wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Rozhodnutí, které jsem učinila, bylo chybné a velice kruté


Dobrý večer, Wahlgrenis.
dnes se cítím úplně hrozně.
Rozhodnutí, které jsem učinila, bylo chybné a velice kruté a až nyní, kdy jsem měla alespoň trochu času se věnovat sama sobě a opět brouzdala po internetu po příbězích dětí s Downovým syndromem, jsem si uvědomila, že můj "zklidněný stav v normálu" je hlavně způsobený tím, že jsem se veškeré vzpomínky snažila ze své mysli vytěsnit.
O tom, co se stalo, nikde a nikdy nemluvíme.
Ani mezi sebou.
Až dnes po přečtení příběhu jiné maminky se mi vybavilo, jak to vlastně ve skutečnosti bylo.
Byla jsem tak vystresovaná, že mi nemohli změřit pomalu ani tlak, zuby jektaly zimou nebo strachem.
Nedařilo se udělat vývod pro zavedení kanyly k páteři, protože jsem se klepala po celém těle a lékařka mi jen stručně oznámila, ať se přestanu klepat, že je 2 cm od míchy.
Poté mi něco píchli, říkali, že se tomu říká droga štěstí, a mě bylo náhle fyzicky i psychicky dobře a byla jsem v klidu a jako pomatená si povídala v duchu s mou holčičkou.
Vůbec nechápu, jak jsem na to mohla zapomenout.
Za celý ten měsíc se mi to ani jednou nevybavilo, jako kdyby někdo vymazal část mé paměti.
Nemůžu vzít zpátky, co se stalo.
Teď si myslím, že bychom to zvládli, ale už je příliš pozdě.
Něco je hodně špatně, klid je pryč.
Byla to veliká chyba.
Mám strach napsat i odpouštěcí dopis.
Mám strach pokusit se ještě o jedno miminko a cítím nesmírný pocit viny.
Mám strach milovat se svým mužem...
Vím, že obálka, která mi přijde z patologie za pár měsíců domů, mě bude strašit ještě hodně dlouho, třeba až do konce...
Myslím, že nikdy nenajdu sílu ji otevřít a vlastně to stejně bude zbytečné, protože i kdyby diagnoza byla jakákoliv, děťátko jsem si měla obhájit.
Však by to rodina nakonec musela přijmout a i když třeba ne, tak by mě to hodně mrzelo, ale náš život by na tom nestál.
Ach jo.
Chtěla bych se naučit komunikovat s děťátkem / dušičkou a vše jí vysvětlit, poprosit o odpuštění.
Tohle jsem opravdu nezvládla.
I přesto, že máme dvě děti, mám pocit, že je u nás (ve mně) prázdno a někdo důležitý mi moc chybí.
Vím, že jsem se o hodně ošidila.
Omlouvám se za tenhle email.
Myslím, že možnost napsat Vám je terapie sama o sobě.
Milá Wahl, moc a moc Vám děkuji.
Možnost se alespoň vypsat je velkou pomocí.
Děkuji a přeji hezký večer.
MarkyJ 09.03.2016

© Wahlgrenis 09.03.2016

© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.