Mají smysl antikoncepční pilulky?
Milá Wahl,
mohu se tě zeptat na tvůj názor na antikoncepční pilulky?
Při pročítání tvých stránek mě napadla myšlenka, že bychom my, ženy, vlastně nemusely brát antikoncepční pilulky.
Jak většina z nás ví, vše se děje tak, jak má, a je řízeno vyšší silou.
Jsou páry, které nemohou mít děti a páry, které se "potkají" a čekají miminko.
A je spousta žen, které otěhotní i přes prášky.
Otěhotníme vždy, když máme.
Má tedy smysl brát antikoncepci?
Je to sice pro nás "prostředek", jak mít jistotu (což potřebujeme), ale zároveň v čem máme vůbec jistotu, že?
Kdyby se žena dokázala odevzdat tomu, že neotěhotní, že vše přijde ve správný čas, pak by antikoncepce byla zbytečná
a nezabráníme, pokud s daným partnerem máme otěhotnět.
Moc děkuji za případnou odpověď a přeji krásný den plný úsměvů:-)
Katka 29.05.2009
Musím reagovat na otázku Katky.
Mám přítele, je nám oběma 24 let a budeme spolu 6 let.
De facto od začátku vztahu jsem brala antikoncepci.
Asi před 3 lety mě začalo bolet v levém podbřišku - hodně - a absolvovala jsem spoustu vyšetření, nepříjemnou kolonoskopii, laparoskopickou operaci, scintigrafii - a bez výsledku.
Pak moje doktorka zjistila nález na děložním čípku, který se rychle zhoršoval,
a v únoru letošního roku jsem musela na konizaci - odebrání špatných buněk opět v celkové narkóze.
Ačkoli se s oblibou tvrdí, že změny na čípku jsou způsobeny častým střídáním partnerů, tomu se musím jen smát.
Ale reakce na HPV virus se prý může objevit i po 5-10 letech,
proto radím VŠEM čtoucím - nezanedbávejte prevenci!
Po 2 letech i dříve bez prevence může být pozdě.
Čekala jsem na výsledky a hodně jsem přemýšlela.
Rakovina tam naštěstí nebyla.
Musím říct, že během těchto tří let jsem rozhodně neměla chuť na nějaké intimnosti, protože mi bylo mizerně.
Naštěstí mám nesmírně hodného a chápajícího partnera!
Po operaci jsem se rozhodla antikoncepci vysadit.
Moje doktorka, ke které mimochodem hodně dlouho nemohlo přijít miminko, vůbec nic nenamítala, spíše naopak!
Od února jsem tedy bez antikoncepce.
Břicho přestalo bolet.
Jsem citově mnohem vyrovnanější, což oceňuje hlavně můj partner.
Zmizela mi sluneční alergie, která mě provázela několik let zpátky a byla velmi nepříjemná.
Kdybych se mohla vrátit v čase zpět, NIKDY bych už antikoncepci - hormonální - nebrala!
Jsou i jiné způsoby ochrany a pokud to partner není schopen pochopit kvůli své pohodlnosti, měl by u mě smůlu.
Teď jsem ve věku, kdy už nechávám příchodu miminka volnější průběh.
Myslím, že mě tato životní epizoda měla něco naučit, něco sdělit.
Pochopila jsem, že nemá smysl jít proti přírodě a hormonální antikoncepce takovou cestou je.
Toť moje zkušenost, cítila jsem, že bych se s ní měla podělit...
Lucie 29.05.2009
Milá Wahl,
prosím za všechny ty další dívky a ženy jestli můžete, otiskněte nejen můj, ale také Váš názor na hormonální antikoncepci.
Myslím, že zdraví mladých lidí se obecně zhoršuje, to je jistě alarmující.
Těch důvodů, proč se to děje, cítím mnoho, myslím ale, že hormonální antikoncepce, pokud není užívána jaké lék, ale pokud je aplikovaná k účelu zábrany početí - tedy k tomu, proč byla vynalezena, je velký o m y l.
A zdravotní riziko.
Díky - přeji Vám sluníčkový týden a myslím, že najdu sílu i čas odpovědět té něšťastné paní Božence.
Olga 01.06.2009
Ahoj Wahlgrenis,
chtěla bych reagovat na "Mají smysl antikoncepční pilulky".
Sama jsem šest let antikoncepci užívala.
V té době mě ani nenapadlo o tom přemýšlet.
Byla jsem velmi mladá a připadalo mi to jen jako neškodné polykání barevných lentilek...
Dnes už vím víc a myslím, že to není dobře...
Antikoncepce, to je jako uzamčená brána, která se ale zamykat nemá, má se nechávat otevřená pro toho, kdo k nám touží přijít a narodit se skrze nás, ženy, do tohoto světa...
Vysadila jsem antikoncepci před třemi lety a i v době, kdy jsem ji brala, se mi často zdálo o miminku, že jsem těhotná nebo že rodím... nikdy jsem však v tom snu neviděla i to dítě, vždycky jsem vnímala jenom nekonečné období, kdy bylo u mě v břichu... teď už se mi dlouho o těhotenství nebo porodu nezdálo, až zase poslední dny... tak nevím, co to znamená.
Jestli to tak mohu říct, jsem ale ráda, že ke mně v té době žádné dítě nepřišlo,
můj tehdejší partnerský vztah byl peklo, ze kterého se léčím doteď.
Bylo v něm násilí, psychické i sexuální... miminku by v takové rodině bylo velmi velmi nedobře.
Wahlgrenis, je mi 27, moje menstruace jsou čím dál bolestivější, myslím, že je to pravidelné připomenutí od Přírody, že už je čas... po zbytek cyklu to ani moc nevnímám, ale když menstruuju, je to bolestné připomenutí, že už bych měla mít dítě nebo mu aspoň dát šanci, aby se mohlo narodit (my totiž s přítelem užíváme přerušovanou soulož)... a že čas, po který bude mé tělo schopno, aby se z něho narodilo dítě, se s každým cyklem zkracuje... myslím, že ty menstruace jsou čím dál víc bolestivé právě proto...
Abychom já i můj přítel konečně pochopili.
Jenomže ono je pořád spousta důležitých věcí...
Musím konečně dostudovat ... doufám, že tento měsíc se mi to konečně podaří! ... a pak ještě aspoň rok praxi v nějaké práci, abychom pak to dítě s přítelem nějak uživili ... navíc s přítelem nemáme kde spolu bydlet...
A k tomu ještě moje obavy, jestli dítě vůbec přijde...
Wahlgrenis, jsem z rodiny, kde měly ženy docela často s mateřstvím obtíže... mámina sestřenice nemohla dlouho otěhotnět nebo udržet těhotenství a nakonec zemřela na pozdě rozpoznané mimoděložní těhotenství... moje teta se nedočkala dětí nikdy, ač po nich vždy toužila.... moje máma se dočkala dítěte až po patnácti letech ...
Moje máma nemá žádné zkušenosti s braním hormonální antikoncepce.
Myslím, že z jejího hlediska se velmi rouhám.
A já to vlastně cítím stejně.
Máme v rodinné karmě obtížné početí a bojím se, že nebudu výjimka, když navíc můj přítel má stále čas... já jsem tu sice sepsala, co brzdí mě, ale jakmile budu mít ten rok praxe, mě už nic brzdit nebude... jenom mám strach, že přítel bude mít stále čas a bude říkat, že neví a že neví, kdy bude vědět... je sice o pět let starší než já, ale to nic neznamená.... já se cítím v našem vztahu nevím proč spíš jako ta starší... on mi někdy přijde jako takové děťátko...
Wahl, dočkám se miminka?
Vidíš ho někde kolem mě?
Nehněvá se na mě za to, že jsem po těch šest let udržovala bránu zavřenou vlivem braní antikoncepce?
Znamenají ty sny, že tu někde se mnou je...?
Chce jako maminku a tatínka právě nás, mě a mého současného přítele?
Protože jinak je to člověk, se kterým jsem opravdu šťastná a to mohu říct o nějakém muži vlastně poprvé v životě.
Na tohoto muže jsem čekala dvacet pět let ...
Je mojí opravdovou oporou a je něžný a laskavý, bere mě, jaká jsem, nechce mě přetvářet.
Zdraví tě
Hannah 03.06.2009
Milá Wahlgrenis,
debata o antikoncepčních pilulkách přišla v ten nejvhodnější okamžik.
Vy to ale víte.
Tělo děkuje a duše si radostně oddychla.
Nestačím se divit! Jsem zase o kousek dál.
anežka 05.06.2009
Katka 29.05.2009
Milá Katko,
dlouho jsem se zde k problematice antikoncepce nevyjadřovala. Ale na několika mých posledních akcích jsem zjistila, že to je téma stále velice aktuální, živé a je třeba o něm mluvit.
Když se zamyslíme nad tím, proč vůbec antikoncepční pilulky jsou, k čemu slouží a co si od nich slibujeme, dojdeme k jasnému závěru - nemá se narodit miminko. Je to omezení přirozených procesů v těle ženy, které umožní, že vajíčko nezraje tak, jak by má. Antikoncepce je na předpis, žena musí projít lékařským vyšetřením, v některých případech se zjišťuje funkce jater. Proč asi?
Přestože se naše zdravotnictví tváří, že je všechno v pořádku, nejspíš to tak úplně nebude. Navíc jsem se setkala s příběhy mnoha žen, které otěhotněly i přes pravidelné užívání antikoncepce. U následného rozhovoru mezi těma dvěma bych rozhodně nechtěla být. Kdo tady zklamal? Ona nebo on? Nebo kdo?
Navíc mnoho žen během užívání antikoncepce zažívá různé problémy, mění se tělesná váha a když se po čase rozhodnou otěhotnět, není to vždy úplně jednoduché.
Antikoncepce je vždy omezení... sice původně to bylo jako omezení ... bránění těhotenství... ale především je to omezení ženy. Žena se upíše k pravidelnému užívání těchto hormonálních prášků a tím vstoupí do nejisté řeky, do řeky dravé, která jí dokáže pěkně smýknout o protější kamenitý břeh.
Jakmile se žena k tomuto kroku odhodlá, klesá sama v sobě, ztrácí se v ní její vnitřní žena. Vlastně tato žena umírá... Je najednou pouze nástrojem, věcí, sníží se pouze do role "sexuálního objektu". Stává se strojem, který funguje po požití jedné barevné pilulky denně... Jak je to směšné! A následky si ponese samořejmě také.
A jakou roli má muž?
Jaká omezení musí on snášet?
Jaké pilulky bere on?
Čím on se nechává omezovat?
Pokud dva fungují ve zdravém partnerském vztahu, měli by se také domluvit na způsobech, jak spolu budou existovat také v intimní oblasti. Nic tady nesmí být tabu, o všech těchto věcech je třeba spolu mluvit. Řešit neotěhotnění jednoduchou výzvou - budeš brát antikoncepci - nenapovídá nic o úctě muže k ženě.
Zdraví ženy - zdraví budoucí maminky - by se mělo stát mezi těmi dvěma tím nejdůležitějším, co mají.
Antikoncepce není třeba.
Bohužel dnešní doba je nastavena jinak, rychle, bezproblémově.
Proč ji nebrat, když tady je?
Ideální by totiž bylo chvíli se zastavit a přemýšlet, jestli opravdu musíme být i v těchto věcech součástí systému... jestli nám opravdu vyhovuje polykat pilulky, o kterých se vědci domnívají, že jsou tím nejlepším...
Nejsou!
Ideální je nebrat totiž vůbec žádné léky, žádnou chemii.
Žena, která je závislá na antikoncepci, nemůže prožívat soulad duše s vlastním tělem.
Dnes a denně svádí boj.
Kdo zvítězí?
Bude to ona?
Nebo kdo?
© Wahlgrenis
15.03.2010
Milá Wahl,
chtěla bych Ti napsat svůj osobní zážitek s tabletkovou antikoncepcí.
Já sama jsem ji dobrovolně užívala několik let, hodně let - snad deset... Měla vylepšit naše milování. Úžasné - žádné omezování v sexu, orgasmus bez omezení... Fungovalo to skvěle několik let.
Asi před třemi lety jsem, ale z ničeho nic, nebyla schopná tu malinkou pilulku ani vzít do ruky, natož spolknout... Když jsem tabletku spolkla, musela jsem hodně ovládat, abych ji v sobě udržela. Aniž bych já tušila, že dělám něco špatně, moje tělo prostě řeklo velmi razantně ne.
Zkusila jsem vynechat na pár týdnů a pak zase začít znovu - ale už prostě ne. Nešlo se vrátit zpátky k tomu, abych do sebe bezmyšlenkovitě házela hormony s falešným přesvědčením, že o nic nejde. Manžel se tvářil chápavě, že mě nebude k ničemu nutit. Jak chci já. Takže jiný způsob antikoncepce - kondom nebo přerušované milování. Chvilku to tak šlo, pak nejdřív odvrhl kondom a následně měl nervy z toho, že si musí dávat pozor.
Ve finále jsem se dozvěděla, že vlastně i jinak voním, s tou chemií to bylo všechno jednodušší a voňavější.
Podotýkám, že jsme se spolu milovali bez chemické antikoncepce několik let na počátku našeho vztahu a všechno, včetně vůně bylo naprosto v pořádku.
Tak jsem sundala růžové brýle, a zjistila, že jsem vlastně dost dlouho žila v iluzi, jaký máme doma skvělý sex. Byl skvělý, ale jen díky berličce zvané - hormonální antikoncepce. Bez použití tabletek jsme tu najednou stáli oba jako naprosto nesladěný pár. Jako kdokoliv jiný, kdo je závislý a nemůže bez své "drogy" žít.
Když to napíšu naprosto bez obalu - on má strach, že bude "hotový" dřív než já a když se tak stane, už není ochotný pokračovat jiným způsobem, abychom byli spokojení oba dva. A když cítíš z toho druhého nervozitu, těžko se uvolníš... Prostě absolutně žádná souhra.
Kdyby mi někdo tohle říkal před třemi lety, tak bych se mu vysmála. Teď mám já zatížená játra zbytečnou chemií, nadváhu částečně způsobenou rozhozenou hladinou hormonů a jelikož už nehodlám ukrajovat ze svého zdraví pro uspokojení libida, mám i punc chladné manželky. (viz popis výše)
Můj manžel je ukřivděný, že už mu nedopřávám to co dřív. Vím, že další možná antikoncepce je nitroděložní tělísko (to jsme zkoušeli, ale moje tělo ho nepřijalo) nebo v mém věku už i sterilizace. Nechci žádný násilný proces, nehledě, že manžel by proti zásahům na mém těle neprotestoval, ale jeho vlastní sterilizace je tabu.
Plodné dny nebere - na to nevěří a ve finále, těch 100% neplodných je údajně moc málo, aby to mohlo stačit.
Hormonální antikoncepce mi otevřela oči (všechno zlé je k něčemu dobré). Nebyla jsem to já, ta skvělá milenka (protože já jsem pořád stejná a sex mám pořád ráda) ale právě ta pilulka, která mu dávala pocit, že může naprosto všechno a bez následků.
Teď se cítí omezovaný a viníkem jsem já.
Milování není o tom, že můžeme kdykoliv a bez omezení, ale o vzájemném poznání a úctě k tomu druhému. Bohužel se na to dnes už nehraje.
Všude ná vás útočí reklamy na sex, na různé podpůrné prostředky a ten, kdo nežije podle těchto pravidel, jako by nebyl... Chápu, že na mého muže působím jako exotické zvíře, že prostě mluvím jazykem jiného kmene, ale tahle cesta je pro mě ukončená.
Tak jako nepotřebuji alkohol k tomu, abych se bavila, vím, že nepotřebuji ke krásnému milování hormonální antikoncepci.
Nechci tu obviňovat sebe ani manžela, čí je to chyba. Já jsem mu všechno to "pohodlí" naservírovala sama a dobrovolně. A je logické, že se toho nechce vzdát....
Vydali jsme se po špatné cestě. Po té široké a pohodlné.... (všichni víme, kam takové cesty vedou).
S láskou,
Rudbekie 16.03.2010
Milá Wahlgrenis, milá Rudbekie,
děkuji za znovuotevření tohoto tématu. U mě to bylo s antikoncepcí trochu jinak. S manželem jsme žili dlouho dlouho bez jakékoliv antikoncepce. Ale i mezi námi došlo postupně k odcizení, manžel měl jiné zájmy, z volný čas trávil mimo domov, přestávali jsme si rozumět. A v téhle době - přesně podle vzoru, že náhody neexistují - jsem se seznámila s přítelem. On to byl, kdo mě pohladil, vyslechl a kdo na mě měl čas. Dlouho jsem váhala, zda mám přejít i k něžnostem, se vším všudy. Neznali jsme se dlouho, proto jsem se rozhodla pro antikoncepci. Samozřejmě mi tuhle nenápadnou krabičku manžel objevil a byl oheň na střeše. Jak jsem si vůbec mohla dovolit brát něco takového? On to byl, kdo měl strach o mé zdraví, tady bych se chtěla zastat mužů, aspoň tedy ten můj mi tehdy otevřel oči.
Příběh s přítelem se mi najednou zdál jen nálepkou na můj problém v manželství. Věděla jsem ale, že musím řešit to, co nefungovalo mezi mnou a manželem. Už jsme rozvedeni. Časem jsem se poznala s jiným mužem a i tady žádnou antikoncepci nepotřebujeme. Žena by si měla především vážit sama sebe, a to přes antikoncepci fungovat nemůže.
Děkuji, že jsem mohla napsat.
Přeji hezký skoro už jarní den
Rienie 16.03.2010
