WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Konečně je Lucinka šťastná


Milá Wahlgrenis,
děkuji za to, že jsem, děkuji za mého muže, děkuji za naší malou dcerku, děkuji za mé rodiče, děkuji za to, že jsi Ty, děkuji za ......, je moc věcí, za které chci poděkovat.
Ale proč ti vlastně píšu.
Už párkrát jsme se potkaly na jiném chatu a tam jsem se tě ptala, jestli naše malá dcerka je ta utýraná Lucinka.
Mohla bys mi, prosím, o tom napsat více?
Jen bych si to chtěla ověřit, protože mi přilétla odpověď na mou otázku, kterou jsem poslala do vesmíru.
"Proč musejí tak malé děti toho tolik vytrpět?"
A odpověď zněla "aby se v dalším životě měly dobře".
A my tu naši holčičku tak strašně milujeme...
Je možné, aby se shodovala i jména?
Naše holčička se taky jmenuje Lucka.
Děkuji

Gábina 08.06.2004

Milá Gábino,
Vaše dcerka Lucie zažívá nyní velice spokojené období.
Ale nebylo tomu tak vždy.
Jako první fakt v její životní linii se mi objevil rok 1993.
Krizový rok!
(Nemohla jsem si to pamatovat, data kolem nás proletí a zmizí...
Přesto jsem si pak ověřila, že přesně v tomto roce zemřela:

Lucie před smrtí prožívala nelidská muka
Lucinka zemřela v noci na 13. září roku 1993.
Podle soudu vypila mléko dceři Ježka a své matky Zdeny Jenšíkové, což Ježka rozzuřilo.
Za trest ji bil rukou a vodítkem na psa, kopal ji a donutil vypít nápoj namíchaný z octa, alkoholu a koření.
Dívku ještě hodil do vany s ledovou vodou, kde ji nutil konzumovat její výkaly.
Matka dítě později vytáhla a uložila do postele, kde zemřelo.
Ježek týrání silně podvyživené dívky vždy popíral.
Žena si kvůli zacházení s Lucií odpykává trest.
Soud jí také odebral další děti.


Co se odehrálo v jejím životě?
Nebyl to život, ale obrovské trauma, maximální nepříjemnost, kterou bychom nikdo nechtěli prožít.
Její matka byla spodobněním obrovské falše, otec žárlil na všechno, co by ho mohlo nějak ohrozit.
A mezitím měla vyrůstat holčička.
Nenašla v této "rodině" ani špetku lásky.
Nemohlo to dopadnout dobře.
Její konec byl neodkladný, tikal jako přesně načasovaná bomba.
Abych se ale dopracovala ke kořenům tohoto případu, musela jsem se dostat mnohem dál.
Vrátila jsem se až do 14. století.
Byla tehdy ženou a z celého srdce milovala svého muže.
Ovšem její partner měl v sobě něco moc zlého, nedobrého, byl jako ďábel - zlý, zákeřný...
Velmi často si užíval, vyhledával společnost veselých žen, popíjel.
Na svoji mladou, krásnou ženu příliš nemyslel.
A to ani v době, kdy se jim narodili děti, měla dva syny.
Ona byla hodně nešťastná.
Měla pocit, že jim dala všechno, že se obětovala.
Všechno se jí najednou zkoncentrovalo do jediného pocitu.
Smutek.
Všechno hezké a optimistické nenávratně skončilo.
Její muž, který se měl stát štěstím a naplněním jejího života, se stal jejím nepřítelem.
Neměla jedinou záchranu, jedinou jistotu.
Budoucnost pro ni neměla smysl.
Budoucnost přestala existovat.
Všechno, co mělo být, už prostě BYLO.
Láska?
Nový život?
Radost?
Naděje?
Veselí?
Situace naprosto patová.
Co dělat v takový okamžik, na co se zaměřit, když už nic neexistuje?
"Záchrana" přeci jenom přišla.
I když podivná, taková, jakou bychom neočekávali.
Do této mladé ženy vstoupilo cosi zvířecího.
Přestala se kontrolovat, bylo to mimo její chápání.
Útěk z tohoto života, to bylo to, co chtěla.
To ji najednou zcela naplnilo.
Ale byli tady její malí synové.
Přemýšlela, jak to zařídit, aby oni také nikdy už nikomu nepatřili.
Vnímala to tak, že oni vlastně mohou za to, co se stalo.
Kdyby byla sama, všechno by se řešilo mnohem jednodušeji...
Nejdříve uvažovala, že by je mohla prodat do nějaké bohaté rodiny, měla by peníze...
Pak ale zjistila, že je na nic nepotřebuje.
Na onom světě si nic nekoupí.
Na jednu stranu chtěla zůstat se svými syny, na stranu druhou nevěděla, jestli je to dobře.
Pak ji napadla "spásná věc":
Její odchod pochopila jako duchovní šanci, viděla v tom naději i pro něho.
Za utrpení ji jistě čeká v dalším životě šťastný život.
A stejně tak jejích chlapců.
Viděla je už jako krásné mladé muže.
Tak se tedy rozhodla...
Ve smrti viděla duchovní rozměr, cestu, nové poznání, ke kterému jistě dojde.
Na zduchovnění myslela v první řadě.
A taky na věrnost svým ideálům.
Všechno se to odehrálo pod střechou, kde žila.
Chlapce udusila a sama snědla jed.
Pro ten okamžik si situaci vyřešila...
Jenže budoucí vývoj se neudál podle toho, jak si přejeme.
Lucince se to také trochu vymklo.
Po každém chybném rozhodnutí musí následovat trest.
A v jejím případě byl hodně, hodně krutý.

Naštěstí nyní, milá Gábi, se nyní narodila u Tebe.
Není to náhoda, duše si své rodiče vybírají.
Vybrala si tedy i Tebe.
A Vy jste jí možná také podvědomě vybrali jméno.
Mockrát, tisíckrát, milionkrát litovala svého činu, a konečně byla vyslyšena.

Prožívá šťastný život, takový, jak si ho tehdy vysnila.
Moc bych Tě chtěla poprosit, abys ji nikdy nezklamala.
Ona sama neví, jak Ti poděkovat.
Děkuji Ti nyní na ni.
Milujte ji, jak je to půjde.
Je to nešťastná duše, která do sebe nasává šťastné okamžiky jako houba.
Moc to potřebuje...
© Wahlgrenis 08.06.2004


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.