WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Zdají se mi výjevy z minulého života?


Milá Wahlgrenis,
nejprve bych Ti chtěla poděkovat za to, co pro lidi děláš.
Je to od Tebe skutečně nádherné.
Tvoje stránky pravidelně čtu a musím říct, že jsou velmi zajímavé.
Dojímá mě Tvoje ochota pomáhat lidem, kteří to potřebují.
Díky.
Obracím se na Tebe s žádostí.
Totiž na Tvých stránkách jsem se dočetla, že lidem dokážeš říct dokonce i minulé životy z jejich snů.
Potřebovala bych znát Tvůj názor.
Už delší dobu se mi zdá podivný sen.
Začíná to tím, že se vidím v menším vesnickém domku s mladým mužem, o kterým vím, že ho miluji.
Je to nádherný pocit.
Je mi s ním skvěle.
Pak se ale najednou obrázek změní a já se vidím v nějakém nejspíš kočáru, který mě veze pryč.
Vedle mě sedí starší muž a žena a v tom snu vím, že to jsou moji rodiče.
Tváří se přísně.
Najednou otec začne mluvit.
Přesně si nepamatuju, co říkal, ale smysl jsem pochopila.
Rodiče nechtěli, abych se dál vídala s tím mladíkem, proto mě vezou někam pryč.
Jenom jsem kývla hlavou, i když normálně bych se začala hádat a hysterčit.
Nemohla jsem ovládat sama sebe, byla jsem pouze divák.
Nakonec vidím poslední část snu.
Stojím na vyšším kopci a před sebou vidím vysoký strom.
Je to nádherná krajina, ale přesto se cítím mizerně.
Nechci už dál žít.
Pořád si v hlavě opakuju, že buď s ním nebo s nikým.
Dívala jsem se na sebe, jak si kolem krku uvazuju tlustý provaz.
V tu chvíli začnu panikařit, pořád si opakuju, přece to neudělám, nemůžu umřít.
Ale tu holku (tedy mě) nemůžu ovlivnit, pouze se dívám, jak jde pomalu ke stromu.
Druhý konec provazu uváže pevně kolem tlusté větve.
V tu chvíli se mě zmocní panický strach a zděšená se probudím.
Někdy po probuzení ani nemůžu popadnout dech, jako bych se opravdu dusila.
Tento sen se mi zjevuje skoro každý týden.
Nejprve jsem jen mávla rukou a řekla si, že to nemůže být pravda.
Ale sen se zjevuje dál, jako by chtěl, abych nad ním konečně začala přemýšlet.
Kdyby ten sen byl skutečně z mého minulého života, vysvětlila by se tím spousta věcí.
Např. můj panický strach z výšek.
Nebo to, že nenosím žádné řetízky ani náhrdelníky.
Nemůžu si vzít dokonce ani rolák.
Hned mám pocit, že mě to udusí.
A taky mám občas chvíle, kdy prostě nemůžu popadnout dech.
Sice to do sebe zapadá, ale přesto si nejsem jistá.
Proto jsem si řekla, že to musím říct někomu zkušenýmu, kdo by mi to potvrdil nebo naopak vyvrátil.
Co si o tom myslíš?
Kdo byl ten mladý muž?
Setkáme se ještě někdy?
A co ti moji rodiče?
Vím, že jsem se na ně zlobila.
Ráda bych jim odpustila.
Napadlo mě, kdyby to byl skutečně můj minulý život, že bych se s těma lidma měla potkat znovu.
Abychom si vše vysvětlili.
Každopádně mě to nesmírně zajímá a moc ráda bych věděla Tvůj názor.
Vím, že Tobě se dá věřit.
Tak pokud budeš mít trošku času, určitě budu čekat na odpověď.
Ještě jednou děkuji za všechno.
Hodně sluníčka do Tvého života.
Andulinka 23.01.2006

Milá Andulinko,
nemyslím si, že bych uměla vyprávět podle snů minulé životy.
Ale spíš jsou informace, které ke mně mohou skrz sny přijít a pak se z nich dá odvozovat minulý vývoj.
To, co popisuješ, je skutečně několik výjevů z jednoho z Tvých minulých životů.
Ptáš se, proč se Ti dostaly právě nyní do podvědomí, proč se Ti o nich opakovaně zdá a co Ti vlastně chtějí říct.
Byla jsi tehdy hodně zamilovaná, ale mělo to skončit.
Lásce nepřáli lidé z Tvého okolí, byla v nich obrovská nenávist k tomu muži.
Nikdy by nedopustili, abyste se vzali, ale láska mezi Vámi byla příliš silná.
Jeden jste spoléhali na druhého a chtěli jste jít dál životem spolu, bez ohledu na druhé.
Proto muselo dojít k podvodnému jednání, ke zradě.
Mám takový pocit, že Tobě nemluvili pravdu o důvodech odjezdu, slibovali Ti, že tam, kam odjíždíte, bude i Tvůj přítel.
Ale všechno bylo jinak.
Dokonce to vypadá, žes byla uzavřena pod zámkem, nemohla ses dostat jen tak ven.
Navíc o Tobě nikdo nevěděl, nikdo, kdo by Tě dokázal osvobodit.
Nakonec jsi se na svobodě stejně ocitla.
Zachránilo Tě jakési dítě, které mělo malé prstíky a umělo si poradit se zámkem.
Ale když jsi byla na svobodě, poznala jsi, že ten muž, kvůli kterému k tomu všemu došlo, je jiný.
Neuměl na Tebe čekat, nehledal Tě, naopak našel zálibu v alkoholu a ženách.
Čas tady zobrazen není, není tedy patrno, jak dlouho to trvalo.
To bylo pro Tebe obrovské zklamání.
Nedokázala ses s tím vyrovnat.
Proto ses rozhodla dobrovolně odejít z tohoto života.
Ten Tvůj popis sedí - bylo to oběšení.
Narodila ses po mnoha trápeních.
Časem jsi pochopila svůj osudový omyl, měla jsi štěstí, protože do cesty Ti bude opět postaven onen muž, kvůli kterému jsi tenkrát byla ochotna i zemřít.
Opět budeš muset projít obdobnou zkouškou.
Tentokrát by ale všechno mělo dopadnout jinak.
Neměla by ses příliš svěřovat kamarádkám, z jejich strany hrozí nebezpečí.
Rozhodně ta láska, která Tě má potkat poměrně brzy a vůbec na daleko, Tě vyvede z běžných stereotypů.
Můžeš se těšit na další osudovou konfrontaci.
Tentokrát ale už víš, o co tady půjde.
© Wahlgrenis 23.01.2006

Mila Wahlgrenis,
rozhodla jsem se, ze Ti napisu i presto, ze vim, ze toho mas hodne a mozna, ze tento mail se ti ani nebude chtit cist.
Pouze bych se s Tebou chtela podelit o to, co se mi prihodilo.
Mozna si jeste vzpominas, jak jsi mi pred dvema lety odpovidala na muj email ohledne snu, kdy se mi zdaly vyjevy z meho minuleho zivota.
Vsechno dopadlo presne tak, jak jsi mi tehdy napsala.
Najednou se citim, jako kdybych svuj minuly zivot prozivala znovu od zacatku.
Potkala jsem cloveka, ktereho moc miluji uz dva roky i presto, ze jsem ho videla jenom parkrat.
Vim, ze je to On.
Je to vsechno hodne zamotane, myslim, ze nema cenu se o tom rozepisovat, nechci Te tim zatezovat.
Zajima me jenom jedna vec.
Tehdy jsi mi napsala, ze me ceka osudova konfrontace (a mela jsi pravdu), ale ze tentokrat to ma dopadnout jinak.
Hodne o tom premyslim, nechci, aby vse dopadlo jako tehdy, nechci ho za zadnou cenu ztratit.
Za mesic jedu za nim i presto, ze stejne jako kdysi, na me ani moc neceka.
Rika mi, ze me miluje a ja vim, ze ano, ale zaroven vidim, ze to neproziva tolik jako ja.
Kdyz jsme byli spolu, videla jsem to v jeho ocich.
Vsechnu tu lasku.
Ale kdyz jsem daleko, vse je jine...
Nezapomina na me, porad me miluje, ale...
Byl by schopen se beze me obejit.
Stejne jako kdysi.
Mrzi me to a moc.
Zaroven vim, ze takhle to ma byt.
Mam porad pocit kdesi uvnitr, ze tentokrat to vzdat nesmim.
Ze mozna stoji za to se pokusit...
Porad doufam, ze v tomto zivote jsme se setkali, abychom byli konecne stastni...
Abych pravdu rekla, ani nevim, co mam od toho vseho ocekavat.
Omlouvam se, ze Ti pisu asi az moc, ale chtela jsem Ti podekovat.
Pomohla jsi mi vic nez kdokoli jiny.
Uz mnohokrat.
Dekuji
Andulinka 06.07.2008

Mila Wahlgrenis,
vsimla jsem si data, ktery jsi k tomu napsala - 6.7.2008.
Prestoze dnes je 5.7.
Ani nevis, jak moc me to potesilo.
Totiz, jen pred nekolika minutami jsem premyslela o numerologii.
Kdyz spocitas data nasich narozeni, jeho cislo je 6 a me cislo je 7 : )
Ted se divam na to datum, ktere jsi pripsala na svych strankach k memu prispevku a moc me to hreje u srdce...
Tak krasne tam vedle sebe stoji...6.7. : )
Dekuji jeste jednou.
Andulinka 06.07.2008

Milá Wahlgrenis,
opravdu se moc omlouvám, že Ti opět poněkolikáté píšu...
Nemůžu ale jinak.
Opět jde o tu moji nepovedenou lásku...
Jsem velmi zoufalá, protože příběh z minula se opakuje...
Opět zažívám to, co kdysi...
Miluji člověka, který mě má rád, ale žije beze mě a nejen to – dokonce si to velmi užívá...
Má úplně jiný život než já, má hodně povinností a hodně opravdových přátel a o lásku nejspíš taky nemá nouzi...
Omlouvám se, že o tom pořád musím mluvit, ale nevím jak dál...
Je to najednou, jako by mi chyběl smysl života.
Najednou je celý svět tak nějak prázdný a šedivý...
Musela jsem dotyčného opustit, musela jsem zpět domů.
On žije daleko...
Víš, jenom nechápu, proč se to musí znovu opakovat jako tehdy.
Proč už konečně nemůžu být šťastná s někým, koho miluji?
Jaký má smysl prožívat to vše znovu od samého začátku až do konce?
Psala jsi, že to bude láska na daleko (co je vlastně daleko?), že budu muset zažít znovu tu osudovou konfrontaci, ale proč?
Taky jsi psala, že to tentokrát dopadne jinak...
Ano, tentokrát nejspíš nepůjde o sebevraždu, i když se cítím úplně prázdná.
Nechápu to...
Je to, jako by mi někdo vyrval srdce.
Nedokážu se od něj odpoutat už dva roky...
Prosím, potřebuji jakoukoliv radu, cokoli...
Vše dobré do Tvého života
Andulinka 26.08.2008


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.