Wahlgrenis

Viděla jsem na autě ohořelé a uříznuté ruce

Milá Wahlgrenis,
přeji příjemné slunečné odpoledne a posílám pozdrav do Prahy :o)))
Ráda bych poprosila o vysvětlení mého snu... s většinou snů si "vím rady", dokážu je přečíst, ale z toho dnešního vůbec moudrá nejsem.
Celý den o něm přemýšlím...
A když doma otevřu Tvé stránky a čtu o snech...
Beru to jako znamení a píšu a přidávám se do řady prosících... :o)))
Už včera jsem měla celý den tak trochu smolný, co jsem vzala do ruky mi spadlo...
Večer se mi ztratil signál (radiový) a tím jsem byla bez budíku.
Děti nařídily mobily, aby maminka nezaspala... :o)))
Usínala jsem v poloze TAM-TAM, ale ráno jsem si vůbec nevybavila, na co jsem žádala odpověď.
Proto také to zmatení kolem snu.
Ve snu mě manžel vezl se starší dcerou někam....
Byla to nějaká budova, připadala mi jako sokolovna ve vesnici, kam jsem jako dítě chodila cvičit.
Po nějaké době pro nás přijel a já si všimla, že auto má z boku nějaké promáčknuté.
Začal se smát a říká, že mu vběhl do cesty nějaký chlapec a aby ho nepřejel, tak to do něčeho napálil.
Šla jsem z druhé strany a vedle našeho (v tom snu bylo naše, ale ve skutečnosti máme auto jiné) auta stálo červené pomačkané a ohořelé auto a v něm dvě končetiny.
Také ohořelé.
Nejdříve mi to připomínalo nohy, ale nakonec jsem usoudila, že to jsou ruce.
Nic jsem nechápala, jen se stále dívala na ty končetiny.
Nejvíc si vybavuji pohled na řeznou plochu.
Manžel se mi snažil zabránit pohledu a snažil se dveře neustále zavírat, přivírat, ale nešlo to.
Stále jsem musela na tu hrůzu se dívat.
Po chvíli mi povídá, proč na to tak stále hledím, že přeci musím vědět, co se stalo.
Nic jsem nevěděla a tak mi povídá, že před chvílí to auto začalo hořet a když přijela záchranka, že tu osobu vytáhla, odřízla jí končetiny a odvezla.
Prý ji tak zachránili.
Když jsme dojeli domů, chtěla jsem se převléci, ale dcera mi oznámila, že nemám do čeho.
Prý mi vše zničila a u všech bund rozbila zipy.
Bude-li mi dáno znát odpověď, předem moc děkuji.
Děkuji za vše, za všechny, přeji sluníčkové a pohodové dny a spousty sil do dalších dnů a sluníčko nejen do duše.
S pozdravem a díky se loučí
Vodička 20.02.2006

Milá Vodičko,
děkuji za pozdrav, i když jsem si ho nečetla v Praze, jak sis asi myslela.
Byla jsem v Pardubicích, na pohřbu jednoho výjimečného člověka.
Zavítala jsem po mnoha letech do smutečně vyzdobené kremační síně.
Opět jsem si ověřila teorii, jak to je s duší po smrti...
Pak jsem si udělala radost - v "mém" antikvariátu jsem objevila desku Holky z naší školy z roku 1983.
Tu jsem tam nemohla nechat, to uznáte.
A při vyhledávání fotografií ze studentských let (budeme mít sraz) jsem narazila na unikátní dopis mé první lásky.
Tedy on to ani tak nebyl dopis - na dopisy nebyl - jako spíš úvahu z jedné fyzikální olympiády, kdy nepřicházelo řešení zadaných úloh, ale zcela jiné myšlenky...
Ocituji jen úplný začátek, víc ne.

(To taky uznáte.)

Moje bábi říkávala: "Jsou věci mezi Nebem a Zemí..."
A já tu teď sedím a mám psát a počítat nějaký příklady z fyziky.

... atd.

Byla jsem z těch slov docela v šoku.
Jako by na mě někdo ukázal prstem.
Ano, jsou věci mezi nebem a zemí.
Tenkrát jsem ale ještě nevěděla.
Teď vím možná trošku víc.
Možná...
Nerozumím, co znamená, když se ztratí radiový signál.
Neposlouchám rádio, nebudím se podle budíků, ani v mobilu.
Poloha TAM-TAM přinese odpověď na otázku, je-li ovšem dostatečně zralá.
Potom se nemusíš po probuzení nijak rozpomínat, na co ses to vlastně ptala.
Odpověď by Ti měla být hned pochopitelná.
Auto ve snu vždy nějak koresponduje se životní cestou.
Jela-li jsi s manželem a dcerou, je to logický směr, tak to má být.
Ovšem zápletka teprve přichází.
Manželovi se podle jeho slov připletl před auto chlapec, tak se uhnul a do něčeho to napálil.
Výmluva dobrá.
Ale co to ohořelé auto?
Co ty ruce?
Z postupného výkladu vyplývá, že se muselo přihodit něco, před čím nebylo úniku.
Ohořelé končetiny patřily staré ženě, která při této podivné kolizi zemřela.
Snaha lékařů po převozu do nemocnice byla marná.
Vypadá to, jako by už neměla žádné příbuzné, nikoho, komu by bylo možné podat zprávu.
Je to jako signál, dává o sobě prostřednictvím snu vědět, že by se měla narodit.
Pravděpodobně do Vaší rodiny a jako chlapeček.
Nastává doba, kdy má přijít.
Je to hodně stará, vyzrálá duše, nejde jí rozhodně o peníze, o nějaké materiální skutky, ale o zcela jiné hodnoty.
Je nad ní silná vyšší ochrana, protože zemřela nespravedlivě.
Ještě snad informace k poničenému oblečení:
To je znamení Tvého přílišného lpění na věcech.
Jestli to bude možné, zbav se závisti a nenávisti vůči okolnímu světu.
Pak se uvolní úplně jiné energie a sama na sobě poznáš tu obrovskou změnu.
© Wahlgrenis

20.02.2006

Milá Wahlgrenis,
mnohokráte děkuji za odpověď.
Blahopřeji k "Holkám (z naší školky)..." !
I já je mám už 23 let doma a právě na podobných věcech lpím...
Chráním si staré gramofonové desky, památníky, psaníčka mých lásek, čínku, která se mnou prošla 4 roky gymnázia, kružítko již od základky...
Každý se mi diví, proč to schovávám.
Jsou v těch věcech vzpomínky, jen moje a občas se i hodí... :o)))
Také "závidím" (vím, že bych neměla... :o) ), že v dnešní době někdo nemusí ráno vstávat po násilném probuzení budíkem.
O víkendech si to snažím užít.
Můj budík nelze nařídit, pokud mám signál, ukazuje přesný čas.
Jinak neukazuje nic :o(((
Včera večer bylo vše v pořádku.
Ráno byl kryt na baterii otevřen a baterie vypadlá...
Znamení?
Nezaspala jsem, ale byla jsem dost zmatená, co se děje...
Po chvíli vstala ml. dcerka a byla taková přepadlá, chvíli jí trvalo, než se probrala.
Prý se jí zdál takový děsivý sen...
Chtěla jsem, aby vyprávěla.
Mlčela, pak se začala usmívat a řekla, že vlastně ten sen ani tak děsivý nebyl, jen chvíli... že byl vlastně moc nádherný.
Jela jsem s dcerkama na výlet.
Řídila jsem auto, což ve skutečnosti tak není.
Tentokrát taťka s náma nejel.
Po chvíli jízdy ml. dcerka uviděla tunel a že tam máme jet.
Vjely jsme do tunelu a najednou auto s náma začalo házet, lítaly jsme od stěny ke stěně, prý to bylo děsivé.
Najednou se nad náma začalo otvírat blankytně modré nebe a vjely jsme do RÁJE.
Přesně tak to řekla, tak to cítila.
Po vyjetí z tunelu tam stál velký bílý altánek a v něm prý byli samí hodní a milí lidé.
Můj pocit z toho snu je nádherný.
Věřím, že pokud moje děti půjdou mou cestou, opravdu ten ráj najdeme.
Ještě jednou moc a moc děkuji, sluníčko naše... :o)))
Přeji příjemné dny plné sluníčka, lásky, pohody, klidu... vše dobré...
Papa
Vodička 22.02.2006

Milá Vodičko,
sen Tvé dcerky je skutečně nádherný.
Ještě dodatek k těm vzpomínkám.
Jsou dobré, i já mám své poklady. (Prstýnek, dvě - tak ne, jsou tři..., už pěkně zašlé časem - vlakem rozjeté československé koruny s vyrytým srdíčkem, tričko s krávou, pár psaníček, penálek s vepsanou básničkou, zavírací špendlík s modrým půlměsícem, pohledy... Je toho víc.)
Občas se jimi potěším.
Jsou sice na nic, ale nevyhodím je.
Taky přeji hodně sluníčka.
Už aby tady bylo jaro...
© Wahlgrenis

22.02.2006

Drahá Wahlgrenis,
dnes podruhé sedím u počítače a zkouším psát...
Nejdříve mě začaly brnět prsty, brala jsem to jako znamení, abych si poradila sama a opět neprosila o pomoc Vás...
Zkusila jsem kyvadlo, jde opět o vysvětlení snu.
Nějaká myšlenka mě napadla, byla zřejmě správná, ale jedná se o to, že ten sen pro mě neznamená prý nic dobrého, souvisí s naším bytem a špatnými energiemi v něm...
prý si s tím neporadím sama a mám žádat radu, pomoc.
Komunikace skrze vějíř mi nebyla dovolena.
Dcerce se na dnešek zdál sen o louce plné zvonečků, já pro změnu nemohla domů.
Bydlíme v šestém patře a já se snažím výtah používat jen výjimečně, chodím po schodech.
I v tomto snu jsem šla po schodech a těšila se domů za dětmi.
Jaké však bylo mé překvapení, když jsem vyšla do pátého patra a tam schody končily.
Do našeho patra, k našemu bytu prostě schody někdo nechal "odstranit", byla tam jen "jizva", nově omítnuté místo a zabílené.
Z druhé strany schody sice vedly, ale bylo zřejmé, že jimi se do našeho bytu nedostanu, jen nájemníci dvou sousedních bytů.
Vedly jakoby zadem k jiným bytům.
Nevěděla jsem, co dělat, strašně jsem se těšila domů, o to víc, že mě tam táhlo jakési světlo.
Okna chodby jsou situovaná na sever, tudíž se tam sluneční paprsky za celý rok nedostanou.
A já viděla to světlo.
První, co mě napadlo bylo to, že byl dobrý nápad ty schody odstranit, že je tam tak víc světla.
Teprve pak jsem si uvědomila, že ke dveřím našeho bytu se ale nedostanu.
Ale to světlo, kterým byly zality naše dveře, mě tak přitahovalo, dlouho jsem tam stála a nevěřila.
Nevím co to bylo, odkud pocházelo...
Zoufalá jsem šla k sousedovi v pátém patře, aby mi vysvětlil, co se stalo.
Tam jsem se potkala se dvěma ženami, které už v našem domě několik let nebydlí.
Jedna z nich, bydlela kdysi ve čtvrtém patře, mi s klidem oznámila, že to oni nechali ty schody odstranit, protože se už nedalo vydržet, jak z nich táhl chlad.
A prý se k bytu dostanu výtahem.
Sice jsem žádný výtah neviděla, ale jen jsem se bránila, co když se výtah rozbije nebo nepůjde elektrika.
Jak jsem tak o tom snu přemýšlela, napadlo mě cosi v souvislosti s tím chladem, který od nás mohl jít.
Náš byt byl téměř neobyvatelný.
Celá léta jsme budovali a investovali do úprav bytu, aby to bylo k životu. Je to sice panelák, říká se, že tyto byty jsou suché.
Náš je vlhký, studený, stále nějaké problémy.
Nejhorší je kuchyně.
Mám pocit, že pláče.
Stále mám pocit, že na mě odněkud táhne chlad, zkouším okno, nic.
Otevřu skříňku s hrnečky a ohromná zima, i děti si toho už všimly.
Stěna za linkou je obložená polystyrenem, je nemožné, aby tam odněkud šel chlad.
Vloni jsme si nechali vyměnit okno, staré nešlo dovřít, teklo nám jím do kuchyně...
Kolem nového okna se táhnou po obou stranách mokré pruhy, firma okno seřídila a řekla NEMOŽNÉ.
Fotky jsme odeslali výrobci, nejsou schopni nám tento "úkaz" vysvětlit.
V kuchyni máme přechod z dlažby na plovoucí podlahu překrytý lištou.
Z ní neustále vyskakují šrouby.
Manžel je z toho nešťastný, protože už neví, jak nad nimi zvítězit.
Podobně jsme na tom s předsíní.
Stále nám do ní zatéká, přímo do elektriky, není to nic dobrého, ale nikdo neví, co s tím.
Reklamovali jsme opravu střechy, ale výsledek byl jednoznačný-střechou to určitě není.
Kuchyně i předsíň, kde jsou problémy největší, mají společnou stěnu.
A to tu, ze které byly odstraněny schody.
Ve skutečnosti jsou schody "nalepené" na protější stěně, ve snu byly na té naší.
Nevím, jak je důležité to, že k tomuto bytu, i když v něm "bydlíme" už 14 let, nemám vztah.
Pár měsíců před ním jsme bydleli v pronájmu, tam jsem šla DOMŮ.
Otevřela jsem dveře a všude bylo světlo, slunce...
Tady jdu jak do sklepa... tma, chlad, vlhko... :o(((
I když jsem neměla v úmyslu Vás tímto zatěžovat, stalo se.
Přeji příjemné a sluníčkové dny.
Sluníčko nejen do duše... ale i do bytu :o)))
S pozdravem a přáním brzkých jarních dnů plných zeleně, slunce, kytiček....
se loučí
Vodička 23.02.2006

Když jsem v únoru 2006 psala, že jsem objevila v jednom pardubickém antikvariátu unikátní LP Holky z naší školky, ještě jsem netušila, že příběh bude mít pokračování.
Měl.
Čtyři dny před Štědrým dnem jsem si totiž zažila Vánoce.
Konal se totiž Vánoční koncert Hany Zagorové v Lucerně a já tam nechyběla.
To by ještě nebylo celé...
Zazpívat společně s ní měli i Petr Kotvald a Stanislav Hložek.
Vzala jsem si s sebou onu historickou desku z roku 1983 a nechala si obal od obou zpěváků, ale i od Karla Vágnera a Hanky podepsat...
To také ale ještě není celé...
Existují fotografie (i když já se podobným činnostem bráním, tentokrát nějak nebylo proč), na kterých jsem s podepsaným obalem a oběma zpěváky.
Nebylo možné tu chvíli nezachytit.
Byl to okamžik štěstí, ty fotografie mluví.
Možná jsem v zákulisí způsobila trochu rozruch...
Vím, že ne všichni sdíleli mé nadšení, ne všichni rozuměli tomu, co se děje.
Ale někdy není nutné, aby každý rozuměl.
Stačilo, že rozumím já...
© Wahlgrenis

26.12.2006

AUDIO: Kotvald s Hložkem tasí vánoční Holky z naší školky. S novými jmény
Exkluzivně 26. října 2010 12:20
Dámy, nenašly jste své jméno v historicky nejprodávanějším českém singlu všech dob Holky z naší školky? Nezoufejte, duo Petr Kotvald a Stanislav Hložek nabízí dosud neznámou vánoční verzi, v níž je 23 nových jmen. Skladba je součástí dvojalba Diskohrátky, kterým dvojice slaví třicet let od začátku spolupráce. Poslechněte si ji na iDNES.cz .
Vánoční "Holky", k nimž stejně jako k první verzi napsal na žádost nespokojených fanynek text Pavel Žák, nejsou ale jediným lákadlem vzpomínkové edice, která vyjde již tento pátek.
Nových verzí se dočkaly takové šlágry jako Sandokan či Diskohrátky. Deska obsahuje i novinku s názvem Cool Rendezvous.
"Dvojice ho živě představí na svých koncertech. Závěrečný se uskuteční 12. listopadu ve Velkém sále pražské Lucerny," připomíná Marcela Kočandrlová z vydavatelství EMI, které dvojalbum uvádí na trh.
Z Vegy k Mumulandu
Petr Kotvald se do československého hudebního průmyslu probojoval již v šestnácti letech. Prvního úspěchu se dočkal v roce 1979, kdy vyhrál jihlavskou Mladou píseň. O rok později získal stříbrnou Děčínskou kotvu a začal coby člen doprovodné dvojice Hany Zagorové spolupracovat právě se Stanislavem Hložkem.
Ten měl za sebou účast na Intertalentu (1974), odkud se znal jak se zpěvačkou, tak se skladatelem, zpěvákem, hudebníkem a producentem Karlem Vágnerem.
Duo se postupem času osamostatnilo. Velký hit - Holky z naší školky - přišel již po třech letech (1983) a doslova obrátil československé žebříčky naruby. Prodalo se ho více než milion kusů a dosud žádný interpret toto číslo nepřekonal.
Následovaly další pecky - Diana, Santa Monica, Ošklivé malé káčátko či populární píseň Můj čas natočená k seriálu Sanitka režiséra Jiřího Adamce. Ten je dnes televiznímu publiku známý jako autor ságy Pojišťovna štěstí či nového cyklu Cesty domů.
Spolupráce trvala ovšem jen do roku 1986, od té doby se Petr Kotvald se Standou Hložkem na pódiích potkávají jen nárazově. Zatímco první z nich pokračoval ve sbírání cen (Diskoslavík, ceny Melodie či bronzový Slavík) a hudební trh válcoval hitem Mumuland ze zlaté desky Taxitotak neber (2001), Hložek se věnoval kromě hudby i pořadům pro děti.
Od moderování Vegy, díky níž se dětské publikum seznámilo například s Čáryfukem, se ale obloukem vrátil k hudbě, tentokrát ale k lidovkám. Pro Kongresové centrum totiž připravoval zábavný pořad Posezení u cimbálu. Fanoušci muzikálu jej mohou vidět i v roli Porthose ze Třech mušketýrů uváděných v Divadle Hybernia.
Zdroj: http://kultura.idnes.cz/audio-kotvald-s-hlozkem-tasi-vanocni-holky-z-nasi-skolky-s-novymi-jmeny-1no-/hudba.asp?c=A101026_121506_hudba_jaz
© Wahlgrenis

27.10.2010

Milá Lydia,
děkuji Ti za informace, ale už ke mně dorazily dřív.
Na společný koncert P. Kotvalda a S. Hložka 12. listopadu se už teď moc těším.
Přeji hezký den
© Wahlgrenis

27.10.2010

Chat s Petrem Kotvaldem a Standou Hložkem před jejich společným koncertem v pražské Lucerně 12. listopadu 2010.

© Wahlgrenis

12.11.2010

Duo Kotvald a Hložek v Praze vyvolalo nadšení jako zamlada
vydáno: 12.11.2010, 22:48 | aktualizace: 12.11.2010 22:47
Praha - Duo Petr Kotvald a Stanislav Hložek dnes svým vystoupením ve vyprodaném Velkém sále pražské Lucerny připomnělo dobu z poloviny 80. let minulého století, kdy oba patřili k nejpopulárnějším interpretům tuzemské populární hudby. Do doby mládí dokázali vrátit mnoho fanynek, které navzdory pokročilejšímu věku při závěrečných hitech Holky z naší školky a opakovaných Diskohrátkách nadšeně zpívaly a tančily pod pódiem. Ještě dlouho po koncertu nebralo konce podepisování a focení s fanoušky z nekonečné řady čekající u šaten zpěváků.
"Pro mě je to takové zpříjemnění jídelníčku. Rozhodně naše letošní setkání nepřeceňuji, ale nefalšovaná radost, jakou naše společné koncerty přináší posluchačům je motivující," uvedl už po předchozích vystoupeních ve Šluknově a Karlových Varech Petr Kotvald.
Výjimečné koncertní setkání v minulosti často vystupujícího pěveckého dua po pětadvaceti letech zahájil starý hit Diskohrátky, po kterém Lucernu s lidmi bouřícími na obležených balkónech ovládly staré skladby jako Sen můj a Lízin, Ošklivé malé kačátko nebo Oh Suzi zpívané za doprovodu sboru.
Kostýmní a taneční show pokračovala ukázkami ze sólových alb obou zpěváků. Hložek nabídl rytmické skladby Krok sun krok či Krejčí, Kotvald rozezpíval davy svými hity Je v tahu, Milujem se čím dál víc nebo Mumuland.
Duo, které na velké akci naposledy vystoupilo před sedmi lety na koncertu u příležitosti 20. výročí vydání desky s hitem Holky z naší školky, poté nabídlo svoji jedinou novou píseň Cool Randezvous a pokračovalo osvědčenými skladbami Bílá královna a Santa Monica. Ve finále nemohl chybět nejprodávanější singl v historii tuzemské populární hudby Holky z naší školky, jehož prodeje dosáhly rekordního čísla 1.250 000 nosičů.
Hložek s Kotvaldem, kteří nedávno pokřtili kompilaci Holky z naší školky, se dohodli pouze na omezeném počtu čtyř společných vystoupení. To poslední se uskuteční 29. ledna příštího roku v Kroměříži.
Hložek s Kotvaldem se sešli poprvé na pódiu začátkem 80. let, když spolu se skupinou Karla Vágnera doprovázeli zpěvačku Hanu Zagorovou. Nejvíce se však proslavili vystupováním ve dvojici. Úspěch slavili zejména u dívčího publika. Dvojice se po pětileté spolupráci rozešla v roce 1986, když se Kotvald vydal na sólovou dráhu. O dva roky později vyšlo jeho debutové album Přísně soukromá sci-fi a po něm ještě několik dalších: Gejzír s písní Milujem se čím dál víc, Můj hlas s písní Už po nás lásko má jdou, Taxitotak neber s hitem Mumuland, Planeta svádění nebo Principal.
Hložek se s kytarou objevoval v dětských pořadech České televize. V uplynulých letech se Kotvald s Hložkem na pódiích setkali několikrát při koncertech devítinásobné zlaté slavice Hany Zagorové. Trojice Zagorová, Hložek a Kotvald se v povědomí posluchačů usadila také titulní písní Můj čas Petra a Pavla Ormových s textem Zdeňka Borovce v úspěšném seriálu Sanitka.
Autor: ČTK
www.ctk.cz
Zdroj: http://www.ceskenoviny.cz/kultura/hudba/zpravy/duo-kotvald-a-hlozek-v-praze-vyvolalo-nadseni-jako-zamlada/555537
© Wahlgrenis

15.11.2010

16.11.2010

Wahl.,
pamatuješ na ten koncert Kotvald a Hložek po xx letech?
Víš, že HLOH léčí srdeční potíže?
A KOTVA, to je taky dobrý...
Ája 05.07.2013