Jsem těhotná. Vrací se duše mrtvého syna?
Otázka: Milá Wahlgrenis,
každý den pročítám Tvé stránky, dávají mi sílu žít dál.
V listopadu 2005 jsem přišla o syna.
Bolest ze ztráty je stále nesnesitelná.
Obdivuji, kolika lidem pomáháš a dáváš naději.
Vím, že nemůžeš odpovědět všem, ale byla bych Ti moc vděčná, kdybys mi pomohla pochopit,
proč můj hodný a zodpovědný chlapec musel zemřít tak tragicky?
Já i můj manžel si moc přejeme, aby se k nám vrátil.
Manžel má dokonce pocit, že se syn k nám chce vrátit, ale zatím mu to nejde.
Jestli si pro nás najdeš trochu času, budeme moc rádi.
Oba se moc trápíme, manžel si stěžuje na bolest srdce, mám o něj strach.
Máme ještě další děti a vím, že se o ně musíme postarat.
Vždy jsem měla pocit, že mám k synovi silnější pouto než k ostatním dětem, že jsem s ním více spjatá.
Nedovedu si to vysvětlit, ale pořád mám pocit, že pokud on nepřijde zpátky ke mně, pak musím já za ním.
Děkuji Ti moc, že jsi mne vyslechla.
Tvoje odpověď je pro mne jiskřičkou naděje.
Děkuji Illias 6.3.2006
Milá Wahlgrenis,
jsem moc ráda, jak děláš svoje stránky.
Velmi nám všem pomáháš.
Dříve už jsem Ti psala o své bolesti nad ztrátou syna.
Moc jsem si přála dát jeho dušičce, která nás tak náhle opustila, druhou šanci.
Nyní jsem zjistila, že jsem těhotná.
Ani tomu nemohu uvěřit, mám pocit, že se stal zázrak, cítím, že to bude chlapec.
Moje milá Wahl, kdyby Ti někdy zbyla chvilička, moc ráda bych se od Tebe dověděla,
zda miminko, které teď ke mně přišlo, je můj mrtvý syn.
Když píšu tento dopis, běhá mi mráz po zádech a celá se třesu.
Ještě jednou Ti děkuji za nás za všechny, kterým dáváš naději.
Přeji krásný den, plný lásky.
Illias 4.4.2006
Odpověď: Milá Illias,
když jsem rozložila plástve, abych mohla odpovědět na Tvou úžasnou otázku, musela jsem se pousmát...
To je tak krásně popsáno, že lepší slova by se hledala těžko.
Vyšší síly rozhodly, že nastala vhodná doba, aby se Vás syn skutečně vrátil.
Bylo to schváleno, po všech otřesech, které jste si s jeho úmrtím protrpěli, nyní přijde odměna.
Jste - oba rodiče - v mnohém poučeni.
Sundali jste masku, dokonce i růžové brýle, jste mnohem opravdovější než třeba před rokem.
Miminko, které se má narodit, se opravdu narodí, těhotenství bude v pořádku.
Skutečně to vypadá na chlapečka...
V manželství to bude změna, lehce se rozptýlí Váš současný stereotyp, do kterého jste se dostali.
Porod bude pravděpodobně velice rychlý, bez komplikací, snadný.
Přijde vyzrálá duše, technicky založená.
Neměli byste syna upoutávat k materiálním hodnotám, ale to už jistě víte.
Gratuluji Vám...
© Wahlgrenis
04.04.2006
Milá Wahlgrenis,
moc a moc děkuji za Tvou odpověď.
Teď pláču štěstím.
Co teď cítím, se nedá slovy vyjádřit...
Posílám Tobě a všem dobrým lidem hodně lásky a naděje.
Illias 5.4.2006
Milá Wahlgrenis,
moc a moc Tě pozdravuji, chtěla bych Ti říct, že Tvé proroctví se zatím vyplňuje.
Ultrazvukové vyšetření potvrdilo, že skutečně čekám chlapečka.
Když s ním v bříšku rozmlouvám, nazývám ho jménem zemřelého syna.
Chtěla bych se Tě zeptat, zda je vhodné dát chlapečkovi stejné jméno?
Nemůže mu to nějak ublížit?
Byla bych Ti moc vděčná, kdyby jsi měla chviličku na odpověď na mou otázku.
Vřelé díky
Illias 8.10.2006
Milá Illias,
jsem ráda, že to je tak, jak to je...
S tím jménem bys ale měla být opatrná.
Skončila jedna kapitola, začíná další.
Jméno si zvolte určitě jiné.
I když se jedná o stejnou duši, nikdy nemůže vstoupit do stejné řeky, to znáš..
Doporučila bych ale zachovat stejnou iniciálu.
Užívej si to krásné těhotenství.
W.
8.10.2006
Milá Wahl,
děkuji mnohokrát za odpověď, zdravím Tebe a všechny dušičky, které na Tvém vebu hledají útěchu a sílu jít dál.
Illias 9.10.2006
Milá Wahlgrenis,
10.12.2006 se narodil chlapeček, přestože vážil 4,15 kg, porod byl velmi snadný a rychlý!!
Přesně jak jsi předpověděla.
Měla jsem pocit, jako kdyby někdo rodil za mě.
Po porodu jsem nebyla vůbec unavená, za dvě hodiny mě převezli na pokoj a já vstala a šla se osprchovat.
Celou dobu jsem měla pocit, že mi někdo pomáhá, že tolik síly v sobě nemám, bylo to moc zvláštní.
Chlapeček je moc hodný, kouká na mě takovýma moudrýma očičkama, ze kterých čtu "děkuji, že tady s vámi mohu zase být".
Wahlgrenis,
chtěla bych popřát všem maminkám, které pročítají Tvé stránky, aby měly ze svých dětí jen radost a nikdy nezažily nic tak bolestivého jako já.
Děkuji
Ilias 16.3.2007
Milá Wahlgrenis,
často na tebe myslím, i když na Tvůj web už tak často nechodím.
Malý Mikulášek mě zaměstnává na plný úvazek.
Je to naše sluníčko, věčně usměvavý, rozdává radost všem kolem sebe.
Pomáhá nám všem zmírnit bolest v našich srdcích.
Dnes jsem si dovolila zeptat se tě na svého druhého syna Alexandra (6),
který je od malička mimořádně citlivé dítě.
Neustále maluje zajímavé abstraktní obrázky, nemá rád společnost lidí,
nejraději je sám doma se svými kostičkami, ze kterých vytváří složité budovy a různé dopravní prostředky.
Po smrti brášky byl jediný, kterému se tehdy zjevil a smál se na něj.
V noci po pohřbu (tehdy mu byly 4 roky) opakoval dvakrát a naprosto srozumitelně větu:
"Já chci, aby se miminko narodilo! Já chci, aby se miminko narodilo."
Nakreslil tehdy obrázek, který komentoval slovy:
Toto je bráška, toto je duch, toto je král duchů a to je miminko.
Na internetu jsem si pročítala články o indigových dětech a mám pocit, že budet takové dítě.
Jenže od září začal chodit do školy.
Jsme v neustálém stresu, protože si zrovna moc nerozumí s paní učitelkou,
na schůzkách jsem jí řekla, že se jí bojí a nechce chodit do školy,
večer se kroutí v postýlce a vzdychá, že je mu špatně,
ukazuje na hrudníček, že tam ho to bolí.
Prostě je ve stresu, ale já nevím, jak mu mám pomoct?
Wahl, moc tě prosím, mohla by jsi mi poradit, jak zjistím, že je mé dítě skutečně indigové?
Možná by tato otázka zajímala více maminek.
Moc ti děkuji a posílám fotku obou chlapečků.
Ilias 19.12.2007
Dobrý den,
věřím, že se příběh "O návratu mrtvého syna "skutečně stal.
Sama mám 2 skutečné příběhy, a tak Vám je v nejbiližší době pošlu.
Staly se mým dcerám.
Starší se narodila s drobnou jizvou v obličeji, kterou jsem jí přisoudila v době těhotenství, mladší zachránil andělíček.
Eva 7.12.2008
Milá Wahl,
je to už více než tři roky, co jsem tě poprvé oslovila.
Tehdy jsi mi vrátila radost do života.
I když jsem už starší maminka, podařilo se mi opět otěhotnět.
A teď přemýšlím nad tím, zda podstoupit či nepodstoupit odběry plodové vody,
aby se odhalily případné vrozené vady miminka (konkrétně riziko downova syndromu).
Nedovedu si totiž představit, že mi lékaři oznámí, že dítě je nemocné a mám se jej zbavit.
To je pro mne nepředstavitelné!
Po tom všem, co jsem prožila, se nedokážu vzdát vlastního, byť nemocného dítěte.
Ze screeningových odběrů krve mi vychází riziko 1:220, coz vzhledem k mému věku (40 let) není až tak tragické číslo,
ale dle lékařů je to už pozitivní výsledek.
Chtěla bych se tě proto zeptat na tvůj názor.
Myslíš, že děťátko, které nosím pod srdcem, je zdravé?
Já vím, že dokud neporodím, tak budu neustále nad touto otázkou přemýšlet.
Miminko se má narodit 23.11.2009.
Drahá Wahl, děkuji za jakoukoliv odpověď.
Posílám Tobě a všem Tvým čtenářům hodně sluníčka!
Illias 3.6.2009
Milá Wahl,
ještě než jsem se začetla do psaní Illias, polila mě taková husina!!!!!
Gratuluji Ti, Illias!
Přeji Ti Illias hodně radosti s Tvými dětmi !!!
elkan 3.6.2009
Milá Illias,
když jsem vyložila plástve na Tvou otázku, vzpomněla jsem si na příběh Pradlenky.
Tam také byly pochybnosti, měla za sebou riziková těhotenství, přesto boží oko hlásalo - neboj!
Anežka se narodila jako úžasné miminko...
U Tebe zase jednoznačný souhlas vyslovují vyšší síly.
Vypadá to na chlapečka, který by k Vám měl přijít.
I kdyby moje odpověď byla jakákoliv, je mi jasné, že by sis miminko nechala.
Opravdu nic se neděje náhodou.
Možná se s tímto těhotenstvím začnou měnit i Tvé životní hodnoty.
Práce pro Tebe nebude prioritou.
Snad by ses měla v jistém smyslu zklidnit, zpomalit, pochopit víc sama sebe.
Vnímám pro Tebe jisté varování ve smyslu: mít vždy kolem sebe hodně vzduchu.
To neznamená, že bys musela denně chodit podél řeky na procházku, ale spíš vzduch, aby ses necítila přidušená.
To mohou způsobit i energie jiných lidí, kteří jsou naladěni jinak než Ty.
S ohledem na svůj věk buď na sebe opatrná, žádné sportovní aktivity, žádné extrémy.
Užívej si svůj "jiný stav", bude jiný, ale těš se na své miminko.
Miluj ho už teď tak, jak to nejvíc dokážeš.
© Wahlgrenis
03.06.2009
