Můj muž byl dítětem
Milá Wahlgrenis,
ráda bych se podělila o mé snové zážitky.
Žiju s těžce postiženým manželem 14. rok (možná to bude mít s mým snem nějakou spojitost).
Přivdala jsem se do rodiny, kde jsem nebyla chtěná, to jsem věděla od začátku.
Přesto jsem cítila své místo zde, u mého muže a přicházejícího dítěte.
Manželova maminka mi však neustále dávala najevo, že si musím zasloužit žít v této rodině a moci být po boku i jejím.
Připomínala mi, jak měla těžký život, slyšívala jsem: "ale já, holčičko..."
Její muž byl již po smrti, nepoznala jsem ho.
Vzal si život oběšením.
Po roce manželství se manželovi stal úraz.
Byl tu roční syn a další těhotenství.
Jeho maminka mi byla stále v patách.
Nedala mi nic zadarmo.
Shazovala mě, jsem mladá a hloupá.
Nevím nic o životě.
Přesto, že jsem se rozhodla jít touto cestou, dál po boku mého muže a být mu oporou,
snažila se být jakýmsi kůlem vraženým mezi naše srdce.
Nepovedlo se jí to, i když uznávám, že tento post není vůbec jednoduchý.
Ale vstupovala jsem s velkou vírou, že to zvládnu.
Život mě posadil na zadek.
Tenkrát jsem byla bojovná.
Čím víc mě nevěřil kdokoliv, tím víc jsem chtěla dokázat, že to zvládnu a že to myslím opravdově.
Tím mě to stálo spoustu energie.
Po letech jsem se psychicky i fyzicky zhroutila.
A dnes jsem člověkem, který zde na této zemi žije, a jen tak je.
Přijímám.
Manželova maminka již rok není mezi námi, zemřela.
Teď se dostávám ke snu.
Na dnešek 6. 10. 2004 se mi zdál sen:
Byla jsem v pokoji s červenohnědým kobercem.
Byl to jeden z pokojů manželova domu, kdysi prý obývací.
Na jedné straně pokoje byl gauč, na druhé snad stará manželská postel.
U zdi skříň a vedle stolek s gramofonem.
V rohu šicí stroj, za ním židle.
Bylo nás tady několik různých lidí.
V mých snech se často objevují rakve s nebožtíky, ani teď to nebylo výjimkou.
Vedle manželské postele ležela rakev s tělem manželova otce.
Pak se začal protahovat a otáčet, že se chce vyspat.
Šlo mu to těžko, jeho ztuhlé tělo mu to nechtělo dovolit.
Na manželské posteli ležela jeho žena a jen přihlížela.
Vedle ní, což je prapodivné, byl náš současný kamarád, jako by odpočíval po obědě.
Nijak do tohoto příběhu nezasahoval, jen tam byl.
Já ležela na gauči, sama a měla jsem velký strach, který mě doprovázel po celou dobu.
Hledala jsem očima svého muže.
Neviděla jsem ho.
Chtěla jsem se jen přivinout, aby mě ochránil.
Občas se na mně podíval, ale nijak nezareagoval.
Pak jakoby příběh pokračoval, ale jinak.
Už tam nebyla rakev, otec seděl vedle mně a chtěl se mě dotýkat a poznat, kdo vlastně jsem.
Neustále se na něco ptal.
Bála jsem se odpovídat a hlavně jsem neznala odpovědi.
Můj muž byl dítětem.
Běhal šťastně po pokoji, snažil se vybrat nejkrásnější gramofonovou desku.
Po té, co mu otec přikývl, že vybral dobře, radostně ji šel pustit.
Doběhl ke své mámě, která ho pochválila a byla na něho hrdá.
A hned odešel sledovat točící se desku.
Ve snu byl jejich malým synkem, ale zároveň mým mužem.
V rohu na židli za šicím strojem seděla mlčky jeho sestra.
V určitém momentě se objevil v místnosti otcův synovec, kdy ho zval s jeho rodinou na návštěvu k nim domů.
Vnímala jsem, jak je otec vůdčí osobností a váženou.
Snad by si nikdo nenamítl něco podotknout, jen uposlechnout.
Otec přijal pozvání, aniž by se z někým radil.
Ze snu mě probudila jeho závěrečná část, kdy konečně můj muž za mnou přišel.
Přitulil se ke mně pod peřinou a začal mně sát prso.
Udiveně jsem hleděla, nechápaje nic.
Měla jsem radost, že je můj muž konečně u mně, ale byl zároveň jejich malým synkem.
Já si jen uvědomila, že mu jsem matkou-manželkou.
Po probuzení jsem nad tím dlouho přemýšlela a cítila zvláštní strach.
Došlo mi, že si můj muž našel mámu.
Vyvolalo to ve mně velký smutek, že jsem žila v nevědomí.
Cítím se sama.
...PROSÍM...
© Wahlgrenis
07.10.2004
Milá Dášo,
Tvůj sen je krásně symbolický. Tolik pojmů najednou!
Není v něm ale naštěstí nic tragického, ani smutného, jak si myslíš.
V symbolickém snu nelze postavy vztahovat přímo ke skutečnosti, nejde o skutečné osoby nebo věci.
Účinkující postavy jsou rozměrem toho, komu se zdají.
Tady se při výkladu uplatňuje stará moudrost univerzálních symbolů.
Například dům představuje symbol člověka a jeho vědomý duchovní rozměr.
Konkrétní místnost také.
Pokoj, kde se Tvůj sen odehrává, je místem společenského styku.
Rakev neznamená nic zásadního, žádný konec života.
Je to pouze jasná změna v dosavadním vývoji.
Matka představuje jistotu, pohodlí, zázemí.
Ve snu dochází symbolicky k propojení Tvé role mateřské a milenecké.
Cítíš, že jsi pro svého muže především matkou, tedy člověkem, kterého miluje nejvíc na světě.
Manželka, i když vstoupí do života kteréhokoli muže s jakýmkoli záměrem, je vždy až "tou druhou ženou".
Maminka mu dala nejvíc, co mohla - život.
To žádná druhá překonat nemůže.
V tom, jak se k Tobě přivinul a jak pil, můžeš vnímat své nejniternější pocity.
V tom není jeho role, ale Tvoje.
Toho, jak Ty se vnímáš ve Vašem vztahu - jsi více matkou nebo milenkou?
Tady dochází k vzájemnému propojení těchto rolí.
Prs, u kterého je kojenec, značí radost a štěstí v manželství.
Ty, přestože o svém manželství můžeš pochybovat, jsi šťastná.
Už jste s mužem něco prožili a nedovedeš si představit, že bys byla bez něho.
Ale vezměme to popořádku:
koberec v barvě červené - Ty píšeš o červenohnědé - je pro člověka osvobozením od starostí.
Barvy obecně mají ve snech také svůj velký význam: tmavočervená například představuje hněv a hnědá samotu.
Postel je místem odpočinku, kde člověk nabírá síly do příštích dní.
Znamená soulad v manželství, klid, ale i nemocného v rodině.
Hudba z gramofonu pouštěná napovídá o psychických potížích.
Gramofon jako věc, která dokáže pořád dokola opakovat jednu desku, jednu písničku, přináší také další symbol - pohyb v kruhu, bezvýchodnost, to, že člověk nevidí řešení ze situace, v které momentálně je.
Přítel nebo kamarád, o kterém se také zmiňuješ, je vlastně obrazem Tebe.
Podívej se, co jsi o něm napsala - jen tam byl, do příběhu nijak nezasahoval.
Značí to Tvoji pasivitu, jako bys jen čekala, co se kolem přihodí.
Píšeš, že jen tak jsi. To je přesně ono.
Nejsi tím "hybačem dějin" Vaší rodiny.
Těžko by ses odhodlávala k nějakému zásadnímu kroku.
© Wahlgrenis
07.10.2004
Krásný den Wahlgrenis,
děkuji za rozšiřování vnímání nekonečného prostoru.
Mám obrovskou radost a tají se mi dech, jak je vše čitelné, jednoduše zakódované.
Ano, vím, důležité je chtít.
A já chci.
Přeju si též rozdávat radost, proto jsem tady.
Seš jemný vánek, který mi pomáhá otevírat další a další nepoznané komnaty.
:o) Díky :o)
Dáša 07.10.2004
