Cítila jsem tak neskonalou lásku, až mi šly slzy do očí
Na tyto stránky jsem narazila až dnes a musím upřímně říci, že jsem překvapená.
Už více jak několik let se mi opakovaně stávají podobné věci, v kterých jsem zažívala stejné emoce.
Ale co bych chtěla napsat a podělit se s Vámi...
Pamatuji si sen, který se mi zdál a je to už asi čtyři roky zpátky.
Šla jsem do kostela i s mojí tetou, kde jsme stáli před křížem Krista a zjevilo se mi jasně modré světlo, to světlo bylo u toho kříže, říkám tetě: vidíš to světlo? Vidíš?
A ona ho viděla, ale když jsme to vyprávěly ostatním členům rodiny, nikdo nám moc nevěřil, až po tom, co teta řekla, že ho viděla také, začali měnit názor..
Tento sen byl pro mě velice osvobozující.
Měla jsem období, kdy se mi zdály opakovaně sny, ve kterých jsem věděla, že je to sen a většinou sny byly flustrující, někdo mě honil a já mu vysvětlovala, že je to jen sen a snažila jsem se probudit.
Tyto sny byly pro mě opravdu děsivé, neboť se mi stále opakovaly a byly to sny různého druhu, spíše špatné,ale věděla jsem, že sním.
Proto jsem šla k jedné paní, která se tímto zabývá, dala mi obrázek, který jsem si měla dát nad postel a ten sny měl odvrátit, nevím zda zapůsobila sugesce, či něco jiného,ale opravdu mám tyto sny už zřídka.
Na sen, na který nezapomenu:
ve kterém byla vysoká budova, která se měla každou chvíli zřítit, jen já věděla, že spadne, ostatní lidé v budově to nevěděli, snažila jsem se je vyprostit ven, ale nikdo neposlouchal, ale nakonec se mi povedlo lidi shromáždit, kdy úplně z nejvyššího patra jsme prachali dolů, tak uprostřed snu, kdy jsem se ocitla o patro níž, kde hrála hudba a pamatuju si ji doteď tak živě, vím, že jsem chtěla lidem zazpívat,ale nikdo neposlouchal, až pak jsem začla zpívat, nevím, jak to popsat..Svým já, v té hudbě jsem cítila lásku kolem, kde nehrálo roli ego, v tom jsem se probudila a zrovna svítalo, ležela jsem na posteli a cítila tak neskonalou lásku, až mi šly slzy do očí, jako bych cítila blízkost domova, ale ne zde, cítila jsem něco, jako bych to znala, jako bych našla něco,co hledám, ale ani o tom nevím, cítila jsem odevzdání a lásku.
Jen vím, jako by mi něco říkalo, že musím usnout, aby sen pokračoval, upadla jsem zpátky do snu a snažila se dál lidi vyprostit, v tom snu pomáhali nevím, zda andělé, či jiné bytosti,ale byly pozitivní.
V té budově byl někdo jako démon, který chtěl, aby jsme v té budově zůstali a ona spadla.
Věděla jsem to a tak jsem rychle jednala.
Běželi jsme z budovy za velikou bránu,ale ještě jsem věděla, že jsem tam někoho zapoměla, lidé křičeli - nevracej se, stáhne tě, nedělej to, ale já musela, nevěděla jsem, kdo tam je, ale cítila, že někdo ano, v tom k bráně utíkala moje babička a tímto jsme se dostali za bránu a mohli pokračovat v cestě s pocitem, že jsme zachráněni.
Druhý den jsem pociťovala zmatek, který se vystřídal s pocitem naprosté sounáležitosti, lehkosti a empatie.
Martina 12.03.2009
© Wahlgrenis
12.03.2009
