WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Podivné sny a pak zvuk kroků, ale nikde nikdo nebyl


Milá Wahlgrenis.
Teď v zimě mé podvědomí asi pracuje naplno, pořád se mi v noci zdá mnoho snů...
Ještě na konci ledna jsem se ve snu účastnila pracovního pohovoru, dokonce mi tam dávali test z angličtiny, vím, že jsem nebyla moc dobře připravená, na konci vyhlásili, že "... vítězem se stává... (mé jméno a příjmení), ale pak dodali ještě jedno příjmení, něco jako Laurelová nebo Laurinová nebo tak něco.
Překvapí Tě, Wahl, že přesně dva dny poté mi paní volala, ať další den zajdu na takový prý "předpohovor"?
A na něm opravdu byl test z AJ, u něhož jsem si poté vyčítala, že jsem se lépe nepřipravila... ale zase si říkám, že to nebylo tak strašné, bez slovníku jsem to celé zvládla - překlad pár vět odborného textu do češtiny - pouze jsem si nemohla vzpomenout na některá slovesa, ale nahradila jsem je přibližnými synonymy...
Za pár dní poté se mi opět zdálo o paní, co se mnou dělala ten "předpohovor" a další den mi opravdu volala...
Byla jsem opravdu pozvána na další kolo, pár dní před jeho konáním mi vyvstával skoro smrtelný pot, velmi jsem se bála, jak to bude probíhat atd., protože bohužel nemám žádnou praxi a opravdu bych konečně potřebovala sehnat práci ve svém oboru, navíc tohleto místo bych brala i srdcem, je to něco, co by mě velmi zajímalo a pokládala bych si za velkou čest smět přispívat k něčemu takovému, co cítím i ve svém srdci, že je potřebné a správné...
Hrozí, že takovou nabídku už nepotkám... pak den před pohovorem jsem se ale až zázračně uklidnila, naprosto nevím, jak je to možné, já jsem k tomu aktivně nijak nepřispěla. Zašla jsem i na hřbitov, kde leží babička, děda a můj otec a prosila jsem je, aby mi byli v ten den nablízku a nápomocni a je-li v jejich silách to trošku ovlivnit, tak hlavně ať to dopadne tak, jak to bude lepší... Nepřála jsem si, ať mě vezmou, ale ať to prostě dopadne tak, jak bude pro mě lépe... Protože ani kladný výsledek by nemusel být žádná výhra, vždyť u některých věcí je těžké dohlédnout, kam lidi zavedou... co může vypadat jako skvělá příležitost se může stát něčím, co tě naprosto vyčerpá, a obráceně - co vypadá jako prohra, to tě může přivést k pozdějšímu vítězství...

Ano, to všechno vím, ale stejně se ještě nedovedu kvůli práci nestresovat...
Je to všechno hrozně provázané, dokud nebudu mít slušnou práci, nebudeme moci žít společně s mým přítelem, dosud žijeme oba u rodičů, sami bychom se neuživili.... jenomže když se odstěhuju, tak zase moje máma bude živořit, peněz jako důchodkyně moc nemá a je nemocná a i když já mám teď dost nízko placenou práci, přeci jen když se to dá dohromady, je to lepší...
Tak mi řekni, jak se mám rozhodnout?
Nemůžu nechat mámu bez pomoci, jak fyzické, tak finanční...
Zároveň chci založit vlastní rodinu...
Ale můj přítel prostě za mnou bydlet nepůjde...
Na všechno má čas a o všem moc pochybuje...
A mně tikají biologické hodiny čím dál víc... ale bez pořádné práce a společného bydlení je mít dítě nemyslitelné.
Je to slepá ulička, ale asi to tak má být, asi mám něco pochopit, něco si odžít, viď, Wahl?

Další z těch významnějších podivných snů:
Před pár dny se mi zdálo ve snu o mém pradědečkovi, jenom předesílám, že jsem ho už nezažila, zemřel 30 let před mým narozením, znám ho jenom z dokladové fotky a trochy vyprávění.
V tom snu měl pistoli a snad chtěl vyloupit nějakou banku, byl to vážně divoký sen.
Mířil i na mě a ten výraz v jeho obličeji bys měla vidět... byla to jeho tvář podobná té, co znám z fotky, ale mladší a živá, v pohybu...
Šel mi z něj mráz po zádech.
Řekla jsem mu, ať nestřílí, že jsem jeho pravnučka.
Nic neřekl a už si mě nevšímal, svou pozornost věnoval ostatním...
Konec snu.

Dnes jsem šla před pátou ranní do práce, pod nohama mi křupal led a já jsem ještě přemýšlela nad tím, co se mi v noci honilo v hlavě, měla jsem na hlavě kapuci, takže jsem šla jako kůň s klapkama na očích - dívala jsem se pouze rovně před sebe a pod nohy, zbavená periferního vidění... a najednou slyším v ledu křupat zcela zřetelně kroky, jako kdyby někdo šel asi metr ode mě po mé levé ruce, podle zvuků té chůze to byl muž.
Neodvažovala jsem se podívat vedle sebe, až po chvíli, když to ustalo.
Nikdo tam nebyl, ani nikde přede mnou, za mnou, vedle, ani v dálce - a to jsem byla zrovna na velmi přehledném místě, kdyby tam někdo byl, viděla bych ho...
Chvíli poté jsem si to dala dohromady: pár dnů po snu o pradědečkovi jsem se na něj ptala mámy, řekla mi o něm něco nového, co jsem dosud nevěděla: že svou druhou ženu hodně zbil a ta od něj pak ihned odešla... že bil i svou první ženu a bil i svou dceru, moji babičku...
Wahl, já to vůbec nevěděla! Ono se vždy tak nějak tajemně vyprávělo o "divokých kořenech", ale nikdo to nekonkretizoval... Vždyť to bylo domácí násilí...
A já sama mám ze svého minulého vztahu zkušenosti s domácím násilím...
Možná proto se se mnou pradědeček "utkal" ve snu...
Jsme dva kousky skládačky, co do sebe zapadají, on jako ten, kdo působil domácí násilí, já jako někdo, kdo si ho nechal způsobovat... čistě náhodou ze stejného rodu.... Náhodou? Náhody nejsou.
Třeba se to v naší rodině nevědomě táhne, třeba jsou dívky vychovávané v tom, že je to vlastně normální...
Anebo třeba to byla vzpomínka na minulý život, kdy jsme se já a můj pradědeček potkali a něco jsme spolu řešili.......
Ale proč ty kroky dnes? Já myslím, že byly pradědečkovy.
Hannah 08.02.2010

© Wahlgrenis 08.02.2010

© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.