Geoložka radí dávat si pozor při nákupu kamenů
Ahoj
snad je to osud...
přečetla jsem Tvoje stránky - samozřejmě ne celé, tolik dopisů číst nemám šanci...
A jako vždycky mě zaujaly drahé a jinékameny.
Jsem totiž geoložka.
Předně...
Tabulka se jménem parku spisovatele Björnsterne Björnsona je vsazena do bludného balvanu, který připutoval ze Severu s ledovci.
U nás na Jesenicku jsou o těch kamenech původně německé pověsti, že je osídlují Venusleute, malincí skřítkové s čepičkami, kteří pomáhají lidem a obdarovávají hodné děti medovými koláčky...
Jinak je to v každém jesenickém kamenu samý čert.
Pak jsem jednou narazila na norské skalní skřítky Venety, ti jsou hodnější protějškové poťouchlých a zlomyslných trollů.
A v kraji největšího výskytu těch kamenů za třicetileté války zimovala švédská posádka...
Náhoda?
Jenže jak to věděli, když během 17. století stěží někoho napadlo, že jsou ty kameny opravdu ze Severu?
Máš úplnou pravdu, že si Tě Tvůj kámen vybírá sám...
Potvrdil mi to i léčitel Petr Mazal, s nímž jsem se kdysi potkala v Sovinci.
O to víc zarážející pro mne bylo vyprávění jedné vyděšené maminky, že dětem koupila měsíční kameny a ony jim tělesným teplem praskly.
Prodejce té chudince matce tvrdil, že děti mají v sobě příliš negativní energie... jenže tak to není!!!
Vím, jak se ty komerčně vyráběné kameny vyrábějí a před tím bych chtěla Tebe i ostatní varovat.
To, co dostanete za levný peníz na stáncích, v prodejnách květin, dárků apod., jsou obvykle muglované kameny, de facto odpad po řezání "lepších" kousků.
Ten se pak nasype do tzv. muglovacího mlýnku, promele se s brusným práškem podobně jako oblázky v řece a tím vznikají, resp. prohloubí se praskliny, které už v takovém kamenu vznikly dřív.
Někteří výrobci kámen ještě ponoří do glycerinu, aby je na první pohled nebylo vidět - (s tou úplně nejlevnější kategorií se to prý nedělá, takže pozor na acháty od stovky výš).
Vše to probíhá za teploty zcela jistě nižší, než je teplota lidského těla, a není divu, že se kaz na kamenech projeví, když se kamínek zahřeje.
Je třeba již při koupi dávat si na to pozor.
Acháty jsou většinou brazilské a přibarvované.
České acháty ovšem přibarvit nejdou, takže je lepší kupovat v Podkrkonoší - v Jičíně, v Nové Pace apod.
Když tu možnost nemáte, vyhněte se intenzivní modré, zelené, fialové nebo červené barvě, neboť to nejsou přírodní kameny.
Rovněž jsem narazila na prodejce kamenů (v jedné čajovně), který vydával zeleně obarvené brazilské acháty za malachity a vůbec v tom měl docela zmatek, který kámen je který.
Kdo by měl zájem, přepošlu ověřené a spolehlivé kontakty - nebo ho vezmu na některé kameny - čímž po Tobě vůbec nechci, abys mi dělala reklamu.
Naopak bych se občas docela ráda poradila ohledně magie... a třeba i minulých životů, s tím nemám zkušenosti.
Mívám často podivné sny, nejčastěji se opakuje neurčitá situace, kdy mám strach a chce se mi křičet, jenže nemohu ze sebe vydat hlásku... také se mi dosti často opakoval sen o mladším synovi, který skočil nebo spadl odněkud z výšky a létal...
(bylo to rizikové těhotenství a pouto mezi námi přetrvávalo až do jeho puberty, kdy začal konečně žít "svůj" život a tenkrát přestaly i ty sny).
Navíc neustále zápasím se žárlivostí staršího syna, který myslí, že ho nemám tak ráda jako bráchu.
Poslední dobou se hodně zabývám starověkem, v souvislosti s tím i germánskou a keltskou magií a začínám chápat, že středověk byl navzdory své tvrdosti nádherná a svobodná doba a temno začalo až s barokem a nechvalně známým glejtem "kladivo na čarodějnice", který jsem měla tu čest číst.
Zdraví Tě a přeje Ti hodně úspěchů
Viera 08.01.2009
Dobrý den, Wahlgrenis
není moc stránek, na které bych trefila spíše náhodou a zaujaly by mne jako ty Vaše.
Nedávno jsem Vám napsala o kamenech a tak trošku o severských skřítcích...
Na Severu jsem dosud nikdy nebyla, ale vím, že tam mám nějaké kořeny, dokonce to kdysi zjistil můj strýc přímo v rodokmenu...ale o tom vážně nechci. Táhne mne to k čarodějkám a k magii.
Doma mne učili nevěřit ničemu, co není skutečné - máma byla přímo posedlá myšlenkou "vrátit mne z oblaků na zem" a já to od dětství ventilovala tím, že jsem si vymýšlela - a psala - příběhy.
Ve dvaceti jsem se na jogínském táboře dostala k "věcem, které nejsou tak docela hmatatelné a vysvětlitelné" a zkusila jsem kyvadlo (okamžitě fungovalo!) a dnes již umím vycítit atmosféru míst...
Ale to jsem zřejmě uměla už jako malá - pamatuji si, že v mé rodné Bratislavě byly ulice a místa, kam jsem nechtěla chodit a instinktivně jsem se jim vyhýbala - a jiná místa, například staré kostely, mne doslova vtahovala... dnes mi už stačí jen otočit dlaně proti zemi a vím, kudy proudí energie, někdy je to tak silné, že mi je z toho nevolno - ale ta energie není "špatná", protože špatná energie je pouze lidské zlo.
Chtěla bych se o tom dovídat víc, ale nevím, které nabízené kurzy (zpravidla placené) jsou opravdu seriozní - kdysi mi bylo řečeno, že za pomoc nebo radu, k nimž mě přivedlo například kyvadlo, nesmím vzít peníze, a také to nedělám, když mě někdo požádá o pomoc.
Hodně jsem studovala a studuji vše kolem proutkařství, ale nezaručím, zda bych někomu našla studnu.
Spíš mu jen řeknu, kde asi může být pramen.
Stalo se mi, že jsme s jedním mým kamarádem, který je také hodně citlivý, šli proti sobě po lesní plošině a oba nás na úplně stejném místě začala bolet hlava...
pravděpodobně tam byl pramen nebo žíla magnetitu.
Také jsem se hodně zajímala o bylinky a léčivé účinky, miluji kočky pro jejich nezávislost, a můj zájem o historii Keltů a dalších starověkých civilizací mě přivedl k tomu, že jsem asi před 3 lety v prodejně knih automaticky sáhla po knížce magie Wicca... ještě pořád to není tak docela to, co bych chtěla znát.
Jen nevím, kam se seriozně obrátit... kdysi mi řekli, že tyhle vědomosti mají sloužit lidem a mají být předávány zdarma, a dosud vždycky narazím na ceny kurzů...
bohužel neumím posoudit, které z nic sou seriozní a které ne.
Ve Vašich listárnách jsem narazila na problémy, které jsem prožívala kdysi také - například jsem měla dokonce víc neobyčejných kocourů a koček, od té doby vím, že kočka má nejen duši, ale i mimiku - umí se usmívat a umí dát najevo své pocity.
Vrací se ke mně duše mého kamaráda, který před lety zůstal pod lavinou - nejčastěji nad ránem, kdy se probudím, mluví se mnou a vím, že si to nevymýšlím.
O snech v souvislosti s mým mladším synem (panna) jsem už psala - díky jiným dopisům ve Veší listárně jsem pochopila, že asi nešlo o nic tragického, ale pravděpodobně o přerušení velmi úzké vazby mezi námi, které bylo asi nutné, v souvislosti s jeho dospíváním a mým strachem o něj, (který se táhl už ode dne, kdy mi řekli, že jde o rizikové těhotenství s malou šancí a abych "to" raději dala pryč!) - úplně stejně se bojím o jeho staršího bratra, ale toho spíš musím brzdit, protože je velmi extrovertní, typický beran, všude má spoustu přátel, tráví s nimi hodně času, doma téměř není, ale v partnerských vztazích se projevuje dost sobecky a ve studiu se mu moc nedaří.
Přesto o něm vím, že si v životě poradí, pokud si to nezkazí sám.
Už to několikrát prokázal, i když ne vždycky takovým způsobem, který by se mi líbil.
Kdežto mladší syn byl velmi zvláštní a dosud je...introvertní, ve škole měl odmalička potíže s nechápavými učiteli a někdy i spolužáky, dnes mu bude 20, má před maturitou, nejlepší přátele má o rok-dva starší.
Ráda bych vzkázala Ilias, že učitele má dítě jen na rok nebo dva, kdežto my jsme matkami na celý život.
Učiteli není dobré sdělovat cokoliv, je třeba vážit slova a mít na paměti, že je to jen člověk a často (bohužel) povolání učitele nebylo jeho volbou, ale východiskem z nouze, proto je vnímá jako zaměstnání a ne jako poslání, a ono posláním je a musí být, jinak je to k ničemu.
Vychovávat a hledat chyby ve výchově je lehčí, než předávat vědomosti.
A právě tato dovednost je někdy bída s nouzí.
Proto tolik pokusů o nápravu "chyb v rodině".
Není chybou dítěte, že se vrtí na židli a vyrušuje, je chybou učitele, že je nedokázal zaujmout a pokud vyrukuje s argumentem, že ve třídě má 20 dalších dětí, je to signál, že by se měl se ve svém vlastním zájmu poohlédnout po profesi, která by mu vyhovovala víc.
A rozhodně, za každých okolností, je třeba své dítě jen chválit a stát na jeho straně i v situaci, kdy učitel očekává, že dítě potrestáme.
To není můj názor, poradila mi to kdysi moje kamarádka, několikanásobná maminka, sama ze 4 dětí.
Při té spoustě korespondence jistě nezvládnete odpovědět na všechny takové "zpovědi", jako je ta moje.
Přeji hezký sluníčkový den i když je venku spíš mlha a nevlídno...
Viera 27.1.2009
Viera 08.01.2009
© Wahlgrenis
08.01.2009
