Útěk do jiného času
Ahojky Wahlgrenis,
musím Ti napsat sen.
Pár hodin po probuzení jsem byla naprosto „přešlá“, nevyspalá a neschopná myslet, bolí mě celý člověk …
Byla to chvíle jakoby před koncem světa, ale nebyl to přímo konec světa, spíš příliv vody (moře), která měla zakrýt – asi 60 % země včetně našeho území.
Všichni věděli, co se bude dít, jen já věděla jak a hlavně kam se schovat.
Měla jsem řídit celý stěhování lidí do bezpečí. Takže jsem honila evakuaci.
V popředí byla moje nejlepší kámoška ze střední školy, o kterou mi šlo asi nejvíc.
Vůbec jsme neutíkali nebo tak něco, ale přímo jsme letěli, jako bychom měli křídla.
Ještě cestou kolem pekárny (tam, co pracuje a bydlí můj kluk Jára) jsem si na něj vzpomněla a nakoukla do dveří, ale nebyl tam.
Já věděla, že musím odvést tyhle lidi do bezpečí, tak jsem ho ani nešla hledat.
Vůbec jsem nevěděla, jestli tam je, nebo ne.
Celou cestu jsem jen přemýšlela nad tím, že jsme ho tam možná nechali, nebo jestli už je taky pryč.
Dost jsme pospíchali a já ty lidi honila, protože jim se vůbec nechtělo.
Každou chvíli jsem se zastavovala a kontrolovala jestli je tam ta Soňa a jen přemýšlela nad Jardou, že je to divný, že ho miluju, ale musím zachránit tyhle lidi.
Asi v půli cesty byl nějaký sál s židlemi, kde si všichni chtěli odpočinout, a nějaký snad člověk tam chtěl všechny zdržet, že je ještě dost času.
Já ale věděla, že čas už není a hystericky jsem řvala, ať dělaj´, že čas už není.
Všichni byli už unavení, a nechtělo se jim.
Chtěli věřit tamtomu člověku a já na ně řvala, ať si to pak teda vyřeší s nejvyšším (jako s Bohem nebo tak něco).
Tak jsem popadla alespoň Soňu a letěli jsme dál, a s námi spousta dalších lidí, nevím jestli všichni.
Doletěli jsme do nějaký velký místnosti, kde byla spousta složených postelí, na každé kartička se jménem.
My měly se Soňou lístečky vedle sebe a postele přímo na kraji.
V peřinách jsme měly zabalené čokolády a já ještě říkala, že jsme věděli, kam máme doletět, protože obě čokoládu přímo milujeme a ještě jsme si říkali, která jakou máme a hledaly další …
Pak se jsme se přesunuli na neurčitý místo, jako nějaký pravěk, v nějakých horách jsme se pomalu zabydlovali přímo v přírodě, vařili nad ohněm a byli ustrojený jako pravěcí lidé, prostě jen hadry.
Tady jsem si zařizovala nějakou jeskyni a konečně jsem se setkala s Jardou, dokonce se pak ke mně i nastěhoval.
Byli šťastni, že jsme spolu alespoň v tyhle dimenzi…
Jak kdyby už to nebyl tenhle svět, ale někde jinde…
Dokonce jsem tady ani už nebyla ve vedení.
Vedoucí tu už byl někdo jiný a než přišel Jarda, tak jsem žila tak nějak v pozadí, kdy občas jen někdo přišel na pár slov.
Ale jinak jsem žila tak nějak v ústranní a nedá se říct že osamělá, spokojená.
Zvláštní stav.
Jak to vidíš ty?
Nespěchám, až budeš mít čas.
Díky
Nikola 15.07.2009
Milá Nikolo,
další ze snů, kdy se odehrává něco na způsob konce světa...
Nedivím se tomu, že jich v dnešní době tolik přibývá.
A rozumím tomu.
Je to varování od vyšších sil, varování, které přichází pouze k citlivějším jedincům.
Nechováme se tak, jak bychom měli.
Náš svět trpí, protože se pořád dějí nedobré věci.
Nejsme vládci tohoto světa.
Nemáme právo si to ani myslet.
Dá se odhadovat, že dojde skutečně ke zničení velké části světa.
Je také pravděpodobné, že se posuneme vývojově zpět.
Možná ten Tvůj pravěk měl naznačit, že až tak by to mohlo skončit.
Domnívám se, že tyto sny přicházejí stále ještě jako varování, že se ještě můžeme ubránit tomuto osudu.
Ta cesta k lepší budoucnosti je ale jenom v nás, jenom v tom, že od nás by měla jít převážně kladná, pozitivní energie.
Jen v tom může být záchrana celého světa.
Věřím, že bychom my - jako lidstvo, jako obyvatelé této planety - mohli dostat rozum...
Je to sice věc nehmotná, nezaplatitelná, ale je třeba se na ni zaměřit.
Co je v tomto významu rozum?
Nechtít absolutně všechno.
Netoužit po dalších předmětech a energiích, které stejně nepotřebujeme (k životu je nutné jen pár maličkostí).
Musíme skutečně mít každý rok nové auto?
Plovoucí podlahy?
Vyhřívaný bazén?
Saunu?
Všechny druhy alkoholu?
A cigarety?
Drogy?
Nejdražší modely pračky, ledničky a myčky?
Každý v rodině vlastní televizi?
Nejmodernější lodičky a kabelku?
Dovolenou na opačném konci zeměkoule?
Jen víc, víc a víc!!!!
Je to snad model dnešní doby?
Neumíme už ani žít jinak?
Trochu skromněji a s pokorou...
Známe ještě vůbec význam těchto slov?
Vím, že mi v tuto chvíli, Nikolo (a možná i někteří další), odpovíš, že Ty taková nejsi, že Tě zajímá skutečně jen Tvůj Jaroušek a jinak normální věci.
Nejíš maso, to o Tobě vím.
Možná i tohle mohl být signál, že jsi dostala tuto informaci právě Ty.
Určitě ses o ni něčím zasloužila.
Možná i Tvým čistým přístupem k životu. Láskou.
Ta má také sílu, i když není vidět. Dokázat by to mohli všichni zamilovaní.
Trošku mi Tvůj sen připomněl život po použití atomové zbraně.
Pak by se už žádné lepší zbraně nepoužívaly, pak by se zase bojovalo klacky...
(Ostatně ze zneužití této v dnešní době nejdokonalejší zbraně mám také obavy. Nikdy si nemůžeme být absolutně jisti, že se nic nepřihodí.)
Symbolické mi připadá, že ses nakonec našla se svou láskou pod jednou střechou - tedy přesněji řečeno v jedné jeskyni.
Krásné je i to, že jsi vedla lidi pryč před zkázou, ukazovala jsi cestu.
Jistě je v Tobě obrovská energie, sama to na sobě pozoruješ.
I čokoláda je perfektní. Jako symbol něčeho úžasně příjemného, krásného a milého.
S čokoládou je svět krásnější. Tady vyznívá jako kvalita nového života, který by měl nastat.
Takové snové představy se zažívají při astrálním cestování.
Tam také není žádné zlo, žádné trápení, jen krása, klid a mír, věčná pohoda.
Nic ji nenarušuje.
Takoví bychom měli být ale ještě nyní, ještě za života tady, na Zemi.
Pořád věřím, že to pochopíme, že se dokážeme včas zastavit.
Možná jsem až příliš naivní, ale skutečně věřím, že člověk nepřišel na tento svět, aby zabíjel a likvidoval.
Máme přeci jiné poslání.
Máme rozdávat a přijímat lásku - každému, kdo o ni stojí.
To není činnost za peníze, skrývá se v úsměvu, v pohlazení psa, v pozdravu a ve spoustě dalších věcí...
© Wahlgrenis
08.06.2004
Ahojky Wahlgrenis,
chápu to.
Jen si vážně nejsem jistá, jestli tímhle vším myslíte mě.
Nemyslím jen tebe, těch informací mám spoustu, kolik toho dokážu, jaká přišla změna a nevím co ještě...
Nemyslím otázku proč zrovna já, ale spíš jestli vážně já.
Máš spoustu energie - já sotva lezu.
V sobotu jsem byla bratránkovi v tanečních, s kamerou v ruce jsem půl nástupu probrečela.
Přijde mi, jako bych od té doby nebyla sama.
Věčně mě někde mrazí a bolí mě hlava.
O tom, že jsem nevyspalá a přešlá, asi psát nemusím.
V neděli v cukrárně to byla teprve komedie.
Nakonec mi Jarda přehodil směny, že už tam nebudu příště sama a budu tam jen občas na výpomoc.
Nějak podezřele se tam motala nějaká holka - dřív dělala ve výrobě.
Nejspíš byla celou dobu v jeho bytě.
Nakonec jako kdyby se dějiny opakovaly, ona byla nahoře a on si povídal se mnou.
Začal vymýšlet plány, kam spolu v létě pojedeme nebo půjdeme.
Ale jestli je taky někdy budeme realizovat ...
Jsem cvok ...
Asi to nemá cenu komentovat, ale fakt si nepřipadám jako ta s tou energií, nebo jak jsi to nazvala.
No ale asi to chápu, asi to fakt budu já.
Jen nějak nemůžu přenést ten přerod, který se stal ...
Pracuju na tom ...
Snad ...
Nikola 08.06.2004
