Co se skrývá za dětskými úrazy?
Dobrý den Wahlgrenis,
nedá mi to nenapsat...
Poslední týden byl v mém okolí bohatý na dětské úrazy.
Byli jsme v úterý s dědou a Máťou bobovat.
Těšil se, jak dědovi ukáže, jak jezdí ze skoků dolů.
Hned první jízdu vyjel z trasy a fofrem pádil šušem dolů - přímo na lavičku...
Nemusím snad ani psát, že se mi udělalo špatně, protože jsem ho viděla naraženého na lavičce (a je mi špatně ještě teď).
Ani nevím, jak jsem seběhla dolů, Matýsek brečel, pusu od krve.
Naštěstí se jen odřel na bradičce, ale já jsem si uvědomila, že stačila vteřinka a bylo by po všem, setina vteřiny a všechno moje štěstí, moje radost... by byla pryč.
Pořád na to myslím, protože Máťa je hrozně divoký.
Lítá jako blázen, chodit pomalu snad neumí, bojím se, kam tak spěchá?
Nechci o něj přijít.
Kolegyni z práce den na to spadla dcera do rybníka.
Krátily si s kamarádkou cestu přes rybník, kde bruslili dospělí i děti.
Prolomil se pod ní led, stála ve vodě na špičkách, vodu až k bradě - kromě její kamarádky jí nikdo nepomohl!
Panebože, to nikdy nepochopím!!!
Ještě se jí jeden pán optal, jestli ta voda byla teplá...
Obě holky z toho mají pěkné trauma...
Další kolegyně má dcerku na operaci s rukou - lyžování.
A mohla bych ještě pokračovat...
Co se to děje?
Je mi z toho všeho úzko.
Taky jsem si říkala, že radši bude kluk chodit do houslí, než dělat nějaký sport.
Už se budu pořád bát, vždycky si na to vzpomenu a připomenu si ten pocit, tu bezmoc...
No nevím, chtěla bych ho ochránit, ale připadá mi, že se žene s radostí do budoucnosti přímo střemhlav a fofrem.
Moc bych všem přála, aby jejich cesty vždy končily šťastným návratem domů.
Domů, kde vládne láska a porozumění.
Maminka Lenka 18.02.2012
Milá Lenko,
tady je třeba podívat se na otázku šířeji.
Vlastně už to je celé ve Tvém povzdechu:
Nechci o něj přijít! Děti sem do tohoto světa přicházejí s určitými karmickými plány, není to jen tak.
Hlavně miminko není v roli "panenky", kterou si přineseme z porodnice a ona bude přesně taková, jak si přejeme.
Duše, která se sem narodí, pokračuje v příběhu, který se žil v minulém životě.
Proto jsou také děti už odmalička každé jiné, "vylupují" se jejich vlastnosti, že často ani dospělí nestačí žasnout.
Když se dostávám při osobních výkladech ke konkrétním příběhům, kde hlavní roli hrají rodiče a děti, v naprosté většině z nich představuje duše přicházejícího miminka odmítnutého nebo zklamaného partnera, který ale nepřestal milovat.
Proto se do budoucna jeví jako nádherná cesta právě narodit se "té minulé partnerce".
Možná to takhle vyznívá podivně, ale duše si právě v této variantě představuje bezvýhradnou a neomezenou lásku, kterou vnímá, že by měla od matky k miminku přijít.
Že to tak je někdy jinak, to teď nebudeme zkoumat.
Když se miminko narodí, vypadá to, že plán vychází.
Všechno se točí jen kolem něho, je středem pozornosti, jak si to (duše) představovala.
Ovšem časem se může mnohé změnit.
Například se může narodit sourozenec, rodiče nemusejí být vždy v souladu, může dokonce přijít i nový partner, který se (našemu miminku) ale vůbec nezdá...
Najednou ten původní plán o bezvýhradné lásce je nějak ztracený, přestává fungovat.
A právě v této chvíli se na sebe duše dítěte snaží upozornit.
Ne, to není plán dítěte, tohle všechno probíhá v rovině podvědomí.
Může tam být i to ohlédnutí do minulosti, kdy tehdejší partnerka odchází s jiným mužem a zůstává pouze absolutní prožitek zklamání.
Osamocení. Zastavení.
Tento okamžik vystoupí najednou do popředí, je to jako "mimo plán", stane se něco, nad čím není kontrola...
Je tady pocit: "Nechat zažít, jak mi tehdy bylo."
Rodiče - matka - jsou otřeseni, zastaveni, nemohou nic dělat, čekají na vyšetření, doufají, že "to" bude v pořádku.
Je to vlastně jen plán, kterým se vrací neopětovaná láska z minulosti, jako lekce, kterou duše dítěte potřebuje "vrátit" své lásce, protože tehdy to možné nebylo.
V hlavní roli jsou tady minulé životy.
Proto ani nemusíme chápat, co za tím je, proč se právě teď prolomil led, proč vyjel Máťa z dráhy...
Tohle všechno je třeba přijímat a pokusit se rozumět té duši "dítěte", která to také nemá jednoduché.
© Wahlgrenis
18.02.2012
Wahl,
děkuji za rychlou odpověď, docela se mi ulevilo.
Když byl menší, mluvil trochu zvláštně, třeba nikdy neřekl: "MÁM TĚ RÁD", ale "MÁM TĚ RÁDA".
Díval se na mě tak divně, zamilovaně si mě prohlížel, jako by věděl, jako by mě znal.
Taky mi začal říkat "Leni" místo "mami".
Wahl, moc děkuji za vysvětlení a pochopení.
Takhle mi to stačí.
Chtěla bych také vycítit, co a jak má být, cítit, co je správné a jakou cestou se vydat, poslouchat vnitřní hlas a neváhat.
Já to mám naopak - když cítím, že to tak má být, je to špatně.
Poradíš mi, jak se vyladit?
Děkuji moc a moc za pomoc
S úctou a láskou
Maminka Lenka 20.02.2012
Dobrý den Wahlgrenis,
i my vám chceme z celého srdce popřát krásné a barevné svátky jara.
Děkuji, že jste.
Vaši Lenka a Matýsek 10.04.2012
