Je neskutečně vzpurná, křičí na mne a zlobí se, pokud není po jejím
Milá Wahlgrenis,
Přeji Ti do Nového roku hodně štěstí a hlavně zdraví.
Byla jsem u Tebe už skoro před dvěma lety s
Editou a Oliverkem a před tím si mi moc pomohla s příchodem
Emičky na svět.
Chtěla bych tě požádat ještě o pomoc, co se týká chování mojí dcerky Emičky.
Okolí už mi doporučuje návštěvu psychologa, což mně se moc nechce.
Jen se mi nedaří přijít na příčinu tohoto chování.
Je neskutečně vzpurná, křičí na mne a zlobí se, pokud není po jejím.
Vždy byla silná osobnost, ale teď už to přesahuje meze únosného spolužití.
Od malička nemá ráda oblečení, hlavně kalhotky a ponožky nebo punčocháče.
Většinou jsme si to vysvětlily a nechala se k oblékání přemluvit, ale teď se rozhodla, že to nosit nebude.
Nechala jsem jí jednou jít jen v teplákách bez ponožek tzv. naostro, myslela jsem si že jí bude zima a tento prožitek změní její názor, ale minulo se to účinkem.
Také špatně chodí na velkou, teď už nebyla 10. den.
Chce se jí, ale drží to, dokud to jde.
Vše je u ní z extrému do extrému.
Jak projevování lásky tak zloby.
Přemýšlím o tomto chování už od října.
Jediné, co mne napadá je školka.
Nechce tam chodit, nechce tam jíst ani spát.
Jinak vychází s dětmi dobře a paní učitelka ji chválí, že je šikovná, ale ráno jí do školky dostat je těžké.
Jsem z těchto bojů už moc unavená.
Je mi líto i Emičky.
Nechce, abych chodila do práce.
Nejraději je se mnou doma a teď ani nechce chodit na procházky.
Vůbec už nevím jak na ní, vše selhává.
Ještě mne teď napadlo...
Můj partner, tatínek Emičky, před rokem měl psychickou příhodu, jestli se to dá takto nazvat.
Měl paranoidní stavy, nechtěl s námi být.
Bylo toho na něj moc.
V té době jsme bydleli na venkově, tam nebyla práce a mně v tu chvíli nezbylo nic jiného než odejít zpět do města za prací.
To Emička také nenesla dobře.
Půl roku jsme bydleli s Emou u mami a potom jsme se odstěhovaly do svého a vrátil se k nám i tatínek.
Odeznělo to, ale má stále deprese, léčit se bohužel nechce.
Budu moc ráda, pokud mi poradíš, jak na toho malého človíčka.
Kde je příčina?
Wahl, děkuji.
S láskou a úctou
Miki 03.01.2013
Milá Miki,
dostávám se k Vaší odpovědi až nyní, ale dostávám...
Pokoušet se holčičce vnutit něco, co by měla dělat, po dobrém nebo i po zlém, nemá smysl.
Ani hra nebude zabírat.
Ukazuje se mi tady její minulý život, kdy si prošla obrovským zklamáním.
Prožívala krásnou lásku s mužem, který ale nemohl být s ní.
možná tady byla sociální nerovnost, možná byl z jiné lokality a jen na chvíli se objevil.
Ona s ním otěhotněla, ale to byl konec velké lásky.
Nechtěl už v románku pokračovat, všechno skončilo.
Ona stále doufala, že by se k ní mohl vrátit, až se dítě narodí.
Ona do poslední chvíle tvrdě pracovala.
Holčička se narodila mrtvá...
V tuhle chvíli bylo jasné, že nic se už s tím mužem slepit dohromady nepodaří.
Celý život se jí změnil, uzavřela se do sebe, vyčítala si, co se tehdy stalo, vyčítala si i to, že se do něho zamilovala.
Do tohoto života přišla s novou nadějí, ale pořád v ní ta křivda zůstala.
Ten uzlík je v minulosti, s tím by bylo třeba pracovat.
Duše by měla pochopit, že všechno, co prožíváme, jsou pro nás zkušenosti, nic si nesmíme vyčítat.
Tohle její duše ještě neví.
Proto je taková, jaká je.
Odmítá spolupracovat, odmítá poslouchat, nechce být v té podřízené pozici.
Všechny své procesy by chtěla mít pod kontrolou.
Nedivte se jí.
Její duše volá po pochopení.
K tomu může dojít ne zákazy, ale novým nasměrováním.
Vím, že byste chtěla tohle zvládnout udělat hned.
(Včera bylo pozdě...)
Ale nic v životě neuspěcháte, všechno má nějaký vyšší řád.
Cesta se ukázala, dál po ní budete muset vyjít s holčičkou sama.
© Wahlgrenis
09.01.2013
Wahl moc děkuji.
Budu se modlit, abych ji dokázala být oporou a společně došly k pochopení.
S křivdou mám bohaté zkušenosti z prvního manželství a musím se pochválit.
Zvládla jsem to dobře.
Je pravda, že si Emička nejraději hraje na to, že se mi narodí, nebo že se narodí děťátko jí.
Tyto hry trvají už rok a půl.
Před půl rokem si strašně naříkala, že už chce vlastní opravdové dítě - holčičku.
A už nechce čekat, až bude velká.
Říkala jsem si, kde se v tak malém človíčku bere taková touha po vlastním dítěti.
Nutno dodat, že máme v rodině dvě miminka.
Mám ji moc ráda.
Zvládneme to .......
Ještě jednou děkuji.
Přeji hodně štestí.
S láskou
Miki 10.01.2013
