Co se to děje s mým vnoučkem?
Milá Wahl,
psala jsem Ti už párkrát, občas jsem dostala odpověď, podle toho, jak jsem ji potřebovala.
Teď bych Tě prosila o dopověď.
Týká se mě, i když nevím jakým způsobem.
Vím, že mohu něco udělat, jenom nevím jak na to.
Jde o mého mladšího dvouletého vnuka.
Ještě než se narodil, přišla ke mně jeho dušička.
Nevolala jsem ji, přišla sama.
Že prý ho maminka nemá ráda, že chce být se mnou.
Tenkráte jsem ale cítila, že to je ženská duše.
Nevěděla jsem co říci, tak jsem řekla to, co řekla.
Poslala jsem ji zpátky k mamince, že ji maminka má ráda, jenom to teď ještě neumí, že teď neví, jak ji mít ráda.
A že si o tom spolu popovídáme až příjde čas.
Narodil se vnuk a je závislý na mámině přítomnosti.
Není zlý nebo neurotický, jenom vyžaduje neustálou přítomnost mámy.
Na co se chci zeptat?
Její přítomnost vyžaduje - jak jinak i - smyšlenou nemocí.
Ne že by byl nějak těžce nemocen, jsou to jen takové drobné potíže, které vyžadují neustálou pozornost.
Zažívací potíže atd.
Dneska má malé zažívací potíže, ublinkává.
Večer si hrál s bratrancem, starším vnukem, velmi krátkou dobu, odjeli a měl jít spát.
Začaly jeho potíže.
Dcera se přišla poradit, že nechce pít a jenom ublinkává.
Na radu, že to nic není a ať mu dá čas, že se napije, až bude potřebovat, odešla.
Později jsem se přišla na ně podívat a pohladila vnuka.
Cítila jsem z něho, že mu nic není.
Nemá skutečnou bolest či nemoc.
Ublinkávání není příjemné, ale nebylo to způsobeno špatným jídlem.
Já z něho cítila, že své rodiče za něco trestá.
A v tu chvíli mi napadlo, že Ti napíši a poprosím o radu.
Vím, že jsem to já, kdo může pomoc.
Nechci zasahovat do jejich cesty životem, ale dříve jsem ten pocit, že já mohu něco udělat, neměla.
Sice vidím co se děje, ale nevím jak pomoci.
Děkuji za odpověď.
Momo 15.2.2009
Milá Momo,
dušička tohoto miminka opravdu má problém spolupracovat s maminkou.
Jako by mezi nimi z minulosti byla nějaká bariéra.
Snad jen přes zdravotní problém, který se u dítěte objeví, je jistota, že maminka bude fungovat jako maminka.
Ona, jak to tak vypadá, své mateřství pojímá tak nějak vlažně.
Ne, nechci se dotýkat toho, jak k dítěti přistupuje, ale je třeba snažit se rozumět všem dětským projevům.
Pokud je dítě přebalené a nakrmené, je ještě celá další škála toho, co může od rodičů očekávat.
Vyžaduje pozornost, potřebuje mít jistotu, že je tady správně.
Proto se staví proti všem stereotypům, nic není dvakrát stejné, pořád je nějaká neplánovaná změna.
Možná je to proto, aby byli všichni kolem něho stále v pohotovosti.
Je v něm krásná duše, skutečně bych viděla spíše tu ženskou než mužskou.
Je v něm mnoho lyrického, uměleckého, oduševnělého, spíše láska než boj...
Přišel do tohoto života, aby měl u sebe duši milované bytosti.
V minulém životě žili spolu jako partneři...
Tehdy byl totiž odsunut stranou, najednou nebyl milován.
Proto si vybral pro tento život tu nejintimnější cestu, která se předem jeví jako jistá.
Maminky obvykle své děti milují tou bezvýhradnou láskou.
Jenže tady zůstalo něco z minulosti, něco, co se nepromíjí.
Duše miminka narazila na bariéru.
Už před narozením, jak Vás vyhledala, si nebyla zcela jistá, jak její plán dopadne.
Teď postupně zjišťuje, že předpoklad nevychází...
Maminka by se měla dostat na jeho vlnu, pochopit jeho lásku.
Všechny jeho problémy souvisejí s nepochopením jeho role, s tím, proč přišel a proč právě sem.
Vy tady hrajete důležitou úlohu, protože jste na jeho straně a mohla byste maminku mírně naladit tímto směrem.
Ne každý ale přijme informace, které se zdají na první pohled tak absurdní.
Co si má dítě, které vlastně ani neumí mluvit, co diktovat?
Jakou lásku že chce?
Je tady, tak ať poslouchá!
Nikdy se nikdo nesmí nad nikoho povyšovat.
Ani rodiče nad své děti, všechno se odehrává v jedné rovině, co je nahoře, to je i dole, co je dole, je také nahoře.
Tady nesmí vítězit nenávist, ale láska.
Pokud budete se svou dcerou mluvit, nesmí to být direktivně, ale spíše opatrně, třeba přes sen, který se Vám zdál.
Sny jsou poměrně přijatelné i pro logicky uvažující jedince.
Hlavně by si měla maminka uvědomit, že tady opravdu o něco jde a že může mnohé svým postojem k chlapečkovi změnit.
Ono to opravdu není jen tak obyčejné miminko...
© Wahlgrenis
15.02.2009
Milá Wahl,
moc děkuji za odpověď.
Stále si sice nevím rady, nebude to moc lehké, ale na něco příjdu.
Jeho oči vypovídají o tom, že to není obyčejné miminko,
ať už to z něho činí má láska k němu nebo cokoliv jiného, je to tak.
Mě na této situaci trochu zarážejí moje pocity.
Jakoby se nechci vměšovat mezi ně.
Vím, že něco udělat mohu a mám.
Jenom se touto cestou poznání zaobírám relativně velmi krátkou dobu a moje nejistota mě činí poněkut těžkopádnou.
Teď mě tak napadlo, když jsem se vracela do domu, ze kterého jsem odešla,
na otázku proč, jsem říkala, že se vracím kvůli své mladší dceři.
Tenkráte jsem to myslel trochu jinak, ale ono to v postatě je jedno.
Stalo se.
Děkuji a přeji, co přát?
Přeji lásku.
Jarča 17.02.2009
