wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

V říjnu už nebudu mezi živými?


Milá Wahl,
Je to už měsíc, co jsme se viděli a já tím setkáním stále žiji...
Stále mi běží hlavou vzpomínky a slova, která si mi řekla.
Stále studuji Tvé stránky..
O víkendu jsem se tedy rozhodla zkusit na základě „poznatků“ z tvých stránek napojit se na jemnohmotný svět a zkusit navázat spojení se svými strážci pomocí kyvadla.
Přesně, jak říkala jedna ze Tvých „studentek“, bílá niť se nechytla, až prstýnek na niti fialové začal komunikovat.
Nevím, jestli jsem se měla ptát tak, jak jsem se ptala, ale už se stalo.
Po prvních informacích, kdo jsou moji strážci (mimochodem tři ženy, které jsem v tomto životě nepoznala), jsem položila otázku, zda se dočkám brzy návratu svého přítele (víš, kde je).
Odpovědí mi byla negace.
Zkusila jsem tedy otázky časové a tak.... nebudu do podrobností ti říkat, jak to probíhalo, důležitý je výsledek.
Vyšlo mi, že se ho nedočkám vůbec, protože v říjnu tohoto roku již nebudu mezi živými...
Nějak se samozřejmě podvědomě snažím této informaci bránit (kdo by se nebránil),
nicméně zkusím to ještě jednou, přece jen to byl první pokus.
Avšak vytanula mi opět na mysl Tvá slova o mém minulém životě a tak jsem přemýšlela, zda to, co bylo v minulém životě, se v tomto nebude zase opakovat...
Ovšem co se mi přihodilo včera v noci, ještě teď se mi klepe celé tělo.
Probudila jsem se v noci z pondělí na úterý, ani nevím kolik bylo, nějak jsem si nemohla najít tu správnou polohu.
Byla jsem v takovém tom polospánku, kdy všechno okolo jakoby vnímáš, protože jsi vzhůru a zároveň spíš.
Najednou mi cosi skočilo na hrudník.
Byla to taková rána, že jsem měla pocit, že mi vyhrkly slzy z očí, rýma z nosu, sliny z úst, no šílený tlak.
Hrozně jsem se ulekla, protože bydlíme se synem sami, v první chvíli jsem si myslela, že nás někdo přepadl a že na mě někdo skočil.
I jsem slyšela nějaké zvuky, dýchání, směsici zvuků, dost nepříjemné.
Otevřela jsem oči, a nic.
Všude klid a ticho, syn oddychoval, já ležela na zádech a byla jsem úplně strnulá, bála se pohnout.
Okamžitě jsem si začala vyčítat, že až moc pokouším to něco mezi nebem a zemí.
Ale vůbec nevím, co tohle mělo znamenat.
Celý den jsem nad tím přemýšlela, a teď se rozhodla Ti napsat.
Obracím se na Tebe, protože vím, že určitě máš zkušenosti s těmito jevy.
A hlavně jsi jediná, komu to mohu říct.
Když se o tom bavím s kamarády, jsem pro ně blázen....
Vím, že máš spoustu práce, a tak ani odpověď nečekám, (ale kdybys našla minutku, byla bych Ti vděčná).
Přeji Ti, ať se vydaří setkání v Prachaticích, moc ráda bych přijela, ale uvědomila jsem si, že dcera má narozeniny.
Při všem mnoho nových zážitků a zkušeností, hlavně taky hezké počasí a hlavně hodně síly a pohody.
Měj se moc krásně, posílám kytičku sněženek a pohlazení.
Ignesiva 02.02.2006

Milá Ignesivo,
Tvůj mail mě šokoval.
Na začátečníka ses pouštěla do odvážných kreací.
Diskuse o konci života je zásadní a zlomovou.
Ty bys měla uvažovat jinak.
Vyložila jsem si plástve právě na Tvůj měsíc říjen.
Je pravda, že nějaký zlom se tady dá očekávat.
Měla bys snad projít nějakou vážnější nemocí, ale není to konečná.
Boží oko je tady v pohotovosti, vše dobře dopadne.
U Tebe se rýsuje velké nebezpečí ve formě závisti, to bys měla ihned přetočit a druhým lidem přát.
Nedívej se na to, co oni mají, většinou ty nejkvalitnější hodnoty nejsou vidět a ani bys je nezaplatila...
Každý výklad se vztahuje k té určité chvíli, máš šanci mnohé změnit.
Věřím, že ještě svoji osudovou šanci pochopíš.
Nemoc by Tě měla na chvíli zastavit a pomoci Ti najít ty správné hodnoty v životě.
Snažíš se o něco, co nemá smysl...
Proto je připravena tato zkouška, abys mohla něco pochopit a udělat krok o schod výš.
Nebude to jednoduché, to je jasné už teď.
S Tvým přítelem je to také hodně zvláštní.
Právě v tomto měsíci se objevuje obrovský uzel, který nikdo neumí rozmotat.
Jako by nechtěl dát žít, jako by se v něm všechny ty minulé útrapy sečetly a on neměl sílu je nést dál.
Proto se také tady objevuje ten konec, nemožnost setkání.
Proto ta nemoc u Tebe.
Je to měsíc, kdy se Ti do života postaví zrcadlo, abys pochopila, že něco není v pořádku.
Nebudeš to mít jednoduché.
Ale Tvoje vlastní cesta má jasný směr.
Jen se potřebuješ na chvilku zastavit, oklepat.
Nic není definitivní, nic nekončí.
Jen byste měli s přítelem o všem více mluvit, aby neměl pocit, že je odstrkovaný.
Měl by mít vedle sebe člověka, ke kterému má důvěru, neměl by v sobě dusit pochybnosti.
Nejvíc sebevražd je z řad lidí, kteří nemají s kým mluvit, lidé bez přátel, bez důvěrného kamaráda, bez lásky.
Ti mají pocit, že nikomu už na nich nezáleží.
Což je největší chyba všech těch blízkých a známých.
Pak se všichni rozhlížejí jeden po druhém, kdo jako za to může.
Za to mohou ale úplně všichni.
Že dotyčného nechali samotného.
Že s ním nemluvili, neptali se, co ho trápí.
Že se nikdo nesnažil dostat do jeho srdce.
Nyní je ta šance na Tobě.
Potřebujete s přítelem najít k sobě cestu, hodně si povídat o všem, co Vás čeká, plánovat.
Nesmí mít pocit, že na něho nikdo nemyslí, že nikoho nezajímá.
I ten Tvůj podivný sen, kdy ses nemohla pohnout, byl jen tím pomyslným zastavením.
Aby ses probrala z letargie a začala žít jinak.
Proto ses nehýbala, bylo to jako varování, ale jen dočasné.
Z toho si můžeš sama udělat závěr, že se může přihodit cokoli, a Ty nebudeš schopná nijak reagovat.
Zatím jsi ale v pohodě...
Myslím, že z října strach mít určitě nemusíš, ale Tvůj přítel by měl určitě vědět, že ho máš ráda.
Nestačí si to jen myslet.
© Wahlgrenis 02.02.2006

Dobrý večer, milá Wahl,
Obdivuji Tě, jak to všechno stíháš.
Denně nás, pravidelné čtenáře, zahrnuješ novými a novými články a informacemi.
Tvé stránky se staly mojí denní součástí života.
Troufám si říct, že jsem si na ně vypěstovala pěkný návyk.
Ráno vstanu do práce a první, co udělám, po cestě do koupelny - otevřu Tvé stránky, jestli tam je něco nového, v práci několikrát za den uloupím chviličku, abych se do nich podívala a přečetla, a večer si je přečtu ještě jednou, přeci jen v práci není moc klidu..
A teď slyším, co říkáš.
Á jedna, co nemá co dělat...
Není tomu tak.
Asi jsem je na konci minulého roku nenašla náhodou.
Asi jsem je najít musela, abych vydržela.
Dávají mi sílu přežít.
Moc Ti za ně děkuji a děkuji, že se jim a tím potažmo nám takhle věnuješ.
Psali jsme si naposledy někdy v únoru, kdy jsem zkoušela kyvadlo a dostala jsem se do záludných oblastí svého bytí a nebytí.
Od té doby skoro denně prosím své strážce za odpuštění, že jsem zašla až tak daleko.
Bojím se sáhnout na kyvadlo, abych se zase nedostala špatně položenými otázkami do témat, která vlastně nechci vědět.
Tenkrát se vše točilo kolem měsíce října.
Ovšem od doby, kdy si myslím, že jsem si své strážce pohněvala, se dějí věci, které jdou opět proti mě.
Už jsem si myslela, že se vše uklidnilo a já se mohu konečně nadechnout.
Minulý týden mi ale osud ukázal, že asi vše, co jsem dělala, bylo špatně.
Podle mě „můj" říjen začíná už v březnu...
Už 14 dní trpím šílenými návaly a bušením srdce, projevuje se to zvýšeným tepem snad 10x do minuty.
A vyvrcholilo to velkou bolestivou boulí na krku, která se mi objevila minulý pátek.
V neděli jsem měla jet za přítelem.
Avšak zimní kalamita (jak podivné? V březnu?) mi znemožnila vůbec vyjet.
Bála jsem se riskovat život svého syna a svůj už jen proto, že jsme sami a že můj syn je na mě v tuto chvíli závislý.
Samozřejmě mě to psychicky dost zlomilo.
Zase jsme se měsíc neviděli a on nás potřebuje 2x tolik, co my.
A o něm ani nemluvím, je psychicky stejně na dně.
Zítra má kulaté narozeniny....
No co ti mám povídat...
V pondělí ráno nám vypověděla chůva.
Jediný člověk, který mohl syna hlídat, protože mu jsou 2,5 roku a školku v Praze a okolí pro tak malé děti neseženeš.
(Jo seženeš, ale tyhle „školky“ já sama neutáhnu.)
Chůva je v nemocnici a vypadá to, že ji jen tak nepustí.
Opět se to všechno sesypalo, takže já opět řeším problémy našeho bytí a nebytí jako v lednu.
Do toho všeho pojídám tvrdá antibiotika (podezření na zánět uzlu štítné žlázy),
nemohu spát, protože se dusím (možná, že ten sen tenkrát mi to naznačil, že to přijde – taky jsem se dusila), je mi špatně po prášcích (nejsem na ně zvyklá, není to mé hobby) a lítám po vyšetření (nikdo neví, co mi je – jste zvláštní případ, hodně mě zajímáte, mi řekl p. doktor).
Pokud hlídání neseženu, skončím u rodičů (jak příjemné pro obě strany – je mi skoro 40!), protože tam je školka, která takhle malé dítě snad vezme.
Nechci, aby sis myslela, že je mi syn přítěží.
Svého syna miluji nade vše.
Tak to v žádném případě není.
Ale bojím se, že to prostě finančně nezvládneme.
A nechci zůstat na krku ani rodičům ani státu jako sociální případ, jsem zdravá ženská, můžu pracovat, práci mám a dokážu se o nás postarat.
Akorát tu není dořešen sociální systém hlídání pro tak malé děti a matky v takovéhle situaci.
Psala jsi mi tenkrát, že mě čekají krušné chvíle...
Myslím, že už nastaly.
Nebo pevně doufám, že už to horší nebude.
Takže Ti chci ještě jednou poděkovat.
Ponořím se do Tvých článků a zapomenu na chvíli na všechno kolem sebe.
Ono se to určitě zase spraví, a jak říká mé úsloví: Co tě nezabije, to tě posílí...
Jdu životem dál, i když je to chvílemi dost těžké...
Ale kdo to nemá, viď.
Nepokouším strážce, nechci je ničím popudit a už vůbec ne mými nejapnými otázkami.
Takže, milá Wahl, přeji Ti moc a moc sil na zvládání každodenních povinností a moc a moc radosti z těchto stránek.
A nejen negativní energie.
Posílám ti hodně sluníčka a všechnu svoji energii, co mám.
Budeš ji potřebovat pro ostatní lidičky, kterým tak pomáháš.
Měj se moc krásně a taky si někdy najdi čas sama pro sebe.
Taky potřebuješ odpočívat.
Ačkoliv jsme se viděli jen jednou, mám Tě moc ráda.
Děkuji
Ignesiva 16.03.2006

Milá Wahl,
Tak už jsem se zas trochu zklidnila, bylo toho na mě trochu moc v poslední době.
Nějak jsem se nechala pohltit okolím a chtěla vyřešit veškeré problémy najednou.
No, moc to nejde.
Výsledkem je akorát totální psychické selhání organismu…
Takže nechávám tomu volný průběh, i když dostávám za to výtky, že nejsem v mnoha věcech více „akční“….
Nicméně kvůli tomu Ti ale vůbec nepíši.
Vzpomínáš na můj sen, který jsem ti popisovala někdy v únoru?
Jak mi cosi skočilo na hrudník, až jsem měla pocit, že mě to udusí?
Tak ze soboty na neděli to přišlo zas.
Ovšem teď už jsem to viděla.
Syn se v noci probudil a chtěl na záchod.
Pak jsem usínala a nevím, byla jsem právě před usnutím, když v tu chvíli jsem viděla černý stín, jak mi pomalu leze po nohou.
Stejně jako minule nepříjemně dýchal a přesně jsem cítila jeho doteky jeden za druhým, jak se klouže po mých nohou pod dekou.
I deku jsem viděla, jak se po dotyku krabatí.
Bylo to cosi zlého, byl velmi nepříjemný.
Měla jsem pocit, že opět to chce na mě skočit.
V tom stínu jsem jakoby tušila černého psa s krvavými očima připraveného ke skoku,
jen se plížil s hlavou nízko skloněnou, jako by číhal na svou kořist.
Začala jsem se bránit, kopat nohama a křičet.
A představ si, že poprvé ve svém životě, jsem se ve snu slyšela křičet.
Vždycky se snažím volat o pomoc, ale nevyjde ze mě ani hláska.
Prostě otvírám pusu naprázdno.
Tentokrát jsem normálně volala o pomoc a volala jsem i jméno svého přítele, který je stále tak daleko.
A vtom jsem se probrala.
Byl klid, jen hodně svítil měsíc.
Jestli jsem se ubránila, nevím…
Bylo něco kolem 23.17 nebo tak nějak.
Přiznám se, neměla jsem u sebe tužku a papír, ráno mi zbyla pouze hodně živá vzpomínka na ošklivý sen a přesná hodina se mi dostala z hlavy.
Taky mě v tu chvíli napadlo sáhnout po kyvadlu, ale protože se mnou již delší dobu nekomunikuje, bylo by to asi zbytečné,….
Tenkrát, když mě tohle cosi přepadlo v tom únoru, jsem přesně do měsíce onemocněla.
Nakonec jsem měla trombózu jugulární žíly a brala víc jak měsíc prášky na ředění krve.
Nikdo nevěděl proč, z jaké příčiny, takže příčina odstraněna nebyla, pouze důsledek…..
Nebylo to nic příjemného, ale snad už je to pryč…
Takže je ten sen nějaká předzvěst další nemoci?
Nebo mě opět zase čeká nějaká nepříjemnost?
Nevím.
Pokud bys měla jen minutku, byla bych ti vděčná za odpověď.
Doufám, že když už se konečně udělalo tak hezky, máš chvilinku času skočit se pokochat přírodou.
Já bydlím teď na vesnici, a tak mám k přírodě hodně blízko, máme za domečkem rodičů hned pole a lesy.
A tak vidím, jak se to krásně všechno mění a zelená, kvete jabloňový sad u sousedů a létají včely a sršni….
Taky tady na stránkách vídám hodně nádherných obrázků, díky za ně.
Člověka sedícího celý den v kanceláři opravdu potěší a provoní mu celý den.
Přeji Ti spoustu krásných pozitivních dní a hodně sluníčka a teplíčka v duši.
A děkuji, že nám tak pomáháš a že správně víš, kdy odpovědět a kdy ne….
Člověk mnohé poté pochopí…
Pa

PS: A ještě ti musím popsat jeden zážitek ze včerejška.
Vracela jsem se z návštěvy svého přítele a po cestě mě předjíždělo černé Audi.
Předjíždělo mě v tu dobu spoustu aut, jak je na dálnici samozřejmé, ale nevím proč mě toto auto zaujalo a vytanula mi na mysl myšlenka - autonehoda.
Prostě jen tak.
Podívala jsem se na řidiče a jela dál.
Vyložila jsem dceru na nádraží na Smíchově a co vidím, přede mnou havárie...
Nic vážného, jen pomačkané plechy a kdo myslíš, že byl účastníkem....?
Řidič tam pobíhal kolem auta.
Tak pa a měj se moc krásně.
Ignesiva 15.05.2006

Milá Ignesito,
všechno, co se Ti nyní děje, Tě chce probrat z letargie, do které ses dostala.
Nastává Ti zvláštní období v životě, poznáváš nové věci, nové lidi.
Zažíváš neobvyklé situace, uvědomuješ si, že v Tobě něco spí, něco, co potřebuje probudit.
Jsi stále ještě schována za maskou, ve stereotypních vzorcích.
Měla bys udělat ten krok z kruhu ven.
Cestou je komunikace s jemnohmotným světem, zatím ji máš lehce odsunutou na vedlejší kolej.
Tvoje kniha je pořád nedopsaná a čeká na další listy, které ještě popíšeš.
I ta nehoda, která se přihodila v přímém přenosu, je jednou z nich.
Nebude to nudný život, ale neboj se...


© Wahlgrenis 16.05.2006

Milá Wahl,
Právě jsem dočetla se zatajeným dechem Váš boj o dušičku Aničky.
Ani ve snu mě nenapadlo, že je možné toto všechno prožít.
Říkám si, že je snad možná i lepší radši nevědět.. obdivuji Pradlenku, jak to všechno bravurně zvládla.
A přeji oběma (a samozřejmě i sudičkám) hodně sil a Aničce už nikdy ničím a nikým nerušený krásný život.
Taktéž jsem si přečetla nový horoskop na příští týden (beran 19. - 25.9.2006). Až mě zamrazilo.
V poslední době bojuji sama se sebou, zda mám vydržet ve vztahu s mým momentálně dlouhodobě nepřítomným přítelem.
Stále ho miluji, je to můj osudový chlap, ale nedokážu mu stále vysvětlit, že peníze a majetek opravdu není tím nejdůležitějším v životě.
A bojím se, že až se vrátí, vše se bude opakovat. Že ho prostě nezvládnu.
Myslela jsem si, že jeho nynější pobyt ho změní, že mu změní jeho postoj a priority.
Ovšem zjistila jsem, že se změnil špatným směrem.
Je v něm spoustu nenávisti a chuti ubližovat, mstít se.
Jedinou jeho změnou, kterou jsem zaznamenala je, že si váží toho, že se může pořádně najíst (no chce se mi říct chlap, co bych chtěla).
Cítím, že mi to ubírá spoustu energie, ale taky vím, že ho stále miluji a že on mě teď potřebuje.
Nemohu ho v tom teď nechat samotného.
I když se chová vůči mě sobecky a bezcitně.
Že stále vyžaduje, aby se všichni starali a točili kolem něj.
Ale že máme syna, mám další dvě těti, chodím do práce, že mi zemřel můj milovaný děda minulý týden...
To už ho nezajímá.
Nebo alespoň tak to chápu, ale ty víš, jak to myslím.
A taky mi stále v hlavě běží tvá odpověď.
Říjen se blíží….
Karty se mi snaží něco říct, cítím to, ale nerozumím tomu.
Nebudu tě zdržovat sáhodlouhými dopisy, stále pročítám tvé stránky a vidím, že se faaakt nenudíš.
Posílám ti proto hrozně moc energie, abys měla i na rozdávání nám,
zoufalcům, kteří si v životě nedokáží poradit sami a zahrnují tě svými problémy.
Sice to moc neumím, ale myslím na tebe neustále.
Děkuji ti.
Děkuji, že si můžu k tobě takhle napsat a alespoň si vylít srdíčko.
Měj se moc krásně a užívej ještě toho nádherného počasí.
Mám tě moc ráda za všechno a za to jaká jsi.
Ignesiva 15.09.2006

Milá Wahl,
a ještě jeden dodatek k mému minulému emailu.
Již skoro měsíc se pravidelně podívám na hodinky právě v čase 7:07 nebo 16.16.....
Opravdu se blíží to, čeho se tak nejvíc obávám?
Stále se tomu bráním, nechci ho ztratit, ale....
Samota je fakt hrozná věc.
A už ani nemám sílu hledat někoho nového.
Jsem už hodně v tomto směru nedůvěřivá.
Pa


Ignesiva 20.09.2006

Milá Wahlgrenis,
zdravím Tě v první listopadový den.
Tak říjen je za námi.
Uf.
Všechno jsme to ustáli.
Myslím, že oba.
Myslím že jsme to vrátili po dlouhé době do těch starých kolejí, kdy nám bylo nádherně a svět byl pro nás jedno nádherné slunečné místo, kde jsme jen my dva a naše děti.
Tím nemyslím, že bychom nemysleli na ostatní kolem nás, ale přeci jen milující rodina a dobré zázemí je pro člověka (kromě samozřejmě zdraví) to nejcennější, co může mít.
Jsme zase dva zamilovaní blázni, pro které nic není překážkou (ani arest) a všechno zvládáme lehce a s přehledem.
Jen jedno mě trápí.
Mé zdraví.
Po dlouhé době jsem zase navštívila tvé stránky a zjistila, že tam proběhla on-line konference na téma zdraví.
Psala si mi, že mi bude v říjnu nastaveno zrcadlo v podobě zdravotního stavu.
Asi ano, cítím se totiž už několik měsíců strašně unavená.
Chodím denně spát se synem v 8 večer a ráno v 5.15 se nemohu dostat z postele....
přes den se láduji kafem, abych vůbec udržela pozornost.
Dokonce to dospělo do stádia, že chodím o víkendu spát se synem i po obědě, což se mi už dlouho nestalo.
I kouření jsem omezila, neřkuli přestala (což je dobře, zkouším s tím seknout už dobré 3 měsíce).
Mám problém udržet pozornost a soustředění.
A taky se mi ozývá můj starý zdravotní problém, má tromboza.
Tlukot srdce a napínání krku.
Nechce se mi k lékaři, protože si myslím, že si to vyléčím sama..... nicméně ze soboty na neděli jsem se v noci začala zničeho nic dusit ve snu... a to tak, až jsem se probudila a opravdu se dusila, ale ne tím, že bych měla problémy s plícemi, nebo měla zapadlý jazyk.... prostě jsem se dusila, nemohla se nadechnout..... ráno jsem pak vstávala a šíleně mi třeštila hlava.
Od února jsem ztloustla 8 kg!!!
Ale nevyměnila jsem ani jede kus ze šatníku, prostě mám postavu pořád stejnou,
všechno obléknu, ale váha ukazuje o 8 kg víc.
Kde ty kila jsou??
Těhotná nejsem.... tak nevím.
Mám spoustu otázek, ale mám k lékařům nedůvěru.
Nevím, mám pocit, že mi nepomůžou.
Jak sama víš, všechno je v nás..... a všechny zdravotní problémy mají původ někde jinde.
Netuším ale, kde je u mě hledat.
Snažím se všechno dát do pořádku....ale kde je ta hlavní příčina?
Asi jsem se netrefila do toho hlavního, co mám vyřešit... tak ti nevím.
Jestli bych tě ještě dodatečně takto mohla poprosit, můžeš mi poradit?
Kde je příčina?
Byla bych ti nesmírně vděčna.
Ať se rozhodneš jakkoliv, jsem ráda, že ti mohu takto napsat.
A děkuji.
Opět jsem se zahloubala do tvých stránek a našla spoustu zajímavých věcí.
Jsi nádherná moudrá žena a děkuji, že nám dáváš takto duševní oporu.
Děkuji.
Už tě nebudu otravovat.
Máš toho i tak dost.
Měj se moc krásně a užívej života..
Pa
P.S. Ještě jedna otázka: Můžu vědět, v jakém oboru vlastně pracuješ? Díky.


Ignesiva 01.11.2006


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.