wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Jsem podruhé těhotná. Ale co se to děje? CHLAPEČEK


Milá Wahlgrenis,
přeji Vám krásný vstup do roku 2009.
Dlouho už jsem Vám nepsala.
Naposledy, když jsem se omlouvala z účasti na semináři.
Tehdy jsem to ještě nevěděla, ale byla jsem už týden těhotná.
Na těhotenství jsem se velmi dlouho připravovala a těšila.
Věděla jsem, že bude úplně jiné než to první, kdy jsem ještě honila kariéru, peníze, image a další hodnoty "matrixu".
Trvalo skoro dva roky, než jsem z té rozbouřené řeky vystoupila definitivně.
Děkuji za to svému milovanému synovi.
On mě zastavil a transformoval.
Je to zázrak.
A pak také Vám, protože jste přišla přesně tehdy, když jsem byla připravená.
Druhé miminko si se mnou povídalo dlouho předtím, než se rozhodlo přijít.
Jsem jen trochu zmatená, neboť za mnou přišly dušičky dvě - a v bříšku mám jen jedno.
Teď si nejsem jistá, která z holčiček to je.
Zajímavé je, že obě jsou to duše nedávno zemřelé, jedna z mé rodiny, druhá z manželovy.
Je možné, že by se tak rychle chtěly vrátit?
Může jejich touha po tak rychlém vtělení souviset se vstupem země do fotonového pásu světla?
Další věc, která mě zaskočila (ačkoli se tady i jinde o tom píše pořád dokola) je, jak silně vnímám, že to teď prostě nejsem "já".
Krásně to vystihla Hoplea v odpovědi Markině - Jsem těhotná a mám panický strach ze smrti.
V prvním těhotenství jsem nic z toho neprožívala..
chodila jsem do práce, dělala přesčasy, jezdila na služebky, doma do noci telefonovala...
je pravda, že na konci těhotenství jsem měla velké komplikace, šest týdnů jsem ležela v nemocnici na kapačkách...
ale to je jiný příběh (pojí se s příběhem též uveřejněným na těchto stránkách - Potratila jsem, co bude dál).
Druhému těhotenství předcházela dlouhá cesta..a miminko přišlo v momentě, kdy jsem "pochopila".
Ale v tu ránu jako by mě něco přehodilo na jinou kolej..
Kola se se skřípotem zastavila, brána se zavřela a přišla nová, velmi těžká zkouška - neuvěřitelné nevolnosti..
Já vím, je to běžné.
Ale teď, když už jsem za bránu nahlédla, jen nemohu prostě ignorovat.
Je mi zle od rána do večera.
Zvracím, i když se v noci probudím.
Něco mi sedí v bodě solar plexu a hryže a bodá a obrací mě úplně naruby..
Přivádí mi to i negativní myšlenky, zimnice, naprostou nechuť cokoli dělat..
Vše stojí a já jsem v naprostém vakuu..
Nemám sílu s nikým komunikovat, stěží zvládám péči o syna, jsem naprosto paralyzovaná.
Je to začarovaný kruh.
Už to trvá víc jak čtrnáct dní, je to velmi vyčerpávající.
Nedaří se mi na miminko naladit, i když bych moc chtěla.
Vyčítám si, že "návštěvu", na kterou jsem se tolik těšila, vítám takhle netaktně.
Vím ale, že to nepřestane, dokud něco nepochopím..
Ale co?
Jsem jak opařená, nemám sílu na sobě pracovat.
Wahlgrenis, prosím Vás, mohla byste mi poradit?
Chce mi miminko něco důležitého říct?
Nebo je to všechno součást naší fyzické přeměny v souvislosti se změnami vesmírných frekvencí?
Vím, že se rodí děti ve čtvrté dimenzi - je možné, že by moje tělo vnímalo naši rozdílnost?
Moc a moc otázek, já vím.. budu šťastná, když odpovíte i na jednu jedinou.
Velmi Vám děkuji.
S láskou,
Verunka 1.1.2009

Milá Verunko,
ne každé těhotenství probíhá stejně.
To by to bylo moc jednoduché...
Pokaždé přichází jiná bytost, jiný jedinec.
Nemůžete se spoléhat po jednom těhotenství, které bylo pohodové, že všechna další budou stejná.
Vaše miminko se s Vámi chce dostat na jinou úrovneň, než jste byla s prvním chlapečkem.
Vypadá to dokonce, jako byste se měla dostat tzv. do pozoru, abyste už nemohla na nic jiného myslet.
Teď přichází miminko, které chce zcela ovládnout Vaši pozornost.
Těšte se.
Práce, kterou jste dosud zcela běžně vykonávala, nyní musí jít stranou.
Všechno kolem Vás by se mělo podřídit právě přicházejícímu miminku.
Přichází k Vám láska a chce vědět, že to tak také bude z Vaší strany...
Problémy, které nyní vnímáte, nebudou trvat dlouho, sladíte se spolu.
Všechno by ale mělo jít přirozenou cestou, tedy bez nějakých uklidňujících prostředků.
Odpočívejte, pokud to bude možné, pořád, kdy si tělo řekne, nedělejte nic násilím.
Jste nyní opravdu v jiném stavu, ničemu se nedivte.
Slzy, které nyní vypláčete, jsou moc důležité.
Nepočítejte je, to nemá smysl, jen věřte, že časem se Vaše tvář opět rozjasní.
Přejdete do nádherného očekávání, bude Vám krásně.
Miminko přijde na svět v tu nejsprávnější dobu, nemějte strach.
Zase bude dobře, uvidíte.
© Wahlgrenis 02.01.2009

Milá Wahlgrenis,
těžko popsat, jakou jsem měla radost z Vaší odpovědi.
Čtu si ji pořád dokola. :-)
Velmi Vám děkuji.
Verunka 3.1.2009

Dobrý večer, Wahlgrenis.
Ještě jednou děkuji za Vaši odpověď.
Velmi jste mě povzbudila.
Během několika uplynulých dnů jsem si pročítala příběhy na Vašich stránkách a našla jsem i pár útržků vzpomínek z Vašeho těhotenství ..
Jen bych se ráda přidala k názoru Heleny (v Pradlenčině příběhu).
I mě tyto střípky z vašeho požívání zajímají.
Nechápu, proč se za ně omlouváte..
Víte, mnohem raději dávám než beru, a cítím se nepříjemně, když laskavost nemohu laskavostí též oplatit.
A ta možnost, že s Vámi mohu sdílet i nějaké Vaše trápeníčko,
mi dává šanci napsat alespoň "Rozumím Vám. Vím, co jste prožívala. Znám to.",
ačkoli je to zoufale málo oproti tomu, co pro nás hledající dušičky děláte Vy.
Máte krásné poslání.
Něco takového je mým snem.
Když jsem byla malá, psala jsem si..
Věděla jsem, že mám psát..
Pak jsem ale příliš četla a příliš studovala.
A zničila jsem v sobě tu nádhernou dětskou spontaneitu a autentičnost.
Čím víc "technických informací" o psaní jsem získala, tím více rostla moje sebekritičnost a také strach z neúspěchu.
Teď si čistím hlavu.
Možná jednou dospěju do bodu, kdy zase budu připravená.
Pak budu moct i já rozdávat..
S láskou, Verunka 8.1.2009

Milá Wahlgrenis,
myslela jsem, že už hůře být nemůže.., ale může.
Něco podivného se děje, a já už to zvládám velmi špatně.
Dnes jsem se vrátila z nemocnice, v neděli jsem totiž začala krvácet.
Miminko je naštěstí v pořádku.
Zatím.
Krvácím z čípku..
Ale nedaří se mi být klidná.
V nemocnici to krvácení samozřejmě zastavili, to oni umí výborně.
Dokonce se mi tam velmi ulevilo.
Vyspala jsem se, odpočinula si.
Povídala si s miminkem.
Dnes mě propustili a začalo to nanovo..
Mám před sebou ještě šest měsíců těhotenství a doma synka, který mě nesmírně potřebuje,..
potřebuje, abych ho vnímala a naslouchala mu a byla tu pro něj tak, jako dřív.
Už přes měsíc pro něj vzhledem k nevolnostem funguji velmi omezeně.
Nemohu jít zpátky do nemocnice, když jsem se sotva vrátila...
Jsem zoufalá.
Miminko je spokojené, když mě má jen pro sebe.
Synek trpí, když s ním nejsem.
Jsou to dvě velmi silné osobnosti, jejichž vzájemnou komunikaci pociťuji na svém těle..
Ale co mám dělat?
Přiznám se, že kdyby to bylo mé první těhotenství, neváhala bych je proležet třeba celé..
Ale teď už jedno děťáto mám a nemohu je šest měsíců ignorovat..
To přece musí to druhé miminko vědět.
Nebo mě chce opravdu jen pro sebe?
Dost možná mám řešení napsané přímo na čele - ale jak už to bývá, nevidím si tam..
Mám spoustu teorií a myšlenek,.. ale jsou příliš horké, abych s nimi mohla pracovat.
A asi jen tak nevystydnou.
Wahlgrenis, prosím Vás moc ještě jednou, poraďte..
Pokud Vám čas dovolí a pokud opravdu potřebuji odpověď znát a není teď způsob, jak bych se k ní mohla dostat sama,
prosím, pomozte mi...
S láskou, Veronika 30.1.2009

Dobrý večer paní Wahl,
reaguji na psaní paní Verunky.
Verča je mou kamarádkou, myslím, že jedinou, kterou mám.
Její synek je parťákem mému 2letému synovi Kubíkovi, spolu jsou to rošťáci:-)).
Poslední dobou ji skutečně nedokážu vytáhnout ani na procházku ani k nám na dvorek, na návštěvu.
Je unavená, hoodně unavená, bledá, bohužel jí nemůžu pomoci hlídat synka, sama mám 2měs.dalšího rošťáka.
Alespoň se jí snažím každý den volat, povzbudit.
Obě se těšíme, že moje a její mimčo a naši oba starší kluci budou parta.
Jak bych jí jinak mohla pomoci?
Nabízím jí nákupy nebo auto, nebo něco zařídit, to ale odmítá.
Má kolem sebe hodně hodných příbuzných, kteří jí pomáhají:-)).
K ní na návštěvu chodit nechci, vím, jaké to je, když je človíčkovi hodně zle a je unavený.
Ale nějak pomoci bych jí chtěla, bohužel netuším jak.
Bude v pořádku ona i mimčo?
Já vím, nic se neděje náhodou a co se má stát, se stane, ale přeci jen...
Je to hodná holka a nechci, aby se zbytečně stresovala a trápila.
Poraďte prosím
Děkuji
Risea 2.2.2009

Milá Riseo,
chápu, že jsi smutná z toho, co se děje Veronice.
Nemůžeš jí ale pomoci.
Tohle je její těhotenství, její proces, její chápání nové role.
K ní přichází nový človíček a není to právě jednoduché.
Je pěkné, že s ní soucítíš, ale každý si nese svůj vlastní kříž.
Veronika by už měla být už brzy naladěna na správnou vlnu, tělo přestane bojovat.
Ideální by bylo, kdyby péči o chlapečka za ni převzal někdo jiný.
Ona potřebuje klid.
Všechno ostatní musí nyní počkat.
Jistě má vedle sebe partnera nebo rodiče, někoho, kdo jí pomůže.
Těhotenství je opravdu "jiný stav", všechno je jinak.
Nemůže se snažit fungovat jako dřív.
Není to nekonečně dlouhá doba, po porodu se zase vrátí.
Nesmí si ale myslet, že tohle všechno dokáže, nesmí přeceňovat své síly.
Ideální by bylo, kdyby hodně ležela, odpočívala, všechno je nyní mnohem náročnější.
Vím dobře, co prožívá.
Moje první těhotenství bylo hodně podobné...
Také jsem si odležela jistou část v nemocnici, nešlo to jinak.
Také mi připadaly dny nekonečné a nedokázala jsem si představit, že se dítě někdy vůbec narodí.
Nějak se to ale zvládlo.
Veronika si musí začít věřit, i když všechny procesy jsou nyní trochu mimo její vůli.
Dějí se věci, kterým nerozumí, je jí špatně, když by jí špatně být nemělo.
Za všechno může to maličké, které se teprve chystá na svět.
Říká jí: Maminko, těš se na mě, uvidíš, jakou radost Ti udělám...
Nezbývá než tomu věřit a těšit se.
Někdy se čas nedá počítat na dny, zpomalí se, jde po nekonečných vteřinách, ale jde...
Pomaloučku, pomaloučku...
Aby si Veronika uvědomila, že se opravdu něco děje, že je u něčeho zásadního, že něco vzniká...
A ona má na tom svůj podíl.
Nesmí myslet na nic jiného než na sebe a na své bříško.
Musíme doufat, že miminko bude v pořádku.
W. 2.2.2009

Milá Verunko,
četla jsem Tvé trápení a chtěla bych Tě alespoň trochu povzbudit.
Když jsem byla podruhé těhotná, také jsem měla podobné problémy.
Měla jsem chlapečka, kterému byl rok a půl, když jsem podruhé otěhotněla.
Navíc první chlapeček mne od malinka potřeboval víc než ostatní děti.
Málo spal, špatně jedl, bolelo ho bříško .......
Ani u druhého těhotenství jsem se nevyhnula rizikového těhotenství.
Také jsem každou chvíli krvácela.
Ale zase byl problém v cystách na pravém vaječníku.
Musela jsem se postarat o svého maličkého chlapečka a navíc jsem musela hodně odpočívat.
Všichni kolem mne museli chodit do práce a navíc jsem bydlela od všech poměrně daleko.
A tak jsem první čtyři měsíce strávila doma v posteli.
V bytě jsme odklidili vše nebezpečné, aby malý mohl občas se proběhnout po bytě,
ale jinak jsme všichni tři byli v posteli a četli jsme si nebo se dívali na pohádky.
Nebo si v posteli malovali a tak.
Také jsem si myslela, že to není možné přežít, no vidíš.
Přežili jsme to :-)
Bylo to nekonečné, ale prošli jsme to :-)
Dnes na to vzpomínám s usměvem, že to byly časy...
Dnes je klukům 8 a 6.
Jsou větší a s nimi i větší starosti.
Kdysi mi jedna starší paní řekla, malé děti malé starosti, velké děti větší starosti.
Měla pravdu :-)
Já myslela, že z toho vyrostou :-)
Uvidíš, všechno bude dobré.
Jen musíme po maličkých krůčcích šlapat tu cestičku jménem život, kterou jsme si vybrali
a s radostí vyhlížet ten zítřek, který bude o kápánek hezčí, protože budeme zkušenější.
Přeji Vám jen to dobré, ať to zvládnete.
Hlavně odpočívej a buď trpělivá.
Eva 2.2.2009

Dobrý den, milá Wahlgenis.
Chtěla bych Vám, Risee i Evě moc poděkovat za všechna povzbudivá slova.
Moc to pro mě znamená.
Včera jsem byla na genetickém ultrazvukovém vyšetření.
Vše je v pořádku, miminko v děloze hajá jako v pokojíčku.
Je zdravé.
Ano, opravdu musím být v klidu, vše tomu nasvědčuje.
Chápu, že všechno musí počkat.
A opravdu se tím řídím..
Jen potřebuji pochopit, proč musí jít stranou i můj syn.
Beru to tak, že mám 2 děti.
Jedno si tu už běhá, a druhé čeká v bříšku.
Proč má jít jedno stranou??
Nepřipadá mi to fér.
Jasně, nemohu s ním dělat to, co dřív.
Už není sám a já musím myslet na své bříško.
Ale miminko mi posílá silné signály, kterými si říká až o synovu nepřítomnost..
To mě velmi trápí.
To samé vnímám u syna.
Ode dne početí miminka má chronický kašel.
Nijak ho to neomezuje, jen prostě nechává hovořit svoji duši.
V prvních dnech po početí se ke mně choval úplně jinak, nepřijímal mě,
byl hysterický, neklidný, ubližoval si (vypadalo to vždy jako nehoda).
Ještě před početím miminka jsem u něj podobné chování občas pozorovala v domě rodičů mého manžela.
Syn tam toho času vůbec nechtěl chodit.
Přes kyvadlo jsem zjistila, že to způsobuje bytost, která v tom domě uvízla.
Zjistila jsem, o koho se jedná a co pro ni mohu udělat.
Řekla mi, že se mi chce narodit.
To mě na chvilku překvapilo,
neboť jsem asi dva měsíce předtím za jiných okolností komunikovala s jinou bytostí, která mi řekla totéž.
Ale přijala jsem ji s otevřenou náručí a láskou.
Dobře, budu mít dvojčátka, zaradovala jsem se.
Ještě ten týden jsem otěhotněla.
Dvojčátka tam nejsou, to je už jisté.
Jedna z bytostí tedy vyčkává, či se rozhodla jinak.
Je mi jasné, že mezi synem a bytostí v mém bříšku (budu jí říkat Cipísek), je něco nedořešeného.
Jejich emoční těla se střetávají.
Vnímám to až příliš silně, aby to byla jen fantazie.
Zároveň cítím, že Cipísek syna duchovně převyšuje.
Zkusím je oba pozvat do svého meditačního pokojíčku a popovídat s nimi o tom.
Zatím se tam scházím jen s Cipískem, učím se mu naslouchat.
Jde to pomalu, většinou se na sebe jen díváme..
Nebo sedíme u krbu a díváme se do plamenů.
Možná bychom tam mohli takto sedávat všichni tři..
Toužím po harmonii, po klidu v duši své i svých blízkých..
Komu jinému bych měla pomoci, když ne svým dětem?
To období, kdy je to dovoleno, je tak krátké..
Nemohu jen tak sedět a čekat..
Děkuji za vše, jsem nesmírně vděčná, že se prostřednictvím Vašich stránek mohu otevřeně vypovídat.
A vědět, že ten, kdo si to přečte, mě nebude považovat za blázna:-)
Milá Wahlgrenis, tak nějak jsem vycítila, že jste vstoupila do nového úseku svojí cesty.
Na tomto webu jsem toho přečetla už opravdu hodně
a všimla jsem si, jak se postupně měníte a ..(žádné slovo mi nepřipadá dost výstižné)...duchovně rostete.
Jste opravdu velmi moudrá bytost.
Prožívám Vaši cestu s Vámi a jsem šťastná, že jsem Vás našla.
Chtěla jsem napsat "A přeji Vám..." ale nic mi nepřipadá dost dobré..
To, co Vám přeji, neumím pojmenovat.
Ale důležité je, že to cítím, a posílám to k Vám ze svého srdce.
Díky.
Veronika 4.2.2009

Dobrý den,
děkuji za rychlou odpověď:-)) ohledě Verči.
Mám ještě jeden dotaz:
protože mám dva kloučky 2 r. a 2 měs., tak v noci velmi povrchně spím,
buď chce jeden mlíčko nebo druhý přikrýt atd.
Z hlubokého spánku tedy nic nemám:-))
Již podruhé se mi stala tato věc:
1. ležela jsem v noci ve tři v posteli s klukama a najednou jsem se nemohla ani pohnout ani otočit hlavu,
naprosto přesně vím, že někdo byl v pokoji, kdo to byl, netuším.
Nějak instinktivně jsem v duchu zavolala: nech mě na pokoji! a ono to přestalo a já se mohla v pohodě hýbat.
2. ze úterka na dnešek /středa/ jsem měla pocit, že mě něco tahá za nohu z postele
a najednou mě to draplo za jednu "klopu" pyžama a byla jsem u stropu
(měla jsem ale pocit, že to se mnou chce prásknout o zem),tak jsem zas vykřikla: ať mě to nechá, a byla jsem zas zpátky v posteli.
Tím, že mám lehký spánek, se mi zdají 2-3 sny během noci, většinou reakce na průběh dne nebo film,
nebo různé příběhy anebo jen ptákoviny, ale tyhle dvě události se trochu vymykají.
Nevím, zda to byl sen nebo zas můj spánkový výmysl,
každopádně, když to vyprávím, jde mi mráz po zádech, což se mi u normálních snů nestává.
Co s tím?
Je tu něco, s čím bych měla hnout?
A pokud ano, pomocí kyvadélka?
Netuším pak ale, na co se ptát, jsem trochu dřevo přes tyhle věci
a upřímně jednou jsem se zeptala, jestli můžu komunikovat s jemnohmotným světem a bylo mi řečeno, že ne, že na to teď nejsem připravená!
Proč se mi ale zdají ty divné sny (ty dva)
a proč se mi něco podobného stalo na chatě na Berounce před X lety, když s tím nemám nic dělat?
Poraďte, prosím, a ev. mrkněte, co by s tím šlo dělat.
Apropo: kojím, tak nevím jestli mohu zkoušet dotazování.
Předem moc děkuji za osvětlení mých "nočních můrek"
S pozdravem
Risea 4.2.2009

Milá Wahlgrenis,
dlužím Vám pokračování svého těhotenského příběhu.
Zrovna začínám sedmý měsíc a na lapálie z prvních čtyř měsíců jsem již téměř zapomněla.
Jak úžasně je to v přírodě zařízené..
Během těch prozvracených a prokrvácených dní jsem si říkala "už nikdy"..
A pak mi bylo jeden den dobře
a já se začala těšit nejen z těhotenství současného, ale ihned i znovuotevřela vrátka pro případná mimika další. :-)
Raduji se teď z každého dne, z každého momentu.
Jsem šťastná, že tohle těhotenství neprožívám v práci,
a místo toho mohu každý příhodný moment trávit v přirodě s prvorozeným synem.
Dychtivě pozorujeme, jak se vše probouzí,
voníme ke každé kytičce,
pozorujeme ptáčky,
objímáme stromy,
sledujeme pulce na břehu rybníka..
Minulý víkend jsme dokonce měli štěstí a slyšeli kukačku - to už je dneska vzácnost..
Miminko se k nám těší někdy v srpnu, takže se pomalu začínám připravovat na porod.
Mám pocit, jako bych měla rodit poprvé..
S prvním synem to všechno proběhlo tak brzy, rychle a zmateně (problém, narkoza a akutní řez),
že teď mám konečně šanci si porod "užít".
Jen se nemohu pořád rozhodnout pro porodnici..
Velmi ráda bych rodila přirozeně, hodně jsem o tom slyšela a zjišťovala, ale přistihuji se, že pořád o sobě trochu pochybuji.
Možná, že ve mně stále vězí ta zkušenost z prvního těhotenství,..
jako bych si nevěřila, že jsem schopná přirozeně donosit a porodit děťátko.
S miminkem o tom mluvím, vysvětluji mu, že pochybnosti, které mám, se netýkají jeho, ale jsou čistě mou osobní záležitostí.
Přeji Vám krásné jarní dny,
Veronika 8.5.2009

Milá Veroniko,
mám z Vás velkou radost.
Konečně je všechno tak, jak má být.
Vlastní porod bude v pořádku, nebojte se.
Opravdu se jen těšte na další dny...
Přicházejí k Vám neskutečné odměny za to, čím jste si prošla.
W. 10.5.2009

Wahlgrenis,
díky za Vaše slova.
S láskou
Veronika 12.5.2009

Milá Wahlgrenis,
chtěla bych se podělit o obrovskou radost, kterou prožívám.
Před třemi týdny se nám narodil krásný a zdravý chlapeček.
Porod proběhl podle mých představ a snů, spontánně, bez zbytečných zásahů doktorů.
Jsem moc šťastná.
Děkuji Vám ještě jednou za Vaši podporu, dodala jste mi víru a kuráž.
Přeji krásné dny,
Veronika 05.09.2009


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.