WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Kde je problém? Proč nemohu mluvit?


Milá Vahl,
moc ráda bloudím po tvých stránkách.
Už jsem ti psala, ale svůj příspěvek jsem nenašla.
Nevadí!
Nejsem jen já.
Chtěla bych tě moc poprosit jestli by jsi můj dotaz mohla dát do poradny.
Pokud nebudeš mít čas mi odpovědět ty, tak jestli by se mi někdo pokusil poradit.
Nevím si rady a hodně mi to překáží a dělá problémy.
Jsem z toho nešťastná a nevím jak se s tím poprat.
Vždy mě mluvení zradí, když to potřebuji.
Potřebuji si vyřídit různé věci a já nemůžu mluvit.
Vše se ve mně zarazí a já nemohu mluvit.
Dobře vím, co chci, a nejde to.
Potřebuji si říct u lékaře, co mi je, a nedostanu to ven.
Člověk, kterého znám, který mi opravuje počítač, mi třeba zatelefonuje a ptá se, co potřebuji a já ze sebe vymáčknu jen nějaké útržky.
Většinou to řeším, že píši mejly nebo SMS.
Hodně mi to překáží..
Nemohu si nikam zatelefonovat a na nic se zeptat.
Nemohu mluvit a nic by se asi nedozvěděli.
Složitě přes kamarády se musím objednávat k lékaři.
Je to unavující, protože si každou chvilku potřebuji něco vyřídit a musím přemýšlet jak, když nejsem schopná říci, co chci.
Prosím, poraďte mi.
Moc bych chtěla a nevím jak...
Narodila jsem se jako skoro nevidomá.
POSTUPNĚ SE MI ZHORŠOVALO CELÉ TĚLO.
V lednu mi bude 40 let.
Jsem na vozíku.
Pozoruji, že špatně slyším, ale nedovedu si říct, že bych potřebovala nějaké naslouchátkko a k ušnímu.
Myslím, že je to psychické a nevím, jak se toho zbavit.
Od malinka jsem byla po nemocnicích, kde na mně dělali pokusy, aby zjistili, co se mnou je.
Nikdy nepřišli na nic.
Od 6 let jsem chodila do školy pro děti se zbytky zraku v Praze.
Domů jsem se vracela na neděli.
Nesla jsem odloučení od rodiny špatně.
Každou chvilku jsem byla třeba tři měsíce v nemocnici, kde do mě věčně rvali injekce a dělali všelijaká hnusná vyšetření.
Pak většinou přes prázdniny v lázních.
Mám bratra.
Když přijedu domu, tak se k sobě chováme, jako kdybychom se navzájem styděli.
Rodiče mě vždy chtěli ochraňovat, ale moje cesta nebyla sedět doma.
Ve dvaceti letech jsem přes protesty rodičů odešla za postiženým klukem do jiného města.
Vím, že jsem chtěla hlavně dýchat svobodněji.
Nechci brečet a vypisovat svůj nelehký život.
Jsem vděčná za vše, čím jsem prošla.
Několikrát jsem nevěděla jak dál, ale pochopila jsem, že vše bylo, abych získala jiné a jiné zkušenosti.
Zkoušela jsem kvůli tomu, že si nedovedu o nic říct, nedovedu zavolat chodit k psychologovi, různé relaxace.
Určitě se moje komunikace zlepšila s rodiči, za což jsem moc ráda, ale třeba si něco vyřídit na úřadě nebo se objednat k lékaři je pro mě horor.
Přeji vám všem krásné Vánoce.
Moc ti Wahl děkuji, že jsi, že u tebe lidé mohhou hledat směr své cestičky.
Ellis 30.11.2008

Milá Wahl,
Nejprve vás moc zdravím.
Moc děkuji za odpověď.
Moc jste mě překvapila.
Jsem ráda za vaši odpověď.
Upřímně vám řeknu, že jsem čekala, že jsem v minulém životě byla takový ošklivec.
Vždy když přemýšlím tak si říkám, že jsem v minulosti musela být zlá a teď pykám.
Potvrdilo se mi to, co jsem čekala.
Několikrát jsem odpověď četla, abych pochopila.
Trošku snad vím a dost přemýšlím.
Máte pravdu, že jsem jiná.
Jsem jiná od malinka.
Když jsem byla starší, tak jsem si nerozuměla s rodiči nerozumím si s bratrem.
Není mezi námi zlo, ale bratr je mi jako by cizí a nevím, o čem s ním mluvit.
Je to těžké.
Když přijedu domů, tak bratr odněkud ze zahrady zamumlá, čau.
Já ho nevidím a někdy ani neslyším a on pak říká, že s ním nemluvím.
Máma se tim trápí, že si nerozumíme.
Máma mi řekla, že jsem byla spurná, nenávistná.
Vždy mi vyčítala, že se bavím víc s cizím.
Zajímal mě celý dopis včetně toho, co by se mělo a je to jinde.
Nepatřím mezi ty, kteří běží s každou maličkostí k lékaři.
Od malinka jim nevěřím.
Od malinka jsem jim byla nedobrovolně strkána do rukou.
Vždy jsem to brala, že na mě dělají pokusy a vždy jsem vše brala, jako když mě ženou na popravu.
Mám s tím problém.
Mám vysoký tlak.
Nedovedu tam jít, říct co potřebuji.
Nevěřím té chémii.
Bojím se, že mi v těle udělá větší paseku, než tam mám.
Myslíte, že bych s tím tlakem měla něco dělat?
Moc ráda bych si s vámi popovídala jak dál.
Mějte se hezky.
Když budete mít čas, tak mi napište.
Já také napíši zase kousek mého života.
Posílám, foto mé vodící fenky, Yrmičky.



Je to moje štěstíčko.
Už skoro dva měsíce bydlím s mým přítelem.
Zdá se mi, že jsem ho znala vždy.
Ellis 3.12.2008


Mám moc velkou touhu vás pozdravit.
Víc a víc přemýšlím nad tím, jak se za vámi dostat.
Snad až přejdou mrazy, tak si zjistím jak se dostanu z Tábora vlakama s plošinou pro vozíčkáře.
Dost mě to mluvení trápí.
Kolikrát si už myslím, že to zvládnu a když musím, tak to ze mě leze jako z chlupaté deky.
Mějte se hezky a v novém roce samou lásku kolem.
Ellis 11.1.2009


Milá Wahl,
Moc vás zdravím.
Dlouho se chystám, že vám napíši jak pokračuje můj život.
Opravdu jste mi moc pomohla.
Moje mluvení se zlepšuje.
Objednala jsem se k lékaři.
Byl se mnou kamarád, kdyby mi selhalo mluvení, ale docela jsem to zvládla.
Zvládla jsem si povídat se sestřičkou a s lékařem.
Trápí mě problémy mého přítele a nevím jak mu pomoct.
Jdu Wahl s prosbou za vámi.
Cítím, že se známe.
Vím, že je tam problém z minulosti, ale potřebovala bych vysvětlit, o co jde, abych věděla, jak mu léčit jeho bolavou duši.
Mám ho moc ráda a jsem si jistá, že není náhoda, že jsme se poznali.
Lékaři mi tvrdili, že se lekám, protože nevidím.
Mám důkaz, že to není pravda.
Před půl rokem jsem se na inzerát seznámila s klukem.
Můžu jít jen za vámi.
Víte, o čem píši.
Ten kluk má skoro stejné problémy jako já.
Vím, o čem je to.
Když za mnou přijel poprvé, tak to bylo, jako by jsme se znali.
Snad jak bratr se sestrou.
On za mnou jezdil měsíc na sobotu a neděli.
Když odjížděl, tak nám oběma tekly slzičky.
Po měsíci dal v práci výpověď a šel bydlet ke mně.
Jsme už spolu pět měsíců a tak krásně zvláštní chování nás obou je krásné.
Stará se o mě i o domácnost krásně.
Na chlapa, opravdu klobouk dolů.
Má vadu řeči a stejný problém jako já, že se bojí mluvit s lidma.
Sháníme práci a je to problém.
Stejně jako u mě.
Oba se hodně lekáme.
Děláme si z toho legraci a bafáme na sebe.
Už jsem o tom několikrát přemýšlela, co se asi stalo??
Stačí mu z legrace zhasnout a lekne se!
Má fobii z potkanů.
Když za mnou přijel, tak jel z pohřbu maminky.
Za týden se mu zabil tatínek při autonehodě.
Za dva měsíce se v autě zabil jeho bratr.
Teď mu zemřela babička.
Nemluví o tom, ale vím, že na to myslí...
Co je u mě, tak se potácí v zánětech.
Loni ho dostrkali k doktorce.
Měl zánět v krku.
Lékařka mu řekla, že musí mandle ven, že se mu budou záněty vracet a, že umře.
On se jí tam sesypal.
Nechala ho odvézt do nemocnice, kde mu dávali kapačky.
Mandle si nenechal vyndat.
Má šílený strach z lékařů, injekcí atd.
Prosím Wahl, ráda bych ho nějak uklidnila a pomohla mu.
Promluvím na něj a on se lekne.
Já vím, jak to bylo strašně nepříjemné, když jsem si to prožívala na vlastní kůži.
Proč přišel o rodiče?
Nic nemá.
Má jen mě.
Já se s ním ráda podělím a pomůžeme si navzájem.
Dobře vím, co je to něco chtít a když se člověk bojí, že ho ten druhý ztrapní nebo pošle do háje a tak se nezeptá a žije vzadu.
Proč jsme Wahl tak stejní?
Jsem ráda, že nejsem sama.
Muži, kteří u mě byli, tak mi moc nepomohli, protože to neuměli.
Čekali hodně pomoci ode mě.
On je snad to, co jsem vždy hledala.
Vždyť jsem se naplakala a naprosila boha.
Proč ty záněty?
Zase ho bolí v krku a je vidět, že mu je špatně.
Prosím, napověz mi, jak ho mám vést?
Moc ti děkuji.
Každou chvilku vyslovuji tvé, zvláštně nádherné jméno.
Ellis 15.2.2009


Milá moje Wahl,
moc tě zdravím.
Je mi tak strašně.
Přítel mě po osmi měsících bez vysvětlení opustil.
Nechal mě se dvěma psema bez pomoci čekat.
Já skoro nevidim a jsem na vozíku.
Byla jsem zoufalá a nevěděla, co se děje.
Nájem jsem nemohla zaplatit, protože mi potají vybíral účet.
Já se na něj nezlobím.
Ani nevím co se ve mě děje.
Něco se ve mě dusí.
Snad ho mám ještě ráda.
Nevím jestli mě měl rád nebo to dělal.
Ráda bych věděla co se děje, jak se cítí?
Ze sociálky mi doporučili fajn paní, která mi dělá asistentku a pomahá mi uklízet.
Mám trošku strach jak to zvládnu finančně, ale nějak to vše bude.
Má moc fajn manžela.
Vyslovila jsem přání, že bych se chtěla podívat za tebou do ateliéru.
Slíbili mi, že ano, že to není problém.
Moc cítím, že se chci s tebou sejít a slyšet kudy dál.
Děkuji ti sluníčko moje moc.
Ellis 30.06.2009

Vážená a milá Wahl,
po přečtení příspěvku paní Ellis jsem si uvědomila, jaké náklady mnozí z nás nesou.
V tuto chvíli s Vámi, paní Ellis, cítím velký soucit.
To je ale málo, že?
Takže - co s tím teď - v přítomnosti - v tomto životě?
Ten "hoch" možná mohl být zrcadlo, odraz - jak Vašich skrytých negativních pocitů, tak minulosti, tohle neumím, napadá mě ale, že Vás třeba měl naučit říct - "Tak a dost", nebo Vás měl naučit napříště nevěřit slepě a naivně každému, kdo se jen tak tváří.
Cítím z Vás jednak obrovskou ochotu se vymanit z těch strašně zlých bolavých emocí, z toho všeho, co v sobě dusíte, na druhé straně obrovskou - potlačovanou křivdu.
Dusíte v sobě i nářek, lítost, sebelítost, vztek,...
Je to přirozené, každý to víc či míň takhle má, nebo měl, a koneckonců i Ježíš na kříži v tom strašném utrpení pochyboval...
Mnohokrát v našich životech klesáme a padáme na kolena, jde jen o to, abychom na těch kolenech nebyli - nebyly příliš dlouho.
Abychom tento život neproklečeli(y).
Nepíšete, čím a jak se živíte.
Jistě existuje Svaz invalidů nebo podobně postižených, tam je patrně třeba Váš příběh vyprávět a pomoci tak ostatním, aby se jim nestalo totéž.
Také bych se zkusila na tuto událost podívat z jiného úhlu.
Ten pán odešel - buď ze strachu, že to praskne, jak Vás podvádí, ale také třeba ze špatného svědomí.
Něco jste si darovali - vyměnili - a Vaše cesty pokračují každá jinam.
Vesmír - Bůh - neukládá nikdy na člověka víc než to, co může unést.
I Vy to břemeno unesete, na své cestě životem potkáte ještě mnoho různých poutníků.
Váš článek bych zkusila přetlumočit takto:
Odešel po 8 měsících - bezvadné, že neodešel po 18 letech, nechal mi psy - mám 2 krásné, báječné kamarády, kteří mě mají rádi a jejich kožíšky jsou tak nádherné...
vzal i peníze... vzal energii - podvedl... ono se mu to někde vrátí jinde, ale nevzal Vám život - zase vyděláte a nezůstanete na holičkách, protože Vy jste m i l o v a l a.
Víte, kolik lidí už nemá schopnost milovat?
Kolik lidí by tolik milovat chtělo, ale nemůže, neumí to?
Píšete, že se Vám lepší řečové schopnosti.
Prosím - teď jste se dostala do etapy, kdy je Vám dovoleno pohlédnout na sebe jinak - Vy jste na tom podstatně líp než někdo stejně postižený.
Jak se Vám tahle představa líbí?
VY jste si teď zkusila partnerství a víte, že ho zvládnete.
Přijdou další šance.
Dejte průchod citům, ať Vaše bolest, lítost, vztek i zklamání odejde, nebraňte se tomu a zbytečně se neovládejte.
Myslím, že se blíží čas, kdy Vaše zkušenosti, pomalu získaná intuice a řada dalších věcí může pomoci dalším - do Vašeho životního zavazadla konečně připluly potřebné věci, které z tohoto zavazadla budete moci postupně vybalovat, předávat, darovat...
Vaše paní asistentka, píšete, jak je bezvadná, ani to není zcela obvyklé.
I to je obrovský dar.
Máte rodiče, bratra, jsou lidé zcela bez příbuzných,... myslím, pokud Vám to dovolí Vaše situace, začít pracovat na sobě tak, jak Vám to Wahl naznačovala - těch metod je dost - jistě se postupně ukáže, kterou cestou se dáte.
Posílám Vám k tomu přání a hodně moc sil, ale cítím, že tenhle úkol zvládnete.
Jen tomu dejte čas.
Olga 01.07.2009

Ahoj Wahl,
moc zdravím z Tábora.
Bloudím po tvých stránkách.
Když mi je smutno, tak jdu k tobě.
Ráda si pročítám tvoje horoskopy.
Já jsem kozoroh a můj přítel váhy.
Jsou neuvěřitelně pravdivé.
Minulý týden jsme zase spolu začali docela komunikovat.
Jsem ráda, že o něm trochu vím.
Zdá se, že lituje, že odešel.
Teď se v bahně válí.
Nemá peníze a všude dluhy a někdy nemá na ubytovnu a na jídlo.
Je to pro mě hrozné se na něj koukat, jak se mele, ale nesmím podlehnout.
Pomáhala jsem mu devět měsíců a nakonec mně ublížil.
Moc bych si přála, aby se ze všeho vyhrabal, aby měl sílu.
Mám ho moc ráda a cítím něco moc zvláštního.
Nevím, nic zvláštního na něm není, a je mi moc zvláštně.
Moc se k tobě těším.
Ellis 17.07.2009


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.