Vznášela jsem se nad svou holčičkou
Ahoj Wahl,
je to zvláštní, ale tak nějak mám pocit, že ti musím napsat.
Zdálo se mi o mém dítěti, které jednou budu mít.
Už vím, že je to holčička - včera večer jsem usínala a tu přišel ten sen.
Najednou jsem ji viděla stát na dvoře domu svých rodičů.
Já jsem se vznášela těsně nad ní a neviděla jsem jí do tváře, jen její blonďaté vlásky.
Zvláštní bylo, že byla nahá a stála s ručičkama nataženýma před sebou, z těch rukou jsem viděla pouze předloktí, ale bylo bílé a já věděla, že je mrtvé.
Před tou malou byl duch, který jí chtěl (asi) ublížit, souviselo to nějak s těma ručičkama.
A ze všech stran bylo slyšet dětský pláč.....
Pořád nad tím musím přemýšlet, jsem dnes úplně nemožná...
Wahl, co si o tom myslíš ty, prosím tě o jakoukoliv odpověď.
Děkuji!
Niczkka 24.03.2006
Milá Niczkko,
sen Ti přiblížil poslední okamžiky Tvého minulého života.
Byla to Tvoje holčička, ale bys jí zemřela.
Byla jsi vážně nemocná, nedokázala jsi už déle se sovu nemocí bojovat.
Tvůj muž, otec holčičky, nezvládal už Tvé zdravotní problémy a našel si jinou ženu.
Holčička vnímala krizi v rodině, velice Tě milovala.
Skutečně by se měla dostat opět do Tvého života, nepochopila totiž, proč jsi musela zemřít.
To, co se před ní pohybovalo, byl její otec, z kterého měla strach.
Měli byste spolu prožít další příběh...
Lepší, krásnější.
© Wahlgrenis
24.03.2006
Milá Wahlgrenis,
děkuji Ti, tak moc Ti děkuji za Tvou odpověď, ani nevíš, jakou mi udělala radost, úplně mi vyhrkly slzy do očí, když jsem ji četla....
Trápí mě jen jedna věc, kartářka mi řekla, že mé dítě bude postižené, nechci, aby musela trpět i v tomto životě, Wahl, stane se to?
Co dělám špatně?
Záleží při tom na výběru otce?
Přijde sám, nebo ho už znám?
Wahl, sluníčko, vím, že mám tolik otázek, ale ty jsi jediná, kdo mi může pomoci!
Budu ráda, když mi odpovíš, když ne, pochopím to.
Děkuji Ti z celého srdce!
Niczkka 27.03.2006
Drahá Wahlgrenis,
znovu jsem si přečetla svůj druhý mail, který jsem ti psala v souvislosti s mou nenarozenou dcerou a chci se ti omluvit.
Nemám právo po tobě žádat tolik odpovědí.
Musím být spokojená s tím, co dostanu, když to dostávám tak krásnou a srdečnou cestou, jakou pro mě Tvoje odpověď byla.
Ještě jednou ti chci poděkovat! moc!!!!!!
...ale přece jenom, mohla bych se tě ještě na něco zeptat?
Co se stane po smrti s duší člověka, jehož popel byl na nějakou dobu rozdělen na dvě části?
Jedna část zůstala v bytě, kde zemřel a druhá byla poslána po větru....
Má to na duši nějaký vliv?
Děkuju Ti ještě jednou, jsi moje sluníčko a moje naděje.....
Díky že jsi.
Niczkka 29.03.2006
Milá Niczkko,
ve chvíli, kdy se oddělí tělo od duše, nic už společného nemají.
Proto nemusíš mít strach.
Větší hodnotou je samozřejmě duše, která si odešla za svým dalším posláním.
Tělo bylo pouze schránkou, v které pobývala na tomto světě.
Co se stane s popelem, není pro duši nijak určující.
Jsou to spíš rituály, které si člověk vytvořil během staletí.
Uctívání mrtvých, pohřby, hřbitovy...
Nic z toho nemá vazbu na duši, jen se tak lidé udržují v jisté tradici, že se to tak dělá...
Že nedělat to by bylo podezřelé.
A oni nechtějí být podezřelí.
Nechtějí připustit myšlenku, že tělo bez duše už není tím zesnulým člověkem.
Tak vlastně pohřbívají jen prázdnou hmotu, zatímco duše je pozoruje z povzdálí.
Je to smutné.
Rozhodně se ale netrap nad osudem urny s popelem.
Všechno je v pořádku.
© Wahlgrenis
29.03.2006
Děkuji Ti Wahl i za tuto tvou odpověď.
Uklidnila mne, opravdu.
Bydlím v bytě, kde byla tato "poloviční " urna uchovávána a dlouho mi to nedalo spát.
Wahlgrenis, přečetla jsem si tvou odpověď Orianě o povodních a musím ti říct, že jsem se vyděsila.
Samozřejmě vím, že jsou lidi povrchní, možná mezi ně také patřím, ale vidět to takto shrnuté mi prostě vyrazilo dech.
Tohle by si měl přečíst opravdu každý, nějak mi připadá, že žebříček hodnot dnešní společnosti je postavený na hlavu.
Proč každý upřednostňuje práci a peníze před krásou přírody?
Jsme schopni zdevastovat si půdu pod nohama jen pro to pozlátko...je to hrůza!
Někdy mám pocit, že sem nepatřím, že jsem se narodila do špatné doby a špatného světa.
Vím, že mám své poslání jako každý, prý mám vést lidi za světlem, ale jak, když jsou všichni hluší a slepí?
Dávala bych, ale zatím k nim neumím najít cestu, ach jo.
Děkuji Ti, že jsem si zde mohla vylít srdíčko.
I když jsem tě nikdy neviděla, stala ses mou přítelkyní, mou vrbou.
Měj se moc krásně!
Niczkka 29.03.2006
