Meduňková koupel
Meduňka lékařská (lat. Melissa officinalis) je vytrvalá bylina, tvořící trsy. Někdy může dorůstat výšky až 90 cm. Zubaté, srdcovité a jemně ochlupené lístky voní po citrónech. Silice je prchavá, při delším skladování ztrácí svou vůni.
Pro relaxaci a uvolnění celého těla - zvláště v zimním období - je vynikající meduňková koupel právě pro svou nádhernou citrónovou vůni. Je vynikající i k oplachování oslabených vlasů. Během koupele dochází k uvolnění stresů a zátěže, které se zdají neřešitelné. Člověk je pak jako znovuzrozený...
Příprava nálevu ke koupeli z meduňky: Nálev si připravíme ze dvou velkých hrstí sušených meduňkových listů (během vegetace lze použít i čerstvé lístky), které zalijeme horkou vodou. Necháme stát přikryté pokličkou asi 15 minut.
Scedíme přes jemné sítko nebo bavlněnou látku.
Voda v lázni by neměla bý příliš horká.
Při koupeli je velice důležité přijímat vodu jinak, celým povrchem těla, jakoby ji cíleně vdechovat do každého póru kůže, každou vteřinu děkovat za tento intenzívní prožitek, tento kontakt s přírodou.
Koupel se nesmí se stát stereotypní ani nudnou.
© Wahlgrenis
16.01.2010
Wahlgrenis,
tak jsem se po pár dnech opět dostala na Tvé stránky a vidím povídání o meduňce.
Meduňku mám na svém bylinkovém záhonku spolu s ostatními.
Milovala jsem vždy koupele v bylinkách, ostatně pěnu nebo něco jiného nepoužívám, mé tělo to prostě odmítá. Tak jsem používala svařené bylinky, sůl nebo olivový olej (úžasně promaže, když není kdo, kdo by namazal suchá záda).
Jenže máme v domě novou vanu - plastovou a ještě ke všemu bílou, takže když se do ní nalejí bylinky, ta vana se obarví a nejde to vyčistit. Tak mám po bylinných koupelích...
Zůstala jen sůl a olej.
Ale v souvislosti s tím, se mi vybavil jeden obraz z mého dětství. Jak měla babička v prádelně schovanou z dřívějška smaltovanou vanu. Nevím, jestli si někdo na ní vzpomínáte takovou tu kulatou, na jedné straně vyšší na opření zad .... nějak tyhle starší věcí přijímám jako takovou romantiku, víc než ty nové ........ Ale tohle je ve mně už od dětství, kdy jsem raději spravovala a spravuji starší věci, oblečení, boty, dokud se to nerozpadne, i když mne to někdy stojí víc než ty nové. A mívám z toho strašně dobrý vnitřní pocit ....
Nikdo mi dosud nechápal a já jsem ráda, když čtu, že je to normální, že i někdo jiný to má také tak, kromě mě se synem.
Krásné dny, s láskou
Arieska 17.01.2010
