wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Lze dům očistit nebo se musíme odstěhovat?


Milá Wahlgrenis,
Vaše stránky se mi moc líbí.
Děkuji.
Prosím o radu,
před rokem a půl jsem se s manželem přestěhovali kvůli mojí práci do domu, kde se předchozí majitel oběsil (ne přímo v domě, na zahradě).
Trochu mne zamrazilo, když mi to manžel řekl, ale protože máme hospodářství a tento dům byl jediný vhodný, nastěhovali jsme se.
Museli jsme uklidit neskutečný nepořádek, protože jeden z předchozích majitelů patřil k lidem, kteří shromažďují vše, co vidí.
Bydlení bylo příjemné, ale nastal velký problém se spaním.
Celou noc jsme se budili, ráno vstávali bolaví a nevyspalí.
Kamarád nám dal pod postel nějaký znak (říkal Fíčko) k odrušení negativních zón.
Vůbec to nepomohlo.
Tak zkoušel negativní energie odrušit za pomoci reiki.
Nejdříve to vydrželo celou noc, postupně ale nepomáhalo vůbec nic.
A noci byly čím dál tím horší, celou noc jsme se převalovali, já jsem se budila mezi druhou a třetí ranní natolik, že jsem musela vždycky vstát z postele, pak jsem se bála do postele vrátit a nevěděla proč.
Rána byla také čím dál tím horší, strašná únava, všechno bolelo a hlavně jsme byli oba podráždění až agresivní.
Do nastěhování jsme měli krásný vztah, máme ho i dál, ale v tomhle domě jako by mi cizí hlasy našeptávaly, co všechno dělá manžel špatně ... přestože jsem se bránila, občas jsem něco řekla nahlas a hádky byly stále častější.
Jednou jsem šla spát hodně unavená a z hlubokého spánku mě vzbudil strašný zvuk, přímo do ucha, něco jako výboj elektrického proudu.
Vyskočila jsem z postele, srdce mi tlouklo a měla jsem úplně panický strach.
Běhala jsem po bytě, třásla se a nevěděla co dělat.
Bylo 3.10 hodin, měla jsem pocit, že jsem "někoho" naštvala, protože jsem "zaspala", nešla probudit v určený čas, nebo něco takového.
Po dlouhém váhání jsem se vrátila do postele, stálo mě to hodně úsilí, abych se tam odvážila a řekla jsem, tak povídej...
Usnula jsem a zdál se mi sen o dívce, jmenovala se Marie, která v domě bydlela s manželem a dětmi, měli se moc rádi, pak byla v domě znásilněna, manžel se potom oběsil a vzali jí děti.
Probudila jsem se úplně zbitá, celý den se mi chtělo brečet.
Pak už jsem zkoušela všechno možné - obešla jsem dům s křížem z jeřabiny a prosila o očištění domu, nechala jsem za Marii sloužit mši, modlila se, aby její duše odešla a našla klid.
A myslím, že to pomohlo.
Ale po jejím "odchodu" se situace ještě zhoršila, noci byly stejné, ale místo smutku a lítosti jsem cítila opravdu už jenom agresivitu, při probuzení jsem viděla nad postelí stát mužskou postavu, cítila jsem kouř, zvuky ...
Jednou ráno jsem si pomyslela, že se vůbec nedivím, že se ten předchozí majitel domu oběsil, nešlo to vydržet.
A pozorovala jsem na manželovi, že teď má zase plnou hlavu nesmyslů on.
Byl podezíravý, podrážděný, všechno mu na mě vadilo.
Nakoupila jsem literaturu, "čarovala", dávala jsem pod postel zaklínadla, sůl, modlila se, zkoušela odvádět zbloudilé duše ...
Vše pomohlo jenom na chvíli.
Tak jsme přestěhovali ložnici do obývacího pokoje.
Asi týden to bylo jako zázrak, spali jsme celou noc, probouzeli se odpočatí a s dobrou náladou.
Pak se to zase zhoršilo.
Je to lepší, není to tak intenzivní, ale zase jsme unavení a v depresi.
Já jsem na tom o něco líp, manžel je stále unavenější a vyčerpanější.
A to je normálně člověk, který se celý den nezastaví a utahá i daleko mladší...
Moc Vás prosím o radu.
Vím, že píšu trochu zmateně, ale ono všechno popisovat nejde.
Uvědomuji si, že mne ten dům posunul hodně dopředu.
Hodně jsem se poznala, poznala jsem další síly, kterým jsem dřív nevěřila, zjistila jsem, že nakonec si musím pomoci sama, nikdo jiný mi nepomůže.
Mám jenom strach o manžela, tak unaveného a smutného jsem ho nikdy neviděla.
Je v domě ještě nějaký duch?
Co mohu ještě udělat?
Jak mohu svého manžela ochránit?
Lze dům očistit nebo se musíme odstěhovat?
Nebo to chce jenom čas?
Jsem už bezradná... a unavená.
Prosím o pomoc.
Jája 03.06.2009

Milá Jájo,
už když jsem Váš dopis četla, bylo mi jasné, že tady není neco v pořádku.
Jsou tam bytosti zafixované k tomu domu.
Píšete, že majitelé domu zemřeli.
Ano, jejich duše jsou tady pořád.
Zemřeli pravděpodobně na infarkt, byla to smrt náhlá, se smrtí se nevyrovnali.
Nepochopili, co se stalo, zůstávají tady a dál si hájí své teritorium.
Je nutné jim říct, že už jejich pobyt na tomto světě skončil, že mají jít jinam.
Jsou v jiné dimenzi, ale obtěžují život Vám.
Pochopila jsem, že už jste udělali maximum, co jste udělat mohli.
Ale pořád stojíte na místě.
Nic se neposunulo.
Pamatuju si moc dobře, když jsem loni v létě byla v Dolním Podluží, kde bylo celkem 70 duší.
Taky komplikovali majitelům domu život, také se jim nechtělo pryč.
Proces trval poměrně dlouho, ale nakonec se odvedení podařilo.
Neuvádíte, v jakých místech tento dům je.
Příští týden pojedu za podobným účelem do Tábora.
Pokud byste bydleli tímto směrem, mohla bych to spojit.
Připadá mi, že tady bude nutná důrazná domluva na místě.
Nemohu předem slíbit, jak to dopadne, ale pokusit se o odvedení můžeme.
Wahlgrenis 03.06.2009

Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za rychlou odpověď.
Bydlíme u Kroměříže.
Byla bych moc ráda, kdybyste se o odvedení pokusila.
Od Tábora jsme moc daleko, ale kdybyste mohla kdykoli jindy, budu vděčná...
Je mi jasné, že je to pro Vás daleká cesta, ale jsem už opravdu bezradná a opravdu neradi bychom se znovu stěhovali.
Ani vlastně nemáme kam, je za námi rok práce a budování, máme nové holubníky, teď budeme stavět stáje ...
Ještě mě napadá, je možné odvádění duší na dálku?
Četla jsem, že to možné je, ale myslím, že "osobní kontakt" bude určitě lepší.
Budu vděčná za jakoukoli odpověď nebo alespoň radu.
Přeji krásný den
Jája 04.06.2009

Milá Jájo,
domluvíme se mailem.
Ještě bych chtěla doplnit k té cestě do Dolního Podluží.
Tam se mi při předběžné identifikaci na dálku z nákresu jednotlivých podlaží ukázalo patnáct duší.
U každé se vykreslil stručný příběh a doba smrti.
Nejvíc to bylo z období válek.
Nakonec jich tam ale bylo mnohem víc.
Když jsem se potom ptala, proč se neukázal hned pravý počet, dostala jsem informaci, že to je hodně a že byla obava, abych to předem nevzdala.
Počet patnáct měl být pro mě přijatelnější než sedmdesát.
I z tohoto důvodu se domnívám, že bude lepší kontrola přímo na místě.
Tak se totiž zjistí pravý stav věci a je možné s těmito bytostmi "mluvit z očí do očí".
Pokud s nimi máte ještě něco dokončit Vy, pak tato chvíle je k tomu nejideálnější.
Některé duše se drží zuby nehty v místech, kde byste to nečekala, pokud zjistí, že mají jít jinam.
Zatím tady od nich souhlas není.
V takovém případě je důležitá mentální komunikace, aby pochopily, že jejich cesta už dál vede jinam.
Může se stát, že mají strach z toho, co je před nimi.
Ale nejdou sami, jakmile se otevře nebeská brána, otevírá se současně náruč, která je láskyplně přijímá...
Wahlgrenis 04.06.2009

Dobry den, mila Wahli,
mohla bych pisatelce pomoci.
Nejprve vsak prosim Jaju o namalovani pudorysu domu i zahrady.
Nemusi to byt dokonaly technicky vykres... proste podle oka.
Dekuji.
modroocka 04.06.2009

Milá Jájo,
dnes jsem si četla Váš příběh a reakci Wahl i Modroočky, a přemýšlela o tom, jaké problémy vám dušičky způsobují.
Byla jsem hrozně unavená, myslela jsem si, že za mnou přišly dušičky, které vědí, že dnešní den mám určený pro ně jako pomoc s odvedením za Světlem.
Byla jsem velmi překvapená, když se mi ohlásily "dvě duše, co umřely v bytě Jáji".
Ptala jsem se, co mi chtějí a ony říkaly, že celkem nic, jen žádné odvádění!
Opravdu nechtěly pryč, chtěly zůstat....
Začala jsem jim tedy vysvětlovat důvody, proč tady nemohou být, co všechno je čeká a co všechno budou moci znovu prožívat, pokud odejdou...
Pochopily to celkem rychle a kývly mi na večerní odvedení.
Neměly potřebu nic nikomu vzkazovat.
Avšak úplně jednoduché to nebylo.
Na první pokus to nevyšlo, prý je hodně držely vzpomínky.
Znovu jsem vysvětlovala.........
Až na druhý pokus konečně odešly.
Dostalo se mi potvrzení, že dušičky už jsou tam, kde mají být, takže doufám, že se celé vaší rodině konečně uleví.
Velice vám to přeji.
S láskou
Princezna 04.06.2009

Milá Wahlgrenis,
bydlíme v 1. patře, dole bydlí dcera s rodinou, když přijedou.
Děkuji Modroočce za nabízenou pomoc i Princezně.
Je možné, že by "naše duše" přišly k Princezně?
V každém případě se nám dnes spalo dobře.
Ale já už nevěřím, že to vydrží.
Možná mi pomohlo už jenom to, že jsem Vám to mohla napsat...
Mám něco udělat já?
Moc děkuji za všechno už teď a přeji krásný den.
Jája 05.06.2009

Milá Wahlgrenis,
určitě napíšu, jestli změna k lepšímu trvá.
Pokud se to povedlo, nevím, jak poděkovat!
Dnes se nám spalo krásně...
Děkuji všem!
Jája 05.06.2009

Milá Wahlgrenis,
stal se zázrak, dnes jsme spali 9,5 hodiny bez přerušení.
To bylo poprvé, co jsme se nastěhovali.
A to tu bydlíme už rok a půl a než jsme se sem nastěhovali, spali jsme oba dobře.
Prošla jsem dům s kyvadélkem.
Vše čisté, žádné negativní zóny!!!
Ani já nemám pocit, že by v domě ještě něco špatného bylo.
Moc děkuji Vám i Princezně!!!
Myslím i na ty dušičky.
Jistě i jim je už lépe.
Neříkaly náhodou, proč tu zůstávaly?
A alespoň z jaké doby pocházely?
Vlastně děkuji i těm dušičkám.
Rozhodně mě mnohému naučily...
Děkuji, děkuji, děkuji...
Jája 06.06.2009

Milá Jájo,
na tyto otázky by Vám nejlépe odpověděla Princezna.
Tento víkend ale není na počítači, vydržte to.
Informaci jsem jí zavolala, má velkou radost!!
Wahlgrenis 06.06.2009

Milá Wahlgrenis,
mám pocit, že je opravdu v domě klid, jakkoli se mi to zdá neuvěřitelné.
Po takové době a po tolika pokusech tak jednoduše?
Pokud by se zase něco časem objevilo, napsala bych.
Moc ráda bych Vás poznala osobně, ale snad se to povede za jiných okolností, doufám, že náš domeček už bude v pořádku.
Ještě jednou moc děkuji za pomoc, zatím od toho dali všichni ruce pryč...
A moc děkuji za nabídku další pomoci, pokud by se v něco zase objevilo.
Hodně mě ta nabídka uklidnila.
Moc prosím, jestli by mi Princezna nenapsala něco bližšího, přece jenom jsme s "dušičkami" strávili nějakou dobu a zajímá mě, proč a co je trápilo.
Moc děkuji za vaše stránky, jste úžasná žena a i návštěvníci Vašich stránek, jsou mi blízcí.
Měla bych na Vás spoustu dalších otázek a námětů k diskuzím, ale nechci Vás připravovat o čas.
Stejně to ale jednou nevydržím...
Přeji vše krásné.
Jája 07.06.2009

Milá Jájo,
mám opravdu velikou radost, že se vám daří lépe!
Chápu, že se divíte, jak se ke mně dušičky od vás dostaly s musím se přiznat, že i já jsem se hodně divila - nevolala jsem je, ani jsem neuvažovala o pomoci, připadalo mi, že to bude hodně složité.....jen jsem tak nad vámi přemýšlela...
Víte, ony se nechtěly moc bavit, přišly mi jen jasně sdělit, že odvést nechtějí.
Proto jsem se ani nijak nevyptávala, jen jsem vedla svůj monolog, aby pochopily... aby třeba Wahl měla pak jednodušší práci.
Povídala jsem jim o tom, že chápu, že nechtějí opustit dům, ale že by měly být rády, že tam bydlíte zrovna vy, že se o domeček hezky staráte,
stále něco budujete dál a že jejich domeček vlastně žije, že by v něm mohl být někdo zase šťastný..... a pokud budou každého takhle trápit, tak tam nikdo nevydrží a domeček zchátrá, protože ony se o něj v této fázi starat nemohou...
Ptala jsem se, jestli mi rozumí - souhlasily.
Povídala jsem jim i o jejich možném dalším vývoji, o tom, že možná budou moci zase spolu jednou žít, milovat se, budovat...
Pak jsem se ptala, co by tedy chtěly raději, zda zůstat, nebo jít, a ony souhlasily s odvedením.
Na otázku, jestli to mohu udělat já, mi odpověděly, že mi důvěřují...
(Potěšilo mě to :-) )
A dál už to znáte...
První pokus nevyšel, nedokázaly to hned, protože jejich vzpomínky byly silnější.
Musela jsem znovu vysvětlovat.
Snažila jsem se jim vše vysvětlit s láskou a přes city, měla jsem dojem, že by to mohla být ta nejlepší cesta.
Byly chápavé a hodné, nechtěly ubližovat, jen si hájily svoje.
A nechtěly ani nic o sobě říkat, nebylo potřeba... alespoň z jejich pohledu.
Milá Jájo, Vy si velmi dobře uvědomujete, jak hodně pro Váš další posun ty dušičky znamenaly a ony to vědí, nebojte.
Pokud způsobovaly vaše trápení pouze ony, bude to již dobré.
Jsem opravdu šťastná, že jsem vám všem mohla pomoci, přestože jsem na počátku vůbec nepředpokládala, že bych nějak pomoci dokázala.
Přeji vám, ať je váš domeček jen plný lásky, štěstí a spokojenosti a ať se vám v něm hezky bydlí.
Princezna 07.06.2009

Milá Princezno,
já nevím, jak poděkovat.
Myslím, že jsem to konečně pochopila.
Já jsem do toho spadla jak se říká, "slepý k houslím".
Nikdy jsem o komunikaci s dušemi nijak zvlášť nestála.
A pak jsme se nastěhovali do nového domu ...
Dokud na mě duše útočily a chtěly se mnou komunikovat, snažila jsem se nějak reagovat (co jsem kde zjistila, vyčetla, vycítila ...).
Myslím, doufám, nejsem si samozřejmě jista, že jsem některým pomohla "odejít".
Ale ty, co zůstaly, ty už nekomunikovaly.
A pak jste jim pomohla vy.
Nevím, jak poděkovat.
Už jsem byla naprosto bezradná.
Myslím na Vás i na Wahlgrenis, posílám Vám jenom dobré...
Děkuji.
Jája 07.06.2009
© Wahlgrenis 07.06.2009


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.