WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Napadlo mě jediné: Je to život jako v Ráji


Mila Wahlgrenis,
Uvodom mojho dopisku ta srdecne pozdravujem.
Aj ked trochu neskor, blahozelam ti k tvojmu novemu atelieru v Pardubiciach a zelam vela krasnych chvil stravenych v nom.
Preco ti vlastne pisem.
Chcela by som ta poprosit o vyklad sna, ktory sa mi dnes v noci snival.
Ver, ze si velmi vazim, uz len precitanie tohto dopisku.
Takze ako to zacalo.
Vcera ma napadlo, ze si zistim na ktoru stranu mi smeruje hlava, ked spim.
Citala som totiz na tvojich strankach, ze to, na ktoru svetovu stranu smeruje hlava pri spani, moze ovplyvnovat nielen kvalitu spanku.
Dost tazko sa mi zaspava a tazko vstava, ale ked uz sa donutim z postele vyliezt - uz je to dobre.
Zistila som, ze moja hlava smeruje na juh…. tak som si premiestnila postel a teraz mi smeruje hlava na sever.
V tu noc som mala docela zvlastny sen a ja citim, ze ma pre mna nejaky vyznam.
Sama si to ale (asi) neviem desifrovat.
A preto som chcela poprosit Teba o pomoc.
Ospravedlnujem sa dopredu, bude to asi trochu zmateny a nejasny sen, ale niektore detaily si pamatam dobre a myslim, ze prave tieto maju hlavny vyznam.
Pokusim sa byt strucna, aby ste toho nemusela vela citat..:-).
Bola som niekde.
Obraz nie je jasny.
Mozem ho ale popisat pocitmi.
Je to skor temne miesto, akoby dnesny zivot v mestach, niekde, kde zije vela ludi, ale akoby laska tam chyba, ludia ziju len z akejsi povinnosti.
Som tam tiez.
Do tvare im nevidim.
Zrazu akoby som sa niecim nakazila.
Nevidim presne ako sa to stalo, len viem, ze som nakazena.
Snad jedlo, vzduch?
Neviem.
Je to nemoc, ktora sa neda liecit, umiera sa na nu.
Je tu vsak nadej.
Ocitam sa na mieste, ktore je tak ine.
Medzi tymto svetlym miestom a tym tmavym su tenke hranice.
A ja viem ze na tom svetlom mieste prezijem.
Akoby sa nemoc zmrazila, dalej nerozsirovala a postupne aj zmizla.
Popisem ti to miesto, lebo je dolezite.
To miesto pripominalo siroke neobyvane miesto v divokej prirode.
Teple.
Bolo tam vecne leto.
Pripominalo to prirodu v Arizone, miesto byvalych indianov.
Skaly, neurodna i urodna zem.
Vysiny.
Slnko.
Vanok.
Ziadne TV, ziadna elektrina, nic, len cista krasna priroda.
Zilo tam so mnou par ludi.
I nejaky muz, ktory patril ku mne.
Take male spolocenstvo.
Napadlo ma jedno: Je to zivot ako v Raji.
Blazenost.
Sloboda.
Nik si na nikoho nerobil narok.
Kazdy lasku daval, lebo chcel a prijimal, lebo zo vsadial ju dostaval.
Pokoj.
Mala som pocit ze som Matka.
Vidim sa ako stojim na vysine, tak hrda a spokojna.
Zrazu ale prichadzaju ludia na konoch.
Muzi.
A ja zacinam citit, nieco konci, prisli narusitelia.
Zatial len prechadzaju, akoby si ma nevsimli.
Ale ja viem, nieco sa blizi.
Zrazu viem, ze nas nasli.
Musim sa vratit do "mesta".
To temne miesto.
Prisli na to, ze som uz zdrava.
Nedovolia mi tam ostat dlhsie.
Ale mne sa nechce odchadzat.
Nechce sa mi opustit to miesto.
Moje miesto.
Som v nejakej miestnosti.
Muz, ktory ma tak miloval na tom svetlom mieste, sa ku mne nepriznava.
Je tichy.
Bez emocii.
Ako skala.
A pritom laskavy a pokojny.
Sedi akoby v tureckom sede.
Ja o neho bojujem, nechapem, co sa stalo, ze zrazu ma akoby nepozna.
Pytam sa ho, pojdes so mnou do kina?
A on: Do kina s tebou nepojdem, ale odprevadim ta k tomu kinu.
Prestrih.
Sme akoby na sude.
Nechapem to, ale je tam ten muz.
Sedi na lavici a ja som akoby zalobca… tu to mam troche nejasne.
Ide o to, ze on akoby odchadzal niekam, snad s inou zenou?
A ja to nechapem.
Som zufala, akoby ho chcem odsudit za to, ze ma "zradil"?
Dostavam od neho list, v ktorom ma oslovuje mojim menom, ktore som mala v tom sne.
Dopis nie je jasny, ale pamatam si z neho toto:
*Moja milovana Evicka, ak ti smiem takto vraviet*
(tu ma napada, on ma miluje, ale z urcitych dovodov sa k nasej laske nesmie priznat) *musim odist *…
Dalej je to nejasne, ale pise….
*pokial nesplodim tretie dieta, co si nemyslim, ze by k tomu doslo, vratim sa k tebe*.
(neviem ci to dieta je ozaj dieta, ale cislo tri je dolezite).
*Neostava nam ine, len verit a modlit sa.*
V tej chvili sa ja cela menim.
Som akoby odeta do rucha mnisky, klakam na kolena a pri sviecke sa modlim.
Myslim, ze som takto zostala az do konca tamojsieho mojho zivota.
A to je vsetko.
Zobudzam sa.
Len chcem podotknut, ze meno toho muza mi nebolo vyjavene.
Ani tvar.
Mila Wahlgrenis, dakujem ti.
S laskou
Janka 26.01.2009

Milá Wahlgrenis,
omlouvám se, že ti zvyšuji počet řádků v došlé poště, ale po přečtení příspěvku jsem si na něco vzpomněl.

Část textu:
Je to skor temne miesto, akoby dnesny zivot v mestach, niekde, kde zije vela ludi, ale akoby laska tam chyba, ludia ziju len z akejsi povinnosti.
Som tam tiez.
Do tvare im nevidim.
Zrazu akoby som sa niecim nakazila.
Nevidim presne ako sa to stalo, len viem, ze som nakazena.
Snad jedlo, vzduch?
Neviem.
Je to nemoc, ktora sa neda liecit, umiera sa na nu.

Před nedávnem jsi mi odpovídala na dotaz: Objekt Velatropa.
Část Tvé odpovědi:
Většina lidí funguje pouze jako prázdné schránky, jako obaly bez obsahu.
Nemají vlastní uvažování, je to skoro, jako by jim někdo vygumoval mozky.
Tihle lidé se mají probudit.....
Přijde tento impuls, po kterém se začne mnohé měnit.
Tahle změna zasáhne lidstvo v tom nejcitlivějším místě, v SRDCI.
Neproběhne-li ale žádný duchovní proces, člověk může onemocnět dosud neznámou nemocí.
LÉKAŘI BUDOU BEZMOCNÍ. ...

Snad je v pokračování snu i řešení, návrat k čistotě slov, myšlenek i činů??? ...
Ziadne TV, ziadna elektrina, nic, len cista krasna priroda.
Zilo tam so mnou par ludi.
I nejaky muz, ktory patril ku mne.
Take male spolocenstvo.
Napadlo ma jedno: Je to zivot ako v Raji.
Blazenost.
Sloboda.
Nik si na nikoho nerobil narok.
Kazdy lasku daval, lebo chcel a prijimal, lebo zo vsadial ju dostaval.
Pokoj.

Píšu o tom pouze jako o podobenství, ve skutečnosti sny vykládat neumím.
Děkuji a přeji krásný den naplněný světlem a láskou,
s úctou
Laďa 26.01.2009

Chci se připojit k tomu , co jsem si dnes přečetla, fascinuje mě, že zde byl vlastně popisován můj sen, neměla jsem tam sice ty "špatný" věci , ale to prostředí a ty pocity jsou úplně stejné, já jsem to ale prožívala v Praze a po pár měsících jsem si to vysvětlila tak, že jsem asi nějak umírala, spolu s dalšími, ale já už jsem se neměla vrátit zpět, další tu možnost měli.
Jen v tom okamžiku, kdy jsem věděla, že já se nevrátím, jsem neměla dobré pocity, ale ty se potom mnohokrát zhodnotily zážitkem, jaký v té nebo spíš v tom polečenství (nemám vůbec ráda jakákoliv společenství, spolky či podobné akce ) vládl, i já jsem dostala přiděleného muže a cítila JSEM nesmírnou lásku z tohoto spojení, ne lásku, jaká je zde, ale daleko intenzivnější a upřímnější.
Ty konce jsem také neměla, já jsem tam prostě poté už byla, pak jsem se probudila a žiji dál, jen velmi často na tento sen vzpomínám.
Poslední dobou se mi zdá daleko víc snů, ale moc si jich nepamatuji, jenom vím, že mi asi mají něco říct, je pravda, že se také ale v životě rozhoduji o docela závažné věci, tak možná proto ty sny.

Hauva 27.01.2009

Mila Wahl,
prave som pisala email mojej kamaratke a cosi mi "docvaklo".
K mojmu snu, ktory som ti poslala a jeho uverejnenie ma velmi potesilo.
Chcela by som ti napisat k nemu toto.
Ano bol to Raj - bol to moj Raj - moje srdce.. (tu citim velky tlak v hlave, zacal u korena nosa).
Ja som v tom snu nahliadla do mojho srdiecka, bola som nim, bola som to JA.
To vsetko okolo, ten tmavy svet... to je vzdy to, ked sa vzdialim od Seba, ked nie som sama sebou, ked idem inou cestou.
Ti muzi na konoch, su pokusenia, ale i skusky, ktorym som dovolila, aby mnou otriasli, mojou istotou, mojim bytim v mojom srdci.
Je tam ukazane, ake to je, ked pocuvam moje srdce a ked ho nepocuvam... ked som v mojom strede a ked nie som.
Nebol to sen len pre mna, ale pre vsetkych.
Jedina istota vedie cez nase srdcia.
Ja viem, ze mnohi si teraz povedia, ano, ved to je jasne, to uz vieme - ale skusme si to aj prezit.
Lebo slova su slova, ale ten prezitok - ten vedie k pochopeniu a to - to je potom k nezaplateniu.
Dakujem Ti Wahl za Tvoj dennik.

PS: Ani nemusim pisat, ze si vedela, ze si neskor ten sen vylozim sama....


Janka 19.02.2009


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.