Ve snech ovládám živly
Krásný večer,
po nějaké době jsem zavítal na vaše stránky.
Možná to je z části tím, že v televizi běží Matrix (sice ho moc nesleduju, ale budiž) anebo tím, že mě to vrtalo už delší dobu v hlavě a právě teď jsem dostal takový pocit, že bych Vám mohl zkusit napsat a poprosit o Váš názor na mé nedávné sny.
Když tak vzpomínám, tak to nejsou sny ojedinělého druhu.
Nejsou vždy stejné (i když to se mi občas taky stává), ale myslím, že hrubý obsah je vždy hodně podobný.
V podstatě v těch snech jde vždy o to, že ovládám různé síly.
Telekinezi, živly, levitaci atp.
A v tom snu tomu opravdu věřím, dokonce i ve chvíli, kdy se probudím, tak chvíli potom mám takový pocit, že to prostě musím umět... (i když to si se mnou asi jenom hraje moje ego).
Teď ale k hlavní věci, v oněch posledních snech se toto také vyskytovalo, ale ty sny byly jiné v tom, že všichni moji blízcí bylo nějakým způsobem v ohrožení (jednou zuřila válka a my byli okupováni, podruhé už nevím).
A já právě těchto sil a znalostí používal k jejich ochraně.
Bylo to velmi zvláštní.
V těch snech jsem neuvažoval o tom, že bych zachránil všechny a ukončil válku, protože mi přišlo, že nemám právo zasahovat tak moc do vývoje všech.
Ale cítil jsem povinnost se starat o své blízké.
Vím, že jsem toho moc o těch snech nenapsal, už si nepamatuji detaily a taky Vás nechci tolik zdržovat.
Doufám, že jsem neukrojil moc z Vašeho času.
Ale měl jsem prostě takový ten pocit, že Vám mám napsat.
Přeji Vám hodně slunečných dnů plných pohody,
s pozdravem
Noobius 29.04.2006
Milý Noobiusi,
už se vůbec ničemu nedivím.
Připadá mi, jako by Tvůj mail přišel na objednávku.
Je to snad týden, kdy jsem obdobný příběh řešila.
Jenže to nebyl sen.
Člověk, který mi popisoval své pocity z období, kdy mu bylo asi sedm let, je nyní už dospělý.
Tehdy - jak vyprávěl - bylo to na jižní Moravě, na jednom z kopců a bylo naprosté bezvětří.
Vzduch se ani nehnul, byl těžký, jak v létě bývá...
Jeho najednou napadlo postavit se na tom kopci zcela zpříma, ruce měl kousek od těla, napnuté s roztaženými prsty.
Tehdy si pomyslel: "Větře, duj!"
V těch slovech, které mu šly z jeho hlavy, byla síla, byl v tom i pokyn živlu, který sám o sobě dokáže mít obrovskou sílu.
Tehdy se stalo něco, čemu se divili všichni kolem.
On ale ne...
Spustil se obrovský vítr, takový, že se stromy ukláněly téměř k zemi, větve se ohýbaly pod jeho silou.
Po chvíli byla obloha zatažená a z nebe se spustily provazy vody.
Začal z naprosto čisté, modroučké oblohy po několika minutách déšť, jaký tady nebyl několik týdnů.
Ten chlapec zprvu nechápal, co se stalo.
Docházelo mu to postupně, prší a on za to může...
To si opakoval nejen ten den, ale i další týdny, měsíce a roky.
Později si ověřil, že to nebyla náhoda.
Jsou mezi námi jedinci, kteří mají neobvyklé schopnosti.
Tvé sny ostatně nejsou náhodné...
Máš v sobě síly, které se mají teprve probudit.
Ovšem dobře si všimni, že jsi byl vždy na straně slabších, ohrožených, tímto směrem by ses měl dát.
Nečekej, že po probuzení začneš jednoho dne sám levitovat, tak to není.
Ale je to potvrzení Tvého směru, který sám dobře vnímáš...
Mohou to být schopnosti léčitelské, pomoc druhým lidem, ale také varování, že něco ve Tvém životě není správné.
Měl by sis udělat inventuru a to, co škodí nebo ubližuje ostatním, vyrušit.
Udělej prostor pro to lepší v Tobě.
Nebude to snadná cesta, ale o to přeci nejde.
Poslouchej svůj vnitřní hlas, dál sleduj své sny.
Tam najdeš odpověď, jestli jsi to pochopil správně.
© Wahlgrenis
29.04.2006
Milá Wahl.,
při prohlížení starších příspěvků jsem narazila na něco, co se týký mého vůbec prvního dopisu, který jsem Ti psala letos v lednu a na který se mi nedostalo žádné odezvy.
Ta slova nemyslím v žádném případě, jako výčitku, jen to konstatuji.
Možná jsi ten můj první dopis, ani neobdržela, možná zapadnul někde na internetu.
Zaujal mě již samotný fakt, že jsi svoji odpověd Noobiusovi (s příběhem o člověku, který umí ovládat živly).
Napsala loni 8.5.2006.
Tedy 30 let + 2 dny po tom, co se stala mnou popisovaná událost (NIKOLI SEN)...
Jestli tedy dovolíš popíši Ti znovu, co se mi tenkrát před 30 lety 6.5.1976 stalo...
Byl vlahý skoro letní večer a já místo, abych se učila k maturitě, jsem si na kanapi četla knihu Král musí zemřít a Byk vychází z moře od M. Renaultové.
Je to krásný román o Théseovi...
No a právě když jsem se dostala k okamžiku, kdy autorka velmi sugestivně popisuje atmosféru těsně před zemětřesením (zemětřesení vyvolával sám Théseus svými dotazy na Poseidona Zemětřasa).
Vžila jsem se nějak příliš do té atmosféry a začla mít pocit, že se mi dělá lehce nevolno.
Položila jsem si tedy knihu na hrudník (ležela jsem na zádech) Zavřela jsem oči a v duchu pronesla větu:
"Poseidone Zemětřese, dej mi znamení, jestli odmaturuji" než jsem stačila otevřít oči a začít znovu číst.
Pocítila jsem zhoupnutí.
Pak se začaly jakoby v "kostech" starého domu ozývat strašidelné skřípavé zvuky.
Strašně jsem se lekla.
Běžela jsem k oknu (bydleli jsme ve druhém patře).
Na ulici byl však klid.
Lidé postávali na zastávce autobusu.
V tom se země zhoupla ještě jednou a zase ty zvuky.
Vyběhla jsem na chodbu, tam to bylo slyšet ještě víc.
Stála jsem mezi futry a modlila se aby dům nespadnul...
Strašlivě jsem se bála, že snad nastal konec světa.
Protože zamětřesení a v centru Prahy?
To mi připadalo absurdní...
Šla jsem pak spát, když to skončilo a vlastně jsem najednou ani nevěřila, že se to ve skutečnosti stalo.
Myslela jsem si, že je to asi výplod mého přetaženého mozku.
Ráno se ale stala další náhoda.
Nikdy jsem neměla ve zvyku zapínat rádio (leze mi to na nervy i nyní).
Tenkrát jsem ale z nějakého popudu otočila knoflík.
A první slova, která jsem slyšela bylo:
"Včerejší Zemětřesení s epicentrem v severní itálii, bylo znatelné i u nás v Čechách....atd."
Psala jsem Ti v lednu, že si myslím, že se jednalo o velmi vzácný úkaz synchronicity (podle K.G.Junga), ale nyní už zase nevím, co si mám myslet.
Musím si asi opravdu dávat lepší pozor na své myšlenky.
Začínám se zase sama sebe bát.
Já už nechci NIKDYdělat žádná zemětřesení!...
Díky ještě jednou.
A ještě jednou hodně moc sluníčka!
(Jen tak mimochodem letos jsem si moc přála mírnou zimu, tedy že by??)
Lughana 12.03.2007
Milá Wal,
po delší době se opět ozývám, abych reagovala na článek " ve snech ovládám živly".
Připomnělo mi to pár vlastních zkušeností, kdy se sice nejednalo přímo o ovládání živlů, ale o létání, které je tak trošku spojeno s odvěkou touhou člověk vyrovnat se bohům.
Létání mě fascinuje, létám ráda a docela často.
Láká mě i možnost relativně rychlého přesunu na jiná místa, kde se člověk může ledacos dozvědet a poučit se z jiných kultur.
Ale zpět k mým zážitkům.
Loni jsem se s kamarádkou vracela z Maroka a měli jsme přestupovat v Miláně.
Obě jsme litovaly, že letíme až večer a tudíž neuvidíme z letadla Alpy (nejkrásnější let je na trase Praha-Miláno právě díky nádherným vrcholkům Alp).
Jaké bylo naše překvapení po příletu do Milána, když jsme zjistily, že náš let byl zrušen a letíme až další den ráno!
Byl to jediný zrušený let ten den.
Takže Alpy jsme nakonec viděly, neb druhý den bylo krásné slunečné počasí.
Něco hodně podobného se mi stalo před dvěma dny, kdy jsem se vracela z Basileje a už jsme byli připraveni k nástupu do letadla, když jsem si uvědomila, že bych si ještě chtěla koupit vodu a vzít si nějaké noviny na stojanu mimo boarding místnostnost.
Jen jsem si to pomyslela, tak nám hlásili, že letadlo bude mít hodinu zpoždění a máme se vrátit do haly a tam počkat.
Poučila jsem se z toho tím, že si dávám pozor na to, co si přeju a aby mé myšlenky byly pozitivní...
Přeju Ti krásný jarní den plný sluníčka!
Alala 13.03.2007
