Wahlgrenis

Sny o té, co se jmenovala stejně a šťourala se v nose

Milá Wahlgrenis,
chci Vám napsat, jak moc jsem vděčná za existenci Vašeho webu, každý den si zde přečtu něco moc důležitého,krásného i moc smutného.
Nasávám z těch článků a k některým se vracím, abych pochopila něco víc.
Poslední dobou se mi zdají samé krásné, nebo něčím důležité sny.
Před dvěma lety mi skončila celoživotní éra zlých snů o nepovedeném létaní, pádech se skály, které jsem vždy přežila, ale ten pád jsem cítila po rozlámaném těla ještě dva dny.
A asi rok mám právě samé sny, o kterých musím hodně přemýšlet, co vlastně znamenají.
Chápu, jak moc práce máte a kolik lidí se na Vás obrací, ale třeba na mě čas zbyde, anebo něco pochopím, když to uvidím napsané.
Dnes se mi zdál už třetí sen o bývalé spolužačce ze základky.
Nikdy jsme se pak už neviděly.
Měla křestní jméno stejné jako já a seděly jsme spolu od první do osmé třídy.
Mívala jsem ji moc ráda, ale hodně věcí mi na ní vadilo.
Měla neustále horké a upocené ruce, kterými všechno opatlala, učila se špatně, takže nebyla možnost třeba někdy od ní opisovat, ale to nejhorší bylo, že se celé ty roky šťourala v nose, za což jsem jí mlátila přes ruku pravítkem.
Doufám, že jí to pomohlo ! (ha,ha)

A nyní mi chodí do snů

1. sen:
Jedu v autě s tou druhou.....Dominikou.....
Ona řídí a já jsem na místě spolujezdce.
Obě jsme připoutané pásy, ale jinak.
Za nohy, za boty u kontníků.
Divné pásy.
Jedeme, povídáme si a smějeme se, když ona dostane nápad, že sjedeme do vody, do nějakého rybníka.
A opravdu, sjela do té vody.
Auto se začalo plnit vodou moc rychle a klesalo ke dnu.
Ta druhá Dominika začala hned propadat panice, já jsem se hned potopila hlavou a začala sebe vymotávat z těch pásů za nohy.
Za chvilku se mi to podařilo a začala jsem odpoutávat jí.
Ale ona byla hysterická, tahala mě za vlasy, brečela, škubala sebou a hrozně mi to znesnadňovala jí vysvobodit.
Šlo to špatně, ale povedlo se mi to.
A vtom jsem se probudila.

2. sen:
Mělo to jako pokračování, když jsem znovu usnula.
Jela jsem v autě už sama (radši) po silnici a napadlo mě, že si zkrátím cestu domů tím, že projedu malým lesíkem po pěšině, takový parčík spíš.
Sjela jsem na okraj toho lesíku a najednou přede mnou úplně černá tma.
Hrozně jsem se lekla, že nemám rozvícená světla.
A najednou jsem zažila hrozný strach a smutek z toho, že bych mohla přejet nějaká zvířátka.
Hlavně medvědy a vlky.
Úplně jsem cítila jejich obavy a svůj pocit viny, že jsem je mohla ohrozit.
Rozsvítila jsem světla a vycouvala ven.
A bylo mi moc fajn.

3. sen:
No a dnes se zase vrátila do snu ta druhá...
Běžíme spolu i s dalšími lidmi do schodů.
Všichni před něčím utíkáme.
Přede mnou plno lidí běží.
Za námi také.
Je cítit strach a obavy všech, ale není to tak hrozné.
Ta spolužačka běží za mnou a zase.
Zase je poblázněná strachem, hysterčí, chytá mě za nohy, za kotníky, abych jí neutekla.
Pořád jí říkám, aby toho nechala, že zdržuje a ohrožuje nás všechny, hlavně ty další, co běží za ní.
Zase nám oběma znesnadňuje cestu a dělá potíže.
Marně jí ujišťuju, že jí neuteču, že bych ji tu samotnou nenechala.
Je jako klíště.
No nakonec jsme se dostaly nahoru a tam už se všichni cítili v bezpečí, v nějaké velké místnosti.
Pak jsem zase usnula a pak moc hezký sen.

4. sen:
Spím ..... a slyším hlas jedné rostlinky v květináči, že má velkou žízeň.
Pocítila jsem nad tím smutek.
Využila toho ASI moje kočka a lehla si mi k hlavě a říká mi, že má hlad a ostatní také, tak ať už se vzbudím.
Tak jsem se probudila a kočka přede a je ráda, že bude snídaně.
Všech svých 37 květináčů jsem prstem osahala zeminu, až jsem našla tu chudinku.
Zapomněla jsem ji zalít.
Vynechala jsem ji.
Moc jsem se jí omluvila a dala jí vodu.
Myslím, že mi odpustila.
Neumím vysvětlovat sny, ale z těch snů o spolužačce, mi to přijde tak, že tím, že ona má stejné jméno jako já, je jakoby moje druhé já, které dělá chyby, panikaří úplně zbytečně, chová se nemožně a to druhé já to nakonec s rozvahou všechno zvládne a vyřeší a vytáhne obě z bryndy.
Ale nevím, třeba se mýlím.
A mám i chuť tu spolužačku kontaktovat, najít a pokud už se nedloube v nose -
doufám, ha ha, tak možná bysme si i měly o čem popovídat.
Děkuji Vám Wahlgrenis, za to že jste.
Dominika 03.02.2008

Moc Vám Wahlgrenis děkuji za to, že jsem si mohla ty své sny takto znovu přečíst na Vašich stránkách.
Ani jsem netušila, jak moc mi to pomůže a co všechno si tím uvědomím.
Teď jsem si opravila chybu ve větě:
Ani jsem netušila........... v rychlosti jsem napsala - Ani jsme......netušila.
Tak a tom to přesně je.
Četla jsem to své psaní a pořád mi na tom bylo něco divné.
Dlouho jsem nemohla přijít na to, co mě tam zaráží.
Až mi to doteklo do hlavy.
Je to slovo "kotníky", které se vyskytuje v obou snech o té spolužačce.
Není to moje spolužačka.
Jsem to já.
Ona je opravdu tou mojí druhou, horší polovinou.
Mé druhé - špatné já.
Ona je tou koulí na řetězu, přivázanou za mojí nohu, za KOTNÍK.
Tou přítěží, které dávám opisovat, dělám za ni úkoly, musím nás obě dostávat z průšvihů, do kterých nás dostala.
Ona je tím primitivem ve mně.
Je tou mojí brzdou.
Štítím se těch vlastních upocených rukou, které někdy udělaly něco špatného.
NÉ jejích.
Asi ji zatím potřebuju.
Dává mi možnost uvědomit si tu svou lepší stránku.
Mám s ní potíže, ale tak nějak i jí musím mít ráda, patříme k sobě, i když se mi vůbec nelíbí a ráda bych jí změnila k lepšímu.
To JÁ ......jsem ta šťouralka věčná.
Nos sice nechávám na pokoji, ale věčně se šťourám ve svém životě, ve svých pocitech, ten kritik ve mně mi nedává pokoj a šťourá se.........
Když mám sny - BEZ ní, tak jsem volná, cítím se dobře.
Cítím duše zvířat a rostlin a chovám se rozumně a jsem spokojená sama se sebou.
Ty sny..... kde je ona ..... má druhá Dominika...... jenom řeším ty problémy, které ona zavinila.
Jejími bláznivými nápady, neuvážeností jejích činů.
Ohrožuju tím sebe i druhé, co běží do těch schodů za námi.
S námi.
Nakonec to dopadne dobře a dostanu nás OBĚ z problémů.
Vítězí má lepší polovina.
Někdy jsem měla sny, ve kterých jsem měla (dostala) možnost ovlivnit děj a pokračovat jinak.
Lépe.
Mám pocit, že už se mi o ní zdát nebude.
Ale kdyby přeci jen, tak ji v tom snu prostě chytnu za límec a pořádně s ní zatřesu, ať už se vzpamatuje.
Nechat ji utopit, či jí utéct by asi nebylo nejlepší.
Je mojí součástí a musím ji trochu vylepšit.
Pak mi bude líp.
Rozhodla jsem se, že tu spolužačku kontaktovat nebudu.
Já jsem jí pomáhala ve škole a ona nyní pomohla mně prostřednictvím snů.
Jsme si vyrovnané a je to uzavřená kapitola.
Je to přesně tak, jak jste mi Wahlgrenis radila, jen tak žít a plout si životem, mít se ráda (celá) a (nešťourat).
Děkuji Vám moc
Dominika 03.02.2008