Bratr si vybral podobu psa
Před časem se mě jedna známá ptala, jestli není možné, že by se její bratr, který před nějakou dobou dobrovolně odešel z tohoto světa, mohl dostat do podoby psa.
Protože se zabývám komunikací i na této úrovni, pokusila jsem se napojit na ducha zesnulého bratra.
Jeho život nebyl vůbec lehký.
Přišel sem už tehdy s těžkou karmou, nedokázal najít k lidem vhodnou cestu, hodně se trápil, ale nevěděl, jak z toho kola ven.
Ubližoval, nežil čestně, pár let si musel odsedět.
Když už vůbec nevěděl kudy kam, rozhodl se předčasně odejít z tohoto světa.
Nevěděl ale, do čeho jde.
Snad ani netušil, že se bude muset ještě někdy vrátit.
Nebyl nazrálý na nový život - musel o třídu níž.
Když padla otázka na poslední soud, ptali se ho, jestli uznává, že nemůže přijít na svět mezi lidi opět jako člověk.
Uznal to.
Tam je totiž všechno jinak.
Stal se najednou malým a pokorným, neměl sílu na žádný odpor.
Dali mu vybrat ze tří zvířat.
Tygr v pralese, velký dravý pták nebo pes.
Jako pes by mohl mít šanci dostat se zpět do své původní rodiny a mohl by tak odčinit něco z toho zla, které jim způsobil.
Ani nezaváhal.
Bylo jasné, že chce být psem.
Dostal se do rodiny své sestry, i když to také nebyla přímá cesta.
Ale jeho touha byla zřejmě obrovská.
Toužil udělat maximum pro to, aby dal svým blízkým nějak najevo, že to s ním není až tak špatné.
Šel do toho i přesto, že neměl jistotu, že se to jeho příbuzní vůbec kdy dozvědí...
Tyto informace se lidem běžně nepodávají.
Přesto nezaváhal a šel do toho.
Prý někdy svou "sestru" zlobí. Neposlouchá.
Je to přeci jenom kus psa a ona s ním má co dělat.
První dny v nové rodině pro něho nebyly lehké.
Vůbec se nedokázal se svojí rolí vyrovnat, nechtěl jíst, ani spát.
Trvalo nějakou dobu, než si uvědomil, že není člověkem, ale psem.
Že musí poslouchat a chovat se jinak než lidé.
Když jsem to s mojí známou probíral, a ona mu to také řekla, dočkala se nezapomenutelné reakce.
Olízl jí tvář a podal packu, což nikdy předtím neudělal. Pak prý že psi nemluví...
Když ho vzala na chalupu, kam jezdívali jako děti, běžel hned do známých míst, kam by ho to normálně nemohlo ani napadnout.
Paměť mu zůstala.
Tento život si mají užít společně a v tom příští se opět potkají.
A pokud bude dobrá konstelace hvězd, tak si to všechno vyříkají.
Dneska je to tak, že ona to ví, on to ví, ale nic se s tím nedá dělat.
Je krásným vzrostlým psem, ale nikdy se nemůže stát člověkem.
I takové osudy se mohou stát. Každý špatný skutek se na nás nabaluje.
Nikdo není absolutně čistý, ale máme šanci růst a zrát.
Bohužel to pochopíme často až při odchodu z tohoto světa.
© Wahlgrenis
09.03.2004
© Wahlgrenis
06.07.2013
