Jak odpustit?
Milá Wahlgrenis,
jak odpusit člověku, který nám ublížil? Zdá se mi, že to je někdy nadliský úkol. Vím, že pokud neodpustíme, poneseme si vše zlé v sobě, budeme dále ubližovat jen a jen sobě a nikdy se neposuneme dál.
Prosím Pána, aby mi dal sílu k odpuštění, snažím si říkat, že ten člověk mi ublížil nevědomky, že má řadu hezkých vlastností, pro které je třeba ho mít rád, že odpustit musím hlavně kvůli sobě. Ale nejde mi to. Pořád jsem v tom bludném kruku. Jak najít tu správnou cestu, která vede k opravdovému odpuštění?
Milá Wahlgrenis, jestli byste našla jen malinkou chvilku pro odpověď, byla bych Vám moc vděčná. Možná, že by tato otázka mohla zajímat i ostatní.
Moc Vám děkuji za všecho, co pro nás, čtenáře Vašich stránek, děláte, za vše, co nám dáváte.
Paulua 11.01.2010
Milá Pauluo,
neměla by ses ohlížet na toho člověka, který Ti ublížil. Tady jsi důležitá Ty. Za všechny rány osudu - tedy i to, co Tě nyní trápí - je třeba poděkovat. Ano, znít o sice divně, ale právě to je nejdůležitější. Poděkovat za to ponížení, za rány, za všechny ty slzy do polštáře, za všechno to příkoří, které teď v Tobě je.
Důležité je přijmout tohle všech jako dar. Není tady sice žádný nádherný obal ani mašle, ale přesto je to dar, který Ti patří. Je to pouze zkouška, je na Tobě, jak to zvládneš, jestli půjdeš dál, nebo Tě to celé položí... Je to dar, který pouze v tuto chvíli neumíš přijmout, protože to má být podle Tebe jinak.
Ale jak jinak? Je to přesně tak, jak to je... Jinak to nebude. Ten člověk, který Ti ublížll, to už možná ani neřeší, nestojíš mu za to. Jsi pro něho jen kusem hadru, on Tě nebyl hoden, nezasloužil si Tě.
Netrap se tím, co Ti řekl nebo co Ti udělal. Už je jinde. Ale Ty zůstáváš, Ty dál žiješ tento život. Nepozastavuj se nad tím...
Denně přicházejí do života takovéhle úžasné poklady. Jen je neumíme přijmout. Proto se tolik trápíme.
Ale život je vpodstatě každou vteřinu nádherný, úžasný...
© Wahlgrenis
11.01.2010
Milá paní Wahlgrenis,
děkuji Vám za odpověď, kterou jste mi dala. Máte pravdu, asi neumím to všechno, co se stalo, přijmout, nechápu, proč ten člověk tak jednal, proč se ohlížel jen na sebe. Hodně o tom přemýšlím, už vím, že ho musím brát takového, jaký je, že ublížil a ani o tom možná nevěděl, že měl jen svůj úhel pohledu. Že nevidí, jak mě jeho jednání bolí. A pak mě napadá, že možná nevidím to dobré, proč to tak osud nachystal, že moje trápení a zoufalství je tak velké, že mi nedovolí připustit, že na všem tom špatném může být i něco dobré. Co ale pochopím třeba až za několik let. Možná je to nutnost naučit se brát lidi takové, jací jsou, s pokorou a vděčností vše, i to špatné, přijímat.
Tak, jak jste to napsala Vy. Nevím, milá Wahlgrenis, jestli a kdy vůbec se mi to podaří. Budu děkovat, s pokorou posílat dík. Snažím se věřit, že to zvládnu, že bude dobře a já se budu cítit zase volně, nesvázaná a svobodná.
Ještě jednou Vám děkuji.
Paulua 11.01.2010
Pauluo,
to, co se ti stalo, není překážka, to je PŘÍLEŽITOST!
Arentas 11.01.2010
Dobrý večer, milá Wahlgrenis,
chtěla bych poděkovat za Vaši odpověď Paulue. Je to přesně to, co jsem tyto dny potřebovala číst. Je tomu půl roku, co skončilo moje dlouholeté, čtvrt století trvající přátelství. Moje nejlepší kamarádka se rozvedla, protože si našla jiného přítele. A ten ji takovým způsobem negativně ovlivnil, že jsem to vůbec nepochopila. Ušili spolu na mne a mou rodinu podvod. Přišla jsem na to včas, naštěstí nedošlo na soud, ani ošklivá slova. Odpustila jsem jí hned. Moje poslední slova k ní byla "Mám tě ráda." Zapomenout je však těžké a nic už nemůže vrátit důvěru. Vím, že ona sama by mi to nikdy neudělala a že je ovliněná lživým a nepoctivým člověkem. Zamilovala se do bohatství, po kterém vždycky toužila, a naprosto se jí obrátil žebříček hodnot, přišla svým arogantním chováním už o téměř všechny přátele. Myslím na ni ale denně a je mi jí líto. Ublížila mi a já ji lituju! Necítím k ní sice nenávist, odpustila jsem jí, mám ji vlastně ve svých vzpomínkách zakódovanou jako jednu z nejbližších a nejmilejších, ale zůstala ve mně hořkost. To je to pravé slovo, hořkost a stažené hrdlo mi zůstává a nemohu se toho zbavit. Snažila jsem se poslat jí lásku, ale vždy se mi to hrdlo zasekne a srdce, které mi běžně vystřeluje miliony malých srdíček do vesmíru se při té myšlence samo zavírá. Zároveň ale cítím i úlevu.
Teď jsem pochopila, Wahlgrenis děkuju. Já nemusím nic posílat. Tušila jsem nějak, že je to pro mne hora, kterou přejdu, a poučení, které mě posune dál. Najednou vidím kolem sebe spoustu skvělých přátel, které jsem dřív považovala "jen" za známé. Najednou přerostl můj rodičovský vztah ke dvěma dospělým dcerám do jiné dimenze, mám z nich dvě úžasné přítelkyně. I když to ještě bolí a bude bolet, už teď si uvědomuju, že jsem něco ztratila a něco získala.
Nawar 11.01.2010
Milá Pauluo,
pomohu Ti, jak rychle odpustit jinému člověku.
Já si vše vysvětluji takto:
Možná v minulém životě jsem mu/jí takto ublížela a teď mám pocítit tuto hořkost.
JÁ SE OMLUVÍM TOMU ČLOVĚKU... a věř, že to doopravdy pomáhá.
Energie, která se k němu přemístí, vykonává své.
Já jsem v pohodě a na tom druhém je, aby se s tím vyrovnal. :)
modroočka 13.01.2010
Milá Modroočko,
děkuji Ti. Celá ta záležitost mě trápí už několik měsíců, nebyl den, abych o tom nepřemýšlela. Dostala se ke mě informace, že musím poprosit o odpuštění. Napsala jsem tomu člověku dopis s prosbou o odpuštění. Nevím, jak na něj zareagoval, ale s každým dnem cítím o malý kousek větší úlevu. Bojím se jen, jestli si to nenamlouvám, jestli jsem to udělala dobře.
Ještě jednou, Modroočko, děkuji.
Paulua 13.01.2010
Milá Pauluo,
rádo se stalo. :)
Nic si nenamlouváš. Jsi velmi citlivá a ten druhý člověk "pomalu chápe Tvoje slova", proto to je lepší den ode dne.
Pokud Ti mohu poradit, nikdy nepochybuj o vyslané energii, tím ji oslabuješ.
Přeji všechno nejlepší.
modroočka 16.01.2010
