WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Sen ze hřbitova


Hezký večer, Wahlgrenis,
na dnešek se mi zdál sen, který mi pořád leží v hlavě, byl tolik detailní, tak dobře viditelný, že jen tím je zvláštní... Snad se nebudeš zlobit, když ti "zahltím" schránku popisem...
Šla jsem se svým přítelem na místní hřbitov (asi bych měla říct, že hřbitovy ve mně vzbuzují hodně zvláštní a negativní pocity, že se jim už asi deset let vyhýbám).. Vešli jsme bránou a šli směrem ke hrobu mého dědy a prababičky (a dalších příbuzných, které jsem ale nezažila)..
Měla jsem zase "ten pocit", chtěla jsem jít rychle, ale přítel šel asi pět kroků za mnou, hrozně pomalu, četl si nápisy na hrobech, já ho hodně úzkostlivě prosila, aby zrychlil a šel ke mně. To udělal a tak jsme došli až k tomu hrobu, resp. k té uličce, kde se hrob nachází. Bylo tam hrozně moc lidí, naši, babička... Říkala jsem si, jak se asi budou divit, že tam jsem, když ví, jaký pocity ze hřbitovů mám... Jenže - zůstala jsem stát v šoku, byl tam i děda (více než 10 let po smrti), prababička... a byli živí. Děda měl na sobě košili, co často nosil "na doma", takové drobné bílo-modré kostičky... Pevně mě objal a oba jsme se začli hrozně smát... Já měla takovou radost.. Víš, zdálo se mi o něm několikrát, ale vždycky jsem z něj měla v tom snu "strach" - věděla jsem, že je mrtvý nebo že má umřít... Ale teď ne. Byl opravdu ŽIVÝ! S prababičkou jsem si jen podala ruku, byla trochu odtažitá, nevím proč... "Vzpomněla" jsem si na to, že jednou do roka všichni obživnou, jen jsem si nebyla jistá, jestli je to na Halloween nebo na Dušičky... Krom nás tam byli i cizí lidé (vždyť hrobů je tam více). Byla tam mladá paní s chlapečkem, asi čtyřletým, ten chlapec byl taky "obživlý".. Paní si pro něj přišla i se svým druhým synkem - živým... Já se s paní dala do řeči a řekla jsem něco, co se jí dotklo... Že by mě zajímalo, jestli si tihle "lidé" budou za rok pamatovat, co tento den prožili... Ona trochu strnula odpověděla mi něco ve smylu, že to není to nejdůležitější... ale ta její odpověď se mi trochu ztrácí... Jen vím, že mi bylo líto, že jsem radši nemlčela... Pak se ze hřbitova odcházelo, sen končil..
Mám pocit, že to má (pro mě?) nějaký vyšší význam, nemůžu přijít na to jaký...
Wahl, jestli mi k tomu máš co napsat, budu moc ráda, pokud ne, díky, že sis to aspoň přečetla..
Lucii 08.02.2010

Milá Lucii,
občas mrtví do snu vstoupí, ale tento sen je jiný. Zajímavá je rovina, kde se odehrává. Je to prostředí hřvbitova, kde by měla být uložena mrtvá těla, ale ti lidé najednou nejsou mrtví. Chovají se zcela přirozeně, jsou živí, mluví, objímají se s Tebou.
Zmiňuješ jeden den v roce, kdy mají mrtví obživnout, ale to opravdu není důležité. Vyznívá to spíš jako informace pro Tebe, že duše jsou stále živé. Smrtí totiž nic nekončí a můžeme se potkávat i nadále, jen v jiných reáliích.
Na hřbitově jsou sice uloženy lidské pozůstatky, ale duše je jinde. Můžeš ji vnímat i doma, není zde žádná vazba na hřbtiov, tohle území k sobě duše nepoutá. To jsou jen pietní místa, která člověk uctívá po vzoru svých předků. Je to tradicemi daná úcta k mrtvým...
Tento sen není strašidelný, nepředstavuje žádné volání ze záhrobí. Je to jen konstatování faktu, že duše jsou i po smrti zaregistrovatelné našimi smysly.
© Wahlgrenis 09.02.2010

Wahlgrenis,
děkuju za odpověď...
Ano, máš pravdu - nemám pocit, že by hřbitov byl - jediným - pojítkem se zemřelou osobou... Vím, že to je jinak, proto ani nemám "černé svědomí", že se hřbitovům vyhýbám... Možná moje negativní pocity z těchto míst pramení z té bolesti pozůstalých, která se tam hromadí (něco podobného jako v Terezíně, o kterém jsem ti kdysi psala).
Ještě jednou děkuju,
Lucii 09.02.2010


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.