Pochopila jsem, proč mám své syny
Dobrý den, krásná Wahlgrenis,
známe se a už jsme se také viděly.
Jednou osobně v Praze a pak na víkendovém setkání v Moravském krasu v Ruprechtově.
Sleduji Tvoje stránky, je to moc přínosné, jen se málo zapojuji do diskuzí, vím, že Ti přichází nepřeberné množství pošty.
Konečně jsem pochopila díky problémům se syny (14 let a 11 let), že nemám své děti jen půjčené,
že je nemám jen krmit, oblékat, starat se o ně, strachovat se o ně.
Mám je mít opravu a bezpodmínečně ráda.
Prožila jsem si minulý týden při hodinové cestě autobusem z práce domů, že mojě děti jsou Božské Děti,
cítila jsem bezmeznou lásku, viděla světlo, cítila teploučko.
Možná není pozdě, to co mělo být od začátku, jsem pochopila tento týden.
Mám pocit, že jsem je teprve nyní úplně přijmula.
Přijíždí k nám domů známí a kamarádky (masíruji ve volném čase a moc mě to baví),
líbí se jim u nás, líbí se jim masáže a říkají, že je u nás krásná atmosféra, máme se jako rodina rádi.
Krvácí mi momentálně srdce, protože děti jsou nezvladatelné, částečně doma, ale hlavně ve škole,
mají výchovné problémy a učitelé nás posílají do poraden,
starší se v osmé třídě zasekl, zastavil, usnul, vše je mu jedno,
několikrát jsem na něm viděla obruče, kterými je svázaný (psala jsem o tom v jednom příspěvku).
Druhý je sice snaživý, ctižádostivý, ale prý agresor v kolektivu s nepředvídatelným chováním, s hrubým jednáním k dětem i dospělým.
Je pravda, že kluci mají k sobě od malička špatné chování, ale nezdá se mi takové chování ve vztahu k jiným.
A tak teď volám S.O.S. na všechny světové strany a přitom si uvědomuji, jak se vše nádherně zrcadlí -
moje nesebevědomí v dětství, nespravedlnost ve škole a s tím spojené problémy v dospívání a dospělosti.
Dnes mi to vše Ondra zrcadlí, karma naší rodiny (hodní, dobří, uťáplí, nesebevědomí) pokračuje.
Pracuji na tom, myslím, že se mi mnohé podařilo srovnat, upravit, odbourat.
Nevzdám se, vím toho dnes už hodně o blocích, energiích a dnes mám odvahu a sílu to změnit, nepokračovat v šílených vzorcích chování.
Dnes tím trpí moje děti.
Otevírají se staré rány, otevírají se, aby se vyčistily a prosvětlily láskou a pochopením.
Ráda bych synům pomohla, nechci, aby rostli s nálepkou vývrhelů, dostali se na dno, udělali si spoustu problémů.
Staráme se o ně a máme je rádi.
Děkuji za to, že jsi, děkuji za Tvůj čas, posílám srdíčkové pohlazení
Aurelia 22.6.2009
Dobrý den, Vzácná Wahlgrenis,
přeji krásný den a děkuji, že jsem se mohla vypsat ze svých pocitů.
Nastoupila jsem na zvláštní rychlou vlnu, pokud se to, co zažívám, dá střízlivě těmito slovy vůbec popsat.
Díky menšímu nedorozumění ve škole u synů jsem si zažila krásné přijetí mých dětí, jsou Dětmi Božími,
já s nimi, Ty, Tvoje děti, sousedé, kolegové, učitelky ve škole, zkrátka všichni.
Věděla jsem to, ale neprožila si to do hloubky.
Až v minulém týdnu.
Moje děti jsou úžasné, vše tak rychle chápou, mění se mi před očima, je v nich tolik, tolik.
Když se na ně dívám, vidím světlo, takové zářící diamanty v těle, v dušičce.
Vnímám ten pocit světla a krásna někde vevnitř dnes už u hodně lidí.
Vše se posouvá mílovými kroky, co jsem psala včera, dnes se ztrácí ve vzpomínkách.
Poslední dny mě přivedly ke zjištění, že vlastně vím, co mám dělat, že odpovědi znám,
začínám si víc věřit, mám ráda lidi a pestrobarevnost života.
Děkuji Ti Milá Wahlgrenis,
děláš mnoho zásadního pro druhé,
děkuji a posílám srdíčkové pohlazení a náruč plnou lásky, můžeš se do ní zabalit jako do voňavého župánku, pokud budeš chtít
Aurelia 25.06.2009
© Wahlgrenis
25.06.2009
