Proč mám takové (ženské) potíže?
Otázka: Drahá Wahlgrenis,
včera jsem seděla u počítače a věděla, že Ti napíšu.
Zdály se mi sice dva sny, na které bych ráda znala Tvůj názor, ale čekala jsem, že přijde ještě něco jiného.
Taky že jo.
Už mnohokrát jsi psala, že veškeré nemoci mají svůj důvod, který se od doktora v ordinaci zrovna nedovíme.
Mám problém, o němž jsem si dlouho myslela, že se vyřeší sám.
Jenže včera mě to trklo.
To přeci není samo sebou.
Mým problémem je hodně bolestivá menstruace.
Ne vždycky a ne tolik moc, ale občas mě to "přepadne“, nedá se to nijak předvídat.
Ze začátku jsem to brala tak, že se to samo srovná a není třeba se dopovat prášky.
Taky jsem si říkala, každý to má prostě jinak, někdo je v pohodě, někomu je hůř.
Ale až teď mi došlo - odsaď podsaď a tohle už je mimo všechny meze.
Poslední dobou se zdálo, že už je to pryč, ale včera jsem si to zase prožila.
Nebudu Ti detailně popisovat, co zažívám.
Je to zkrátka utrpení.
Naprostá bezmoc, celým tím musím projít, procítit tu ukrutnou bolest bez možnosti ztráty vědomí.
I teď je mi zle, když si na to vzpomenu.
Jako bych byla v kleci se lvem.
Vrhne se na mě, zatíná drápy, ukusuje maso.
Ale chytře, pěkně pomalu.
Nenechá mě zemřít.
Klec už můžou dát pryč, stejně se nedokážu pohnout, ovládat tělo není v mé moci.
Jen to vnímám, žiju tu bolest.
Ptáš se, proč nezajdu k doktorce?
Ona je to stará známá písnička.
Když je nám nejhůř, vzdáme se všeho, pak to pomine a už přemýšlíme jinak.
I když já nepřemýšlím moc jinak, jen si donekonečna říkám, že to musí jít více způsoby.
Jediné, co vím, že se na takové případy předepisuje antikoncepce.
No a já si nedovedu představit, jak jen polykám pilulky a tvářím se, že je všechno fajn.
Antikoncepční tabletky jsou velkým zásahem do těla a je úplně jedno, že je bere skoro každý.
Mně to normální nepřipadá, protiví se mi to.
Prosím, poraď mi, proč se mi to děje?
Je to snad trest za minulý život?
Nechápu to, právě mi připadalo, že postupně začínám konečně doopravdy žít,
urovnávala jsem si hodnoty, taky jsem poprvé asi před třemi týdny nabývala pocitu, že jsem sama sebou.
Přijala jsem se taková, jaká jsem.
V hlavě mi to secvaklo a já si uvědomila, že nejde o to všechny situace zvládnout bezchybně,
ale dokázat zachovat si svou pravou tvář.
Dříve jsem preferovala spíš "hladký průběh“ pro všechny strany, jen na sebe jsem jaksi zapomínala.
Chce to naslouchat si a uznat sama sebe.
Nehledat v sobě nějaké ideály a nechtít přestavovat to, co z člověka dělá mě – mé já.
Vzít tu osobu, kterou jsem, opravdu za svou a s tím vyjít mezi lidi...
A do toho blesk z čistého nebe.
Nevím, co to znamená..
Předem Ti moc děkuju za odpověď.
Limurhin
Odpověď: Milá Limurhin,
někdy trochu váhám, když mám odpovědět.
Tohle je taky ten případ.
Ale ještě nikdy se mi nestalo, že bych neodpověděla, když se dozvím něco zásadního.
Jen je pro mě těžké najít vhodná slova, taková, aby byla pochopena a příliš neranila.
Když Ti napíšu, že Tvé problémy souvisejí s minulostí, asi se nebudeš divit.
Pokusím se skládat jednotlivé kamínky mozaiky, Ty si je dáš už dohromady sama.
Prožívala jsi krásný vztah, měla jsi svého přítele skutečně hodně ráda.
Byl to vztah, kdy jste oba mysleli pouze na toho druhého, absolutní naplnění.
To ale nemělo být definitivní.
Přestože jste plánovali společnou budoucnost, Ty ses najednou zarazila.
Připadá mi to jako pohled do zrcadla, něco Ti došlo a Ty jsi od původních slibů couvla.
Dokonce to vypadá, že jsi přijala názor jiných lidí, pomluvy, zkreslené informace.
Uznala jsi neověřená fakta, nechtěla jsi po nich ani pátrat, něco se v Tobě zlomilo.
Měla jsi pocit, že konečně jsi něco prohlédla, pochybnosti najednou narostly.
Uznala jsi, že ses dosud dívala na svět přes růžové brýle, už jsi je nechtěla
a nechtěla jsi ani svého přítele, který zůstal stát jako opařený.
Nemohl ale s Tebou nic dělat, měla jsi svou pravdu, kterou sis nedala vymluvit.
Sice jsi měla pocit, že jsi sundala růžové brýle, ale masku před celým světem sis na sobě nechala.
Zrušila jsi všechny plány, dokonce i připravovanou svatbu, řekla jsi celému světu "ne".
Uzavřela ses do sebe.
Ovšem v tu chvíli jsi netušila, že nosíš pod svým srdcem nového človíčka.
Narodil se syn. To byla pro Tebe ale jasná prohra, nechtěla jsi ho.
Byla jsi maximálně zklamaná vším, do čeho jsi byla proti své vůli vtažená...
Tví ochránci v tu chvíli při Tobě nestáli.
Sama ses rozhodla ukončit své trápení...
A ukončila.
Tedy nejdřív dítěte a pak své.
Proto máš nyní takové potíže, aby sis uvědomila, že na život dítěte se nesahá.
Píšeš správně, že jakákoli chemie, i když je podle odborníků naprosto neškodná a ověřená, není pro tělo dobrá.
Souhlasím s tím, jen budoucnost nám ale může dát za pravdu.
Rozumím Tvým problémům.
Ty si je máš totiž naprosto naplno prožít.
Ostatně i to je vnitřní důvod, proč odmítáš jakoukoli léčbu zvnějšku.
Není to ale časově neomezené, naopak.
Je tady pro Tebe řešení - duchovní směr na podpory stejně naladěné ženy.
Nebudeš na to sama, neboj.
Ideální by bylo, kdybys našla ve svém životě takový směr, který by Tě duchovně naplňoval.
Může to být cokoli v sociální nebo zdravotní oblasti, kdy nevidíš na první pohled výsledky své práce.
Je to práce nekončící, ale nesmírně důležitá.
A Tebe může posunout hodně dál.
© Wahlgrenis
13.06.2005
Milá Wahlgrenis.
Abych řekla pravdu jsem z toho docela zmatená.
Je to tedy tak, že dobrovolně jsem ze života odešla už dvakrát?
Nebo jde o ten samý život, kdy jsem život skončila v požáru?
Předtím jsi totiž psala, že mě muž podvedl a o dítěti jsi nic neříkala.
Chápu, že poprvé to nemusely být přesné informace, ale stejně se musím ptát, jde o totožnou situaci?
Jinak už mě to vážně děsí....
Samozřejmě jsem nesmírně vděčná za tyto informace, které vnášejí do zdánlivě neřešitelných problémů světlo.
Tušila jsem, že v tom hraje roli dítě.
Když se mi tehdy ve čtvrtek po nějaké době začalo dělat líp a byla jsem schopná na něco myslet,
měla jsem přesvědčivý pocit, že jsem těhotná.
Měla jsem takovou vidinu, jak jsem kdesi se spoustou těhotných žen různých národností.
Všechny se držely za břicha/miminka a strašně plakaly, křičely jednak z bolesti (bylo jim zle jako mě)
a zároveň jakoby nad osudem svých dětí, jakoby věděly, že se řítí do nějaké záhuby...
Je to zvláštní, ale dívám se na to vše jen jako pozorovatel.
Uvědomuji si, že to o mě je řeč, ale prostě to stejně nepochopím.
Je to zcela neskutečné, jak jsem mohla zabít své dítě??
Je to šílenost, jako noční můra.
Jako by to byl pořád někdo jiný a já si jen řekla, dobře, já to odpykám za tu, která zde byla přede mnou.
V té životní cestě s Tebou naprosto souhlasím.
V tom mám jasno.
Chci jen pomáhat, pro sebe nechci nic, chtěla bych se rozdat, pomáhat, kde se dá, bez nároku na odměny.
Tohle mám v sobě zakódováno.
Teď vím proč.
Je určitě dobře, že je tu možnost, jak se dopátrat pravých příčin.
Tobě za to moc a moc děkuju.
I když jsem z toho stále ještě v rozpacích.
Jako by se víc a víc vytrácela má dávno ztracená iluze o vlastní dobrotě a charakteru.
Má budoucnost i přítomnost dostává jinou příchuť.
Nic není jako dřív...
Limurhin 13.6.2005
Člověk žije mnoho životů za sebou.
Když se dozvíš o jedné smrti, není to rozhodně konec všech tragédií, které s Tvým životem nějak souvisejí.
Proto je docela pravděpodobné, že se dozvídáš stále víc a víc informací o Tvé minulosti.
Tohle je právě to, proč varuji před všemi těmi regresemi a náhledy do minulých životů.
Někdy jsou ty informace tak silné, že to člověk ani nemusí unést.
Nemusí nutně odcházet z tohoto života...
Ale může se z toho zbláznit.
Vidím u Tebe, že přijímáš všechno celkem pokorně.
Ale není to nikdo cizí, jsi to pořád Ty, jen v jiném těle, jsi lepší, jiná...
Tohle je asi nejtěžší na pochopení všech souvislostí.
Máš pravdu, že nic není jako dřív.
Ono je totiž moc jednoduché nic nevědět, prožít si vyměřené roky a klidně si zemřít.
Jakmile se Ti ale odkryje tajemný závěs, který skrývá tajemství, můžeš zvolit jednu ze dvou cest.
Jít dál a naslouchat stále více signály z druhé strany, anebo zapomenout...
Vždycky je člověk postavený před volbu a může si vybrat.
Ty se dozvídáš nové a nové informace ze své minulosti.
Pracuj s nimi opatrně.
W. 14.6.2005
Drahá Wahlgrenis.
Už jsem rozepsala asi tři maily, pokaždé jsem Ti chtěla napsat, ale pak jsem to odložila.
Pořád jsem si četla Tvou odpověď a stále mi nedocházelo, jestli je tu tedy řeč o jednom nebo o dvou životech.
Nakonec jsem si řekla, že to můžu zjistit sama a nemusím Tě s tím dál otravovat.
Už kdysi jsem se pokoušela dozvědět se nějaké informace o minulých životech,
ale vždy mi bylo pouze sděleno, že na to se ptát nemám.
Dnes jsem tedy měla po dlouhé době zase příležitost vzít do ruky kyvadlo a dostala svolení.
Ale píšu Ti kvůli něčemu jinému - abych Ti popsala jeden z těch snů, jak jsem už zmiňovala.
Není až tak čerstvý, ale píšu ho teď:
Bylo to v noci z 19. na 20. dubna.
Tehdy večer jsem na Tvých stránkách otevřela zprávu od "Teophila".
Úmyslně píšu otevřela, protože se moc nedá říct, že bych ji četla.
Jen hodně letmo jsem ji přejela očima, pár vět přečetla, ale nechtělo se mi se do toho začítat a chápat to.
Pak jsem šla spát.
Nemyslela jsem dál na to, měla jsem spoustu běžných starostí.
Přesto, nebo právě proto se mi o Kruhu zdálo.
Takže ke snu:
Stala jsem se jedním z nových členů společenství Kruh.
Byla jsem doma a četla si úvodní, uvítací, informační dopis, který mi zaslali.
Něco jako když někdo vstoupí do nějakého klubu.
Byly tam instrukce, ve smyslu, co musím udělat, než k nim pojedu někam do jejich základny či co.
V dopise přesně stálo:
CHCEME OD TEBE - MEDVÍDKA KULATÉHO
(To jsem si řekla, jak se snaží navodit milou atmosféru, aby se mi tam nestýskalo, měl to být plyšový medvídek)
- OTČENÁŠEK / PANNU MARII
(věděla jsem, že otčenášek je kulatý přívěšek na řetízek s obrázkem nějakého svatého,
P. Marií se myslelo její obrázek, z toho jsem si měla vybrat, co si vezmu )
- O TOBĚ VĚDĚT VÍC
(to jsem si opět řekla, že chtějí, abych si myslela, jak nejsou přátelští a milí a že tam okamžitě zapadnu).
Dále tam stálo:
VYMYSLI SI JMÉNO, TVÉ JMÉNO MUSÍ BÝT DOSTI:
- a teď následoval výčet spousty přídavných jmen, jako inspirace...
Přesněji jedno z toho jsem si měla vybrat a podle toho si vytvořit vlastní přezdívku.
Nepamatuji si přesně, jaká to byla slova, až na jedno, které mi utkvělo v paměti:
ruské carské, dál například, což už tedy nevím přesně:
kruté, vznešené, urozené, královské, mocné, ctihodné.... a spousta dalších.
Toť vše, co stálo v dopise.
Z toho všeho jsem měla takový opovrhlivý pocit, vnímala jsem to také dost ironicky a s nadhledem.
Smála jsem se tomu a říkala si, jak jim na to může někdo skočit.
Typická "oblbovačská sekta".
Lákají lidi k sobě a pak si s nimi dělají, co chtějí.
Cítila jsem se tzv. nad věcí a nechápala, koho tím mohou nalákat.
Rozhodla jsem se, že dál v tom nejedu a vystoupím.
Měla jsem u sebe takové zařízení z plastu, takovou plochou krabici s tlačítkama a otvorama.
Také jsem měla členskou kartu.
Normální kartičku jako např. do bankomatu.
Bylo na ní mé jméno plus ještě něco, co už si napamatuju.
Jen vím, že na ní byla obrovská červená růže.
Tuhle svoji kartu jsem zasunula do toho přístroje a okamžitě mi vyjela jiná na znamení, že jsem odmítla být členem.
Ona to vlastně nebyla jiná, byla to ta samá, ale popsaná z druhé strany.
Tahle byla celá černá s malinkou skoro sloupanou černou růží.
Všechno, co na ní bylo napsáno, se slupovalo.
Bylo tam psáno, tak tady taky nevím přesné slovo, ale něco ve smyslu ZRADILA, teď jméno mé rodiny RODINA ............,
dál křížek a datum 27. 4. nebo 27. 6., nejprve jsme si byla jistá tím prvním,
postupným přemýšlením jsem ale došla k závěru, že to mohlo být i jiné datum.
Toto datum mělo znamenat smrt celé naší rodiny.
Můj pocit tehdy ve snu - zase jsem se tomu musela smát...
Chtějí mě potrestat za výstup ze společenství.
Jak je to hloupé, říkala jsem si.
Tohle jim prostě nespolknu.
Kartu napsali na jméno celé rodiny, abych se cítila provinile, že způsobím neštěstí svým blízkým.
Abych činu litovala.
To mě jen utvrdilo v tom, jak jsou naivní a chtějí s lidmi manipulovat.
Po probuzení, jsem tento sen brala jako další z takových těch slátanin, které se mi občas zdávaly,
kdy jsem například viděla nějaký film.
Vždycky jsem rozlišovala mezi sny, co mají něco říct a mezi takovými ventilačními, kdy se mi zážitky třídí v hlavě.
Jenže pak mi došlo, že o ničem ze snu jsem před usnutím nepřemýšlela, ani nic takového nezažila.
Vzpomněla jsem si, že než jsem usnula, myslela jsem na další den ve škole.
Rozhodovala jsem se, jestli jít na jednu hodinu, na kterou jsem neudělala požadovanou přípravu.
Kombinovala jsem, jestli je lepší se na to vykašlat, nebo to vydržet a nechat si tu absenci na jindy...
A do toho u v jakémsi polospánku jsem si pořád opakovala dokola - mám stejně jen dvě možnosti, být černá nebo červená.
Obě jsou špatný, ale nemám na výběr.
Červená je pořád ještě lepší.
Červená je menší zlo, jsou to války, armáda, násilí.
Černá je absolutní zlo (takovéto, co převyšuje tenhle svět).
Nechci nic z toho, ale volba je jasná, budu červená.
Nic mi nezbývá.
Není co řešit.
Nic nenadělám s tím, že se mi nelíbí ani jedno.
Nechápala jsem, proč jsem si tohle říkala a co to znamená, no a potom mě došla jedna souvislost,
která mě trochu vyděsila a už jsem se tak nesmála jako v tom snu.
Červená a černá byly ty dvě kartičky - vstupní a výstupní.
(Přesněji dvě strany jedné, i když jsem je vnímala odděleně.)
Pomůžeš mi to celé trochu pochopit?
Budu Ti moc vděčná, ale to jsem stejně u teď
Díky a měj se krásně.
Limurhin 18.6.2005
Milá Limurhin,
k Tvému snu se toho moc dodat nedá.
Pro mě je to dost jednoznačné a jednoduché na vysvětlení.
Ty víš, že jsi už hodně daleko, proto k Tobě mohla informace o Kruhu proniknout tak rychle a lehce.
Ani jsi nemusela do hloubky studovat text od Theophila (space7), aby k Tobě jeho obsah pronikl.
Nevím, čím přesně začít, ale Tys dostala jakousi šanci, kterou jsi ale v prvním plánu odmítla.
Tvářila ses nevěřícně, přirovnávala jsi toto zvláštní společenství k nějaké sektě.
To nebylo dobré.
Neměla bys nikdy o takových informacích pochybovat a už vůbec by ses jim neměla smát.
Proto jsi už další šanci od nich nedostala.
Nemyslím si, že by to byl přímo Tvůj příběh.
Je to spíš poučení, symbol pro ostatní.
Kdykoli dostane člověk nějaké vyšší informace, nesmí o nich pochybovat, nebo je nějak znevažovat.
Tím si uzavírá další možnosti, ruší další komunikaci a je jasné, že nic nového už z těchto směrů k němu nepřijde.
Skrz Tebe přišlo totiž poselství.
Další v řadě, vůbec se tomu nedivím.
Určitě není poslední.
Vidíš i s tím zlem sis poradila - červená je boj, černá definitivní konec.
Jiná cesta není.
Jak se zmiňuješ o tom datu...
Nedávej do snových symbolů nikdy žádné přemýšlení, nechtěj je podle pozemských zákonů dešifrovat.
Jen si je zapiš, ale nehodnoť.
Tím pak jednak mizí původní informace a ztrácí se tak hlavní význam snu.
To první datem, 27. 4. letos už bylo, 27. 6. bude za týden.
Kdyby se měl brát sen doslova, tak by to mohlo být varování pro Vaši rodinu, třeba před dopravní nehodou.
Ale nemyslím si, že by se to mělo týkat jenom Tvé rodiny.
Tohle byly informace globálnějšího charakteru.
Uvidíme, co se příští pondělí stane...
Nechci přivolávat paniku, ostatně datum to není nijak krizové, vychází po součtu do čísla 4.
Tvé závěry jsou ale úžasné.
Kartička se dvěma růžemi - červenou a černou, jako vstupní a výstupní kódy.
Také by to šlo definovat jako život a smrt, být či nebýt, nahoře a dole.
Jsme součástí obrovského systému, který nemůžeme pochopit studiem na nejvyšších odborných školách.
Ten systém má totiž zvláštní způsob předávání informací, má jiné vyučující a jiné jsou také zkoušky.
Když se zkouška nepodaří, jsme před stejný problém postaveni znovu a znovu.
(Proto se například potkáváme s typově podobnými partnery...)
Je toho ale ještě mnohem víc.
Tebe ale, milá Limurhin, zajímal Tvůj sen.
Byly to informace, které měly skrz Tebe přijít k dalším lidem.
Proto Ti za ně i jejich jménem děkuji.
Buď taková i dál, neuzavírej svá "okna", nech je otevřená dokořán.
Dočkáš se ještě dalších sdělení a brzy pochopíš, jak nádherně do sebe zapadají...
W. 20.6.2005
Děkuji já Tobě, milá Wahlgrenis, protože jsi úžasný zprostředkovatel poznání pro spoustu hledajících.
Jen bych chtěla ještě dodat, že ve skutečnosti, tedy myslím v bdělém stavu, jsem se tomu nesmála.
Nesmála jsem se zprávě od Space7.
Už dlouho mě občas v noci "straší" takové návaly přemíry informací,
mám plnou hlavu čehosi, co prostě nejsem schopná pojmout.
Jako bych měla přemýšlet o celém světě, o všem, co existuje a výsledkem je naprostý chaos.
Mívám z toho vesměs negativní pocit.
Jako že to, co jsem vždycky chtěla - pochopit význam a zákonitost celého bytí, není v mých silách.
No a tohle (informace o Kruhu) se k tomu mému pocitu přibližuje.
Jako by mi došlo, že v téhle "člověčí formě" k úplnému pochopení nelze dojít.
Že tady jsme proto žít normální životy a to, co hledám, je zatím zapovězené.
Ostatně jednou to stejně přijít musí.
Je nanejvýš pozoruhodné, proč lidský mozek pracuje pouze z tak malé části.
Proč máme v hlavě ten zbytek, který jen nečinně "spí"?
Asi je to něco "na potom".
Nemůže být všechno hned, že?
Tak už jsem se trochu rozepsala...
Prostě jsem chtěla jen říct, že s tím, jak jsem to cítila ve snu, nesouhlasím, pokud bych se měla ke Kruhu vyjádřit.
Ale v tom snu to zkrátka bylo tak dané.
Dodám už jen - Měj se hezky.
A ať se Ti na Tvé cestě našlapuje příjemně.
Limurhin 20.6.2005
Já si nemyslím, že to byly Tvé pocity z bdělého stavu, to ne.
Nemusíš se proto omlouvat.
Na mnoho otázek ještě neznáme odpověď a využití mozku je jednou z nich.
Právě si ale mnoho informací, kterým bychom měli rozumět, zablokováváme zbytečnostmi.
Uvažujeme o věcech, které pro nás nemají význam,
jsme manipulováni do situací, které nás z tohoto světa vytrhávají.
Pak je tady i ta nesmyslná reklama, televizní show, obchody přeplněné barevnými věcmi,
zboží, které kupujeme, i když ho nemusíme mít.
Kdyby člověk nebyl tím vším zahlcován a mohl svobodně uvažovat, pochopil by spoustu souvislostí.
Jenže na to je třeba změnit aspoň trochu způsob života.
A to není cesta pro každého.
Kdo ví...
W. 20.6.2005
Milá Wahlgrenis,
po přečtení textu "Proč mám takové ženské potíže" se mi trochu rozsvítilo.
Mám také ženské potíže.
V říjnu jsem potratila a pak mi našli myom a endometriozu.
Již jsem byla na laparoskopiích a zdá se, že vše již bude v pořádku a brzy bychom se mohli dočkat miminka.
Ale píšu vlastně proto, že si od začátku lámu hlavu také nad otázkami, které se týkají duchovního rozměru mého problému.
Snad je to tím, že jsem měla být potracena, ale nakonec si mě nechali.
Nebo budu muset jít dál, do minulých životů, jak jsem pochopila z onoho článku, abych přišla na kloub věci.
Možná jsem někomu hodně ublížila a teď si to musím vylízat.
Přeji Ti krásné jaro, hodně sluníčka a síly k pomoci ostatním.
Ivana 09.04.2006
