wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

"Narovnávají" plastické operace lidi opticky?


Ahoj Wahl,
včera jsem začala výrazně jinak (pod tíhou okolností - všech možných)- hlídám si stravu, cvičím - a tu knížku o kyselosti si seženu.... Viděla jsem včera všechny 4 díly pořadu "Mladší o pár let" - na kompu (já na tohle normálně vůbec nekoukám, ale nějak to tam na mě prostě vybaflo, tak jsem to shlédla... tedy rámcově všechno). Nikdy jsem nebyla zastáncem plastických operací ani nějakých nepřirozených zásahů do těla... ale musím říct (i přesto, že toto přesvědčení u mě nadále trvá), že jsem byla velmi překvapena, jak se ti lidé změnili po psychické stránce a to v poměrně velmi krátkém čase (dokonce i ještě dál po fyzické - narovnali se i opticky, jak jim ta psychika zapracovala)...
Byla to pro mě velmi zajímavá zkušebost tohle vidět (i když samozřejmě nevím a nemohu vědět, jak to s nimi bude dál - jestli jim elán a motivace změnit zároveň spoustu věcí v jejich životě vydrží - třeba zdravá strava, cvičení, abstinence, kouření (tedy nekouření) apod. a novou příležitost opravdu bezezbytku využijí)...
Hodně si o tom přemýšlím - i proto, že zdevastovat své tělo dokáže každý v poměrně krátkém čase, ale chovat se k němu s úctou a láskou tak, aby vydrželo zdravé, krásné a "sloužící" po celý život to je fakt umění, ale jistě to jde...
Tak se měj krásně, sluníčko
Tuleň 13.02.2010

Milá Tuleni,
ano, naše tělo je třeba vnímat jako chrám. Je to jediný dar, který máme k dispozici na všechny dny našeho života. Nic jiné tak dlouho nemáme... Ať už to jsou lidé, věci, zvířata. Těla bychom si také podle toho měli vážit. Popisuješ to krásně... Zdevastovat tělo je tak snadné, ale naučit se s ním žít, aby vnímalo naši lásku a úctu, to je o hodně těžší.
Potkala jsem se s mnoha ženami, které podstoupily platické operace, ale rozhodně to nebylo stejné, jak to mají některé modelky, aby měly příslušné míry a mohly se tudíž procházet po molu ve spodním prádle...
Tyhle ženy mi vyprávěly o pocitu sebedůvěry, který potom zažily. Některé dokonce poprvé... To bylo v případě prsních implantátů, když předtím neměly vůbec žádná prsa. Tohle je v dnešní době pochopitelné. Žijeme ve světě, kde krása má jistá měřítka, podle toho se hodnotí.
Ovšem kdybychom žili v jiné době, jinde a bez porovnávání, jak to mají jiní (resp. jiné), možná bychom tohle vůbec neřešili. Ale chápu ten pocit sebedůvěry, rozumím.
Jen si zkus představit situaci: žena, která je bez partnera, má na sebe zcela jiné nároky, ať už se to týká oblečení, kosmetiky, kadeřnických služeb apod., než žena, která má vedle sebe muže a má tzv. reprezentovat...
Ve chvíli, kdy se tahle žena bez partnera najednou s nějakým mužem seznámí, začne řešit spoustu věcí, které se jí dříve zdály zbytečné (make-up, nehty...), je to proto, že se chce zalíbit, stylizuje se do toho, co by se asi muži líbilo, najednou začne do svého zevnějšku investovat, chce být za krásnou, chce upoutat. Najednou jí to, jak žila dřív, připadá divné. Muž, který jí vstupuje do života, se tak stává i jejím programem. Ale tohle je logické... Žijeme v dualitě - muž a žena, černá a bílá. Nemůžeme jí vyčítat, že se k sobě najednou chová jinak, ona tohle chápe jako správnou cestu, je to jasný směr, jinak to neumí. Možná má strach, že kdyby nenasadila tu správnou laťku, že by ji muž přehlédl. Ten obdiv od muže jí dělá dobře.
Takže určitě nemůžeme odsuzovat všechny plastické operace...
© Wahlgrenis 14.02.2010

Milá Wahl,
děkuji za reakci, ano není plastická operace jako plastická operace - to rozhodně (ještě jen vysvětlení - asi zbytečné - psala jsem, že "nejsem zastáncem plastických operací" nikoli, že je odsuzuji, to opravdu ne, již hodně dlouhou dobu totiž neodsuzuji nikoho za nic).
Myslím, že je jistě rozdíl mezi tím, když se třeba starší žena rozhodne k operaci očních víček nebo prsou (to jestli převažují důvody zdravotní nebo spíš estetické závisí vždy na konkrétním případu). Psalas v některém svém příspěvku, že i současná medicína může být a je součástí "vyšších plánů". Žijeme ve 21. století v srdci Evropy.
Jde ale asi hlavně o to, aby všechno mělo "ještě" nějak tu "zdravou míru", aby "to všechno" bylo ještě součástí té harmonie, nikoli "módní křeče", "pózy", vnějšího pozlátka, umělosti ("21." operace prsou ve třiceti apod.).
Chtěla bych také ještě zmínit situaci - případ (ne ojedinělý), kdy žena má partnera, ten ji miluje, zdá se mu dokonalá tak, jak je, nemá problém. Ta žena, ale přesto uvažuje o plastické operaci a často ji absolvuje (třeba i přes odpor nebo údiv partnera, který to nechápe - "vždyť to přece nemá zapotřebí"). Dělá to čistě kvůli sobě, kvůli svému vnitřnímu pocitu (často je zatím ještě - možná primárně - "něco" jiného, "něco", co obvykle "sídlí" mnohem hloub, tam někde v duši...a není to tedy vidět na první pohled, možná, že někde v dětství....možná, že ještě dřív.....někdy je to tak hluboko a bolí to tak moc, že to ta žena třeba vytěsní natolik, že ani ona sama neví "o čem to je vlastně doopravdy"). Myslím, že "i" tohle je důležité, možná je to celé "především" o něčem "těsně vedle" - tedy o něčem jiném... o strachu možná, o beznaději, bolesti, ztrátě sebevědomí... obtížném sebepřijetí.
Pokaždé je to ale jen na té ženě samotné, ať už je to tak či tak, nikdo jí (mu - ano plastické operace nejsou přeci jen doménou žen) do toho nemá právo mluvit... Každý jsme sám za sebe (opět a znovu) se všemi odměnami i prohrami, to už je život (mohla bych pokračovat mnoha A4, ale myslím, že tohle v základním kontextu ... stačí)...
Měj se krásně a užij si hezky svůj "první večer", Wahlentýnko.
Děkuji.
Tuleň 14.02.2010

Milá Wahl...
moc mě potěšil příspěvek Tuleně k plastickým operacím i Tvá reakce. To je naprostá bomba!!! Ty víš, co myslím a našla jsem se tam...
Je to přesné. A je to i o hranicích, to je to, co mě k tomu napadá. Kde je hranice (teď myslím spíše ženy) - co je "správně" a co už ne.. jsou udělané - třeba i gelové nehty, barvení vlasů, make-up, depilace, úprava obočí ještě v pořádku a operace křivé nosní přepážky nebo prsů (když jsme stály ve frontě úplně poslední) už ne?
Push-up podprsenka ano a gelový implantát ne? (Pokud bychom zašli ještě dál, můžeme říct, že je nepřípustná jakákoli implantace cizího materiálu-třeba i endoprotéza kyčle-která narovná chůzi?)
A narovnané sebevědomí, nalezení své ceny, své ženy - pokud to tak žena cítí a má tu možnost... to je přece ohromná cena a ohromný posun. Poznala jsem to. Jen musíme vědět, co děláme, kde to děláme a do čích rukou se svěřujeme a s jakým cílem. Ještě k těm hranicím. Každý je má ve své hlavě ví, co je správně. Protože to vnitřně ví.. cítí, zda je to pro něj to správně či ne... ať jde o podprdu, nehty, trvalou, make-up.. Někdo se cítí dobře nějak, pro každého je ta hranice jinde. Je to hranice ženy a i hranice člověka......
A k tomu, co jsi psala k ovlivnění ženské psychiky vedle muže. Jen drobná poznámka. Vztah náš život nenaplňuje, ale může z nás udělat to nejlepší, čím můžeme být sami, ukazuje a otvírá možnosti a cesty. Je to v tom taky.
Mám Tě ráda, víš?
Hanka 15.02.2010


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.