wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Zdálo se mi o Vás, Wahlgrenis


Zase Vás zdravím paní Wahlgrenis
Na dnešek se mi k ránu zdály docela zajímavé sny a jeden byl i o vás.
Ve snu jsem Vás viděla ve světle modrém tričku, světlých kalhotách a tmavých vlasech.
Věk jste měla tak kolem čtyřiceti.
Jediné, co mi na Vás v tu chvíli nesedlo, byly namalované nehty, a to dokonce jasně červeně.
Ještě před tím se mi však zdálo, že jsem od Vás dostala něco jako prostřední dvoustranu novin.
Tam bylo napsané úplně vše, co jsem kdy chtěla vědět a vše, co jste chtěla říci Vy mně.
Vždy to mělo tučně nadpis a pak drobným písmem následoval text.
Drobným proto, aby se to všechno vešlo na tu dvoustranu.
Bohužel - nebo snad bohudík - nepamatuju si z toho vůbec nic...

Pak následoval krásný sen:
Místnost: všude teplo, červená, žlutá a zlatá barva, vánek a celkově příjemno.
Byla jsem žena, do pasu nahá, ale tam to nebylo nic neobvyklého a dokonce se tak odhalovaly i ženy kyprých tvarů a všem to přišlo normální.
Od pasu dolů jsem měla červenou, zlatě vyšívanou hedvábnou sukni - podobný materiál jako sárí a přes ramena další závoj.
Byla jsem v paláci, ale chápala jsem to spíš jako dovolenou.
Viděla jsem tančící ženy, které vedl muž a vím, že jsem ho pozdravila tak, aby viděl, že si jeho práce vážím a pak jsem našla dveře, kterými jsem prošla a ocitla jsem se v místnosti, kde byly dřevěné lavice a chystala se stará egyptská bohoslužba.
V tom snu jsem si říkala, že tohle mi rozhodně nesmí uniknout, že už to nikdy neuvidím.
Všude bylo obsazeno, tak jsem si musela sednout vedle nějakého krále.
Jen co jsem dosedla, musela jsem šlapat na kus prkna, které pod tou lavicí bylo
- ostatně to všichni, i král - a zajišťovalo ventilaci vzduchu.
Pak už to tak pěkné nebylo, ale nemám z toho špatný pocit.
Jen to, že bohoslužbu kazil jakýsi šašek a pak další "ošklivec" si mě vybral ke svému potěšení.
Myslela jsem, že to je atrakce pro turisty, ale bohužel to myslel vážně.
Pak jsem se probudila.
Ale neustále si vracím ten okamžik, kdy stojím v té prosvětlené místnosti a je mi tak báječně, že to ani nejde popsat.
Tak se mějte moc hezky a nezlobte se, že Vám zase a opět píšu.
Hyacinta 06.02.2005

Milá Hyacinto,
Váš sen o mně mě naprosto dostal. Nebyla jsem schopná hned reagovat.
Váš popis je totiž přesný... Jen ty nehty.
Červený lak jsem skutečně nikdy nepoužila, tak maximálně bezbarvý nebo perleťový, ale i to mi poslední dobou vadí.
Připadá mi potom, že mi prsty nějak ztěžknou, je to pro mě nepřirozený stav.
Jinak se všechny další detaily shodují. I to modré tričko...
Skutečně jsem byla trochu v šoku.
Rozumím i těm novinám. Jsou to sdělení, která skrz mě přicházejí.
A je jich hodně, proto to malé písmo.
Jen Vám chci poděkovat, že jste mi napsala.
Úžasné. Ještě jednou děkuji.
Když budeme pokračovat s Tvým snem, dostaneme se někam výš.
Do sfér, kde nejsou žádné zábrany skrz tělo.
Nahota není problémem, nikdo to neřeší, nezkoumá.
Je to takové vyšší myšlení, nejde o tělo, ale o to, co je uvnitř.
I ta pohoda - pocit jako při dovolené - nikam se nespěchá, nic se nemusí.
Všechno je v pohodě a klidu.
I ta egyptská bohoslužba navozuje příjemné pocity, nikdo neřeší nic zásadního, nic, co mělo být hotové včera.
Technicky prvek na ventilaci vzduchu - to nebude nic zvláštního.
Všude jsou nějaké vymoženosti, bez kterých se svět dál nehne.
Ani my bychom neměli všechno naprosto zavrhovat, některé věci jsou k životu docela prospěšné.
Nemůžeme stagnovat a zůstat žít v jeskyních.
Ale každý vynález by měl vycházet ze skutečné potřeby člověka.
Potřebovali jste mít při té bohoslužbě vzduch, tak jste se všichni zapojili.
Člověk by neměl technický pokrok příliš zneužívat.
Ten šašek, to je také výrazný symbol.
Je to člověk, jakých je kolem nás mnoho.
Nosí masku a skrývá svoji pravou tvář.
Někomu by člověk skoro uvěřil, už už jsi myslela, že je to jenom legrace.
Ale život by se měl hrát bez přetvářek, bez masek.
Pro někoho je to ale nehratelná role.
Pro Tebe je to znamení, abys nevěřila každému, kdo se mile tváří.
Snaž se odhalit masku na člověku dřív, než dojde k nějakému problému.
© Wahlgrenis 06.02.2005

Hezký den paní Wahlgrenis
Chci Vám poděkovat za vyložení snu.
Docela mě příjemně překvapilo, že jste na svých stránkách uvedla i ten sen, kdy se mi zdálo o Vás.
Věřím, že to možná bylo těžké rozhodování.
Vždyť se pomalu ale jistě z anonymního člověka stáváte dost známou...
Teď jsem si uvědomila, že v jednom ze svých prvních emailů jsem Vám psala, že se určitě někdy uvidíme a vida, sice ve snu a určitě ne tak přesně, ale přece.
Vzpomněla jsem si ještě na jeden detail ze snu, a sice to, že Vaše ruce byly obtěžkány zlatem.
Náramky, prsteny atd.
Ale to vnímám spíš jako Váš dar pracovat s naší duší a myslí.
Prostě zlaté ruce.
Dnes jsem si zase prožila takové malé tajemstvíčko.
Chystala jsem se do práce a klasicky lítala mezi koupelnou a pokojem.
Když jsem vcházela do svého pokoje a zavřela za sebou dveře, kleplo kovové držadlo u zásuvky v našem nočním stolečku.
Jen jsem se zeptala, co se děje, a do šuplíku se šla podívat a ejhle, juknul na mě vyplněný tiket sportky, který jsem si tam jednou schovala a na který jsme lautr nic nevyhráli.
Tak si říkám, že za zkoušku nic nedám.
Tohle ani snad nemusíte dávat na stránky, ani to není tak zajímavé.
Ale na co bych se chtěla zeptat: přítel jel před 14 dny na víkend pryč.
Je fakt, že to neproběhlo hladce, protože jsme byli domluveni jinak a tudíž jsme neusínali zrovna v pohodě.
Nicméně přítel usnul, ale já nemohla.
Bylo za 5 minut 11 večer (22:55), když se nad jeho hlavou ozvalo zaťukání, jako když kladívkem ťukáte do zdi.
Dvakrát po třech zaťukáních po sobě a docela znatelně a potom po stropě přeběhl rychlý záblesk.
Auto to být nemohlo, často pozoruji jejich světla, a ta jdou po stropě pomalu a jiným úhlem.
Tím okamžikem mě zachvátila taková zimnice, že jsem si do postele musela vzít svetr a tlusté ponožky, ale ještě před tím jsem se přesvědčila, že v místnosti za tou naší nikdo není.
V půl 12 (ta půlhodina uběhla jako 10 minut) jsem se překonala, probudila svého jediného, protože jsem cítila, že ho musím varovat.
Potom se mi ulevilo.
Nicméně on stejně na cestu vyrazil, naštěstí vše proběhlo dobře, v neděli se vrátil živ a zdráv.
Taky vím, že se občas takto loučí duše zemřelých, ale dodnes se mi nedoneslo, že by někdo z mých známých zemřel...
Připadá mi to trochu zvláštní.
Milá Wahlgrenis, mějte se krásně,
opatrujte sebe i své milé a děkuji za Vaši vstřícnost.
Jsem s Vámi ráda.
Hyacinta 08.02.2005

Milá Hyacinto,
nemám pocit, že bych se stávala známou...
To mě fakt netrápí.
Ale k těm zlatým prstenům a náramkům se musím vyjádřit.
Je pravdou, že něco takového bys na mně marně hledala.
Ale Tvému výkladu rozumím. Co na to říct?
Jinak všechna varování, která zažíváme pro nás mají význam.
I ten Tvůj prošlý tiket sportky.
Ovšem nevíš, jestli jsi ho měla vsadit hned ten den, nebo později, nebo za měsíc...
Zvuky a světlo, které popisuješ, budou mít původ v jemnohmotném světě.
Na podobné téma jsem tady už psala.
Mohlo to být varování, jak sis sama domyslela, ale také něco jiného.
Stav zimnice také moc dobře znám.
Už Ti to možná nebude připadat nijak zajímavé, ale aby ses dozvěděla víc, měla jsi hned začít komunikovat.
Vím, je to těžké - v noci a v takovém stavu.
Jenže jedině tak by ses dozvěděla, co Ti ona bytost skutečně chtěla sdělit.
Nemusí to být vždycky jen známka toho, že má někdo zemřít.
Ty důvody jsou naprosto různorodé.
Může to být také cesta, že s Tebou potřebuje být v kontaktu, chce třeba jen vědět, že o ní víš.
Těch popisů si tady můžeš přečíst celou řadu.
Nikdy ale nad tím nemávej rukou.
Protože podruhé se třeba ona bytost už "promluvit" neodváží.
Přeji Ti hodně štěstí.
© Wahlgrenis 08.02.2005

Milá paní Wahlgrenis, díky za odpověď.
Jen Vás chci ujistit, že nikdy, a to trvá od dětství, kdy jsme k těmto věcem přístupnější, až po dosavadní dobu, jsem nad "nevysvětlitelnými" věcmi nemávala rukou.
Naopak.
Už delší dobu mě něco nutká, že si mám udělat kyvadélko a v nejbližší době, kdy budu mít klid a čas, to udělám.
Mrzí mě, že jsem zřejmě prošvihla chvíli, kdy jsem mohla začít komunikovat, ale cítím, že ne vše je ztraceno.
Od chvíle, kdy jsem přes Vás znovu našla cestu, si všímám spousty věcí.
Kdybych Vám měla vyprávět všechny své zážitky, ať už z dětství nebo z poslední doby, bylo by to na dlouho.
A zahltila bych Vás ještě víc, než Vás zahlcuji doposud.
Ten tiket sportky mě tak netrápí, jak možná nechtěně vyplynulo.
Vždy jsem než materialitě dávala přednost jiným věcem, až se mi to i někdy vymstilo...
Ale to je zase ta hranice, kdy to nesmí hraničit s blbostí.
To už taky vím.
Už i vím, jak to kyvadélko použiju.
Chystá se totiž pokácení našeho největšího smrku na zahradě, o kterém si všichni myslí, že náš barák ohrožuje.
Pokácením by se nejen zničil nádherný strom, který v průměru neobejmou dva urostlí muži a který je vysoký snad dvacet metrů, ale zničila by se i studna pod ním, kde podle analýzy je kojenecká voda...
Stačí, že loni pokáceli podobně urostlý dub...
Miluju stromy a tento způsob řešení opravdu nesnáším.
Přeju Vám, paní Wahlgrenis, klidný den, žádné starosti a hodně energie.
Mějte se dobře.

P.S.: S tím zviditelňováním jsem se Vás nechtěla nijak dotknout.
Hyacinta 09.02.2005

Neboj, nedotkla ses. Já nejsem urážecí, jestli si náhodou myslíš...
Jsem ráda, že tyto stránky pomáhají lidem otevřít oči.
V posledních dnech mám pocit, že narůstá v lidech jakési uvědomění, proč jsme na světě.
Pokud k tomu mohu i já nějak přispět, jsem opravdu moc ráda.
Vím, že se s těmito vztahy, vlastnostmi a "podivnostmi" člověk běžně nesetkává.
Myslím například ve školách nebo jinde, odkud přichází "ten správný" názor na svět.
Já nemám jinou možnost sdělit vám to než právě tudy...
Proto za každou pozitivní změnu myšlení u kohokoli děkuji.
Dochází mi, že to není samozřejmé, ne každý ví.
Opravdu děkuji.
© Wahlgrenis 09.02.2005

Zdravím Vás milá Wahlgrenis!
Jak se máte a co děláte?
Četla jsem příspěvky na setkání z 19. února a muselo to tam být opravdu dobré.
Často na Vás myslím (v dobrém samozřejmě), ale spíš jako na člověka, který prožívá svůj "obyčejný" život.
Na to, že máte děti, manžela, možná nějaké příbuzné, že máte jistě i své problémy a přesto to vypadá, že to všechno dobře zvládáte.
I když si myslím, že snad každý občas musí mít chvilky, kdy toho má dost...?
Ale doufám, že nebudete mít dost nás - věčných tazatelů po smyslu čehokoliv.
Milá Wahlgrenis, je to neuvěřitelné a i mně už je trapně, ale zase se mi o Vás zdálo...
Tentokrát jsme spolu mluvily po telefonu, měly jsme se sejít, a to bez toho, že bychom se už před tím viděly.
Vy jste si ověřovala schůzku tím, že jste mi volala na mobil a představila jste se jako Poláková nebo Puláková či tak něco.
Je to se mnou strašné, že?
Myslím, že tentokrát to byla opravdu fikce.
Hyacinta 24.02.2005


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.