Mame chlapceka (adopcia), ale trapi ma reakcia mojho otca
Dobry den Wahlgrenis,
zelam Vam vsetko dobre do noveho roka a zaroven by som sa chcela s Vami poradit.
Vy viete vzdy najst tie spravne slova :-)
Uz davnejsie som Vam pisala, ze s manzelom riesime adopciu dietatka.
Teraz uz mame 5mesacneho krasneho, zdraveho a sikovneho chlapceka.
Malinky je velmi vnimavy.
Tesi sa, ked spoznava nove veci.
Zatial za nim iba chodime a spolocne sa spoznavame.
Ked vsetko dobre dopadne, tak v januari by sme malinkeho mohli mat doma.
Jedine, co ma trapi je reakcia mojho otca.
Ked sme mu oznamili pocas vianocnych sviatkov, ze uz mame malinkeho, tak sa ani na jeho fotku nepozrel, prestal s nami komunikovat a vraj toto boli jeho najhorsie sviatky, vraj som mu ich pokazila.
Ze vo svojich 63 rokoch a dozil odo mna takejto rany, vraj sme sa s nim mali porozpravat a celu vec prebrat.
Adopcia sa podla neho tyka celej rodiny a my tymto svojim rozhodnutim rozbijame nasu rodinu.
Vraj sa kvoli cudziemu dietatu vzdavam svojej uz existujucej rodiny a povedal mi este kopec dalsich veci, ktore mi bolo luto, ze moj otec povedal...
Ja som ho vzdy vnimala ako velmi rozumneho a rozhladeneho cloveka.
Teraz neviem, co si o tom vsetkom mam mysliet.
Povedal mi, ze mal so mnou iba kopec starosti a toto je vrchol vsetkeho.
Ja nevnimam seba tak, ze by mal so mnou otec vela starosti, vzdy som bola poslusne dieta, ktore sa snazilo robit svojim rodicom radost.
Svoju rodinu mam velmi rada a vzdy ked nasi potrebuju pomoc, tak sa na mna obratia a vzdy sa im snazim pomoct, aj ked ma to niekedy stoji naozaj vela sil.
Asi aj preto ma boli, ako otec zareagoval, lebo vie ako velmi ho mam rada.
Ano, mozno som sa mala s otcom o adopcii dietata porozpravat, ale ked som tuto temu zacala, tak jeho reakcia bola taka, ze adopcia je zla a ze niektore rodiny maju deti a niektore proste deti nemaju...
Keby som tuto temu s otcom znova otvorila, nebol by to rozhovor, bolo by to iba presviedcanie z jeho strany, aby sme adopciu zrusili a prezili svoj zivot bez deti, podla neho sa zivot da naplnit aj bez deti.
Ano, da sa zivot naplnit aj bez deti, ale neviem, ci je to moj pripad.
Myslim, ze v mojom zivote bez deti by bola diera - deti by mi v zivote chybali.
A takisto aj manzelovi.
Aby som nepisala iba o sebe, manzel sa tiez velmi tesi na malinkeho a je z neho uplne nadseny :-)
Malinky nas tiez dobre vnima a myslime, ze mu je s nami dobre a vsetko sa vyvija dobrym smerom.
Este by som chcela spomenut jednu vec.
Podobne ultimatum, dostal od rodicov aj moj brat... cele toto obdobie plne ultimat trvalo cca 5 rokov.
Brat mal vtedy priatelku, starsiu od neho o 6 rokov, ktora bola rozvedena a mala 2 deti.
Nasi rodicia boli proti tomuto vztahu a povedali bratovi, ze bud sa rozhodne pre nich alebo pre svoju priatelku, a ak sa rozhodne pre svoju priatelku, tak ho vydedia a nebude uz ich syn.
Brat nakoniec tomuto tlaku podlahol, rozisiel sa so svojou priatelkou.
Teraz je uz zenaty s inou zenou, je sice stastny, ale myslim, ze toto vydieranie od rodicov ho velmi ovplyvnilo...
Neviem preco, ale ja mam taky pocit, ze to ze moj brat podlahol vydieraniu rodicov a rozisiel sa s priatelkov, tak akosi suvisi s tym, ze opat sa v nasej rodine riesi dalsie ultimatum od rodicov, ale teraz sa to tyka mna.
Ako keby to, co si neobhajil brat pred nasimi rodicmi, ako keby som to mala obhajit ja pred nasimi rodicmi.
Myslim tym, nasu samostatnost a nase rozhodnutie sa.
Raz, ked mama vycitala bratovi jeho priatelku, tak som mame povedala, ze keby som ja bola v podobnej situacii ako brat /vtedy som nevedela, co ma caka/, keby som si napr. nasla rozvedeneho priatela s detmi, ze by som si nepytala suhlas rodicov na to, aby som mohla byt stastna.
Vtedy mi mama na to odpovedala, ze ona vie, ze by som sa nepytala, pretoze ja som ina ako brat.
Odvtedy, co som tieto slova povedala, presli hadam uz aj 4 roky a vidite, teraz tu stojim pred rodicmi a obhajujem si svoje /teda aj manzelove/ rozhodnutie.
Moja sesternica povedala na tuto celu situaciu jednu zaujimavu vec.
Pri bratovi bola proti jeho rozhodnutiu najma mama - brat bol mamin milovany syn.
Pri mojom rozhodnuti je proti nasmu rozhodnutiu otec - ja som otcova milovana dcera.
Na tejto celej veci ma trapi hlavne reakcia mojho otca, som naozaj taka sebecka a bezcitna osoba, ktora ublizuje svojim blizkym?!
Ja to tak nevnimam, ale reakcia otca ma boli.
Tu uz nie je otazka postavena tak, ze ci ist do adopcie alebo nie... my sme sa s manzelom spolocne rozhodli, ze si chlapceka chceme adoptovat.
Verime, ze vsetci spolu budeme stastna, spokojna a vesela rodina a radi by sme mali pri sebe aj mojho otca - dedka nasho dietatka.
Moja mama sa na malinkeho tesi, stoji za nasim rozhodnutim, ale boji sa reakcie otca, jeho poznamok a komentarov - myslim tym napatie, ktore bude medzi otcom a mamou, pretoze mama sa otvorene postavila na nasu stranu.
Otec v tomto postoji zostal sam...
Manzelova rodina sa taktiez tesi na nasho malinkeho.
Mila Wahlgrenis, budem velmi rada, ked mi odpisete a pomozete mi svojou odpovedou pochopit niektore moje pocity a myslienky...
Zelam Vam pekny den
Ina 05.01.2011
Milá Ino,
zdravím Vás,a přeji lásku v srdci s tím správným rozhodnutím.
Po přečtení vašeho příběhu mi bylo smutno z reakce vašeho otce.
I když pozitivní zpráva, že do vašeho manželství přišel malý chlapeček /pro mne báječná zpráva po ránu/...
Přišel k Vám dar, tento dar je pouze Váš a manželův.
Otec nemá žádné přičinění a jeho negativní postoj je jen jeho.
To už s Vámi nemá nic společného.
Radujte se s tímto malým človíčkem.
Jak se říká "Bůh Vám to oplatí na dětech", vyžijte tuto šanci.
Přeji Vám šťastnou a radostnou rodinu, které bylo požehnáno.
Raduji se s Vámi a prosím Vás, pohlaďte malého kloučka i za mne.
Děkuji.
S pozdravením
Jája 05.01.2011
Mila Wahlgrenis,
v nasej rodine je momentalne velky boj okolo nadchadzajucich zmien - adopcie dietata...
Dokonca aj moj brat, ma nepriamo presviedca, aby sme svoje rozhodnutie zvazili.
Moj brat, o ktorom som si myslela, ze ked si prezil na vlastnej kozi natlak rodicov, ze ma bude vediet pochopit a aspon tajne /ak nema odvahu otvorene/ podporit v rozhodnuti...
Vyzera to tak, ze stracam svoju rodinu.
Prosim, ak mate pre mna par slov, budem stastna, ked mi odpisete.
Ina 05.01.2011
Milá Ino,
dovolte mi reagovat na Vaše trápení, kterým jste se svěřila Wahlgrenis.
Vztahy s rodiči jsou klíčem k hlubokému poznání.
Skrze ně poznáváme lásku, respekt, zklamání i bolest.
Učíme se od sebe navzájem.
Pro hlubokou intimitu těchto vztahů bývají lekce, které skrze ně prožíváme, velice bolestné.
Je velmi těžké zachovat si odstup, je nemožné se konflikty a spory netrápit. Koneckonců právě to prožíváte na vlastní kůži.
Ino, velice Vám i Vašemu manželovi gratuluji k vašemu synáčkovi.
Možná se nenarodil vám, ale narodil se pro vás.
Věřte tomu, že nepřišel do vašich životů náhodou.
Ať už má Váš otec jakýkoli důvod s vaším rozhodnutím nesouhlasit, rozhodně nemá právo vás svým chováním vydírat.
S veškerým respektem a láskou k člověku, který Vás vychoval a který Vás jistě miluje, odmítněte tento jeho nátlak na Vás.
Vy se přece nevzdáváte své existující rodiny, naopak, chcete ji obohatit.
I Váš otec časem jistě pochopí, že jste mu ten kopec starostí nezpůsobila Vy, ani nikdo jiný, že si je způsobil jedině on sám.
Co se Vašeho otce týče, nebude to jednoduché a bude jistě dobře, když se naučíte být trpělivá.
Co se týče Vašeho syna, bude to pro vás s manželem pro oba nádherný pocit, až budete společně vytvářet tomu malému stvoření domov.
Nebude to jednoduché a také bude potřeba mnoho lásky a trpělivosti, ale Váš život dostane zcela jiný rozměr.
Přeji Vám hodně štěstí, sil a lásky!
Martina 07.01.2011
Dobry den Wahlgrenis,
pisala som Vam uz viac krat.
Najprv o tom, ze
nemozem otehotniet a co vsetko sme podstupili, aby som otehotnela.
Potom zasa o tom ako si ideme adoptovat chlapceka.
Dnes sa chcem s Vami podelit o nasu radost :-)
Chlapceka sme si adoptovali, vo februari to bude 1 rok, co sme spolu.
A...
V auguste tohto roku sa nam narodil chlapcek.
Ja hovorim, ze uplna sranda je to, ze som otehotnela v decembri minuleho roku cca 1 mesiac po tom ako sme boli prvy krat navstivit nasho Ondrejka.
Je to vsetko take pekne zamotane.
Teraz si hovorim, ze pekne zamotane...
Ale nebolo mi vsetko jedno pocas tych 5 rokov, co sme sa snazili o dietatko.
Minuly rok na Vianoce sme ani netusili, ze uz na dalsi rok na vianoce budeme mat dvoch chlapcekov.
Ten starsi syncek je velmi sikovne dietatko a myslim, ze nas ma velmi rad a ze je u nas stastny.
My s manzelom ho tiez velmi lubime.
Nas mladsi syncek sa sice narodil o 6 tyzdnov skor, ale vsetky pociatocne uskalia dobre zvladol a je z neho vesele a spokojne babatko, az na tie obcasne bolesti bruska.
Teraz ked tak niekedy v noci sedim sama v izbe, tak si hovorim, ze je to hadam neuveritelne, co sme minuly rok vsetko zazili s manzelom.
Ked som bola tehotna, tak som si myslela, ze sa nam narodi to dievcatko, o ktorom ste mi pisali, ze sa k nam uz tesi...
Narodil sa nam chlapcek a ja som si tak povedala, ze tomu dievcatku hadam povedal, ze ked si to dievcatko tak dlho rozmysla, ci k nam ma prist, ze on ho predbehne.
Uz v brusku som citila, ze sa akosi k nam Misko ponahla, a aj v brusku uz so mnou intenzivne komunikoval.
Chcela som sa s Vami podelit o nasu radost.
Ak mi odpisete, budem rada, potesi ma to...
Zelam Vam prijemne Vianocne sviatky a stastny novy rok
Ina 18.12.2011
