Věděla jsem, že dítě teď nemohu mít, ale nedokázala jsem se přenést přes to, že bych ho dala sama pryč
Milá Wahlgrenis,
dnes jsem zcela "náhodou" narazila na Vaše stránky, které jsem dosud nezaznamenala.
Pročetla jsem pár odkazů.
Obsah je opravdu veliký a rozhodně budu ve čtení pokračovat.
Původně mě přitáhl projekt na zvětšení poprsí.
Právě jsem opustila sekci MIMINKA, a tak mě napadlo napsat také dotaz, ač nevím, zda odpovídáte lidem, se kterými jste se prozatím nesetkala.
Můj život se během posledních let obrací ke světlu a to dost zásadním způsobem, prostřednictvím vlastního uvědomění.
Vystupuji z vlastních i získaných starých programů a učím se žít jinak, bez závislosti, s bezpodmínečnou láskou - jdu po krůčcích.
S manželem, který ode mne málem odešel, se k sobě navracíme, ale ne po staru, s něčím úplně novým.
Nebo zatím mám alespoň ten pocit, ač mi občas ještě přijdou myšlenky, na to, jak to opravdu je se vztahy, zda na každého z nás náhodou nečeká nějaká jiná "spřízněná" duše.
To je moc dlouhý příběh.
Teď se ale stalo to, že jsem asi týden věděla, že jsem těhotná.
Teď s odstupem cca 14 dní mi to lékařka sdělila.
Mám již dvě děti, nedořešený vztah s manželem, tak to byl šok.
Věděla jsem, že dítě teď nemohu mít, ale nedokázala jsem se přenést přes to, že bych ho dala sama pryč.
A tak jsem si s ním povídala, že ho miluji, ale že není vhodná doba, že teď nemůže přijít, ať se vrátí, ale ne teď.
Asi blázním.
Po dvou krevních testech mi bylo řečeno, že těhu jde samovolně pryč, což se také stalo.
Byla jsem cca 3 týden a jako by "náhodou" jsem na to brzo přišla, zrovna v té době jsem byla objednaná na preventivní prohlídku k lékařce.
Vše se seběhlo během týdne.
Teď je již po všem a já věřím, že to nebyla náhoda.
Kdybych to totiž neřešila tak rychle, normálně bych měla MS s týdenním zpožděním a ani bych nevěděla, že jsem byla těhotná.
Otázka zní: opravdu jsem to mohla s dušičkou "dohodnout"?
Hlavně nechápu, co mi toto mělo říct.
Proč se to všechno stalo?
Bylo to požehnání vztahu nebo naopak impuls pro ukončení?
Nebo čeho se tyto věci mohou týkat?
Zároveň si říkám, zda se ta dušička opravdu ještě vrátí.
Je mi 35 let a jedna z věcí, co jsem řešila, byl věk.
Omlouvám se za dlouhý email.
Děje se mi toho v životě opravdu teď hodně, samá změna, a tak se mi to hůř popisuje ve zkratce.
Děkuji předem za jakoukoli odpověď.
Přeji krásný den.
Evelline 06.11.2013
Milá Evelline,
to, co popisujete, vypadá neuvěřitelně.
Ovšem je to příběh pravdivý.
Domluva s duší, která přichází nevhod, je možná.
Ve Vašem případě vnímám, že všechno bylo pochopeno, nebylo proč komplikovat Vám život.
Tato duše, která už k Vám měla nakročeno, je velice vyzrálá, Vaši komunikace zaregistrovala a odešla.
Chápe to, co se stalo, jako zkoušku, jako lekci, přes kterou jste se obě musely dostat.
Ovšem není to konec příběhu.
Máte se se svým mužem dostat na zcela jinou vlnu, pak už nebudete o ničem pochybovat.
Váš věk nepředstavuje žádnou bariéru.
Brána se ještě jednou otevře.
© Wahlgrenis
07.11.2013
Milá Wahlgrenis,
moc dekuji za odpověď.
Usmívám se u ní.
Myslíte tedy, že je možné vyřešit karmicky vztah a pak se stejným člověkem pokračovat ve vztahu dále na nové úrovni?
Tak jste to u mě cítila?
Občas mě ještě přepadne pocit, jestli bych neměla jít dál.
Nemám v sobě tu jistotu.
Děkuji za Vaše slova.
Evelline 07.11.2013
Milá Wahlgrenis,
po nějaké době jsem se opět začetla ve Vašich stránkách, opět mě to vede k Vám.
Mimo jiné bych se ráda zeptala, kdy se plánuje společné putování na Plešivec, ráda bych se zúčastnila, pokud to vyjde.
Jsem z Příbrami.
Teď z jiného soudku.
Řešila jsem vztah s manželem.
Psala jsem Vám ohledně svého kraťoučkého těhotenství, které přišlo absolutně "nevhod", jelikož jsme se s manželem rozešli.
Teď, po dvou letech trápení a obrovské emoční bolesti, definitivně, byť spolu stále bydlíme.
Tehdy jste mi napsala, že s manželem budu na zcela jiné úrovni a že brána (s miminkem) se ještě otevře.
Tehdy jsem to pochopila v tom smyslu, čemu jsem věřila - a to tak, že přes veškeré těžkosti se náš vztah posune do jiných sfér a společné miminko ještě přijde.
Asi jsem to špatně pochopila.
Zdá se, že s manželem z nás budou spíše kamarádi - nerozejdeme se ve zlém.
Asi jsem teď naplno začala přijímat svou roli tohoto karmického vztahu - nahradila jsem mu matku a to velmi.
Dodnes na mě závisí jako dítě na matce, ale pro vztah to prostě již nejde.
Ač jsem tomu dala za dva roky několik šancí, nějak to prostě nešlo.
Tím si vysvětluji, že to už tak asi opravdu nemá být.
Bylo mi řečeno, že se nám rozcházejí cesty osudu, že mně jde do života někdo další, budu mít novou rodinu.
Manžel asi zůstane se současnou přítelkyní, ale nebude šťastný...
Proč ale píšu?
Celé ty dva roky se snažím být statečná, vím přesně, co od vztahu chci.
Vím to jako nikdy v životě, jako bych dozrála v ženu...
Chci víc, chci cítit duševní spojení, prostě něco, co není vidět, ale je to tam...
Ale já se toho teď bojím.
Bojím se, že mě zase někdo zradí.
Říkám si, jestli má vůbec smysl navazovat nový vztah, že to bude všechno hrozně moc složité.
Možná se budu muset přestěhovat, střídat si děti.
A mám mít ještě miminko?
Nějak to už teď necítím.
Chtěla jsem mít někoho po svém boku, resp. chci, chci s někým blízkým sdílet život, ale mám to vše na dlouho.
Chci celoživotní vztah, ne jen nesmyslné, krátkodobé.
Se současným manželem jsem 19 let...
Cítím, že vše je vývoj, že je co budovat - to duševní, společně se vyvíjet, tohle chci.
Ale mám strach.
Nějak jsem znervózněla, jako bych tušila, že ten někdo se blíží.
Jak píši, mám pocit, jakoby mi koukal přes rameno a usmíval se.
Někdy cítím objetí "někoho"...
Těším se na to, ale zároveň se bojím, co všechno to přinese.
Přála bych si, aby i manžel byl šťastný - teď na něm vidím, že není, je ztracený jako malé dítě, ale nechce dávat nic najevo, nemluví o ničem.
Jako by se uzavřel a mám obavu, že pokud mně přijde někdo do života, začnu třeba nový život, zlomí mu to srdce - takové to dětské.
Jeho největším strachem je, že by zůstal v životě sám a tuhle oporu a jistotu mu dávám já, necítí to u své přítelkyně...
Promiňte, nějak jsem se rozepsala, možná to ani nebudete číst, nebudu se zlobit.
Já jen, nevím co bude dál...
Přeji krásný slunný první jarní den a i všechny následující a děkuji za Vaše stránky.
Evelline 23.03.2014
Milá Wahlgrenis,
obracím se na Vás s prosbou, zda ze své pozice mne můžete pomoci nasměrovat.
Uběhla delší doba od naší komunikace, s manželem jsem vztah ukončila, byť spolu ještě bydlíme.
Nějak není schopen se odstěhovat k nové přítelkyni.
Několikeré pokusy o záchranu vztahu skončily vždy stejně - lží, musela jsem to už ukončit.
Miluje někoho jiného a mně se pouze bál to asi říci, nebo dodnes nevím, asi pokud bychom spolu měli být, šlo by to, ale opakovaly se nachlup stejné situace tolikrát, že nešlo to neukončit.
Na jinou vlnu jsme se asi zatím nedostali, ale do budoucna to vidím na přátelství, ne na vztah - nevím, jak jste myslela ve zmínce.
To, co se mi ale teď "objevilo", mám pocit je staré, možná prastaré a já nevím, co s tím.
Mám v sobě asi velkou zlobu na muže (všeobecně), ale nevím proč, za co, nebo odkud se vzala.
Zároveň s tím je spojena také nedůvěra v muže.
Chci to napravit, ale nevím jak.
Nějak mi teď různě přichází do cesty Vaše jméno a tak se na rovinu ptám - Dokážete mi s tímto pomoci?
Chci to jednou provždy vyřešit a nenechat si tím ničit život.
Včera se mi ukázal jakýsi příběh toho se týkající, ale jelikož zatím jedu hodně hlavou, nejsem si jistá, jestli si ho prostě jen rozum nevymyslel.
Proto ho zatím nebudu zmiňovat, abych Vás třeba tím neovlivnila.
Chci to najít, opravdu moc.
Nechala jsem si vzít ženskost.
Odmala se chovám jako kluk, vyrůstala jsem s kluky atd., ale teď víc než kdy jindy chci být ženou vnitřně, protože to jsem já.
Je ve mně krásná žena a já to vím, ale nevím, jak ji pustit na svět.
Všechno se to prolíná - ženskost, zloba na muže a nedůvěra v muže.
Cítím, že to spolu všechno souvisí a mám dojem, že jsem na kraji poznání a tuším, že je jednoduché na to přijít a jednou provždy to vyřešit.
Jen nevím jak.
Chci žít jako žena, přitáhnout si partnera, který ucítí, že jsem žena, chci být žena v ženském těle, a tak hledám, ptám se...
Předem děkuji za informaci a Váš čas, strávený nad tímto emailem.
Evelline 14.05.2014
