Zvláštní sochy mužů a žen
Dobrý den,
objevil jsem Vaše stránky a chtěl bych vás touto cestou poprosit o vyložení jednoho hodně zvláštního snu:
Když mi byly asi 3 roky, tak se mi po několik měsíců zdál každý den ten stejný sen, chodil jsem s mojí matkou v nějaké galerii, nebo muzeu.
Nejdřív jsme šli jednou řadou, kde napravo od nás byla spousta stejných soch, byly to takové ženské postavy, v růžových šatech, ale primitivní, nebyly nějak propracované, byly jen o něco větší než normální člověk.
Otevíraly ústa, kde měly takové bílé špičaté zuby a vydávaly takové chrčivé zvuky.
Poté jsme šli druhou řadou, kde byly jenom takové mužské hlavy, celé bílé, trochu průsvitné.
Také nebyly vůbec propracované, jen výstupky, žádné barvy.
Těm létaly z úst bubliny různé velikosti, jako z bublifuku.
V každé řadě jich mohlo být tak 20 a potom jsem se bez pokračování vždy vzbudil.
Jenom ještě jednou opakuji, že se mi sen zdál po několik měsíců každý den.
Předem Vám moc děkuji za objasnění, nevím, jaké poselství to může nést, či co to může prozrazovat.
S pozdravem a přáním krásného dne
Jakub 26.11.2004
Milý Jakube,
Tvůj sen je nesmírně zajímavý.
Už jen proto, že - jak píšeš - se ti zdál ve věku kolem tří let.
Abych se dostala k obsahu, musím nejprve trochu oklikou vysvětlit, jak to je s dětskou duší.
Duše na tento svět přichází s obrovským potenciálem,prošla si určitým zráním, dostala možná také nějaké ponaučení, ví toho o světě skutečně hodně.
Jenže je v maličkém tělíčku, které se neumí pohybovat, chodit a je zcela závislá na péči druhých.
Výchovou a vůbec celým příchodem na tento svět dojde k zapomínání a hlavně k utlumování zážitků "odjinud".
Děti tak zhruba do čtvrtého pátého roku svého života vnímají naprosto jasně jemnohmotný svět, protože z něho nedávno vzešly.
Komunikují zcela bez problémů s duchy, i když třeba ještě ani neumí mluvit.
Ostatně k tomu to ani není třeba...
Zcela jasně si dokážu představit, jak živý to pro Tebe byl sen.
To ale byly obrazy z období, kde jsi byl krátce před svým narozením.
Ty sochy, které jsi viděl a které působily tak divně, byly zosobněné duše, které si v této podobě v tom "jiném světě" odpykávaly svůj trest.
Všechny totiž udělaly za svého života něco, co je odsoudilo k této roli.
Na mě působí jako duše lidí, kteří chtěli příliš dokázat, příliš vlastnit, příliš mluvit, příliš se zviditelnit.
Za to nyní musely trpět.
Sice byly "zviditelněné", ale tak, jak to samy nechtěly.
Nemohly se hýbat, nemohly mluvit to, co by chtěly a když, tak jim z úst vycházely jenom bubliny...
Tys tím světem tenkrát také procházel a hodně Tě to zaujalo.
Pochopil jsi, že tak bys také mohl skončit, kdyby...
Lekl ses.
Vlastně ses bál, to ani nebyl úlek, jak hrozný strach.
Tento obraz v Tobě zůstal a objevoval se Ti ve snech.
Všimni si, že to bylo v době, kdy jsi byl ještě hodně malý a postupně byl vytěsněn jinými zážitky.
Ale Ty si ho pamatuješ dodnes.
Je pro Tebe vlastně pořád varováním.
Takže víš, co bys neměl dělat:
žádná prázdná slova, žádný hon za penězi, ani za popularitou.
Nebo bys mohl skončit podobně.
A to přeci nechceš...
© Wahlgrenis
26.11.2004
