Jak je to s miminkem, když se mu nechce přijít...
Otázka: Vážená Wahlgrenis,
vaše stránky se staly pro mě velmi oblíbenými, je v nich hodně zajímavého a poučného.
Teď jsem četla offline konferenci na téma miminek.
Nejste zastáncem umělého oplodnění.
Ale vůbec jsem ve vašich odpovědích nenašla nic bližšího, co by mě ale i ostatní určitě zajímalo.
Co mají dělat ženy, pokud mají takový zdravotní problém
- např. neprůchodné vejcovody, které nemají šanci otěhotnět přirozenou cestou?
Naskytuje se adopce, jenomže z vašich odpovědí vím, že někdo si má odžít život bez dětí
a adopce není také dobrým řešením...
Jak se tedy rozhodnout?
Nebo by mě zajímalo, pokud má nějaká dušička přijít, ale ta dotyčná nevydrží čekat
a podstoupí umělé oplodnění, co se děje s tou dušičkou?
Chodím na různé semináře a tam jsem se dozvěděla, že pokud má dušička přijít, tak přijde během umělého oplodnění.
Nepíšu to k vůli tomu, že bych vám nevěřila, ale je tady tolik nezodpovězených otázek...
Možná vám přijdou velmi jednoduché, ale já si s nimi nevím vůbec rady.
Byla bych vám nesmírně vděčná za to, kdybyste měla chvilku a mohla mi odpovědět.
Kačenka 21.10.2007
Odpověď: Milá Kačenko,
Tvoje otázka je celkem jednoduchá.
Nevím sice, na jaké semináře chodíš a proč ses tam nezeptala, jak to tedy s dušičkou je,
když tam přednášeli, že přichází i během umělého otěhotnění ta správná...
Ale to není podstatné.
Už jsem k miminkům napsala i řekla docela dost, myslím.
Miminko není panenka, na kterou si můžeš ukázat v hračkářství.
Nepřichází, když se rozhodneš být maminkou.
Mateřství totiž není program, který by se dal nastavit podobně jako studia nebo třeba dospívání.
Mateřství u někoho vůbec nemusí nastat.
A pak záleží na každé jednotlivé ženě, jak se s touto skutečností srovná.
Někdo si dupne, a má miminko umělou cestou.
I to je samozřejmě možnost.
Konečně může vozit ten vysněný kočárek nejmodernější konstrukce.
Konečně přestává být méněcenou ve vlastních očích, každému se najednou ukáže v tom správném ženském světle.
Je to důkaz, že je tzv. "všechno v pořádku".
Ale tohle je důkaz jenom pro okolí.
Ta žena brzy pochopí - anebo taky ne, že tohle nebyla ta nejlepší varianta.
V poslední offline konferenci k miminkům reagovala jedna zdravotní sestřička, přečti si to.
Už v očích těch jednodenních miminek se dá poznat, s čím přicházejí na svět.
Nebudu se pořád stavět proti lékařům, mají pro své jednání samozřejmě důvody.
Posunují svět dál...
Už mockrát jsem si vyslechla, že bychom byli ještě v jeskyních, kdyby mělo jít jen o přirozený vývoj.
Věda nám přeci pomáhá v mnoha směrech...
Nechci se s nikým přít, ale jasné je, že bychom měli více přemýšlet o vlastním životě.
Nic se neděje náhodou.
Bohužel i nemožnost otěhotnět něco ženě říká.
V mnoha případech je možné zjistit, co za tím je, proč se nedaří.
Jemnohmotný svět má pro nás mnohá tajemství, ale většina lidí jim nerozumí.
Miminka se nehrnou do takových rodin, které nemají mít dlouhou životnost.
Jako by už předem tušila problém.
Na akcích pro budoucí maminky jsem vyprávěla mnoho příběhů, s kterými jsem se osobně setkala.
Některé jsou bohužel hodně tragické...
Jedna mladá dvojice také dlouho čekala na miminko, bylo to víc než sedm let.
Pak žena podstoupila umělé otěhotnění a když bylo miminku měsíc, tatínek náhle zemřel.
Tohle je ale směr do budoucnosti, žena by měla spíše pátrat v minulosti,
tam bývá obvykle zakódován klíč, který může mnohé odemknout.
Například muž, který zneužíval ženy, se v dalším životě narodí právě jako žena, ale trestem pro něho je, že nemůže mít děti.
Jsou to tresty za minulé skutky.
Proto si nemyslím, že by vždycky bylo ideální umělé oplodnění.
Lepší je pátrat a snažit se pochopit, co za tím je.
Není možné říci jednoduchý návod, který by platit pro všechny ženy najednou.
Mnohokrát ale stačí, když se s minulostí žena seznámí, pochopí, co se stalo,
srovná se s osudem, omluví se za minulé skutky, pak může otěhotnět.
Tohle jsou častokrát těhotenství, která nedají spát ani zkušeným gynekologům, kteří našli fyzikální překážku.
Ta údajně bránila otěhotnění.
A najednou žena přijde, že je těhotná...
Jsou totiž věci mezi nebem a zemí.
Stejně tak promlouvají jakékoli jiné zdravotní komplikace.
Každá nemoc je jen výkřikem duše.
Zdravotnictví má samozřejmě své opodstatnění, ne každý chápe své nemoci jako informaci, ne každý se obejde bez léků a mastí.
Bylo by to ale řešení, ušetřily by se nejen nemalé finanční prostředky státu, ale lidé by si také začali sami sebe více vážit.
Takhle při každém píchnutí někde v těle stačí dojít do čekárny svého lékaře, tam si vystát frontu a počkat si na ortel...
Jak je tohle jednoduché...
Jenomže to píchnutí se časem ozve jinde, zase ale stačí sáhnout po nějakém léku...
A najednou se - po nějaké době - divíme, že tento člověk dochází na onkologické oddělení nemocnice a počítá své poslední dny.
Vždyť žil tak pohodový život...
Neposlouchal své tělo, žil jenom na půl, nedokázal se srovnat s realitou.
Nechtěl přijmout jiné zákony, než jsou ty naše, materiální.
Přitom se toho děje pořád tolik...
Jako by celý svět na nás ze všech stran křičel, kdy už ty oči konečně otevřeme...
Je toho mnohem víc, co by se dalo na tuto otázku napsat.
Nemožnost otěhotnět - abych se vrátila k tématu - je také jen výkřik duše.
Každá žena by měla zkoumat, proč se dostala do této situace, a také by se měla snažit pochopit trochu víc.
Není to ani o hladině hormonů v těle, bazálních teplotách nebo rychlosti spermií.
Miminko přijde v tu nejlepší vhodnou dobu.
Ani dřív, ani později...
© Wahlgrenis
23.10.2007
Dobrý den Wahlgrenis,
každý den chodím na Vaše stránky a mám vás ráda.
Někdy s vašimi slovy souhlasím, někdy méně.
Ale teď mi nedá Vám nenapsat svůj názor.
V krátkosti, vím, že je času málo a je drahý.
Nenarozená duše se nedá znásilnit, přijde tehdy, kdy je její čas.
Tudíž i když dojde k oplodnění mimotělní cestou, tak přijde tehdy, kdy má.
Vždyť Vy sama jste to již tady několikrát řekla, že přijde tehdy, kdy má.
Je mi trochu líto těch žen, které touží po dítěti a nekriticky přebírají názory.
I já znám děti narozené touto cestou, počítala jsem nejvhodnější termín pro jejich narození.
A jsou to normální, veselé, šťastné děti.
To, že některé ženy musí podstoupit takové anabáze, je snad proto, aby si zázraku zrození více vážily.
Přeji Vám hodně štěstí a lásky.
Jarmila 24.10.2007
Milá Wahlgrenis,
jestli dovolíš, ráda bych zareagovala na příspěvek paní Jarmily:
Milá Jarmilo,
přečetla jsem si Váš názor na umělé oplodnění a nedá mi to, abych nenapsala svoji zkušenost.
Máte pravdu v tom, že duše přijde tehdy, kdy je její čas..
Ale faktem je, že duše jsou různé, ale to asi jaksi neřešíte :( .
Když dojde k násilnému těhotenství = tj. umělému oplodnění,
tak si asi člověk lehce domyslí, jaká duše do tělíčka miminka přijde.
To, že některé ženy podstupují takové anabáze, svědčí o tom, že NIC nepochopily.
Kdyby pochopily, budou na sobě pracovat,
budou se snažit ze svého života odstranit překážky, které normálnímu otěhotnění brání a nepůjdou násilně proti vodě.
A věřte si tomu, milá Jarmilo, nebo nevěřte, ale v očích miminka je to opravdu vidět.
Mám možnost sledovat od kojeneckého věku dvě miminka, jedno přišlo na svět umělým oplodněním a druhé se narodilo tzv. normálně.
A přála bych Vám vidět ty rozdíly v jejich pohledu.
Prostě... ty duše těm miminkům z očí koukají a každá JE JINÁ.
Heřmánek 24.10.2007
Milá Wahlgrenis,
ráda čtu tvé stránky a tímto chci poděkovat za jejich doplňování a také bych ráda poprosila o radu.
Můj bratr, 29 let, žije s přítelkyní už 7 let a nedaří se jim počít potomka.
Znám tvůj názor na umělé oplodnění.
I toto už 3 x zkusili, ale stále nic.
Bratr má málo spermií a jeho přítelkyně málo vajíček a i když se oplodnění povede, zárodek se nikdy neudrží.
Bratr má potíže ve vztahu k rodičům,
s matkou téměř nemluví, s otcem, který se v něm vidí, vychází lépe.
Je dost sobecky, spíše z neuvědomění a nižší emoční inteligence.
Jeho přítelkyně je spíše dominantnější, dost vznětlivá, z 1. manželství má ale syna.
Ačkoliv k sobě nemáme moc blízko, přesto je to můj bratr.
Je mi ho líto.
Dost tím trpí.
V poslední době byly v rodině potíže kvůli majetku.
Jsme kvůli tomu neustále rozeštvávani vlastní matkou, panovačnou a hašteřivou ženou.
Chtěla bych se Vás zeptat, jestli se mají vzdát naděje na miminko, nebo jestli si je už nějaká dušička za rodiče vyhlídla.
Určitě by se u nich měla hezky.
Předem děkuji mnohokrát za odpověď
S pozdravem
Majka 24.10.2007
Milá Wahlgrenis,
přečetla jsem si názor Heřmánka.
Na to se dá říct jen jedno.
My si vybíráme rodiče, takže ke konkrétním rodičům přijde dušička, která má přijít.
Není ani horší ani lepší než ostatní duše.
Ale konkrétně pro Heřmánka bude jistě lepší, když si počká, bez umělého zásahu.:-))
Jarmila 24.10.2007
Milá Jarmilo,
pokud vím, Heřmánek je už v roli babičky, vlastní těhotenství opravdu neřeší...
W.
24.10.2007
Milá Wahlgrenis,
v příspěvku Jak je to s miminkem, když se mu nechce přijít... bych ráda poděkovala za názor Heřmánka.
Já pracuji s automatickou kresbou a také jsem měla možnost se podílet na hledání několika "čekajících maminek".
Moje zkušenosti její názor zcela potvrzují a to jednoznačně.
Jak mohou rodiče chtít, aby k nim přišla ta správná duše, když svým Ano, umělé otěhotnění,
dávají jednoznačně najevo, že jsou ochotni porušit jeden důležitý zákon a to zákon setby?
Takže se jednoduše poruší to, co nám jemnohmotný svět dává najevo a pak, když tedy je cíl splněn, najednou chceme,
aby platilo vše podle pravidel tohoto světa?
Najednou je vše zapomenuto a uznáváme, že má přijít "ta" duše , která byla pro ně ta "správná", která k daným rodičům patřila?
Také umělé oplodnění porušuje mnohé mechanismy dá se říct přírodní
a tak je vlastně miminko i z hlediska fyziologického vystaveno mnohým mínusům hned od prvních chvil po oplodnění.
A pak také najednou zapomeneme a chceme zdravé miminko?
Na závěr tedy pozdravuji tebe Wal i Heřmánka, jsem ráda, že nekriticky nepřebíráte některé názory :-)
Přeji květinkový den,
Januell 28.10.2007
Milá Wahlgrenis,
jsem Vám vděčná, že jste zveřejnila i opačný názor než je Váš a pár jiných žen na umělé oplodnění.
Snad se ozvou i rodiče, kteří si to dítě "vydupali" a přesvědčí nejen mě, která těmto rodičům pomáhá,
ale hlavně jiné, kteří tento krok zvažují...
Vždyť Vaše stránky čte tolik lidí!
Snad se najdou lidé, kteří řeknou, v čem je jejich mimotělní cestou zplozené dítě nenormální a jak se to projevuje.
I když, kolik rodičů má pocit, že jejich potomek, kterého počali " normální" cestou, je zplozenec ďáblův:-))
Jarmila 28.10.2007
Milá Jarmilo,
nechci tady sbírat důkazy, jak se projevují děti počaté za pomoci lékařů.
To je přeci zcela zbytečné...
Už jsem se na své cestě životem potkala s lecčíms...
Nic není náhoda, dokonce ani to, když dvojice dítě mít nemá.
Už vím moc dobře, že za všechno se platí, i když to nemusí být hned teď.
Někdy člověk splácí za své minulé skutky, které se mohly stát i před několika staletími.
Každý lidský skutek se zapisuje, nic nemůže zmizet, nic se jen tak nevygumuje.
Je to akce a reakce...
Když si někteří tzv. vydupou své dítě, protože přeci mít dítě je normální, postaví se proti přirozenému vyššímu řádu tohoto světa...
Je to ale jejich cesta, nemá smysl nikoho zrazovat od směru, kterým chce jít.
Tato metoda je velmi mladá - v porovnání s nekonečnem vesmíru, například.
Nikdo z nás nevíme, co se může stát během dalšího vývoje lidstva.
Dovolujeme si už příliš...
Mizí úcta k přirozeným zákonům tohoto světa, chybí úcta k přírodě.
Jsme tady jen my, lidé, kteří přeci můžeme dělat a mít všechno, absolutně všechno, na co si ukážeme.
Klidně i dalšího živého člověka, když na to přijde.
Zaplatíme si přeci tu drahou metodu, nikde není žádný problém.
Když dítě chci a chci a chci, tak ho budu mít, ne?
Klidně za každou cenu.
Jsem moc ráda, že někteří pomalu ale jistě chápou, co se tady, na tomto webu, snažím přiblížit.
Jsem moc ráda, že některé děti přišly na tento svět přirozenou cestou, i když lékaři řekli své jednoznačné: ne, nepůjde to.
Jsem moc ráda, že někteří chápou, co je smyslem života na této zemi.
Jsem moc ráda, že někdo ví, co je to pokora, i když nikde není vidět.
Jsem moc ráda, že je tady další úžasný den...
Přeji Vám všem jen to nejlepší.
W.
30.10.2007
Milá Wahlgrenis,
myslím, že jste vysvětlila situaci kolem početí miminek dost podrobně a do hloubky.
Že jste ji vysvětlila z různých úhlů pohledu.
Proč mám ale pocit, že někteří nechápou???
Nebo nechtějí pochopit?
Myslím, že lidi, kteří chodí na tyto stránky, už něco ví.
Ale...konkrétně Jarmila...
/leze mi do hlavy taková písnička :(/ se vyjadřuje stylem: Koho chleba jíš ,toho píseň zpívej!!
Pokud pracuje někde na oddělení, kde se provádí umělé oplodnění, tak snad s těmito rodiči komunikuje
a snad nějaká děťátka už měla možnost vidět a nemusí je shánět na webu.
Myslíte si, Jarmilo, že Vám některý rodič řekne, že jeho "umělé" děťátko je jiné?
Každý rodič si myslí o tom svém miminku, že je nejkrásnější.
Pokud máte potřebu, paní Jarmilo, takové statistiky, udělejte si ji ve svém volném čase sama.
Ale, pokud mohu posoudit, Vám chybí POKORA.
A jdete proti proudu, ale asi je to Vaše cesta.
Někdy pochopíte.
Čas totiž neexistuje....
A někdy poznáte, v čem jsou ty děti, narozené nepřirozenou cestou, jiné.
Hodně štěstí, Jarmilo.
Milá Wahgrenis,
Vám děkuju z celého srdce, že jste.
Že jste taková plná lásky a porozumění, že umíte pohladit.
Posílám Vám úsměv a pohlazení
Medvídek 30.10.2007
Dobrý den Wahlgrenis,
už se mi ani nechce o tomto tématu psát.
Jistě se shodneme na tom, že k cíli vede mnoho cest.
Za cíl považuji dojít k dobru a štěstí, bez toho, aby člověk ublížil.
Bude mi 56 let a v životě jsem prošla takovou školou, že pokora mi rozhodně nechybí.
Ke všemu a ke každému přistupuji s úctou.
Věřím, že nejen tvorové živí mají duši, ale i věci tzv. neživé.
Mým životním posláním je pomáhat lidem, už několikátý život to dělám prostřednictvím astrologie, karet i jiných metod.
Pokaždé, když se mi podaří vypočítat nejlepší datum pro početí dítěte, ať už cestou přirozenou nebo umělou
a pak vidím ty šťastné rodiče a krásné, zdravé děti, tak mám pocit, že tady na tom světě k něčemu jsem.
Můžete mi věřit, že mám s čím porovnávat, sama mám děti tři.
Podle Vaší filozofie by pak nebyly správné ani transplantace, protože duše toho člověka měla bez použití moderních metod už odejít Domů.
Kdyby si lékaři "nedupli".:-))
Já zastávám názor, že si vybíráme maminku a tatínka a těm se narodíme.
A znovu zopakuji, někteří lidé mají vše ztíženo, aby si toho zázraku více vážili.
A jestli to nejsou dobré duše, které se těmto lidem narodily, tak to tak mělo být.
Ale je otázka.
V čem nejsou dobré?
Zatím jsem tady četla jen, že těm dětem je to vidět na očích.
Ale CO je jim vidět v těch očích?
Při tom, jak klesá plodnost u lidí, tak kdoví?
Třeba se jednou budou noví lidé plodit jen mimotělně.
Ještě bych chtěla napsat, že nejsem na nikom závislá.
Za tuto službu si účtuji symbolický poplatek.
Nejen Vás Wahlgrenis, ale všechny ostatní lidičky, příznivce i odpůrce umělého oplodnění
zdraví
Jarmila 30.10.2007
Zapomněla jsem ještě dodat,
že ať už v souvislosti s miminky nebo s čímkoliv jiným - vždy si řeknu: Buď vůle tvá.
Jarmila 30.10.2007
Milá Wahlgrenis,
stále si občas pročítám Vaše stránky, působí úžasně uklidňujícím dojmem.
Psala jsem již před více než rokem, co udělat pro mimi po potratu.
Nyní se mi podařilo opět otěhotnět a ráda bych se zeptala, jak toto těhotenství vypadá.
Mám obrovskou radost, tušila jsem, že jsem těhotná ještě před testem
a jsme hrozně rádi, že se to opět podařilo přirozeně, bez zásahu lékařů.
Ale zároveň mě pronásleduje strach, jak to dopadne, aby si to miminko opět nerozmyslelo.
Moc prosím o radu a předem děkuji za odpověď.
Hezký den,
Katka 30.10.2007
Milá Katko,
těhotenství, na jehož počátku právě jsi, bude naprosto v pořádku.
Nemusíš mít strach, naopak bys měla být v klidu, v radostném očekávání.
Vrací se k Tobě velice vyzrálá, stará duše muže.
Není teď nutné vědět, co se dělo v minulosti...
Podle všeho by to měl být chlapeček s výraznými uměleckými sklony.
Krása v jakékolio podobě bude pro něho silným motivem.
Přijímej všechno, co se nyní bude dít s láskou.
Těš se na nového človíčka, bude to pro Tebe výrazný impusl, posun vpřed.
Samozřejmě ne všechny dny budou bez jediného mráčku, ale zase bude lépe.
Pokud bude všechno tak, jak by být mělo, mohli byste se dočkat časem ještě dalšího dítěte.
Přeju Vám jen to dobré...
W.
30.10.2007
Milá Wahlgrenis,
vím, jak působí Tvá slova na mysl, "která šílí", jak napsala Adam.
Tvá slova dodávají sílu, hladí po duši, ale i varují.
Tvá slova "nalejvají čistého vína".
Mám v živé paměti Tvá slůvka pro moji dceru, když se bála o Fanouška.
A proto si umím představit, jak je to krásné, čekat miminko přirozenou cestou, protože přichází v pravý čas.
Když nemohou některé maminky otěhotnět, začnou na sobě pracovat
a odstraní překážky, které příchodu miminka brání
a nakonec zjistí, že jsou těhotné...
To je z á z r a k.
A u mnoha zázraků stojíš Ty, naše milá Wahl.
A dále za tím zázrakem stojí spousta usilovné práce budoucí maminky na sobě.
Nechápu paní Jarmilu, která o sobě píše, že několik životů pracuje s kartama, astrologii....
Jak to, že považuje umělé oplodnění za zázrak?
Nepochopila to základní.
Milá Wahl, já Ti přeju z celého srdce jen to krásné a velikou spoustu lásky
Heřmánek 1.11.2007
Milá paní Wahlgrenis,
bylo by, prosím, možné předat tento vzkaz Heřmánkovi?
Možná jsem ještě nepochopila úplně vše, nemám patent na rozum, jako možná někteří jiní lidé, kteří si myslí, že ví vše nejlíp.
Ale pochopila jsem a vím, že život nevznikne bez vůle a souhlasu toho, komu někdo říká Bůh, jiný zase nejvyšší bytost.
Když se ke mně obrátí o pomoc zoufalá žena, která mnoho let se snaží,
zpytuje svědomí, co asi tak dělá špatně, tak ji neřeknu, že se snažila málo atd. v tomto duchu.
Ne, já se snažím pomoci podle svého nejlepšího svědomí.
Vím, že každá nemoc nebo nemohoucnost se něčeho domoci je upozorněním, že je něco špatně.
Ale já nejsem nejvyšší soudce, abych rozhodovala, jestli teď ano nebo ne.
Prostě pomáhám a rozhodnutí, jestli se má děcko narodit, nechávám na Nejvyšším.
Paní Wahlgrenis i já Vám přeji štěstí, lásku, zdraví,
prostě vše tak, abyste mohla i nadále pomáhat lidem.
Jarmila 2.11.2007
Milá Wahlgrenis,
myslím, že Jarmila tlačí diskusi, která začala jako diskuse o umělém oplodnění, někam úplně jinam.
Píše, že "když se na ni obrátí žena, která se mnoho let snaží a - nic, zpytuje své svědomí, co dělá špatně,
tak Jarmila vytáhne pár karet a řekne jí..jediné řešení je umělé těhotenství".
A toto své základní tvrzení, které ční z jejího dopisu, obalila do vět typu: všechno je tak, jak chce Bůh.
Myslím, že by měla přestat posílat svoje "příspěvky!"
Medvídek 2.11.2007
Mila paní Wahlgrenis,
vím, že tady nejste pro to, abyste předávala vzkazy.
Omlouvám se.
Medvídku, já naprosto souhlasím s výrokem Voltairovým:
"Nesouhlasím s vaším názorem, ale budu se do krve bít za vaše právo svůj názor mít a říct jej nahlas".
Myslím, že s tímto výrokem souhlasí i paní Wahlgrenis, jinak by moje názory nezveřejnila.
Tedy ještě jednou a naposledy:
I já si myslím, že je po všech stránkách lepší zplodit dítě přirozenou cestou,
ale nejsem Bůh, abych rozhodla, jestli teď ano, nebo ne.
Praktikuji astrologii mnoho let a vidím, jestli je šance dítě mít nebo ne,
v horoskopu je i vidět, proč lidé mají problém, jsou tam k "vidění" i minulé životy,
tedy proč v tomto životě nějaký problém je.
Ale znovu, nejsem Bůh a je na rozhodnutí možných nastávajících rodičů a Boha, jestli se zadaří a jakou cestou.
Já vypočítám nejlepší data pro oplodnění a průběh těhotenství
a jestli tito lidé tato data využijí tak nebo onak, to nechávám na jejich zvážení.
Jsem narozena ve znamení Střelce a jako taková stále hledám pravdu /nejen v oblasti mimin/.
Ale rozhodně i kdybych došla v oblasti plození dětí k tomu, že jen přirozeně a nikdy jinak,
tak nikdy nikomu neřeknu, ať na mě nechodí s těmito "příspěvky".
Totiž před Bohem se budeme ze svých skutků zpovídat každý sám.
Každý fanatismus škodí.
Jarmila 2.11.2007
Stále tady ještě nezazněl argumnent PROČ nemají ženy, které se snaží třeba 20 let otěhotnět, sáhnout po umělé cestě?
Že udělaly v minulém životě chyby a stále ještě v tomto životě nepřišly na to jaké, nebo i přišly
/i já jim říkám v čem/ a prostě to buď nepřijaly za své nebo se s tím nevyrovnaly.
Proto si nezaslouží dítě, když ta možnost je?
To mi připomíná starozákonní oko za oko, zub za zub.
Ale myslím si, že tak to není.
Bůh je Láska a chce, abychom byli šťastní,
a jestli on rozhodne, že tato žena mít dítě nebude, tak jí jej nedopřeje i kdyby podstoupila umělých oplodnění deset.
Pokud mi někdo řekne opravdu rozumný argument a já uvidím, že dělám obrovskou chybu, že těmto lidem pomáhám,tak jsem schopná říct:
"Nezlobte se, ale data vám počítat nebudu, nemůžu si to vzít na svědomí"
S úctou k názorům jiných lidí
Jarmila 2.11.2007
Dobrý den,
dávám za pravdu paní Jarmile.
Na těchto stránkách jsem velice často,
potvrdila se mi tu spousta věcí, o kterých jsem tušila, že jsou,
Kontakt s jemnohmotných světem mi není cizí.
Povídání ohledně miminek čtu také.
Jsem maminka, která také podstoupila umělé oplodnění.
Rozhodně si nemyslím, že by moje děti nebyly takové, jaké být mají.
Každá žena, která z jakéhokoliv důvodu nemůže otěhotnět, ráda zkusí pomoc lékařů.
A pakliže si dušička miminka sama vybere, jestli chce nebo nechce přijít, má na výběr i při umělém oplodnění.
Vždyť ne každý pokus vyjde.
Připadá mi smutné a dost zpátečnické brát ženám tuto šanci a strašit je, že jejich miminka budou jiná.
Vždy je třeba hledat kompromis.
Hvězdička 2.11.2007
Mila Wahl,
ted sedim v praci a nakoukla jsem do poradny:-)
Precitam v odpovedne...
Hori svicka, hraje oblibene CD a tak promlouvam s Bohem, Andilkama a Ochrancema,
najednou ucitim zalechtani na leve ruce - rikam Milackum - chcete se mnou zatancovat,
zvednu ruce a zacnu v rytmu hudby mavat, najednou jsem ucitila tak krasne teplo na dlanich
a cim vic srdicko se radovalo, tim vetsi teplo tam bylo.
Jsem tak stastna, ze ma cesta me privedla k tak uzasnemu napojeni.
Ne, ze bych to citila az ted - cely zivot vim, ze nejsem sama,
ale posledni rok byl tak hekticky, ze jsem trosku zabloudila...
Porad se mi ted deji "zvlastni" krasne veci, i kdyz jeste ne vsemu dobre rozumim.
Treba tomu, jak to, ze vim o Martince a Matyskovi z poradny...
A take porad myslim Na setkani s Bohem - ukazal mi svou "Tvar", to se neda ani popsat...
Porad si rikam, proc ja?
Dekuji Wahl, dekuji moc.
Preji Hodne sily a pohody.
S laskou
Oxika 3.11.2007
Milá Wahl,
nejprve ti chci tak trošku opožděně poděkovat za fotečky z Pardubic, měla jsem z nich velikou radost.
Možná mi tak trošku nepřísluší psát k tomuto tématu
- jak je to s miminkem, když se mu nehce přijít, jak jsem ti již dříve psala jdu trošku jinou cestou (nevěřím v minulé životy),
přesto na tvé stránky moc ráda chodím.
Ale napíši ti svůj příběh, třeba někomu pomůže.
Ve svých 28 letech jsem poprvé otěhotněla, i když jsme mimi ještě neplánovali, začala jsem se těšit.
V 11. týdnu mi pan doktor řekl, že se žádné těhotenství nekoná, prostě chyba ve vývoji.
Místo těhotenství nádorové bujení, naštěstí nezhoubné.
Minimálně rok zákaz otěhotnět, prognóza na další těhotenství nezněla moc příznivě.
Až v tu chvíli jsem si uvědomila, že vůbec žádné děti mít nemusím.
Prostě nejdříve se vyléčit a potom možná někdy...
Samozřejmě se to projevilo na mém psychickém stavu.
Nemá smysl se rozepisovat, jak jsem smutně nakukovala do kočárků apod.
Přesto jsem si tenkrát řekla, že jestli k nám má nějaké mimi přijít, tak přijde.
No je to skoro osm let a čekáme čtvrtý přírůstek do rodiny.
Jsem typický případ ženy, která prakticky (dle lékařské zprávy) by otěhotnět ani neměla.
Co tím chci říci?
Jestli má dítě do rodiny přijít, tak přijde i bez umělého oplodnění.
V jednom patře porodnice zachraňují nedonošená miminka nebo maminky na rizikovém těhotenství, v druhém se provádějí interrupce.
Jako kdyby se vytratila úcta k životu, při umělém oplodnění se neoplodní pouze jedno vajíčko, ale několik.
Pár se jich vloží do maminky, některé se prostě nechytnou a některé se dají zmrazit.
Tak nějak mě z toho až mrazí.
Tak trochu se bojím, aby se za pár let ještě rodiče nerozhodovali, co vlastně chtějí, jestli holčičku nebo chlapečka,
a podle toho lékaři udělali selekci zárodku...
Vývoj jde přeci tak rychle dopředu.
Jenom nevím, co ty zmrazené zárodky, to se jako odpad vyhodí nebo použije na lékařské výzkumy?
To nejsou děti?
Jsou to prostě jenom zárodky, ale bez nich by přeci žádné děti nebyly!!
Prostě si nemysím, že je tato cesta ta správná.
Je taková umělá, a tak trochu bez úcty k životu.
Ale jak jsi to, Wahl, napsala, chybí nám pokora a v tom to je.
Rozhodujeme, jestli se má dítě narodit, nebo ne.
Přitom je to dar, který je nám jen na chvíli svěřen.
Věřím, že i dětičky ze "zkumavky" jsou naprosto úžasné a moc jim přeji, aby nešli stejnou cestou jako jejich rodiče.
Měj se moc krásně a všem maminkám toužícím po děťátku přeji trpělivost a pevnou víru.
Libuše 3.11.2007
Dobrý den paní Wahlgrenis,
myslela jsem, že už Vám na téma miminek psát nebudu,ale nedalo mi to spát.
Dokonce, když jsem se koupala a v klidu seděla ve vaně a přemýšlela o tomto, tak po mně "někdo" hodil kartáček a pěkně zlostně.
Snažím se být vždy maximálně objektivní a nikdy, nikomu, hlavně neublížit.
Zavolala jsem svojí známé, dětské psycholožce, taky již paní v důchodovém věku a ptala se jí na názor.
Docela mnou otřáslo, když i ona řekla, že za dobu svojí praxe měla takové děti tři a dodnes si je pamatuje.
Byly to prý děti veselé, zdravé, šťastné, ale měly vědoucí oči a v sobě ticho i přes normální dětské zlobení.
Prý o tom mluvili i s kolegy, kteří měli stejné poznatky.
V horoskopech těchto dětí jsem nenašla nic nenormálního.
Pracuji ještě s kartami,I-Tingem, kyvadlem i sny.
Nikdy mi ochránci neřekli, že tato data počítat nemám.
Nedokážu si představit situaci, kdy dušičku někdo nutí, aby se vtělila.
Přece to není v lidských silách, i když dokáže spojit dvě buňky, aby tu duši do té matérie "nacpala".
Jak to tedy je?
Víte o tom ještě něco více?
Nejde mi o maminky těchto dětí, ty jsou dospělé a musí se vyrovnat samy.
Mně jde o tu duši dítěte.
Moc prosím, jak to je?
S úctou
Jarmila 6.11.2007
Chtěla bych ještě dodat, že ten na mě hozený kartáček je kojenecký, na vlásky.
Dějí se mi různé věci, které se "normálním" lidem nedějí, ale v tomto ta symbolika byla více než výmluvná.
Je mi ze všeho toho jaksi divně.
Promiňte mi, že se o tom tak rozepisuji, ale nemám vlastně s kým o tomto mluvit.
Jarmila 6.11.2007
Milá Wahl,
rada by som reagovala na diskusiu k tomuto článku.
Milá Jarmilka,
nesúdim a verím, že ti nikto nechce vnucovať svoj názor.
Ak dovolíš, chcem ti spolu so svetielkom poslať ten môj:
...často stojíme na rázcestí a môžme sa vydať 2 cestami:
Úzkou, hrbolatou, ktorá sa ťahá do kopca alebo cestou širokou, asfaltovou, ktorá vedie z kopca dolu ..
Ktorou sa vydať?
Je príjemné, jednoduché, velmi pohodlné hopkať si po asfaltke.
Bez námahy, bez účasti..
Pri ceste do kopca sa človek zadýcha, sem-tam zakopne..
Ale vieš si predstaviť tú nádheru, ktorú krok za krokom stretáva?
Najprv je to možno len malý výhľad na pole a rieku, no raz uvidíš aj celú prenádhernú krajinu prežiarenú slnkom..
Avšak "bezstarostnou" cestou dolu sa skôr či neskôr zákonite objavia aj velké balvany.
Možno práve preto, že sa človek vyhol tým niekoľkým menším..
Je ľahké vybrať si z "duchovna" len to, čo nám vyhovuje.
Je ľahké zobrať 2 kúsky hmoty a spojiť ich a čakať, že z toho bude požehnaný život/odmena.
Aké smutné, že chceme zázrak vyvažovať peniazmi..
Dieťatko je dar, ktorý zadarmo nie je. Tiež darom, nie daňou je tá uzučká cesta hore.
Darom je možnosť precítiť, aká pocta je byť niekoho sprievodcom tu, na Zemi.
Život je nedotknuteľný.
Len vtedy keď sme vedome zjednotení s Láskou (s Bohom) prestaneme o tomto zázraku pochybovať.
Prestaneme pochybovať o čomkoľvek.
Stačí sa naladiť..
Stačí otvoriť srdiečko..
Preciťovať..
Neexistuje silnejšia energia ako je LÁSKA.
Myslím, že toto sa nám hľadajúcim snaží Wahl priblížiť..
Že cesta k Bohu (Stovriteľovi, Vesmíru, Univerzu - pomenovaní je veľa) je na prvý pohľad tá ťažšia,
ale je (ani sa to slovami nedá opísať) neuveriteľne krásna.
Škoda, že sa mnohí o ňu ochudobňujú..
Vyberáme si každý deň.
Ja už som sa rozhodla.
S láskou
Lullaby 21.11.2007
P.S.: Milá Jarmilka, mám ešte jeden tip:
Ak pracuješ s kyvadlom (a anjelmi), položila by som len jednu otázku:
"Je umelé oplodnenie v súlade s Láskou (s vôlou Božou)?"
Myslím, že odpoveď poznáme.
P.P.S.:
Pozdravujem láskavú dušičku sestričku Marcelku a Heřmánka.
Veľmi sa mi páčia vaše príspevky.
Špeciálne Marcelke veľmi držím päste :)
Milá Wahlgrenis,
posílám Vám moc pozdravů a přeju hodně lásky, síly
a sluníčka v duši v tomto pošmourném podzimním dopoledni.
Jestli dovolíte, ráda bych reagovala na opět otevřené téma
- Jak je to s miminkem, když se mu nechce přijít.
Je mi líto, že je stále tolik lidí, kteří to nepochopili.
Asi už musíte být někdy unavená, když stále znovu a znovu vysvětlujete to samé.
Dobré znamení je, že když už někdo objeví Váš web, začte se, zapřemýšlí a začne hledat odpovědi.
A už většinou zůstane a může tím hodně změnit ve svém životě.
Děkuji Wahlgrenis, že dáváte prostor názorům i opačným, paní Jarmila, Kačenka.
Ony také hledají a už to, že došly na tyto stránky znamená, že pochybují,
že si nejsou jisté svými názory.
Milá Jarmilo, Kačenko -
určitě to myslíte dobře s nešťastnými páry, které čekají na miminko a ono nepřichází.
Obhajujete vědu, pokrok, nemůžeme přeci žít v jeskyních!
My lidé míříme výš!
Ale kde je ono VÝŠ?
V mrazácích plných lidských embryí?
Jak se tam asi ty dušičky mají?
A co to může být za duše,
když je jejich osudem třeba navěčnost zůstat v mrazáku, už bez šance na nový život?
Kam až zajde ten pokrok, ta věda?
Budeme za pár let klonovat lidi?
Jaké to budou duše?
Zoufalým rodičům, kterým umírá dítě - už se v laboratoři tvoří jeho KLON, aby až nemocné dítě zemře, měli náhradu?
A co spermobanky, dárcovství semene?
Ženy už pak nebudou potřebovat tatínky pro své děti?
V nejvyšším bodě své kariéry si " odskočí " na oplodnění a splní si své přání
- modrookého chlapečka s vysokým IQ?
Kam do jednou povede?
Lidská pýcha zřejmě nezná mezí.
Jdeme proti přírodě a obhajujeme to snahou pomáhat lidem.
Věda jde kupředu bez ohledu na to, jestli jsou lidé připraveni ve svých srdcích,
jestli jsou duševně zralí čelit tomu.
Tohle nemůže dobře skončit, jednou se nám to vrátí i s úroky.
Ta naprostá absence pokory nás jednou zničí.
I hloupý béčkový sci-fi film na toto téma nám může ukázat, čeho jsme my, lidé, schopni.
Milá moudrá Wahlgrenis,
četla jsem na Vašich stránkách ten starší článek, kde odpovídáte redaktorovi nějakého časopisu na jeho otázky.
Našla jsem tam Vaši větu, že toto je Váš poslední "pozemský život".
Byla jsem z toho úplně hotová, rozbrečela jsem se a mrazilo mi celé tělo.
Najednou jsem cítila něco jako směsici smutku, loučení
a zároveň takové nějaké vniřní radosti, já to neumím vysvětlit, natož popsat.
Uvědomila jsem si také touto větou, že není důvod pochybovat o Vašich slovech.
Ta věta je pro mne důkazem správnosti všech Vašich názorů, myšlenek a činů.
Internet je mocné médium.
Není možné, aby někdo posílal statisíce a možná milióny lidí špatným směrem, ukazoval špatnou cestu.
A přitom věděl TOTO.
Ta věta je důkazem.
Teď jsem měla silný záblesk pocitu, že už jsem to jednou psala nebo říkala.
Někdy v čase.
Žádné poděkování nemůže být dost velké, milá Wahlgrenis,
abych jím vyjádřila svou vděčnost Vám.
Velice si Vás vážím a mám moc ráda
Dominika 21.11.2007
Dobrý den paní Wahlgrenis,
teď jsem si přečetla příspěvek Lullaby.
Chtěla bych říct, že k pomáhání lidem jsem dospěla skrze ty balvany.
To, co ona píše, znám velmi důvěrně.
Moje životní filozofie zcela rezonuje s Vaší Wahlgrenis, snad až na opačný názor, co se týká nošení řetízků apod.
Pořád přemýšlím nad otázkou umělého oplodnění.
Samozřejmě mi není jedno, co se děje s embryi v mrazácích.
Samozřejmě mi nejen kyvadlo ukazuje, že umělé oplodnění není zcela v souladu s přírodou a vesmírným zákonem.
Ale na druhou stranu mi nejen prostřednictvím kyvadla vyšší moc ukazuje,
že nedělám nic odsouzeníhodného a že těm lidem pomoci mám.
Dále bych chtěla říct, že ty ženy, které se vydávají cestou umělého oplodnění, nevolí nejsnazší možnou cestu.
Setkávám se jen s takovými, které přemýšlejí o tom, proč zrovna ony ne.
Pracují na sobě dlouhé roky a nic.
Mají za sebou dny, měsíce , roky čekání a marných nadějí.
A znovu jsem u meritu věci.
Já si prostě nemyslím, že člověk má tu moc, že když spojí dvě buňky, tak vznikne život.
Takže, kdo pošle tu duši, kdo vdechne život?
Ano, je to ten koho někdo nazývá Bohem a jiný zase Láskou.
Proč to dělá, když to není správné?
S úctou
Jarmila 22.11.2007
P.S. Wahlgrenis, mám Vás moc ráda.
Hezký večer milá Wahlgrenis,
jsem ve znamení Raka a horoskop na tento týden mě nutí reagovat na psaní paní Jarmily.
Myslím, že Medvídek už v příspěvku z 2.11.07 měl (a) pravdu.
Srovnávat svou filosofii s Vaší, když o ní evidentně nic nepochopila,
to je jako když se chce mravenec srovnávat se lvem.
Komentovat to s tím řetízkem, to už ani nemůžu.
Omlouvám se Vám paní Wahlgrenis i všem ostatním, že jsem tak nabroušená.
Dominika
P.S. Kdyby pro ty už dlouho trýzněné Ráčky byl nějaký lepší horoskopek na příští týden, to by bylo žůžo.
Škemri, škemri ...... (to je jen vtip)
Dobrý večer, Wahlgrenis,
nedá mi to, abych opět nereagovala, dnes na "Jak je to s miminkem, když se mu nechce přijít.."
Čilá diskuse ukazuje, jak je to téma aktuální a jak moc je třeba Vaší pomoci.
U paní Jarmily jsem v průběhu jejích dodatků zaznamenala obrat -
sama cítí, že něco není úplně v pořádku a ptá se proč, jako my všichni ostatní hledající.
A je skvělé, že narazila na Vás, protože možná zjistí, že má stejnou schopnost pomáhat lidem jako Vy,
jen ji musí nasměrovat malinko jinam...
třeba těm nešťastným "nemaminkám" pomáhat odstraňovat příčinu, nikoliv pomáhat k následku tím, že jim spočítá ta data.
A nás ostatní to nutí k zamyšlení, což je na tom všem to nejcennější.
Vyvarujeme se třeba kroků, které bychom jako "nevědomí" udělali.
Žijeme ve světě plném paradoxů - už jen ty výrazy:
NECHTĚNÉ těhotenství (jako bychom rozhodovali/y my, jestli ano nebo ne; tak to jsme chtěli, to nechtěli, tak půjde pryč..),
UMĚLÉ přerušení,
UMĚLÉ oplodnění...
vždyť je to do očí bijící!
Mně osobně dala celá diskuse jednu jistotu (a Vám asi ušetřila jeden z mnoha a mnoha dotazů:-))
Užívala jsem celé roky hormonální antikoncepci, teď už ji asi rok neberu
a stále jsem si kladla otázku, jestli se k ní s přicházejícím novým vztahem vrátit nebo ne.
Teď už odpověď znám:-)
Co se má stát, se stane a pokud má miminko přijít, tak přijde
a pokud ne, tak si člověk aspoň nezanáší tělo hormony a nemate přírodu.
Vám, Wahl, nekonečné díky za svatou trpělivost, ochotu pomáhat těm, kteří chtějí,
a těm, kteří nechtějí, ponechat jejich vůli.
Ať jsou všechny bytosti šťastny!
Pavlína 22.11.2007
P.S.: Přestože vlastní dítě nemám, troufám si ztotožnit se s názorem, že v očích je leccos vidět.
Připojuji pár fotek mého synovce a pejska.
Oba byli počati přirozenou cestou a na obou je to myslím vidět:-))
Drahá Wahlgrenis
Už delší dobu sleduji debatu na téma: "Jak je to s miminkem, když se mu nechce přijít".
Myslela jsem, že na toto téma nebudu reagovat, že si na to každý musí přijít sám a vyřešit si to v sobě.
Myslím, že nikdo, kdo si tímto neprošel, nemůže vědět, co se v člověku odehrává,
když řeší jít či nejít na umělé oplodnění po letech marného snažení, lékařských vyšetřeních a nadějí,
jestli už to tento měsíc konečně nedopadne.
I já jsem nedávno stála před stejným rozhodnutím,
ale docela rychle a to i vzhledem ke svému věku jsem se rozhodla, že to děťátku, které si moc přejeme, nemůžu udělat,
nemůžu ho přece zklamat ještě před tím, než se narodí,
nemůžu ho připravit o ten nejkrásnější začátek, kterým má začít svoji pouť v tomto životě.
Vždyť miminko se má počít tím nejvyšším splynutím dvou milujících těl a duší,
ne někde v misce za pomocí laboratorního náčiní.
Mrzí mne, že někteří ještě pořád nepochopili to, co Ty opakuješ pořád dokola,
že někomu se prostě v tomto životě děťátko narodit nemá,
já vím, že to některým příjde nespravedlivé, oni přece žijí teď a tady
a tak prostě tuto cestu zvolí, ale myslím, že i když si to paní Jarmila nemyslí, tak tímto volí tu nejsnazší možnou cestu,
protože je to určitě mnohem jednodušší, než trpělivě dál čekat, nebo se smířit se svým osudem
a hledat příčinu a nebo si najít ve svém životě jinou roli než tu maminkovskou.
A ještě jsem chtěla říct, když Wahl píšeš, že to nefunguje tak, že si miminko koupíš jako hračku na krámě,
tak tohle podle mého srdce přesně vystihuje umělé oplodnění,
protože i když se všude píše, že se 3 cykly nehradí, není to tak docela pravda.
Už moje lékařka mne upozorňovala, že většinou se hradí záloha kolem 7000 Kč na výdaje, které základní léčebný cyklus nezahrnuje.
Takže bych si připadala, že jsme si naše miminko opravdu "koupili"
a já bych si moc přála, aby bylo plodem naší lásky a ne jakýmsi obchodním artiklem.
Přeju všem, kteří před takovýmto rozhodnutím stojí, hodně trpělivosti, síly a moře lásky.
Tobě Wahl děkuji za to, že jsi a přeju pohodu a klid v duši i v srdci a posílám velkou vlnu pozitivní energie.
S láskou
Ilona 22.11.2007
Dobrý den paní Wahlgrenis,
když čtu ohlasy na moje dopisy, tak se musím až smát,
jak všichni obcházejí to, co mě zajímá a na co bych ráda přišla.
Můžu ubezpečit všechny, že se dlouho snažíme se ženami, které nemohou počít,
přijít na to, proč jim to nejde.
Pokud znovu můj dopis zveřejníte, tak bych byla moc ráda,
aby si všichni, které to zajímá, znovu přečetli poslední věty v mém předešlém příspěvku.
Pokusím se znovu napsat dotaz.
My lidé můžeme spojovat vajíčko a spermii,ale život do toho spojení nevložíme.
To spojení může proběhnout přirozeně, nebo nepřirozeně.
Ale proč Bůh do toho spojení vdechne život?
Vždyť je spousta žen, které neotěhotní ani po několika umělých oplodnění.
Proč to ta Vyšší síla dělá?
S úctou k názorům všech
Jarmila 22.11.2007
Milá Wahlgrenis,
moc Vás prosím ještě naposledy k tomuto tématu.
Mrzí mě, že jsem včera tak pěnila.
Bylo mi pak z toho všeho hodně smutno.
Děkuji moc
Milá Jarmilo,
asi už se blíží Vaše narozeniny, psala jste, že jste ve znamení Střelce.
Nemůžu odpovědět na Vaše otázky, nejsem nikdo a sama hledám.
Tak jsem Vám alespoň o polední přestávce složila básničku.
Chci Vám popřát k blížícím se narozeninám hodně lásky, zdraví a štěstí v životě.
Ale hlavně té lásky, s tou je i pak všechno ostatní.
Dominika 23.11.2007
"Ty srdce Střelce - hledající lásku.
Pravdu zde - tu mezi řádky ukrytou.
Pozastav mysl svou a věčné svoje proč.
Obejmi strom a pohlaď vodu, pohlédni do očí dítěte.
Tam najdeš klid a poznání.
Najdeš tam to, co dávno víš
Máš sílu ohně, matko - krásná ženo.
Je v tobě dar - ten největší.
Skloň jen svou hlavu trochu níž.
Pak mezi ní a nebem - zbyde dost místa pro let andělů."
Pani Wahlgrenis,
ráda bych Vaším prostřednictvím poděkovala Dominice za krásné přání k narozeninám.
Milá Dominiko,
děkuji za krásné přání, ve kterém jsem se našla.
Jako byste mě znala a viděla.
Myslím, že všichni, kteří chodíme pravidelně k Wahlgrenis, to myslíme dobře.
Milou Wahlgrenis jsem nikdy neviděla, znám ji jen z těchto stránek a mám ji moc ráda.
Její stránky doporučuji svým klientům.
Vidíte, že si nemyslím, že bych měla patent na rozum.:-))
Řídím se srdíčkem.
Jarmila 23.11.2007
Dobrý den Wahlgrenis,
reaguji na diskuzi o miminkách, i mně lékaři řekli, že nebudu mít nikdy děti,
jestli to je taková pravda, netuším, jelikož nemám žádného milovaného přítele.
Hledám již dlouho mezi nebem a zemí odpovědi na mé zdravotní problémy,
zatím se mi ale asi moc dobře nedaří nacházet správné odpovědi.
Již jsem se rozhodla, že nikdy nebudu podstupovat umělé oplodnění, zejména po přečtení Tvých stránek.
Avšak mám jít tak daleko a neužívat ani žádné léky, které mám předepsané od doktorů,
aby se alespoň zmírnily negativní dopady mých zdravotních problémů s těmi orgány, které nefungují, jak by měly?
Vím, že každá nemoc člověku něco naznačuje a užívání léků není to nejlepší řešení,
ale pokud je nebudu brát, lékaři mi vyhrožují možnými komplikacemi během několika pár let, které mohou dojít až do stádia zlomení páteře.
Mám žít bez léků a doufat, že třeba jednou pochopím to, co se mám naučit
a vše se v dobré obrátí nebo na to třeba během mého současného života vůbec nepřijdu
a brzy tak můžu zůstat upoutaná s bolestmi na lůžku i s dalšími zdravotními problémy?
A ještě mě napadá jedna věc.
Jak je to s miminky, které se narodí znásilněným ženám?
Žádná žena si určitě nepřeje porodit miminko počaté za takových okolností.
Chtěla snad přesto za těchto okolností dušička tohoto miminka přijít právě k té příslušné ženě na svět?
Proč se vůbec něco takového ženě přihodí?
Musí to být strašné.
S láskou a úctou nejen k Tobě, ale i všem lidičkám, které čtou Tvé stránky,
Arapahoe 23.11.2007
Milá Wahlgrenis,
nejdříve Ti chci popřát krásný pobyt v Piešťanech.
Právě si pročítám příspěvky na téma "miminko"
a stejně jako Ilona, i já si myslela, že už nebudu reagovat.
Jenže - vidím příspěvěk Jarmily.......a je to jinak.
Jarmila je asi špatná učitelka, když dosud sama nepříšla na to, proč se TO těm ženám děje
- že nemohou otěhotnět.
Wahl, mnohokrát jsi o tom tady psala.
Ty ženy dělají něco ve svém životě jinak, špatně.
Jdou proti přírodě.
Nechtějí nebo neumí vidět signály svého těla a situací, které se je snaží nasměrovat jinam.
Nebo platí za něco z jiných životů.
Proto volí, podle jejich názoru, nejjednodušší cestu - umělou.
A jsou lidé, kteří jim v tom pomáhají.
Jdou proti proudu, nehladí vodu - jak napsala Dominika.
Neptají se svého JA JSEM, ale pouze svého JÁ.
Ale jak říká Wahl, čas neexistuje.
Doporučila bych jarmile, aby se přihlásila na nějaký seminář Wahlgrenis.
Jsem přesvědčena, že setkání s ní ji posune někam úplně jinam,
jako se to stalo nám všem, kdo jsme se s ní setkali.
Milá Wahl, posílám Ti moc lásky, úsměvů, sluníčka a nezapomeň vzít na výlet také Andulu.
Mám Tě moc a moc ráda, díky za vše
Heřmánek 23.11.2007
Milá Wahlgrenis
Dovol mi prosím tvým prostřednictvím ještě jednou reagovat na toto téma a na dotaz paní Jarmily.
Paní Jarmilo, dobře jsem si přečetla váš dotaz v posledních řádcích
a neměla jsem v úmyslu vám na něj odpovědět, protože odpověď neznám,
můžu vám odpovědět jen svým názorem, jako jsem to udělala v předešlé odpovědi.
Myslím, že i když Bůh vdechne do tohoto spojení život, nic nezmění na způsobu, jakým k němu došlo
a o tom jsem před tím psala.
Nemůžu vědět, proč to udělá, jaký má proto důvod, můžu vám odpovědět zase jen svým názorem.
Píšete, že se dlouho snažíte přijít na to, proč některé ženy nemůžou otěhotnět,
tak jistě v mnoha případech zjistíte, že to je trest za chování v minulém životě,
že se jejich duše má tím očistit, aby mohla jít v klidu dál.
Proč tedy tyto ženy podstupují umělé oplodnění?
Stvořitel nás všechny miluje, možná právě proto nakonec umožní ženě stát se maminkou,
té, která už ví, že by miminko mít neměla, a i tak jde na umělé oplodnění,
protože on ví, že stejná duše bude i v příštím životě stát před stejným problémem
a znovu ho řešit a znovu a znovu dokud nepochopí...
S láskou
Ilona 23.11.2007
Dobrý den paní Wahlgrenis,
prosím,vím, že nejste poštovní doručovatel
a také nechci, aby vaše krásné stránky byly zavaleny jen mými příspěvky.
Tato slova jsou určena hlavně pro Heřmánka, ale také pro ostatní.
Napsala jsem zde, že VÍM, proč ty ženy nemůžou otěhotnět,
že se je SNAŽÍM přivést na cestu poznání,
že ty ženy i VĚDÍ,proč se jim nedaří,také to co Vy, Paní Wahlgrenis, píšete,
znám velmi důvěrně.
Takže znovu jsme u toho,co jsem psala posledně i předposledně v posledních řádcích.
Mně nejde o to přijít na to, proč ty ženy nemůžou otěhotnět
nebo se jim nedaří jinak,u naprosté většiny lidí se mi podaří na to přijít,
tak jako se mi to podařilo u sebe.
Tam, kde na to nepřijdu já, tak tam si to ti lidé zjistí jinde
a jinak než za pomoci astrologie, kyvadla a karet, které umím já.
Také jsem svojí otázkou chtěla přimět například Heřmánka k přemýšlení o tom,
že Bůh je opravdu Láska
a to, že vdechne život do tzv. nepřirozeného spojení je důkazem jeho milosrdnosti.
A když toto dělá ON, tak bychom měli následovat jeho příkladu a pomáhat si navzájem tak,
jak to nejlíp umíme.
Takže, teď už doufám pochopí i Heřmánek.
Chápu, že si neseme zátěž z minulosti a máme něco pochopit,
ale když to nepochopíme, tak se nic neděje, zopakujeme si to příště.
A když toto dělá Bůh, tak zase já malý mraveneček :-)), jak mě nazvala Dominika
/opravdu si tak někdy připadám, protože celý život pracuji ve prospěch druhých,
sama z toho nemám prakticky nic/
pomáhám, jak to umím.
Krom toho, znovu jako ohraná deska zopakuji, že se snažím přivést na cestu poznání,
vypočítám nejvhodnější datum, aby nemusela taková chuděra ženská, která touží,
myslí si, že pochopila, ale je jí už 40 let, nemusela tu kalvárii podstupovat několikrát.
Všechny mé příspěvky se nesly v tom duchu Bůh je opravdu Láska
a ty ženy, které umělé oplodnění podstoupily nebo podstoupí,
nemusí mít výčitky svědomí, protože otěhotněly z milosti toho Nejvyššího.
S úctou i láskou všem.
Jarmila 23.11.2007
Milá Jarmilo i všichni ostatní...
Nechtěla jsem sem vstupovat, mám pocit, že už jsem k tomuto tématu řekla hodně.
Otázku ohledně boha z úst Jarmily chápu a vím, že dlouho čeká na moji odpověď.
Představte si člověka, který se povýšil nad boha.
Odklonil se od své lidské cesty, stal se tzv. rozumovým tvůrcem, přeci nebude blokovat vývoj...
Jinak bychom zůstali v jeskyních, že?...
Rozhodl se, že spojí buňku A s buňkou B, čímž ovládne kouzlo života.
Samozřejmě, jsou cesty, kdy se dá zrod života načasovat i u párů, jimž se otěhotnět nedaří...
Ovšem nikoho se předem neptá, co se stane, když to udělá...
Odkryl roušku tajemství, které mělo zůstat zakryté...
Dostal se tam, kam se dostat neměl.
Pokusím se o jiný obraz:
Je to stejné, jako když se člověk rozhodne odejít z tohoto života.
Taky to je jeho rozhodnutí, i když bůh to měl původně načasované jinak.
Ale nechává také něco na lidech,
nejsme naprosto bez myšlení, bez rozhodovacích pravomocí.
Ten skutek se uděje, udělá to člověk, jeho hlavou to projde...
Stejně tak s miminkem.
Když se v laboratoři odehraje onen zázrak zrodu lidského života,
bůh se na to jen dívá...
Nezasahuje do toho, jen to nechává člověka vychutnat si to...
Duše přijdou, ano.
V těchto okamžicích totiž nepřicházejí ty duše, které by přicházely při krásném plození z lásky.
Jsou ještě jiné duše, které stojí mimo pořadí, nečisté, černé, bez programu, bez plánů...
Tyhle duše pak přijdou, protože se jim připravila cesta...
Jako by někdo otevřel dveře a vyšoupnul je ven.
Bez přípravy, bez předchozí vazby, bez pokračování v jejich vývojové cestě.
Jsou prostě mimo.
Nechci snášet další důkazy, jen vím, že tohle není správná cesta.
Tady se na boha spoléhat nelze.
Jakákoli taková vazba je jen hloupé alibi.
Tady totiž rozhoduje nevyzrálý člověk, který si jen na boha hraje...
Je mi líto všech, kdo tohle nechápou.
W.
23.11.2007
Milá Wahlgrenis,
debatu o miminkách tu sleduji už delší dobu a stejně jako několik dalších lidiček jsem se do ní nechtěla přímo zapojit.
Ale několikrát mi už prolétla hlavou myšlenka z knih Barbary Marciniak o poselstvích z Plejád,
kde je téma těhotenství a rodičovství zmíněno také.
A to v tom smyslu, že v souvislosti se změnami Země a s transformačnimi změnami lidstva dojde i ke změnám v této oblasti.
Že mít dítě už nebude tak "běžnou" záležitostí jako dnes,
kdy je víceméně normou, že každý pár má dítě nebo více dětí.
Děti by se měly rodit pouze malé části párů - a tyto páry by měly být ostatními lidmi oslavovány, chráněny
a dětem by se mělo dostávat velké pozornosti a lásky od všech členů společnosti.
Netvrdím, že je toto vše pravda, ale třeba je to jedno z možných vysvětlení klesajícího počtu "přirozených" těhotenství
a také by to vysvětlovalo, že cesta umělého oplodnění jde opravdu silně "proti proudu".
Hodně štěstí a lásky všem návštěvníkům webu a hlavně tobě, milá Wahl...
Lauriela 23.11.2007
Milá Wahlgrenis,
děkuji Vám, že jste konečně snad uvedla diskuzi o umělém těhotenství NA PRAVOU MÍRU,
že snad už konečně pochopí i Jarmila a přestane napadat Heřmánka, který - podle mě - chápe mnohem víc než ona.
Krásný večer a sílu a lásku
medvídek 23.11.2007
Vážená a milá Walgrenis,
Po přečtení diskuze na téma : "Jak je to s miminkem, kterém nechce přijít"
a po argumentech, které paní Jarmila uváděla, mi to nedá nepřipojit se k tomuto tématu.
Již nějakou dobu komunikuji s jemnohmotným světem a v žádném případě nechci tvrdit, že mám snad "patent na rozum",
ale reaguji pouze na to, na co se paní Jarmila dotazovala.
Jak je možné, že dojde ke vzniku zárodku, do kterého vstoupí duše, kdyby to Bůh nechtěl, nestalo by se tak.
Zde je právě ten moment, který mě "nakopl" k odpovědi:
Paní Jarmilo, pokud, tak jak píšete, komunikujete s jemnohmotným světem, přece musíte vědět,
že kromě Boha, Stvořitele, Lásky, existuje i opačná strana,
dokážu si po zkušenostech tvrdit, že neméně tak mocná jako náš Stvořitel, k naší smůle.
Neexistují jen dobré duše, ale i takové, které se od Boha vzdálili, či tápají, či se dokonce přidali na "druhou stranu"
- zde to stojí za zamyšlení - co když právě tyto duše přichází na svět při umělém oplodnění?
V žádném případě nechci tvrdit, že děti vzniklé umělým oplodněním jsou špatné, to vůbec ne,
(ono to pověstné "zlo" také není jen zlé, velmi často se dokonce snaží lidi ovládnou lichocením a "dobrými radami"),
znám plno dětí, které takovým způsobem byly zplozeny, dokonce jsou mi velmi blízké,
navíc děti jsou zatím bezprostřední, ale dokáže si někdo představit, co se stane za 20, 30 let?
Budou to skutečně děti, které dělají svým rodičům radost?
Které přišly na svět proto, aby splnily slib, který daly Stvořiteli?
Přece přišly na svět bez plánu, jen proto, že rodiče chtěli!! a chtěli!! a chtěli!!!
Mít děti (přírodní cestou - tedy od Stvořitele!!!!) je dar a je to něco, co si musíme zasloužit.
A mimochodem, ano, některé duše si rodiče vybírají sami, ale některým duším jsou rodiče přidělováni, to jen tak na okraj.
Přestože mám dítě počaté přirozenou cestou a velmi brzy,
myslím, že si dokážu představit, co prožívají ženy které otěhotnět nemohou, mám jich ve svém okolí plno!!
Dost často jsou to ženy vysokoškolsky vzdělané!
Ale chyba lávky - vzdělanost nemá s "pochopením" božího záměru , záměru Univerza nebo jak kdo chce, co dělat!!!
Tak jak jste, Wahl, již psala
- po umělém oplodnění se z nich staly majitelky nejdražších kočárků a děti zahrnují přepychem a luxusem - už přece nejsou méněcenné!
Jsou z nich ženy - matky.
Nerada bych se kohokoliv dotkla, toto jsou jen mé poznatky a informace předané od jemnohmotného světa.
Dostala jsem i přesnou informaci o tom, jaké "duše" se skutečně po umělém oplodnění rodí,
ale zároveň jsem dostala zakázáno o tom mluvit, třeba je to "prozatím", uvidíme...
S láskou v srdci,
Olihopo 25.11.2007
Ahoj Wahlgrenis,
když se na Tvých stránkách začala rozvíjet diskuze pod příspěvkem "Jak je to s miminkem, když se mu nechce příjít...",
nevěnoval jsem tomu příliš pozornost, protože toto téma se mne příliš nedotýká.
Když jsem si však dnes, po několika dnech, kdy jsem se na Tvé stránky nestihl podívat,
přečetl poslední příspěvky u této diskuze, bylo mi nesmírně smutno.
Zvedla jsi někdy, za letní noci, oči ke hvězdám?
Určitě ano.
A můžeš s klidným svědomím říct, že některé z nich jsou "nečisté", "černé", že jsou na obloze jaksi navíc????
V mnoha příspěvcích jsou zmínky o jakémsi "plánu".
Někdo kdo byl "hodný" může mít děti a někdo kdo "zlobil" tak ne????
Kdo rozhoduje kdo byl hodný a kdo ne???
Bůh?
Ten ne, bůh nikdy o nikom nerozhoduje a nikoho "netrestá".
To jen my...lidé!
Představ si prosím ještě jeden obraz.
Na Zemi se objevil anděl a lidé k němu přibíhají a prosí ho o zázrak.
"Učiň něco, abychom se měli lépe."
A anděl se jen na lidi smutně podívá a říká:
"Kdo jiný by měl činit zázraky, než vy lidé. Protože vy jste bohové!"
....
Je pravda že bůh je jen jeden.
Ale zároveň je pravda, že každý z nás je bůh.
Neboť my jsme "buňkami" jeho těla.
A každý z nás má schopnosti jako on.
Každý člověk, který se kdy se narodíl. //"já i otec jedno jsme"....to už přeci někdo říkal, ne?!//
......................
Přemýšlela jsi někdy o tom, co je "potravou" duše?
Obrazně řečeno, jsou to zkušenosti.
Neboť konceptem evoluce je koncept zušlechťování sebe sama.
A to lze jen skrze zkušenosti.
Každá duše, než se inkarnuje na tento svět, si vybere, co by chtěla v nadcházejícím životě prožít.
Ale nejen co by chtěla prožít, ale i s kým.
Tzn, že i to, jak se duše "narodí" a jak se rodiče chovají ke svému dítěti, je předem "domluveno".
A také to znamená, že i umělé oplodnění je pouze zkušenost.
Ale určitě víc pro matku, než pro přicházející duši, neboť tak v době početí je někde úplně jinde.
...
Tolik můj názor.
S Láskou
Honza 26.11.2007
Milý Honzo,
nevím, jak hodně znáš tento web, tedy mé názory směrem k Bohu, energiím kolem nás, k reinkarnaci atd.
Bude mít za pár měsíců už čtyřleté výročí a je tady myslím dost informací.
Psala jsem to už na mnoha místech, když jsem odpovídala na dotazy.
Nechci to tady opakovat, je toho opravdu hodně.
Nechodila jsem na náboženství, církev není směr, kterým bych šla, kostely vnímám, ale mám tady své "ale".
To není až tak podstatné.
Mnohokrát jsme komunikovala s mrtvými.
Vím, co se děje v okamžiku smrti.
Vím, proč se duše třeba nemůže narodit jako člověk.
Vím, co si prožívá sebevrah, a co matka, která své dítě utopí, aby mohla dál mít vedle sebe muže, který ji s děckem nechtěl.
Vím, jak je těžké pro duši sebevraha vrátit se zpět na svou cestu, někde se zachytit, aby se mohl posunout dál.
Vím, kolik je mezi námi zla a nenávisti.
Vím, co se děje v okamžiku smrti, i to, jak vypadá rozhovor, kdy je najednou člověk "tam".
Vím, na co je tázán a jak odpovídá.
Vím, jak je těžké najít pouto k člověku, který se rozhodne zabít Tě, přestože Ty ho z celého srdce miluješ.
Vím, kolik jsou lidé ochotni zaplatit, aby vypadalo, že je všechno v pořádku.
Vím, co prožívají duše sbevrahů v pražském metru.
Vím, jak je pro ně těžké dostat se zase do běžného života.
Ne každý si vybírá dobrovolně svoji budoucí pouť, někdo si svůj život prostě musí prožít už jen proto, že prostě musí...
Té bolesti je mezi námi moc, moc a moc...
Je mi z toho až do pláče.
Každá duše se vyvíjí, bylo by ideální věřit, že to je jen tím nejsprávnějším směrem.
Jsou samozřejmě také duše, které sešly ze své cesty, odmítly podstupovat zkoušky, a proto jsou tam, kde jsou.
Nebudu nikoho přesvědčovat o své pravdě, je to zbytečné.
Každý jsme na jiném stupni vývoje, každý má svá písmenka, kterými se potřebuje prohrabat.
Nikoho ani nechci soudit.
Jen píšu to, co jsem si na vlastní kůži prožila.
Není to až tak jednoduché žít s tím v tomto světě.
A věř mi, že o těch hvězdách na obloze taky něco vím...
W.
27.11.2007
Milá Wahlgrenis,
tolik smutku cítím z Vašeho vyznání.
Tolik bolesti v srdci.
My všichni, kteří chodíme na Váš web,
my všichni, kteří jsme tak zaujati těmi svými osobními trápeními, prohrami, smutky a otázkami,
si asi ani nedokážeme představit, jak těžký je Váš úděl.
Stát každou nohou na jiném břehu.
Stát rovně a udržet rovnováhu.
Žít v tom každý den a cítit to.
Asi se musíte někdy cítit dost osamělá.
Už chápu Vaše slova, že je vždy něco za něco. Váš dar, který jste přijala (či Vám byl přidělen), není jen darem, ale především přetěžkým posláním.
Obdivuji Vaši statečnost a sílu.
Milá Wahlgrenis, prosím nenechte se udolat tou bolestí a bídou světa.
Nenechte se zlomit a otrávit těmi, kteří nevidí dál, než na špičku svého nosu.
Nebuďte prosím smutná, zase vysvitne sluníčko.
Přeji Vám hodně lásky, síly a toho sluníčka
Dominika 27.11.2007
Milá Wahlgrenis,
už dlouho sleduji besedu o miminkách
a také cítím mnohé energie z příspěvků a cítím se něčím oslovena.
Chtěla jsem Vám napsat, zřejmě to možná víte...
při jednom čištění ke mne dorazila informace -
že by bylo krásné, kdybyste o tématu miminka napsala či sesumírovala (materiálu máte již dost) knihu.
Měla jsem pocit, že jsou tam také i automatické kresby u jednotlivých příběhů.
Sama nevím, proč jsem se k této informaci "nachomejtla"
a jestli pro Vás bude užitečná, či jak to celé dopadne.
Nicméně si myslím, že možná by to některým rodinám či čekajícím maminkám pomohlo.
Nevím, proč také kniha, když je spousta informací na Vašich stránkách.
Třeba je to tím, že knihu si člověk může pročítat dokola a mít s sebou při ruce...
Já také jsem si nakreslila, co se dělo, když "vznikaly" moje děti, jaké byly další "okolnosti"
a co bych měla pochopit pro můj další vývoj.
Přeji krásný snížkový den,
Januell 28.11.2007
Mila Wahl,
dnes jsem precetla Tve odpovedi v Asistence a chtela pozadat o radu...
Psala a psala, plakala a plakala - opet se mi vratila ta hrozna srpnova bolest...
Kdyz vse bylo napsano - najednou se vymazalo...
Pred ocima bylo - svatek ma Xenie...
Xenie je patronkou meho jmena...
A taky mi prisla veta ze Stareho Zakona - oko za oko, zub za zub...
Nekdo to spatne chape... ten vyznam je takovy - pokud nekdo nekoho o neco pripravi,
ma mu to s laskou vynahradit... Je to ten zakon Neco za Neco...
Wahl, ja vim, ze Tvuj zivot neni pouze prochazkou ruzovou zahradou...
Moc Ti preji abys v tezsich chvilich mela po svem boku cloveka, ktery Ti bude velkou oporou...
S laskou
Oxika 28.11.2007
Milá Wahlgrenis,
chtěla bych Ti toho tolik říct, tolik moc Ti za všechno poděkovat.....
Sedím u monitoru a zjišťuji, že nemám slova, kterými bych chtěla vyjádřit, jak moc jsem ráda, že JSI.
Jak moc Ti děkuji za všechno, co jsem se dozvěděla na Tvých stránkách.
Stejně jako Dominika i já obdivuji Tvoji sílu a statečnost.
A trpělivost, když pořád dokola vysvětluješ....a vysvětluješ....musí Tě to někdy unavovat.
Teď mám na mysli diskuse kolem miminek.
Milá Wahl, pro mne jsi zářivá hvězdička, jsi vysoko... morálně i jinak... vzhlížím k Tobě a DĚKUJI.
Děkuji za Tvá moudrá slova plná lásky, soucitu a porozumění za Tvoji pomoc..
Děkuji za to, že jsem se mohla s Tebou setkat.
S láskou
Heřmánek 28.11.2007
Milá Wahl, chtěla bych Ti poslat fotku Fanouška.
V neděli jsem ho směla hlídat celý den.
Má nádherná očička a opravdu takový zvláštní vědoucí pohled.
Rozhlíží se po chalupě a po stoleté lípě, která nám roste před chalupou, jako by ji už někdy viděl.
Připadá mi, jako když zvažuje, co se změnilo, připadá mi jako někdo, kdo se vrátil z cizí země
a sleduje, co čas udělal s věcmi důvěrně kdysi známými.
Strašně moc ho miluji.
Je to úplně jiný vztah, než jsem měla k mým dětem.
Vždycky, když se na něj podívám, vzpomenu si na Tvá slova, která jsi napsala Martině, že vše bude v pořádku.
Posílám Ti Fanouška, jak papá svoji první kašičku v životě a já ho krmím.
Krásný večer
Heřmánek 28.11.2007
Mila Wahlgrenis,
neda mi nezareagovat k diskusy rozpoutane ohledne miminek...
Prvne ti chci velice podekovat za vsechno co pro nas delas
a za tvoji lasku, ochotu a vytrvalost ke vsem nam
kteri se snazi jit tou pravou cestou zivota!
Dekuji ti z celeho srdce!!
Je toho tolik co ti chci rict - vsak ty vis...
Dovol mi abych vyjadrila slovy svoje pocity k teto rozbehnute diskusi na tema umele oplodneni -
v dnesni dobe ja tento ten svet tak trochu uplne nekde jinde nez by mel byt
a lide nechodi svoji cestou...
Pripada mi to, jak neuveritelne zamotana pavouci sit, kde jen malokdo muze najit tu svoji nit
po ktere ma vlastne kracet...
nitky jsou nejak moc blizko sebe a tak lide vlastne nevi
ktera je ta jejich a vic je zajima ta sousedova...
tak jako vseho je na tomto svete presprilis - tak i techto nitek v teto siti je mnoho a malokdo se v nich vyzna...
clovek se odpojil od prirody a uz vubec ale vubec neposloucha...
jsme jak male rozmazlene deti ktere nevi coby...
globalne tuto planetu drancujeme a bereme a bereme a bereme a malo uz davame zpet...
Hrajeme si na rozhodci.
Rozhodujeme nad prirodou.
Jakym pravem??
LIde ztratili uctu a pokoru k zivotu.
A prave i toto umele oplodneni je tomu svedkem.
Snazim se chapat "touhu" zen mit deti,
ale prave v tomto umelem oplodneni mi to pripada, ze je to jen ciste materialni postoj.
"Maminka s tatinkem se rozhodli mit dite".
Vubec tam neni ta duchovni informace a cesta.
Vzdyt duse cloveka ve formi ditete je darem a ne obchodem.
Ale kdyz se lidem na tomto svete divam do oci -
vubec me neprekvapuje ze mnozi z nich to berou jen jako obchod.
Oni vubec nechapou o co tady jde.
Je mi jich uprimne lito.
"Poridi" si deti jako doplnek.
"Ja chci dite tak si to zaplatim a budu ho mit" je jejich postoj.
A dokonce uz si mohou "vybrat" i zda chteji holcicku a nebo chlapecka.
Smutne.
Uz tolikrat me za posledni dobu napadlo zda nebylo lidem lepe pred sto lety.
Kazdy opravdu musel nest zkousky a rany osudu a nemel na vyber.
Nebyly transplantace, leky, umele oplodneni, cisarske rezy atd.
Tehdy opravdu lide museli celit osudu a nic jineho jim nezbylo.
Lide byli vic pokornejsi k prirode.
Meli vice casu chapat tikot prirodnich hodin a ne tech nasich na stene.
Jak jsme se mohli ocitnout tak daleko, ze "rozhodujeme" nad prirodou?
Je to jen otazka casu nez se spalime abychom pochopili,
ze opravdu nejsme vladci tohoto sveta a priroda opravdu nepujde s nami
pokud my pujdeme proti ni...
Mila Wahlgrenis je toho hodne co citim, ze se jeste bude dit...
Je smutne, ze nekteri lide si neuvedomuji ten jednoduchy vzorec,
ze jedna plus jedna rovna se dve.
Ale jak sama vis nikdo z nas nepostoupi dal pokud tyhle zakladni prirodni principy nepochopime.
Proto dostavame denne lekce a ucime se kazdym dnem.
Vzdyt je to tak jednoduche - plavat proti proudu jde opravdu jen chvili -
pak nas ten proud ztrhne at chceme ci ne.
Tak stejne nas priroda opet pritlaci k zemi a k vraceni se pokory.
Kdybychom se meli vrati o tisice let zpatky k zivotnim podminkam tehdy -
jen malokdo z nas by prezil.
Ale to si lide neuvedomuji.
Jak jsme my lide blahovi a malicherni a myslime si,ze je to tu vse pro nas automaticky a naveky.
A ze co je dnes bude i zitra.
Jednoho dne se to vse vrati do puvodniho stavu ale tak daleko radeji ani nechci pohledet...
Desi me, ze si lide neuvedomuji, ze pracujeme na rychlem konci teto planety...
jen pres pul stoleti nam trvalo se dostat tam kde jsme dnes -
a mozna uz jen pul stoleti nam zbyva dokoncit toto nase dilo zkazy
pokud se opravdu neobratime a nezacneme zit v souladu s prirodou.
Modlim se za nas vsechny at to pochopime driv nez po hodine 12...
Pak uz asi nebude cesta zpet.
Ja ti z celeho srdce dekuju za nas vsechny kteri se snazi drzet te sve nitky
a kracet po te nasi ceste at se deje co se deje.
Dekuji ti za vsechno a za vsechny!!
Dekuji ze jsi s nami a pomahas nam kazdicky den pochopit dalsi kousek mozaiky.
s laskou a uctou
Jasica 29.11.2007
Milá Wahlgrenis,
je mi 41 let, jsem rozvedená a mám tři děti.
S mým přítelem jsem nedávno otěhotněla a podstoupila jsem mini-interupci.
Neprobíhala hladce - 2 x nevyšla a musela jsem na operaci.
Nejenom mě napadlo, že se to malé chtělo narodit.
Prosím Tě o Tvůj názor, i když mě asi odsoudíš.
Mám málo pokory, když jsem se takhle rozhodla?
Vlasta 30.11.07
Milá Vlasto,
nikoho nesoudím...
Každý má svoji cestu, každý něco řeší a rozhoduje se, když se před ním objeví rozcestí.
W.
1.12.2007
Milá Wahlgrenis,
znám Tvé stránky již delší čas a přibližně stejně tak dlouho se Ti chystám napsat.
Našla jsem Tvé stránky v době, kdy mi bylo moc těžko, v říjnu 9/10.
2006 mi náhle zemřel tatínek.
Bylo to pro celou rodinu strašné, to pochopí jen ten, komu se něco podobného stalo...
kdy z ničeho nic bez varování odejde milovaná osoba v plné síle.
Hledala jsem útěchu jak ten smutek překonat a vydržet to, našla jsem Tvé stránky a četla si...
Byla jsem s tátou pořád v kontaktu, chodil mi do snů. Patřím mezi ty, co ne, že věří, ale vědí...
Ale to můj smutek stejně nezmírńovalo.
Myslela jsem na něj pořád, ve dne i v noci.. strašně mi chybí.
Modlila jsem se a prosila anděly, aby se mi narodil, abych mu mohla oplatit to všechno,
co pro mě udělal on, a nejen pro mě, ale i pro mou rodinu.
Nevěděla jsem, že pokud si něco takového vroucně přejeme, může se to splnit.
Nebo je to tak opravdu dáno předem?
Abych to netahovala Wahl, jsem třetí měsíc těhotná!
Chci Ti napsat, že mám 11 letou dcerku, kterou můj táta zbožńoval a obráceně ona jeho,
po jeho smrti, bylo i pro ní těžké to přijmout.. a myslím si, že to nepřijala do ted, vždyť je to dítě.
Před třemi lety, kdy jsme opravili s manželem starší domek, nastěhovali se
a pak jsem prodělala mimoděložní těhotenství a málem zemřela...
bylo to těžké, chtěla jsem moc druhé dítě a dát tátovi další vnouče,
ale dnes, kdy jsem si na Tvých stránkách četla, že i to maličké pozná, že ten pár čekají problémy, odejde -
nebo prostě nepříjde, jsem teprve pochopila, proč to tehdy tak bylo.
Protože v mém partnerském vztahu začaly obrovské problémy a vypadalo to, že se rozvedu díky jiné ženě.
Tehdy mě táta podržel a když jsem manželovi odpustila... umřel mi táta.
Když jsem zjistila, že jsem těhotná, je to takový obrovský zázrak s jedním vejcovodem
a já pochopila, co píšeš, že to nezáleží na bazální teplotě, hormonech...
Proč to,ale píšu Wahl...
hned od prvních dnů, jsem cítila v sobě zvláštní klid a hlavně přestala jsem brečet,
kdykoliv jsem viděla tátovu fotku, byla jsem přesvědčená, že to maličké je jeho duše!
Vše mi začalo do sebe zapadat jako skládačka.
Proč Ti píšu, nemám jinou informaci proč se tohle událo a docela mě trápí,
že nevím víc okolností, určitě máme spolu něco nedořešeného z minula...
Ale Wahl..je možné, že jsem si ho přivolala?
Že mě měl tak moc rád, že se rozhodl a vybral si nás... mě.
Pár dní před tím než jsem otěhotněla se stala taková nepříjemná událost,
hodně jsme se pohádaly se sestrou, je někdy dost zlá a vyčítá mi věci, které bych nikdy nevypustila z pusy...
vybíraly jsme brambory na poli a zvrtlo se to opravdu ve škaredou hádku, do které se zapojil i můj muž a švagr
a bohužel u toho byla i moje maminka...
a ta si to nezaslouží, ale taky nedokáže se zastat, protože nechce dělat nikomu rozhodčího.
A po té hádce jsme s manželem byli oba jako zmražení, celý týden jsme na to mysleli
a oba jsme nezávisle říkali, škoda, že tady není táta, aby se nás zastal.
Seděli jsme na zahradě a člověka se znovu bolestivě dotklo, že tam ten táta chybí,
nebot všechny spojoval autoritou a tím, jaký byl.
Píšu to proto, že si myslím, že to bylo právě, to, co rozhodlo... že se znovu narodí.
Wahl... třeba se pletu, ale chtěla bych Tě požádat z celého svého srdce, zda bys mi k tomu mohla něco napsat.
Zdál se mi pak sen, kdy jsem ho zřetelně viděla ztrápeného a říkala si, že mu přitěžujeme...
Vztahy se sestrou se snažím nějak urovnat, ale i když se bavíme a jsme v kontaktu,
není to ono, alespon ne pro mě.
Na to maličké se strašně těším, nechci si na ultrazvuku nechat říct, co to bude, ale podvědomě cítím, že snad chlapec... ale třeba to tak není.
Chtěla bych mu dát jméno Jiří, tak se táta jmenoval.... co myslíš, je to dobré?
A pokud by to bylo děvčátko, trápí mě, že nemůžu vybrat jméno.
Prošla jsem kalendář, ale úplně jsem z toho zoufalá, že se mi nic nelíbí a nemůžu vybrat!
Miminko se má narodit nekdy začátkem června, 10. podle ultrazvuku, ale já to spočítala na konec května.
Uvidíme, můžeš mi poradit jméno?
Moc Ti děkuji za čas a moc si přeju, abys mi odpověděla.
Z láskou a úctou
Jana H. 28.11.2007
Milá Wahlgrenis,
děkuji Ti za odpověď.
Vím, že nikoho nesoudíš.
Z odpovědi jsem cítila velkou energii.
Asi jsem jen chtěla vědět něco víc, ale zvolila jsem jinou cestu.
Děkuji
Vlasta 6.12.2007
Ahoj wahlgrenis.
Dnes náhodou jsem našla tvoji internetovou stránku.
A mám jen jednu otázku.
Budu mít ještě miminko?
Mám už tříletého syna a moc bych si přála ještě jedno dítě.
Zítra mám jít na kyretáž po zamlklém těhotenství (6tt).
Jsem po druhém pokusu IVF.
První se nezdařil vůbec a druhý dopadl špatně.
Moc se bojím, že se to už nepodaří vůbec.
Děkuji předem za odpověď a přeji krásný den.
Simona 31.12.2007
Drahá Wahlgrenis,
musím ti napsat, protože se stalo něco báječného, i když to tak napřed nevypadalo.
Onemocněla jsem.
Musela jsem se na poslední chvíli omluvit ze semináře v Jenči.
V pátek můj krk zachvátila infekce, která v neděli přes ohromné dávky antibiotik přešla opět do podoby abscesu
a v pondělí ráno mě nečekalo nic jiného, než skalpel na krčním.
Stává se mi to teď častěji.
No a v takovémto "zbědovaném stavu", kdy nemůžeš polykat ani vlastní sliny, natož mluvit, zůstáváš zákonitě sama se sebou.
Se mnou byla po celou dobu naše psí holčička.
Všichni už spali, já mohla jen sedět a moc se hlavou o nic neopírat a tak jsem PŘEMÝŚLELA....
ZPYTOVALA...
NASTAVOVALA SI ZRCADLO...
Výsledek byl ohromující a vyvrcholil dnes paradoxně na toaletě okolo 23:15. :-))
Protože mi absces v půl čtvrté ráno sám prasknul a od té doby se mi rapidně zlepšuje zdraví
a s ním i nálada,mohla jsem odpoledne alespoň na Tvé stránky, když už JSEM NEMOHLA NA SEMINÁŘ...
no a tam jsem se začetla do diskuze o miminkách a o početí a nevěděla jsem chvíli, na čí stojím straně.
Jsem narozená ve znamení Vodnáře s asc. v Blížencích a velmi se ztotožňuji s lidstevem jako takovým.
Bylo mi líto těch žen, které tolik chtějí dítě, narodily se do doby, která umí "zázraky"..
nelitují financí, jsou ochotny se zadlužit, jen aby mohly vychovat dítě.
Nevěřím, že všechny ženy jen z rozmaru dupou nožkou a volají Já chci a chci....
říkala jsem si jak jsou na tom s dětmi Ty, které tvrdí, že něco je nebo není proti přírodě.
Byla někdy některá v kůži těch, které nemohou jednoduše otěhotnět s partnerem??
Já sama mám děti tři, všechny chtěné, poslední - chlapeček, kolem mě kroužil dva roky
a je naprosto takový jak se jevil než jsme mu umožnili narodit se - prostě úžasný.
a tak jsem tu diskuzi pročítala a pořád jsem nevěděla....
potom přišli děti, muž, proběhl rodinný večer - moc hezký no a já jsem TAM musela....
(znovu připomínám čas 23:15) položila jsem si hlavu do dlaní se zavřenýma očima..
a začala přehlídka podivných obličejů,
napřed to bylo celé moc rychlé,
jako němá groteska a tak jsem se víc podívala dovnitř a požádala o srozumitelnost...
stačilo povolit tlak na víčka a celá projekce se zpomalila...
nebylo to nijak děsivé, protože jsem si uvědomovala, že jde o informaci a tak jsem se dívala.
Napřed trošku ty tváře splývaly do sebe, pak se jedna zastavila a podívala se na mě,
měla místo očí podivné černé štěrbiny a celá byla nějaká zmuchlaná, smrsklá do sebe.
Když jsem je chtěla vidět detailjněji, nešlo to..jako by neměly rysy.
Nebyly mlhavé, naopak hodně ostré ale nějaké zmačkané a takové rozpadlé jako když z fasády opadává štuková omítka.
Celé představení bylo fialovotemnomramorově šedivé.
Ten mramor mě napadnul při pohledu na ty obličele,
protože jsem vnímala pevnou podstatu, která ale nekorespondovala s tou neuchopitelností -
zvětralostí jejich podoby.
Některé tváře byly fousaté a vlasaté, některé holé, bezvousé..
a najednou tu byla souvislost s mým dnešním čtením o miminkách.
Právě jsem se dívala na možné kandidáty na vtělení, právě při umělém oplodnění.
Aniž bych si udělala nějaký závěr, vzala jsem kyvadlo a zeptala se.
Mé tušení se potvrdilo, a není žádoucí pro tento náš svět, aby se sem tyto duše vtělovaly.
Souvisí to s odvěkým bojem dvou sil..dobře to všichni známe.
Dobro a Zlo.. a není to pohádka.
Lucifer je přece původně Světlonoš a je to princip velmi inteligentní a rafinovaný.
Vše co ve hmotě souvisí s intelektem, vědou a tzv. vědeckým pokrokem umí velmi dobře využít pro své zájmy...
je to také tvořivá síla, ale CO? tvoří To je Ta otázka...
Já už dnes aspoň tuším jak to je a přeji nám všem hodně nových miminek počatých z lásky starým dobrým způsobem.
Tobě Wahlgrenis děkuji za Tvé stránky,
za možnost přispět do nich svým nepatrným postřehem a věřím,že mi to příště vyjde s jiným seminářem.
Jitka 26.2.2008
P.S. milá Wahlgrenis,
ještě chci dovysvětlit tu svou euforii, protože ten dnešní zážitek ji nevyvolal...
už kdysi jsem Ti psala něco maloučko o sobě
a zmínila jsem se, že už několik let přešlapuji na začátku své osobní cesty,
no a dnes se mi skrz mé onemocnění povedlo kousek popojít.
Někde na tvém vebu jsem četla o dvou cestách.a rozcestích..
miluju pohádky a jejich skrytá podobenství...no a dnes byl Honza za svou snahu a námahu odměněn.
A ještě se může svěřit a pochlubit.....J.
Milá Wahlgrenis,
Na tvoje stránky jsme narazila naprostou náhodou a pročítám si je, koukám a hledám....
Toužíme s manželem po děťátku a naše touha není zatím vyslyšena...
Kdysi, v mém pubertálním mládí :-), jsem byla kamarád s "alternativním" životem,
bavilo mě to, uspokojovalo, ale začala jsme se ztrácet.
Vrátila jsme se zcela zpátky do konzumního světa.
Někdy,jsou to chvíle častější a častější, lituji...
necítila jsem takový pocit prázdnoty, bezbřehosti...
možná to bylo bezstarostnou dobou, možná jen pozitivním myšlením, sama nevím.
Měla jsem i dojem, že mne spousta lidí, kteří chtěli být učiteli napadli svoji energií a dodnes se ji neumím zbavit...
ztratila jsem ale tu svoji...
Každopádně v touze po miminku začínám tahat minulost zpátky...
prozradila mi spousty věcí, ale zpřetrhala jsem vazby velmi rychle
a neuměla jsem poslouchat tak plně, jak bych měla a začínala jsem cítit strach, možná z té síly energií.
V mých třinácti letech, jsem si prošla klinickou smrtí.
Ten pocit se vybavuje pokaždé stejně silně, není léty slabší, otupělejší.
Vím, že jsem dostala možnost cesty, věřím, že si ji ještě najdu.
Tak i tak mi bylo naznačeno mnoho cest, ale já je neviděla, nechtěla znát.
Tápu v naší rodinné historii, cítím, že problém otěhotnění a mateřství je zakořeněn v rodině,
snad nepřiznané děti, snad velká dětská křivda, snad dětské odchody do jiných světů...ale proč právě já?
Ráda bych byla plna naděje, optimismu a víry, že jednou přijde ten dar...
a nemám sílu si přiznat, že moje poslání je snad někde jinde, mimo děti a domov.
Jsme v procesu přípravy na další pokus o mimi,
cítím se prázdná, ne až na dno, ale doufám a věřím v úspěch více než minulý rok...
věřím, že moje trápení už nebude dlouho tvrat,
ale pokaždé je zde velké "ALE" pochybností, zda se trápím již dlouho a zda jsem již připravena.
Ráda bych znala tvůj názor, radu, naději...
S velkým díky za "odložený" kámen :-)
Michaela 13.3.2008
Milá Wahlgrenis,
nějaký čas jsem na vaše stránky téměř nechodila...
něco mě však sem opět přivedlo..
Snad nutkání pochlubit se novým přírustkem v naší veliké rodině...
Má dcera má diagnozu absolutní neplodnosti a přesto jí tito dva drobečci říkají mami.
Vhání mi to až slzy do očí, když je slyším...
Staršího Péťu vyvdala a mladšího Dádu si vybrala v kojeňáku...
Kdo by byl řekl, že nejen že nejsou bratři, ale navíc jsou naprosto odlišné etnikum...
Já jen, že se dá řešit potřeba mateřského pudu i jinak, než oplodněním.
Zdravých krásných dětí, které touží po lásce jsou přeci plné ústavy!...
Přeji ti krásné prožití zbývajících dnů léta!
Lughana 11.8.2008
Mila wahl,
velice si vas važim,
ale musim se zastat žen, ktere nemužou otěhotnit a muže jim pomoci jen uměle oplodněni.
Podle mě to neni ditě ze zkumavky, ale žije v ženě a ne v zkumavce,
akorat dovedou spermie do vajička.
Jednou jste řekla, že se neděje vše jen tak, že vše je už dano,
když je někdo nemocny třeba rakovinou a lekaři ho vyleči a zachrani mu život.
Dřive lide umirali na horečku, ale jsme chytřejši a mame na to lek,
vite, kolik lidi by zemřelo jen na horečku, kdyby neměli leky?
Podle mě je vše dano, že když ma člověk chřipku, tak mu lekař da leky a vyleči se
a tak proč by lekař nemohl pomoci ženě otěhotnet?
Ja sama mam dvě krasne a zdrave děti a nedokažu si představit, že bych je neměla
a pokud by mi pomohlo uměle oplodněni, určitě bych na to přistoupila.
Co je to za zivot bez děti?
Pro co žit?
Pro praci a placeni najmu atd.....
Ne, to by nebyl život, to by byla muka.
Neni nic krasnějšiho, než když daj ženě po porodu vlastni ditě do naruči.
Doufam, že se na mě nebudete zlobit, že vam to piši,
ale citim to tak,
moc si vas važim za to, co dělate pro lidi,
ale podle mě nemate nebo nemužete mit ditě
a nevite, co to je vychovavat ditě a radovat se s nim nebo plakat, hrat a mazlit.
Děkuji vam, že jste tu a zaroven doufam, že vas nerozzlobim,
mějte se krasně nashledanou
vaše věrna Vlasta 29.8.2008
Milá Wahl,
dovoluji si poslat pár řádek pro Vlastu :
Děkuji Vám
Makovice
Vlasto,
je mi moc líto že, přesto že chodíte na stránky Wahl,
asi jste nepřečetla všechno, co zde Wahl k problematice "dětí ze zkumavky" napsala.
Bylo toho moc a moc a asi jste nečetla pozorně.
Např. Wahl je maminkou !!!!
Ví, co je to výchova a strach o děti.
Mnoho z nás ví, co je to pokora.
Mnoho z nás ví, že když se nedaří otěhotnět, má to nějaký důvod.
Je potřeba pracovat na sobě, na vztazích s okolím.
Mnoho z nás také ví, že by "do miminka" nešlo za každou cenu.
Také víme, že když člověk změní své vnitřní nastavení, tak může dojít k otěhotnění.
Ale také víme, že někdo si v tomto životě nezaslouží mít miminko.
Platí za něco z minulých životů.
A pokud to "obejde" umělým oplodněním, které se třeba zdaří, navrší si karmu.
Žije třeba na dluh.
Ovšem, milá Vlasto, to je na zvážení každého jednotlivce.
Bůh dal každému svobodu.
A volbu.
Přeji Vám hodně pokory do života
makovice 29.8.2008
Dobrý den paní Wahlgrenis,
zasílám odkaz na internetové stránky, který mě zaujal a kde je uveřejněn rozhovor s embryologem.
Vzhledem k tomu, že se tento rozhovor týká umělého oplodnění
a na Vašich stránkách je několik příspěvků k tomuto tématu myslím, že by nebylo na škodu, aby si je zastánci tohoto zákroku přečetli.
Už nejenom laikovi se zdá něco nepřirozeného na umělém oplodnění, ale i odborník po letech praxe v tomto oboru říká:
" .....Druhá možnost, kterou bych doporučoval, je výchova populace k určité odpovědnosti.
Myslím, že není rozumné chovat se tak, že existuje nějaký nárok na to, mít děti.
Stejně jako není nárok na zdravý nebo dlouhý život, neexistuje v tomto kontextu nárok na vlastní dítě".
Mějte se krásně a gratuluji k ateliéru
Lada 17.1.2009
Dobrý den vážená paní Wahlgrenis,
dlouho jsem váhala, jestli Vám mám napsat.
Čtu na Vašich stránkách téměř denně,
čtu si příběhy lidí a často v nich nacházím odpověď i pro sebe.
Dlouho jsem váhala, jestli Vám napsat, když vlastně nemám až tak velký problém.
Ale cítím k Vám důvěru.
A mám pocit, že se Vám mohu svěřit.
Byla jsem překvapená, když jsem četla Vaše názory na umělá oplodnění,
protože přesně to samé jsem tak nějak intuitivně cítila i já sama v sobě, jen jsem neměla odvahu o tom s někým mluvit.
Mám kolem sebe dost známých, kteří toto podstoupili a přesně mi to potvrzuje, že na tom něco je.
A vždy jsem věděla, že tudy má cesta určitě nepovede,
dítě je dar od Boha a jen ten může rozhodnout, zda a komu se má narodit.
Jenže ......... to, co jsem napsala, tomu věřím a jsem o tom přesvědčená.
Mám holčičku, která je pro mě tím největším a nejkrásnějším darem, který jsem mohla dostat.
Takřka denně za ni děkuji.
Bude jí v srpnu 9 let a mně bude též v srpnu 35 let.
Ona moc touží po sourozenci, už delší dobu.
Její tatínek a zároveň můj partner (nejsme manželé) také moc touží po dalším dítěti.
Já také, ale nejsem si tím stále tak moc jistá.
Neustále hledám nějaké výmluvy, jak to ještě odsunout, ale zároveň cítím, že na nějaké odsouvání už není moc času.
Pak jsou chvíle kdy propadám panice, že už ke mně to miminko nepřijde.
Lítám v tom jako na houpačce a nerozumím sama sobě.
Byla bych ráda, kdybych se k Vám mohla objednat do ateliéru na osobní konzultaci.
Děkuji.
Olča 15.5.2009
Milá Wahlgrenis
nerada zase zatěžuji Tvou poštu, ale nedá mi to.
Od Universa mi přišla informace o umělém oplodnění.
Na Tvém webu se o tomto mnoho psalo, tak tuto informaci přidávám.
"Oplodnění ze zkumavky je absolutně samostatný čin, který má za následek, že se narodí děti s kouskem bytosti,
která neměla být na tomto světě a přesto se narodila a žije.
Aby se rodiče mohli těšit ze svých dětí, potřebují silné pouto s dětmi,
ale s těmito dětmi se nedá spolupracovat, protože jsou jinde a mají rodinu, kde se jim nelíbí, odmítají mazlení.
Starost o tyto děti je neuvěřitelná, postavit se jim znamená, že si něco udělají.
Jsou tvrdé a nesnášenlivé a mají tvrdé srdce.
Občas se narodí i s kouskem bytosti, která je krutá a má sklon k sadismu, ale to jen někdy.
Nejvíce se rodí děti, které mají současně dvě bytosti v sobě a které se málo snesou.
Když je toto dítě zkoumáno ze dvou stran, má rodinu, ale má také svou vůli být samo
a být s malou společností, ve které se uplatňují jeho sklony k sadismu a k tomu rád vymýšlí svoje sadistické hry.
Která máma by se chtěla dívat na to, jak její dítě smrtelně vážně uniká do světa sadismu a bolesti,
kousek po kousku se dostává k Satanovi, který má nad těmito smutnými dětmi moc."
Měj se hezky,hodně lásky a síly.
Konchedras 30.05.2009
