wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Umírá mi dcera


Otázka:
Milá Wahlgrenis,
pár dní už pročítám Vaše stránky, tak jsem se rozhodla, že Vám napíši.
V říjnu 2005 se mi narodila krásná holčička, vážila 3,49 kg a měřila 52 cm.
Lékaři mi sdělili, že je všechno v pořádku.
Dva dny nato se mi ale zhroutil svět.
Najednou bylo všechno jinak.
Lékaři přišli s tím, že se jim nelíbí ultrazvuk mozku a tak mi ji odvezli na specializované pracoviště.
Po vyšetření magnetickou rezonancí nám sdělili, že holčička má embryonální nádor na mozku,
že se s tím nedá nic dělat a že nepřežije víkend.
Ale ve skutečnosti to tak nebylo.
Holčička bojovala, začala přibývat na váze, i všechna neurologická vyšetření byla v pořádku, až se lékaři sami divili.
Do sedmého měsíce věku se vyvíjela stejně jako kterékoliv zdravé dítě.
Pak ale přišel zlom, holčička přestávala jíst, začala chudnout a nehýbala se, jenom hlavička jí rostla a měla bolesti.
Žádnou chemoterapii nám lékaři nedoporučili, prý by to nezvládla a nakonec by stejně umřela.
Nyní má 18 měsíců a stále žije, i když z toho života asi nic nemá.
Nevím, zda mě vnímá, jestli vidí, má žaludeční sondu a léky od bolesti (morfin 2 mg a diazepan 2 mg).
Žádné vyšetření už nám nikdo nechce udělat, takže nevíme, jak nemoc postupuje a jak dlouho bude ještě s námi.
Chodíme s ní k léčiteli, ale i pro něj jsme velký oříšek.
Přesto se něco málo změnilo!
Holčička se aspoň začala smát.
Lékaři ale na tuto malou změnu nereagují.
Tak vůbec nevím, jak si to mám vysvětlit.
Jsem podruhé těhotná a mám obavy, aby to všechno dobře dopadlo, aby druhé dítě bylo zdravé.
A tak bych ráda znala Váš názor na můj příběh.
Zajímalo by mě, jestli holčička začala znovu bojovat a může dojít k nějaké změně k lepšímu,
nebo její smích znamená jakousi úlevu před smrtí.
Lékaři na její smích nereagují a podle nich je vyšetření zbytečné, protože její prognóza je jasná.
Taky by mě ještě zajímalo, jestli mé druhé dítě bude zdravé a zda-li to bude holčička nebo chlapeček.
Moc Vás pozdravuji a předem děkuji za jakoukoliv odpověď.
Adamia 11.6.2007

Odpověď:
Milá Adamio,
smutný příběh.
Začnu od konce.
Miminko, které nosíte pod srdcem, bude s největší pravděpodobností chlapeček, krásný, zdravý, s úžasnou intuicí.
Bude milovat celý svět a svět bude milovat jeho.
Nahradí celé vaší rodině slzy, které jste vyplakali a ještě vypláčete nad holčičkou.
S ním k vám dorazí nový optimistický náboj.
Vaše holčička je bohužel opravdu nemocná, její problém v hlavičce je spíše v levé části,
a to zřejmě mezi okem a spánkem, zasahuje ale už moc do všech rozhodujících center mozku.
Při ní jsem si nekreslila žádnou diagnozu ani nevykládala plástve, ale prakticky jsem si to na sobě prožila.
Tohle nejsou ty nejlepší pocity, které bych chtěla mít pořád.
Není mi z toho moc dobře.
Vím, možná jste čekala optimističtější odpověď, nemohu ale napsat, co není.
Vím dobře, že je něco za něco...
Je mi to moc líto, věřte mi, že se to nepíše nejlépe...
Opravdu.
Nic se neděje jen tak.
Nechtějte po mně zkoumat, proč to tak je a co se stalo, že holčička má právě tento osud.
Někdy se ani otázka nedá vyslovit.
Vím, že jste hodně silná.
Přesto Vám do dalších let přeju mnoho a mnoho síly.
A taky štěstí!
© Wahlgrenis 11.06.2007

Milá Adamio,
už jsem naznačovala v minulé odpovědi, že řešení takových příběhů není jednoduché.
Tentokrát to bylo ještě o něco složitější...
Od chvíle, kdy jsem odpovídala na Vaši otázku, jsem pociťovala obrovské napětí v obličeji.
Výrazně jsem tento pocit zažila v Prachaticích, kde jsem zkoumala prsten jedné účastnice.
Tehdy jsem věděla, že je "něco" moc špatně.
Jak jsem se od ní dozvěděla, měla ho od své tchýně, která ale nedávno zemřela na rakovinu...
Aha.
Tentokrát to bylo hodně podobné.
Bylo to, jako by mi měla během dne odpadnout asi centimetrová vrstva obličeje, obrovská horkost...
Teprve až včera večer jsem se dozvěděla příčinu.
Nedorazilo k Vám totiž všechno, co dorazit mělo, Vaše holčička chtěla ještě něco sdělit.
Jenomže při tom prvním psaní nedostala šanci.
Vzala jsem tedy tužku a psala (že to byl úplně jiný rukopis, jiný sklon a velikost písma, je zbytečné zdůrazňovat):
"Prosím o odpuštění.
Staly se věci, za které nemohu, nemůže za ně ani maminka.
Nebyla jsem hodná, vím to dobře.
Nebudu tady už moc dlouho.
Ale maminka bude mít jinou radost.
Nemusí být kvůli mně smutná celý život.
Na mě čeká další vývoj.
Nemohla jsem tady být dlouho.
Nejsem ale nešťastná.
Maminka se ale trápí, vidím to z jejích očí.
Nemůžu jí říct, jak moc ji mám ráda.
Ještě se potkáme, někdy jindy, v jiném světě.
Je těžké odejít, ale vím, že nemohu jinak.
Děkuji za všechno, nechtěla jsem to."
Jakmile jsem dopsala, nesmírně se mi ulevilo a bolesti obličeje přestaly.
Bylo to, jako by ze mně někdo sundal těžkou deku a já zase mohla dýchat.
Pokládám za důležité dát Vám toto poselství od Vaší dcerušky.
Určitě se v některém z minulých životů stalo něco ošklivého.
Nemůžu to zkoumat, někdy to opravdu nejde.
Některé věci vědět prostě opravdu nemáme..
Přeji Vám moc hezký den.
W. 12.6.2007

Milá Wahlgrenis,
moc Vám děkuji za Vaši odpověď.
Je těžké vyrovnat se s takovou situací.
Nezbývá mi, než doufat, že to s manželem všechno zvládnem.
Ještě jednou moc děkuji.
Adamia 14.6.2007

Milá Wahlgrenis,
v červnu 11.6. 2007 jsem Vás žádala o názor na mou nemoucnou dceru.
Psala jsem, že je nemocná, má nádor na mozku.
Lékaři nám řekli, že by léčbu nezvládla a že by stejně umřela.
Znovu se na Vás obracím.
Dcera už má 2 roky a stále žije.
Trochu se zlepšila, nemá takové bolesti a zdá se, že i více vnímá.
Zřejmě půjde znovu na vyšetření magnetickou rezonancí.
Bojím se však, aby se z narkózy probudila.
Čeká nás také konzultace s lékaři a zřejmě se budu muset rozhodnout, zda ji nechat léčit, nebo ne.
Musím přiznat, že se toho rozhodnutí bojím, protože jsme byli u neurologa a ten nám řekl, že se nikdy nebude pohybovat.
Tak nevím, co pro ni bude lepší.
Chtěla bych proto poradit, jestli mám znovu začat bojovat o to, aby jí začali konečně léčit, nebo ji nechat v klidu dožít svůj život.
Ještě bych chtěla vědět, jestli se vůbec z narkózy probudí.
V prvním dopise jsem také psala, že jsem podruhé těhotná.
Narodila se mi holčička.
Teď bude mít 3 měsíce a tak doufám, že je vše v pořádku.
Moc Vás pozdravuji a věřím, že mi odpovíte, popřípadě i poradíte.
Děkuji
Adamia 12.11.2007

Milá Adamio,
...
W. 12.11.2007

Milá Wahl,
přečetla jsem si na Tvých stránkách smutný příběh o Adamie a její nemocné holčičce.
Nejprve bych jí chtěla moc pogratulovat k druhé holčičce, která se jí narodila,
určitě jí do života přinese spoustu lásky, radosti a světla a vzájemně se budou obohacovat.
Když se matce narodí vážně nemocné dítě, je to z našeho typického evropského pohledu velmi smutné.
Trochu jiný je ale pohled na takovou situaci ve východní Asii.
I přes to, že takové dítě mívá většinou krátký a zároveň těžký život, chápou to lidé jako očištění vzájemné karmy
(tedy nejen dítěte, které se v předchozích životech zřejmě nežilo úplně správně), tak i karmy rodičů.
Je totiž docela naivní si myslet, že jsme všichni v minulých životech byli vždy ti hodní,
kteří pečovali o druhé a jejichž život byl prosycen láskou.
Bylo by to krásné, ale skutečnost je taková, že jsme byli spíše těmi, kteří pod vlivem různých emocí druhým ubližovali,
kradli, lhali apod. a v okamžiku, kdy dospějeme do úrovně, kdy pochopíme, že negativní skutky nám nikdy nemůžou přinést nic pozitivního,
protože v konečném důsledku nejvíce ubližují nám samým, snažíme se ten svůj "karmický balík",
který jsme nahromadili za spoustu životů, nějak očistit.
To se může projevit třeba tím, že se nám v životě, kdy se dáme na správnou cestu, začnou dít různé těžkosti.
Narození vážně nemocného dítěte může být jedna z nich.
Takže bych takovou situaci brala spíš tak, že dítě krátkým a těžkým zrozením
(bez ohledu na to, jak dlouho nyní bude žít) očistí svoji karmu
a bude mít mnohem větší šanci prožít další život opravdu plnohodnotně.
Stejně tak i u rodičů se očistí něco hodně negativního z jejich minulosti
a jejich budoucnost se pak bude moci odvíjet v mnohem zářivějších barvách.
Takže miloučké Adamie přeji, aby jí obě její holčičky přinášely spoustu radosti a světla
bez ohledu na to, jak jsou nemocné nebo zdravé a aby všechny těžkosti zdárně překonala.
Darmie 12.11.2007

Příběh má pokračování:
Bojíme se, aby dítě bylo zdravé
© Wahlgrenis 07.12.2017


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.