Pořád před někým nebo něčím utíkám
Dobrý večer.
Nerada Vás ruším, ale od své kamarádky jsem na Vás dostala kontakt a chtěla bych se Vás zeptat, jestli byste mi nemohla vyložit pár snů.
Za celý život se mi jich zdá tolik, že některé si klidně vyložím sama, některým vůbec nevěnuji pozornost.
Ale jedno mi pořád vrtá hlavou.
Nejdřív, než se svěřím s broukem v hlavě vám budu muset asi něco o sobě říct, mohlo by Vám to pomoct.
V říjnu (jsem štír) mi bude 20 let.
Právě teď mám období svatého týdne a zdá se mi pořád o maturitě, jak ji pořád nemůžu udělat, buď mám zlomené nohy, nebo ruce..
V každém snu se mi prolínají spolužáci ze základní školy a střední školy..
To je mi v celku jasné, tenhle brouk to nebude.
Začla bych od narození, ale nechci plývat ještě víc Vaším časem, než budu.
Ale pravda je, že už od školky mám svoji hlavu, spíš jsem si rozumněla s dospělými a hrála jsem si spíš sama a rozhodně ne s panenkami.
Mým prvním snem nebylo být princeznou, ale paleontoložkou.
Tak asi tak nějak..
Na základní škole jsem zažila pocit, být jiná než ostatní, a také mi to dávali patřičně najevo.
Milovala jsem biologii, uměla jsem perfektně napsat slohovku, nešla mi matematika (to dodnes) a byla jsme suveréně nejlepší na tělocvik nejen z naší třídy, ale byla jsem mezi elitou naší školy (nechci se chlubit).
Trošku mi to šáhlo na psychiku a rozbrečela jsem se potom kvůli každé hlouposti.
Teď už nebudu, nikdy.
Není divu, že jsem se vydala na střední odbornou školu.
Tam bylo jiné prostředí a lepší.
Velmi často jezdím vlakem.
Jednak ze školy domů a naopak a jednak za přítelem, se kterým už jsme tři roky.
Jenže bydlí 190 km daleko.
Někdy přemýšlím, jestli jsem si přece jen neukousla velké sousto, když jsem si vzala do hlavy, že budu veterinářkou.
Mám na to?
Jsem schopná zvládnout tolik učiva?
To záleží jen na mně.
Faktem je, že se mi neustále zdají sny, ve kterých musím pořád před někým nebo něčím utíkat a pokaždé tomu uteču nebo neuteču a musím to vyřešit.
V těch snech se mi objevují lidé, které jsem si vymyslela v hlavě jako své kamarády, když jsem na základní škole měla jednu a to ani nebyla kamarádka.
Plníme spolu nějaký úkol, ať už je reálný nebo nereálný.
Já jsem spíš v ústraní, nejsem hlavou skupiny, ale většinou jsem to já, kdo v tom snu přemýšlí a problém se snaží vyřešit.
Někdy se to povede, někdy ne.
Ale pořád utíkám.
Zajímavé je, že ty sny se mi zdají v takovém prostředí a na takovém místě, které znám a přitom jsem tam nemusela být.
Anebo jsem tam byla a to prostředí se mi zdá jako z budoucnosti.
Například ulička, kterou jsem chodila na základní školu, je ve snu obrostlá stromy, některé domy jsou zbourané, jiné jsou tam nové.
Ve snu nemám pocit úzkosti, strachu o sebe.
Bojím se, že něco nestihnu, že mi ten vlak ujede, že úkol nesplním.
Bojím se ne za sebe, ale za celou partu, která je v tom snu se mnou.
Co je zajímavé, tak ve snu dokážu racionálně přemýšlet, pálí mi to.
Přitom ve skutečnosti mě to napadne, jak se říká, až s křížkem po funuse.
Myslím si, že kdyby se cokoliv stalo někomu a já u toho byla, chladnokrevně bych zareagovala.
Už se mi několikrát stalo, že blízcí ztratili hlavu a já jsem jim aspoň trochu pomohla.
Ve snech to nejsem já.
Ve snech celou situaci vidím, jako bych letěla vzduchem.
Schopnost létat mám ve snech normálně.
Letím vzduchem jako nezúčastněná osoba a pak vidím sama sebe, jak zasahuju do děje.
Ale nejsem to tak úplně já.
Jsem to myšlenkově já a tělem někoho jiného.
Toto je ten brouk v hlavě.
Toto je to, co mě k Vám přivedlo.
Omlouvám se, pokud Vás ruším.
Jen se potřebuju někomu svěřit.
I vrba pro všechny má svá tajemství a nechce jimi zatěžovat ty, kteří se jí svěřují.
Prosím vás, nemohla byste mi pomoct s otázkou, proč pořád utíkám?
Proč se mi zdá o místech, na kterých si myslím, že jsem nikdy nebyla a přesto mi připadají známé?
(Už se mi i stalo, že jsem na těch místech byla a vzpomněla si, že se mi o nich zdálo.)
Proč musím plnit úkoly, být mozek v partě, když se všechno hroutí (ne že by se mi to nelíbilo).
Proč se mi zdá, že mi ujíždí vlak?
Kam spěchám a proč?
Ze snů nemám pocity úzkosti, ale spíš se probudím s otázkou proč?
Někdy máme odpověď na otázku před nosem, ale jsme tak slepí, že bychom si klidně přišlápli i nos.
Budu Vám moc vděčná, kdybyste mi s tím pomohla.
Možná to bude naposled, co o mně budete vědět.
Hezký večer.
PS: Přátelé jsou květiny, které nikdy nezvadnou.
Tinečka 14.05.2009
Milá Tinečko,
výklad snů není jednoznačnou záležitostí.
Sama píšeš, že některý sen kolem Tebe jen tak projde, nezabýváš se jím.
Ale jiné sny jsou z kategorie zásadnějších.
Dopravní prostředky bývají často ve snářích připodobněny k životní cestě.
Rychlost tady hraje svou roli...
Vlak je rychlejší než kolo.
Sny jsou hodně o symbolech.
Ale pro každého mluví jinak, proto není dobré upnout se ke snářům.
Kdybych se měla na Tvé sny podívat komplexně, nezkoumala bych jen "rychlost dopravních prostředků". Důležité je i to, co jsi prozradila o sobě, o svém profesním směřování, o příteli.
Jako by tyhle sny promlouvaly zvláštní řečí, jako by se Tě snažily varovat.
Je tato Tvoje zvolená cesta opravdu ta nejlepší? Je tento přítel opravdu tím, se kterým chceš prožít celý život? Není vzdálenost mezi Vámi důležitá z jiného hlediska? Cestování za ním je pro Tebe dost komplikované, nevím, snad finančně, časově.
Nepíšeš, jak Vám tohle vyhovuje...
Není jiná možnost, abyste byli spolu víc?
Tvoje sny hodně napovídají, Tvůj život by bylo dobré zklidnit.
Je tady moc rušivých vln, necháváš se zbytečně vším příliš rozhodit.
Chybí mi tady klid a sladění.
Vnímám především nesoulad mezi Tebou a přítelem, za kterým jezdíš takovou dálku.
Tam je to hodně komplikované...
Jako by se Vám dávalo vědět, že tyhle cesty jsou pro Tebe z nějakého důvody zbytečné.
Snad je tady i faleš, nedůvěra, krize (z jeho strany).
Možná si směrem k němu jen něco namlouváš.
Jsi otočená na nesprávnou stranu.
Je pravděpodobné, že na Tebe čeká jiný člověk, nový, "anděl",
ale protože nemáš pro nic jiného oči, jsi stále taková "rozlétaná", tak se nic jiného neděje.
To, že dokážeš ve svých snech létat, není nijak zvláštní.
Jsou to schopnosti, které Tvoje duše dávno ovládá...
Možná by ses mohla zamyslet nad otázkou, co Ti ujíždí.
Zkus se chvíli zastavit, nedělat nic, jen nechat tvé myšlenky volně plynout.
Odpověď může přijít opět zakódovaná, ale třeba budeš mít štěstí a porozumíš.
Mám z Tvých snů pocit, že není v pořádku Tvé směřování se k partnerovi.
© Wahlgrenis
14.05.2009
Moc děkuji za Vaši pozornost.
Určitě jste mi pomohla.
Zkusím to.
Ale snad jsem zapomněla říct, že můj dosavadní přítel mi hodně ulehčuje,
takového člověka jako on opravdu potřebuji.
Ta dálka není problém pro mě, ráda jezdím vlakem, i když vlak ujíždí, tak já mám dost času přemýšlet.
Peníze nejsou život, i když ho zlehčují v jistých směrech (ale moje rodina a já jsme jich nikdy moc neměli, a proto neznám jejich černé pracky, které člověku zatemňují mozek a černají mu srdce).
Je ve znamení ryby a myslím, že dělá čest svému znamení.
Je to ten typ člověka, kterému moje dominance ve vztahu nevadí a kdybych ho nekrotila, tak by mě až příliš rozmazloval.
Dělá všechno pro to, abych měla radost.
A o prázdninách spolu pravidelně ujíždíme od všedních starostí pod stan na různá krásná místa.
Takové uvolnění po škole, po práci, od domova...
Možná mám pořád ještě růžové brýle na křivo, i když vidím skrze něj svoje chyby, on má také svoje chyby.
Bezchybný člověk má na sobě nejvíce chyb.
A pokud do sebe kolečka zapadají (myslím tím, že se bereme tak, jací jsme)...
Trochu jsem se zamyslela tím, jak jsem Vám psala email.
Můj životní sen je odjet do Finska, na dlouhou nebo krátkou dobu, to už má na starosti osud.
V této zemi se mi nelíbí, krásná je na ní příroda, ale je nemocná.
Lidé jsou nemocní, ztrácejí lidskost.
Jeden člověk může napravit celý svět, ale myslím, že já takový člověk nejsem a možná bych nechtěla být.
Možná chci jít jen příkladem, jak udržet rovnováhu přírody a zásahů lidí.
Možná proto Finsko.
Jsem moc ráda, že jste mi odepsala.
Člověku spadne zátěž ze zad a běží dál.
Přeji Vám, abyste měla život tak krásný, jak jen si ho chcete zařídit
a abyste měla radost z každé věci, která Vás potká, ať už z té příjemné stránky nebo z té nepříjemné.
Protože mě svazují pouta domova
(musím ještě dlouho studovat a moje rodina mi pomáhá finančně a existenčně, jenže..
Nelíbí se mi ty svázané ruce a hlavně svázaný jazyk.
Ale vybrala jsem si.
Chci na vysokou školu a na takovou, která mě bude bavit. Za to ta pouta.).
Mějte se a smějte se, protože upřímný úsměv nejen léčí, ale ozáří každého člověka, ať už je jakýkoliv.
A když se na člověka usmějete, usměje se on na vás, tak se poznají dobří lidé.
A zvířata?
Mají všechno v očích a i když nemluví, řeknou toho možná víc jak člověk.
Děkuju
Tinečka 14.05.2009
