wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Věděla jsem, že to je Bůh...


Milá Wahlgrenis,
nedá mi to ale prostě Vám musím napsat sen, který se mi dneska zdál a opravdu hodně mnou zacloumal.
Nejenže jsem se probudila s bušícím srdcem, ale hned jsem si vzpomněla na Vás.

Odněkud jsem šla ve městě, ve kterém jsem vyrůstala.
Vyšla jsem po schodech do místa, kde bylo dřív tržiště a najednou tam místo betonu byla voda, něco jako bazen, možná nádrž.
A já tam spadla, ale netopila jsem se.
Najednou mě z tý tmavě modrý vody vytáhla obrovská síla a já vyletěla hrozně moc vysoko do nebe, nutno podotknout, že byla noc.
A bylo to přesně, jako když Vás sám Bůh a já vím, že to byl on, chytne za límeček a vyhodí Vás vzhůru.
Ale přitom Vás pořád drží.
Byla jsem najednou taková lehká a chvílema jsem se točila kolem dokola a zatímco jsem se takhle točila, byla jsem v takovým kruhovitým fialovým oparu a najednou nade mnou ale pak i okolo mě se ukázaly takový krásný zlatý kruhy.
Jeden menší, druhý větší a já věděla, že je to Boží oko a že je nade mnou, ale chvílema bylo i okolo mě, a v tom mžiku mi dal sám Bůh nahlédnout do věčné blaženosti.
Byl to neuvěřitelně krásný pocit, ale byl to opravdu jen mžik, a věděla jsem, že je to tak správně.
V tom snu mi došlo, že Bůh je se mnou, kdykoliv a kamkoliv jdu a že je ale i nade mnou, že mě chrání.
A taky jsem věděla, že ten fialový opar se zlatýma kruhama je místo, kam vlastně všichni směřujeme, do věčné blaženosti.
Potom jsem zas strašně rychle padala dolů, až jsem se lekla, ale veděla jsem, že je Bůh pořád při mně.
A asi tak dvacet metrů nad pevninou jsem si uvědomila, že se můžu zastavit a svojí vůlí se udržet ve vzduchu.
A tak jsem se vnitřně zklidnila a zůstala jsem ve vzduchu jen svojí vůli a koukala jsem na krajinu pode mnou.
Bůh mi pošeptal, že si musím udržovat nadhled, abych to dokázala.
A já si to plně uvědomila.
Pode mnou byli lidi, a koukali na mě s velikánským překvapením, asi tak, jako kdybyste se ráno při čekání na metro prostě vznesla nad zem...
Bylo to dost reálný.
A já jsem se pak snesla na zem, ale ne k těm lidem, ale zase do toho původního bazénu.
A slyšela jsem, jak mě lidi volají a hledají, protože to pro ně byla hrozná senzace.
Doslova po mně vypuklo pátrání, i auta houkala.
Ale já jsem se jim snažila schovat.
Naštěstí, jak jsem byla v tý výšce, tak mi neviděli do obličeje, takže nevěděli, jak vypadám.
A já jsem vylezla z toho bazénu a byla jsem nahá a mokrá a honem jsem se oblíkala do svý žlutý košilky na spaní.
Měla jsem ji ale taky mokrou, tak jsem si vzala ještě jednu přes ní, tu samou suchou...
Potom jsem šla za mojí ve skutečnosti nejbližší kamarádkou a chtěla jsem jí to povědět, ale ona mě pořád nějak neposlouchala, takže jsem jí to nemohla dopovědět.
A jak jsme spolu šly, tak jsme se dostaly na místo nějaký stavby, kde pracovala těžká technika.
Byl tam bagr a buldozer a takový velikánský železný konstrukce a nějak nás to tam uzavřelo, že jsme se nemohly dostat ven.
Oni tam přestavovali dům, byl napůl zbořenej a místo druhý půlky byla asi tak sedm metrů široká jáma a byla strašně moc hluboká a plná bláta.
A já měla hroznej strach, že tam spadnu a kamarádka taky.
Tak jsme se zuby nehty držely v tý druhý polovině toho domu, ten se ale postupně sesypával, jak tam pracovaly ty těžký stroje.
Ty stroje byly naši nepřátele.
A my před nima utíkaly, aby nás nesmetly dolů.
Potom ale už se pod námi sypala i ta polovina domu, co ještě stála.
Chtěla jsem si tam sednou na židli, když jsem vylezla od toho nebezpečnýho okraje
a ona se pode mnou sesypala.
Potom jsem odtamtud utekly bejvalými okny.
Byly tam všude střepy a sklo.
Pak jsem se vzbudila.
Myslela jsem si, že se mi rozskočí srdce, a měla jsem strach, tak jsem se začla uklidňovat joginským dýcháním.
A celkem to pomohlo, ale stejnak jsem z toho snu ještě teď rozklepaná.
Už jak jsem se ráno probudila, tak jsem myslela na Vás, že Vám ho prostě MUSIM napsat...
A teď už je mi líp...
Konečně.
Wahlgrenis, vím, že Vy víte : ))), že je tenhle sen pro mě až "životně" důležitý.
Ale byla bych strašně moc ráda, kdybyste mi napsala alespoň pár slov.
Moc děkuju za přečtení.
Krásný den
Laryanis 08.12.2008

Milá Laryanis,
jen chvilku jsem se musela smát, ale jen docela maličko.
Nesmíme vůbec o ničem pochybovat.
To, cos prožívala ve snu, jsem si vlastně prožila s Tebou, když jsem dávala tento text na web.
Bylo mi jasné, že tohle je opravdu nejreálnější sen, jaký jsem v poslední době četla.
Ale Ty totiž ještě nevíš, co jsem si prožívala včera těsně před usnutím.
Všechno se děje ve správnou chvíli, to je jasné.
Také platí pravidlo - něco za něco, to víš taky.
Není možné je pořád odněkud shůry čerpat, ale také se pravidelně a pořád odevzdává.
Když je tohle všechno v souladu, přicházejí odměny.
Nebo si tomu třeba říkej prémie.
Někdy se totiž ve výjimečných případech může stát to, co jsi prožila Ty.
Dostane se Ti jakéhosi ocenění.
Jen Ty vnímáš, že je to přesně pro Tebe ta nejlepší odměna, jakou si můžeš přát.
Není to důkaz, abys přijala Boha jako takového.
O to tady nejde, to je už dávno jasné.
Je to posunutí do jisté vyšší dimenze, kde třeba neplatí všechny zákony tak, jak je známe.
Pokud nepochybuješ a dál je všechno v rovnováze... otevírá se Ti toho postupně stále víc.
Ty, milá Laryanis, nepochybuješ, to o Tobě vím už dávno.
Tu rovnováhu si musíš v sobě obhájit sama.
Ve chvíli, kdy si budeš jista sama sebou, kdy se nebudeš za nikoho schovávat a kdy budeš absolutně sladěna s Univerzem, pak můžeš žádat skoro všechno.
Zázraky se dějí.
Ne, nejsou to pohádky.
Tady se opravdu neodehrává nic na dobrou noc, ale spíše - když už to tak chceme pojmout - na nejkrásnější svítání.
Přeji Ti více takových snů, více naladění nahoru.
Odměny, které k Tobě dorazí, budou nádherné...
© Wahlgrenis 08.12.2008

MOJE MILOVANA WAHL,
MOC TĚ ZDRAVÍM
NEDA MI TO ABYCH TI NEŘEKLA SVUJ SEN.
JEŠTĚ PŘEDTIM JSEM SE DOZVĚDELA ŽE NĚCO SE STANE OCITLA JSEM SE NAJEDNOU NA CESTĚ
ZAČALA JSEM SE KOLEM SEBE DIVAT A ČEKALA ŽE PŘIDE VELKA VLNA A ŽE VŠE KOLEM SMETE,
ALE NAMISTO TOHO JSEM SE ZNOVU OCITLA V NĚJAKE MISNOSTI U NĚKOHO CIZIHO V DOMĚ NA POSTELI LEŽEL KLUK PROBUDIL SE A MLUVIL ŽE JSOU TADY.
PAK JSEM SE ZNOVU OCITLA NA TE CESTĚ
ČEKALA CO SE BUDE DIT
TED VIDĚLA JSEM JAK SE POHLA NAŠE ZEMĚKOULE
BYL TO TAK VELKY OTŘES
A TO CO JSEM DOSLOVA VIDĚLA JAKO BY SE NAŠE ZEMĚ ODLOUPLA NA CHVILIČKU OD NĚČEHO
JAK TO OTŘASLO
VEDLE MĚ STALA NĚJAKA HOLKA A TIM OTŘESEM SPADLA A JA TAKE.
MYSLELA JSEM ŽE NEŽIJE A TAK JSEM JI ODTAHLA K PLOTU KE KRAJI
DIVALA SE JESTLI ŽIJE
SNAŽILA JSEM SE JI PROBUDIT
NEBOT JSEM VIDĚLA ŽE DYCHA
NA CHVILIČKU SE PROBUDILA A NĚCO ZAMRMLALA
V TU CHVILI JSEM MĚLA POCIT ŽE MI SDĚLUJE NĚJAKE POSELSTVI
ALE VUBEC NIC JSEM NEROZUMĚLA.
KOLEM BYLO MNOHO LIDI A VELKY ZMATEK, VIDĚLA JSEM JAKESI AUTO A NĚJAKY PAN PODAVAL LIDEM ZBRANĚ.
PROBUDILA JSEM SE A TEN OTŘES JSEM CITILA ZA KRKEM
SNAŽILA JSEM SE UKLIDNIT A PAK MI BYLO ZLE
NATAHOVALO MNĚ ALE NEZVRACELA JSEM.
PROSIM WAHL MOHLA BYS MI PROSIM VYSVĚTLIT CO TEN SEN ZNAMENAL
MOC TI DĚKUJI
NELLI 09.12.2008

Dobrý den, milá Wahl,
chci Vám tu něco napsat, co ale není nějak asi podstatné.
Jen je to spíš touha něco sdělit.
Bylo mi třeba 10 let, nevím přesně, byla jsem docela malá.
Měla jsem také jeden úžasný sen, o který bych se chtěla s Vámi podělit a který se mi vryl na dlouho do paměti, jen tu neexistují slova, kterými mám popsat, co jsem viděla.
Fakticky se dělo to, že jsem procházela zahradou, měla jsem na sobě dlouhé sametové modré šaty, s dlouhými rukávy.
Byla jsem asi ve středních letech, měla jsem tmavé dlouhé vlasy.
Byla to ovocná zahrada, ne však nějak zvlášť udržovaná, ale prostě žijící. (Pro představu ne upravený anglický trávník apod...).
Prostě stromy a tráva.
Šla jsem k jednomu stromu, který měl ve své koruně cosi.
Bylo tam pouze pár nějakých plodů, ale ty nebyly podstatné, v koruně něco svítilo, snad světle modrou barvou.
Kdybych měla popsat, co to bylo, nedokážu to prostě slovy vyjádřit.
Byla tam ale asi všechno, k čemu člověk v životě směřuje.
Bylo to jako štěstí, moudrost - to ale ne, to se na to téměř nehodí...
Možná snad ta blaženost, o které se tu psalo, opravdu nevím, jak to popsat.
Bylo to něco, čeho jsem dosáhla, ale v životě se mi ten sen připomíná spíše tak, že mám pocit, že se od toho směru odchyluji a že nejdu tím směrem.
Že ten pocit se naprosto vymyká mému životu.
Ten sen jsem tenkrát též asi chápala jako obrovský dar, něco, co již nikdy mít nebudu...
Měl se od toho odvíjet můj život.
Jinak co se týče snů, též jsem se již hodně ve snu nalétala, stačí se jen odpíchnout od země a jde to samo.
Ivetia 09.12.2008

Mila Wahlgrenis,
ak budes mat chvilu cas, chcela by som poznat jednu odpoved, ktoru mi nikto nevie dat...
Minuly rok pri neutesenej financnej situacii som prosila anjelov o pomoc.
Vypoculi ma, aspon podla mna, lebo mi dali 6 cisiel.
Problem je v tom, ze som ich nepodala.
Niak som tomu proste neverila, bola som na tom psychicky dost zle...
Ak by som to mala strucne zhnrnut, prisla som o Jacpot v Lotte nadej, ze by sa mohla tato situacia znova opakovat, lebo prosim stale o tento "zazrak", ale bud som to uz "zmeskala" alebo to nevidim....
Ako to vidis ty, co sa stalo minuly rok v oktobri?
Dakujem za odpoved.
Na tvoje stranky chodim kazdy den, viem, ze mas toho vela a urcite su aj dolezitejsie otazky, ale pre mna by tvoja odpoved znamenala vela...
Ta neutesena financna situacia stale trva, dokonca by som povedala, ze je zo dna na den horsia...
este raz dakujem.



Petronella 09.12.2008

Milá Wahlgrenis,
napsala jste přesně to, co jsem potřebovala slyšet.
Napsala jste to moc krásně.
V mém životě poslední dobou nastává velký duchovní obrat, k lepšímu.
Dochazí k jakémusi zduchovnění...
Ano, dostávám se výš.
A každá taková výška s sebou nese i nebezpečí pádu a strach z něj...
Čímž se vynořuje i můj vlastní stín z hlouby duše, proto, aby byl zpracován, přetvořen, rozpuštěn.
Myšlenky, které na mě neustále tlačí, aby mě strašily a zastrašily...
To je ta nerovnováha ve mně, ego se drží zuby nehty...
Zažívám teď velký stres...
Ponořila jsem se, nevím úplně, jestli vědomě nebo nevědomě, hluboko do duchovní podstaty a moje duše se asi dostala do takové smyčky..
Strachu, špatných a zlých myšlenek, největší strašák, že se z toho všeho zbláznim, že to neunesu, že pak nebudu moc duchovně vychovat "svojí překrásnou dceru"...
Teď ještě zkoušky ve škole, přestat kouřit, duše, která se mi chce narodit, to znamená připravit tělo pro její příchod - očista...
Někdy mám hrozný strach, jestli to všechno vůbec zvládnu.
A právě v týhle nerovnováze, těhlech pochybnostech a strachu, se objeví přímo sám Bůh, aby mi řekl:
Ale neboj, já jsem z Tebou..
Dokážeš to, ale musíš si udržovat nadhled a vnitřní klid.....
Je to pro mě pořád ještě trochu neuvěřitelný, že si dal práci zrovna se mnou.
No prostě, je to fakt síla, když k Vám takhle promluví, přímo On..
A já mu za to každý den děkuju...
Že mi podal ruku, že mě pohladil..
Snažím se nezklamat sebe, a tím i Jeho..
Wahlgrenis, jste skvělá spisovatelka - na nejkrásnější svítání...
To jste snad nemohla líp vystihnout...
Děkuju i Vám za pohlazení na duši..
Moc děkuju za všechna Vaše slova...
S láskou

PS:
Chtěla bych ještě poradit ostatním lidem, kteří se zajímají o své sny, že zde najdou
bezvadný snář s výborně popsanými archetypálními symboly, ale i spoustu dalších zajímavých věcí. Přeju vám všem hodně zdaru v odkrývání podstaty důležitých snů.

Laryanis 10.12.2008


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.