Pravda ohledně dětí, které jsou počaty umělou cestou
Krásný večer Wahl,
nedá mi to a musím ti napsat, jak máš obrovskou pravdu ohledně dětí, které jsou počaty umělou cestou.
Začnu nějak od začátku.
Mám známou,která tento proces podstoupila.
Narodila se jí dvojčátka, dnes je jim kolem 4 let.
S tou paní se nevídáme, jen občas a jsem jen tichým pozorovatelem jejich dětí.
Napsala bych "radostí, ale není to tak."
O tomto víkendu jsem byla s dcerkou na karnevalu.
Tam je zábava, soutěžení a radosti.
Byla tam také ta známá s dětmi.
Nedalo se všimnout, jak mají bílo-šedé obličeje, takové, co říkají: "My vás nenávidíme!!!"
Nejenom že se to vůbec neradovalo z hudby, tance a společnosti ostatních dětí, ale bylo vidět jen vztek.
No, hrůza.
A co mě dostalo, jak jsou sobecký.
Bylo tam tak 2-leté dítě, a mělo velký auto, které odstrkovalo a hrálo si s ním.
Tento kluk k němu přišel a chtěl mu ho odnést, pak přišla jeho máma (ta známá) a vzala mu ho z ruky.
Hned se začal vztekat a řvát.
Ten obličej, jak se mu zkřivil, zlostí... no, síla.
A ta máma, co je počala, ta nebyla šťastná, pořád byla ve střehu, rozčilená a naštvaná, jak nevím co...
Ach ta sobeckost... mít koupený dítě.
Když jsem pozorovala své i ostatní děti, je to velký rozdíl mít děti z lásky a těšit se na tento radostný dar.
Děti přirozeně počatý jsou nádherný, vyzařuje z nich nádherná energie, a to nepíši jen o svém.
Mám ráda tyto dětské akce a užívám si je, tancuju a blbnu.
Důležitý je, jak bylo úžasný a krásný, jak se ani nemusejí znát, a chytaj´ se za ručky a tančí a mají radost z balónků a hudby.
Když bude hodně dětí počato uměle, co bude pak?
Budou muset děti indigové, duhové a nového věku s nimi bojovat?
Já chápu, že spousta žen chtějí být matkami, ale přivádět malé roboty na svět, to je hrůza.
Každá žena by si měla opravdu uvědomit, co je největší prioritou.
To je láska a radost.
Wahl, to jsem měla - je to dva roky zpět - s touto známou setkání na hřišti.
Ten její syn byl s ní a dcerku hlídala babička na kolotoči.
Chlapec si nemohl vybrat, na čem se chce asi houpat, už nevím, ale byl to strašný řev a vzteklost a ona na něj řvala: co chceš? jak ti mám pomoct?
No a kluk jenom řval.
Tenkrát jsme radši po chvilce odešli domů.
Ta známá, no napsala bych, že ji lituju, ale nemůžu.
Rozhodla se.
Wahl, mockrát ti děkuju za všechny děti, že jsi.
Děkuju, co pro tyto úžasné dušičky děláš a s láskou.
Ať si tvoji knihu
Proč k nám miminko nechce čte strašně moc žen a uvědomí si ty skutečnosti a pravdy.
Přeju ti hodně lásky a pozitivní energie a hafo dětských úsměvů.
Mám tě ráda
Barbora - anděl 11.03.2013
Dobrý den,
nedá mi, abych nereagovala na tento dopis.
Jako bych četla o svém synovi, přirozeně a v lásce počatém,s láskou očekávaném, nyní již 31-letém.
Byl třetím dítětem, tudíž zkušenosti s dětmi v rodině již byly.
Připomněla jsem si vše hlavně díky popisu karnevalu, kde jsme také byli v jeho 2 letech.
Negativní dítě a negativní dospělý člověk.
Nedávno jsem potkala známou, která také chodila do stejného parku s dětmi jako my a s úsměvem se mě ptala, jestli jej už zlobení přešlo.
Pamatovala si to více jak 25 let.
Nechtěla věřit, že nepřešlo.
Po přečtení článků MUDr. Elekové v Meduńce o následcích očkování si myslím, že tohle je příčina toho nenormálního chování.
Úplně mě bolí, když takto píšu o svém dítěti a podobný pocit jsem měla při čtení dopisu Barbory-anděla, ale andělsky text dopis nezněl.
Bohužel, touha po dětech je silná a kdyby vždy člověk, věděl, co bude mít s dětmi, ať už přirozeně nebo uměle počatých.
Ale vždy s láskou, pokud tedy dítě není plod znásilnění.
Jarmila 11.03.2013
Wahl,
a toto napsala Barbora..... Anděl??????
Asi chodí v botách oněch žen, které podstupují umělé oplodnění, asi zná souvislosti a jejich příběhy... a dokonce je pozoruje, vidí v očích dětí nenávist?
Čí nenávist?
Můj chlapeček chtěl jít letos na karneval, jako každý rok.
Letos šel za čerta a tak se i choval.
Netančil, nechtěl si hrát s dětmi.
Doma je úžasný.
Tančí, zpívá a maluje každý den.
Je šťastný a v očích má lásku.
Mnoho lidí si myslí, že není přirozeně počatý... ach ten soud...
Wahl, jak je Ti asi při čtení těchto řádků?
Mně smutno, a dokonce to cítím uvnitř těla... něco nepříjemného se tam děje.
Toto je zdánlivě nesouvisející text:
Milovat se je nam dano, nesoudit a nebyt v minulosti, ta jen bolest hosti.
Nic neztratime usmevem, nepotrebujeme trpet a hrat si na to ze vime.
Ne nic nevime, jen srdcem citime, jen ego nase se muze mylne domnivat.. ZE SE NECO NEHODI SNAD.
A uci nas LHAT.
Rosé Grasia Wahl, jak je Ti asi při čtení těchto řádků?
Mně krásně a dokonce to cítím uvnitř těla...
Něco krásného se tam děje.
Rozsviťte v sobě světlo, které obsahuje každý z nás bez výjimky, i tam, kde vidíš očividnou temnotu, se nachází světlo.
Budeš-li dnes schopen uvidět svou podstatu a tou je světlo (Láska-Bůh), pak nejen že sám sebe můžeš jako světlo vidět, přijmout a žít, ale to samé uvidíš i v ostatních a tím, že uznáš, že i ti které odmítáš a zatracuješ v sobě světlo mají, budeš tím, kdo ho v nich podpoří a i oni dříve nebo později své světlo začnou vidět také a co víc, budou toužit po tom ho sdílet s ostatními a tak se z očividné temnoty, či stínu může stát také světlo.
Nejdříve začni u sebe, uvědom si, že i v tom co považuješ u sebe za temné a nelásky hodné, je světlo a dej tomu místu (emoci, povaze, jednání) lásku, až se jako láska procítíš, podívej se na děti i partnera a udělej to samé, pak jdi ven a dívej se tak na všechny kolem sebe, uvědom si že i lidé kteří vědomě škodí, jsou světlem, které si neuvědomují, ale když ty se na ně budeš dívat jako na bytost hodnou lásky a esencí světla oni to samé časem uvidí.
Autor
Femi Wahl, jak je ti asi při čtení těchto řádků?
Mně krásně a dokonce to cítím uvnitř těla...
Něco krásného se tam děje.
Kéž jsou milovány všechny bytosti, ať už přicházejí jakkoliv..
Objímám a líbám...
Edit 11.03.2013
Krasny den prajem,
diskusia k clanku mi pripomenula kratke zamyslenie sa znamej nemeckej badatelky v oblasti komunikacie a ucenia, Very F. Birkenbihl.
Predlozila zaujimavu tezu.
Kazdy clovek zije v (pozor: nie na) akomsi pomyselnom Ostrove.
Na nom je spojeny so svojou minulostou, pritomnostou i buducnostou.
Stretne sa clovek v komunikacii s clovekom, s ktorym ma na danu temu spolocny alebo podobny nazor, dojde k spolocnemu prieniku oboch Ostrovov.
Potom povazuje tento rozhovor za napinavy, partner je inteligentny a sympaticky a diskusia obohacujuca.
Pritom doslo len k potvrdeniu nazoru, ktory mal.
Stretne sa s clovekom, kde nenajde ziadnu spolocnu bazu, vytvori sa odstup, distanc.
A ten prekonat, patri k nasim najtazsim uloham v nasich zivotoch.
Ako povedal znamy psycholog Jozef Rattner:
"Mozno sarkasticky konstatovat, ze clovek prekonal vzdialenost medzi Zemou a Mesiacom, ale neprekonal vzdialenost od cloveka k cloveku."
Mame na istu vec nazor X a niekto druhy ma nazor Y.
Ludia nie su vedeni k tomu, ze kazdy zijeme vo vlastnom Ostrove, ze je potrebne respektovat Ostrov toho druheho, ze ti druhi takisto miluju svoj ostrov, ako aj my milujeme ten svoj.
Ked sa stretneme s niekym, kto ma podobne nazory ako my, mame stastie a nepotrebujeme velmi diskutovat.
Ak sa vsak stretneme s niekym, kde spolocny prienik chyba, mame nasledujuce tendencie:
hovorit kazdy o svojom postoji to svoje a nedojde k ziadnemu prieniku, alebo bojovat nazorovo proti sebe,alebo ignorovat sa navzajom, alebo dat sa na utek, alebo nastanu zmiesane reakcie.
Co vsak potrebujeme je otazka:
Je mozne postavit medzi nasimi Ostrovmi Most k Ostrovu toho druheho?
Tento most by bol spolocnou bazou, zakladnou, aj ked mnohe ine obsahy nasich Ostrovov by boli uplne rozlisne.
Pani Birkenbihl navrhuje:
ak nie je mozne vybudovat spolocny most, sa tzv. "zweinigen", t. j. dohodnime sa, ze v tomto bode nepotrebujeme jednotny nazor.
Ked si dokazeme uvedomit myslienku:
1. jeho Ostrov - moj Ostrov;
2. druhy clovek ma pravo svoj Ostrov povazovat za legitimny a milovat ho, ako aj ja milujem svoj;
Podari sa nam byt ovela viacej tolerantnejsi, chapavejsi a ustretovejsi.
Ked mam na istu vec iny nazor, nemusim povedat:
"To je blbost" alebo "To nie je pravda, to vidite ale zle / spatne".
Mozno povedat: "Aha, vy to vidite takto, smiem Vam povedat, ako to vidim ja?"
http://www.youtube.com/watch?v=lrh32N7G3ag&playnext=1&list=PL43A48533DE69E761&feature=results_video
Pravdu si predstavujem ako maly carovny balicek, leziaci uprostred velikanskej kruznice.
Ja ako pozorovatel sedim na svojom Ostrove na jednom bode tejto kruznice a vidim ju vo svojom uhle pohladu.
Moj sused sedi na kruznici mozno vedla mna, a vidi ju uplne inak.
Pritom sa posunul mozno len o jeden stupen.
Hadanka: Kto z nas dvoch ma Pravdu?
Makulienka 11.03.2013
Dobrý den, Wahlgrenis,
při čtení příspěvku od Makulienky, jak píše v posledním odstavci, "jak si představuje pravdu...", jsem si vzpomněla na "další" pohled na Pravdu..
Budou MĚ popisovat 4 lidé.
Jeden stojí přede mnou, druhý za mnou a jeden z pravého boku a druhý z levého boku...
Ten přede mnou řekne: má vlasy, dvě oči, nos, ústa, dvě uši, dvě ruky a dvě nohy...
Ten za mnou řekne: má vlasy, dvě uši, ale vůbec nemá oči, nemá nos, nemá ústa, má dvě ruky a dvě nohy...
Ten z boku, zprava řekne: má vlasy, nos, ústa, ale má jen jedno oko, jedno ucho a jednu ruku (pravou) a jednu nohu (pravou).
Ten z levého boku, řekne: má vlasy, nos, ústa a fakt má jen jedno oko, jedno ucho a jednu ruku, ale levou a jednu nohu taky levou...
Kdo z nich má Pravdu?
Přeju hezký láskyplný den i noc a šťastny ať jsou všechny bytosti!
Zdena 12.03.2013
Milá Wahl a ostatní nádherné bytosti,
po přečtení vašich reakcí na článek mě dovolte vysvětlit pár skutečností.
Pod tento článek jsem se nepodepsala "anděl".
V minulosti, když jsem psala Wahl., tak jsem pod dvěma články se tak napsala, jelikož jsem to tak vnímala srdcem, pod tento mě tak dopsala Wahlinka.
Ta pravda se týkala ohledně toho, že si budoucí maminky tímto zůsobem vydupávají potomky, jdou proti přírodě, to je to, jak je tu milionkrát psáno: Já chci, mám luxusní dům, auto, karieru atd.
Teď budu mít mimi!
To byla ta myšlenka.
Nejsem žena, co prošla tímto umělým světem, ani bych to nechtěla.
Díky Wahl jsem pochopila a jejím stránkám, že dítě není věc.
Nepletu se do záležitostí druhých, pokud nejsem oslovena a požádána o pomoc.
Svoji energii směřuji tam, kam mám, a pokud mě někdo potřebuje, nezavírám oči ani uši.
Nejsem ta, co by soudila.
To mi nepřísluší, na to je Bůh, to vím určitě.
Vím jasně, že každá živá bytost, která je na tomto světě, je hodna lásky, ať je to dítě, zvířátka, rostlinky a stromy atd.
Omluvám se všem, ale opravdu neživím svoje ego... to už jsem dávno poslala do patřičných míst.
Toto bylo svěření Wahl, co se mi nelíbilo na dětské akci.
Tu známou znám z dětství a vídám ji jen okrajově.
Vím, že si tím prošla, a vím, čím si prošla a jaká je.
Jen mě zabolelo, že jste mě takhle rychle vy odsoudili.
Ale nezlobím se, ale odpouštím a děkuju.
Přeju všem hodně lásky a pozitivní energie
s láskou
Barbora - anděl 12.03.2013
Draha Barbora, mily anděl.
Kazdy ma pravo na svoj nazor, na svoj uhol pohladu.
Mala som dojem, ze vznika akasi "retez odsouzeni", kde kazdy neco vytkne tomu, kto byl pred nim.
Mala som iba za seba pocit, ze "tudy cesta nevede" a potrebu zmierlivo reagovat.
Chapem tvoje obavy, Barborka.
Ako aj chapem tie mamicky, co marne tuzia po miminku, ako aj chapem Rose, ktora nadherne hovori o ceste Srdca, ktore nam brani lhat... ako aj chapem male 2-4 lete deti zmietane emociami, ktore nevedia vobec ovladat.
Pohnutky nasich vlastnych Srdc su casto zastrene i nam samotnym.
Preto som sa len mala potrebu ozvat, ze mozno Pravda vo svojej celosti vyzera uplne inak.
Nepozname cely pribeh...
A hlavne - nik sa za nu nepotrebuje bit.
Som vdacna za kazdy raz, ked sa mi to podari uvedomit si.
Tiez sa len ucim.
"Ale nezlobím se, ale odpouštím a děkuju."
Sebe, Barborka.
Lebo v mojom srdiecku sa v tomto pripade vobec nic nerozzlobilo.
Prajem vsetkym pokojny den 12.3.
Makulienka 12.03.2013
