdy v okolí Valašského Meziříčí.
Měj se moc hezky, ať se ti daří ve všem, co je pro tebe důležité.
Reri 02.04.2013


Reri 28.06.2013

Wahl?
Je rouhání myslet na třetí miminko???
Aby všecko dopadlo... třetí sekce, dva krásní kluci...
Víš, jak to je, kdo chce moc, nemá nic?
Ale bylo by to krásný.... větší rodina.
Máš se krásně?
Myslíme na tebe.
Regina s medvíďaty 30.09.2013

Milá Regino,
musela jsem se smát, když jsem si přečetla Tvůj poslední mail.
Kolikrát se mě ještě budeš ptát?
Kolem Tebe jsou nádherné láskyplné energie, které tančí a užívají si s Tebou každou vteřinu.
Miminko je docela blízko.
Mám pocit, že by ses neměla ničemu divit, všechno, co se děje, je v pořádku.
Jsi zdravá, úžasná žena.
Otevři svou náruč...
Miminko se k Vám moc těší.
© Wahlgrenis 01.10.2013

Milá naše Wahl,
právě jsem dočetla psaní pro Reri... a hned jsem naskočila ze židle...
Kolem Tebe jsou nádherné láskyplné energie, které tančí a užívají si s Tebou každou vteřinu...
Tak jsem si zatancovala....
Byla jsme jako víla...
Děkuji!
Edita 01.10.2013

Vzhledem k věku "naposledy".
A navíc ještě ve 25ti jsem si myslela, že nechci žádné miminko...
Pak že mi stačí jedno...
Pak dvě...
Netušila jsem, že by mě někdy mohla naplňovat větší rodina...
Užívám si dokonce i dospělých dětí svého manžela a jejich dětí...
Je to pěkné, děkuju...
Měj se moc a víc než hezky
Regina 02.10.2013


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.