WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Jsem opakovaně nucena do svatby


Milá Wahlgrenis,
doufám, že se máš dobře a že se ti vše daří.
Zdál se mi sen, se kterým bych potřebovala poradit.
Sen se v určitých obměnách čas od času opakuje a mně to už vážně leze na nervy a chci ten problém, který je ve snu obsažen, nějak vyřešit.
Scénář je vždy stejný.
Jde o nucený sňatek mezi mnou a nějakým mužem ve snu, nikdy se vdávat nechci a tlak mého okolí na ten sňatek je obrovský.
Jsem pokaždé velmi nešťastná a zlomená, nikdy se ze sňatku nedovedu vyvázat.
A když se probudím, tak mě to tak na pár hodin trochu psychicky rozhodí.
Vzhledem k tomu, že se ten sen už asi po třetí nebo počtvrté zopakoval, tak se mi to nezdá moc jako náhoda.
Přemýšlela jsem o možných příčinách, ale moc mne toho nenapadá.
Vliv na utváření mých postojů k sňatkům měla v mém dětství maminka.
Když mi byly dva roky, rodiče se rozvedli.
Mamka ale asi byla dlouho zahořklá, a tak jsem její stanovisko "o neschopnosti mužů a všech dalších jejich špatných vlastností" přijala zcela nekriticky.
Napadají mne i minulé životy.
Nebo si nějaké myšlenkové vzorce vytvářím nevědomky sama.. ?
Tak nebo onak se tento zádrhel stává pro mne něčím, s čím potřebuji poradit.
Ten sen je nepříjemný, ale já si myslím, že když za mnou přichází, asi na něco upozorňuje, a já bych se tomu měla věnovat.
A tak tě žádám o radu.
Na odpověď, ať už bude jakákoliv, nespěchám a moc ti za ní děkuji.
Měj se krásně.
Hortenzie 08.06.2004

Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za Tvůj dopis.
Je to pro mne poučné a znamená to pro mne i určitý oddech i povzbuzení.
Vlastní zkušenosti s muži nepopisuji, protože žádné nemám.
Pokaždé, když se někdo vynořil, tak jsem vyloženě zdrhla.
Moje matka si myslí, že se mnou není něco v pořádku.
A já to nijak neřeším, docela mi to vyhovuje, cítím se bezpečně.
Moje maminka si našla partnera, jsou tomu tři roky, a je moc šťastná.
Bydlíme dohromady a já musím přiznat, že mě matčin partner naučil v některých ohledech víc než můj vlastní otec a moc si ho pro to vážím.
Oba by byli moc rádi, kdybych našla takové štěstí jako oni.
Jenže to dávají najevo "takovými těmi blbými kecy".
(Jaké jiné kecy asi mohou mít rodiče u odrostlejší ratolesti... ?)
Musím přiznat, že se vyskytují situace, kdy na mě okolí vyvíjí určitý nátlak, abych se rozhodla tak, jak "je pro mne nejlepší", a je velmi těžké obhajovat svoje stanovisko, o kterém jsem přesvědčená, že je pro mne dobré a důležité.
Třeba když jsem se před rokem rozhodla odejít ze školy...
"Vždyť oni to se mnou myslí dobře."
Ale učím se obhajovat se a stát si sama za sebou.
Láska je úžasná, a já se učím ji víc dávat a přijímat ze svého okolí i ze sebe samé.
Ještě jednou moc děkuji za dopis, měj se krásně.
Hortenzie 08.06.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.