wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Stříbrné rybce jsem dala svobodu


Milá Wahlgrenis,
posílám Ti mnoho pozdravů a pozitivních myšlenek.
Je pro mne velké pohlazení, když čtu Tvé řádky a v textu objevím vzpomínku, nebo poděkování pro Toma.
Jsme stále myšlenkama s Tebou a děkuji za vše, jak nám všem pomáháš.
Ale proč Ti dnes píšu.
V noci, kdy byl úplněk, jsem měla nádherný sen.
To, že mám ráda od dětství rybolov, už víš.
Ale od jara jsem na rybách nebyla.
Ne, že bych neměla čas, ale přece jen ve mně zvítězil cit pro život těch němých, bezbranných duší ve vodě.
Nemohu se podívat do očí vytaženému kaprovi a následně jej pak uvěznit do saku a pak..., nebudu popisovat další jeho osud.
Takže asi jsem s rybolovem definitivně skončila a dávám rybičkám svobodu, ať si volně dýchají a plavou, pokud možno v čistých bystřinách.
A nyní se vrátím ke snu.
Byla jsem v krásném modravém podzemí, nebo spíše to byla jakási jeskyně, kde protékala azurová bystřina a sem tam se ve vodě probleskovaly stříbrné ryby.
Já jsem stála u vody a pozorovala, jak si hrají a předhánějí se, která bude dříve v popředí proudu.
Vtom jsem sáhla do kapsy a vytáhla vlasec a háček.
Bez prutu a splávku.
Začala jsem navazovat háček na vlas, napíchla jsem těsto na háček a hodila do vody jen tak.
V okamžiku mi zabrala nádherná ryba, byla celá stříbrná, asi tak okolo šedesáti centimetrů, byla plochá a měla vysoký stříbrný hřbet, posetý nádhernými, blýskajícími, velkými šupinami.
Táhla jsem ji ke břehu, ani se moc nebránila.
Vytáhla jsem ji z vody a nevěřila jsem svým očím.
Byla nádherná.
Takovou rybu jsem nikdy neviděla, podobala se velkým cejnům, lopaťákům, jak jim říkáme.
Hned mně blesklo hlavou, že takovou krásnou rybu přece nemohu vzít, položila jsem ji na mokrý ručník, protože klouzala a já se bála, abych jí neublížila.
Přiložila jsem ji na prsa, chvíli jsem si jí popěstovala.
Opět jsem viděla ty nádherné, hluboké, němé oči.
Pohladila jsem ji po hřbetu a stříbrných šupinách a dala jsem jí svobodu.
Dvakrát sebou mrskla ve vodě a zmizela v modré bystřině.
Pak se mi sen vytratil a já celý den přemýšlela, co mi chtěl sen naznačit.
Milá Wahlgeris, pokud Ti vyjde chvilinka, prosím, mohla by jsi mi k tomuto snu něco napsat?
Ze srdce děkuji a posílám Ti mnoho pohlazení na duši.
Berunka 22.09.2005

Milá Berunko,
vždyť jsi to sama už na začátku dopisu napsala...
Tobě denně přicházejí dary.
Dary, které se nedají prodat, ale dary to jsou.
Zasloužíš si je, což jsi už tolikrát sama prokázala.
Máš totiž průzračně čisté srdce.
Tvoje rozhodnutí - už nikdy nechytat ryby a nechat je žít v jejich přirozením prostředí - je fantastické.
Navíc má větší cenu o to, že jsi prakticky již dospělá rybářka.
Došla jsi ke svému rozhodnutí vlastně úplně přirozeně.
Jako třeba někdo pochopí, že nemá řídit auto...
Tvůj sen byl pro Tebe další odměnou, poděkováním celé rodiny ryb za Tvé rozhodnutí.
Žádný tvor si nezaslouží, aby byl zabit jen proto, že to někdo druhý chce.
Třeba že si ho vymyslel k obědu.
Tohle Tvé rozhodnutí padlo a rybí svět se Ti potřeboval odměnit.
Jak to měl udělat jinak?
Proto Ti musel vstoupit do snu.
Měla jsi nejkrásnější rybu, stříbrnou rybu, které jsi bez jakéhokoli násilí splnila celoživotní přání.
Přestože obvykle v pohádkách je to naopak...
A vlastně jsi splnila přání všech jejích sestřiček.
Vím, jak by Tě bolelo srdce, kdybys měla teď rybu zabít.
Každý tvor má v sobě duši.
Tys udělal obrovský krok k této duši, jen žasnu, jak to do sebe postupně všechno zapadá.
Nežijeme v pohádce a přesto můžeme plnit rybkám jejich přání.
Děkuji za ten sen.
Děkuji za všechno i za to, že jsem mohla poznat Toma.
Dobře vím, že jste pořád se mnou...
© Wahlgrenis 22.09.2005

Děkuji milá Wahlgrenis,
tak nějak jsem to tušila a cítila, co mi sen chtěl říct.
Začínám tomu všemu rozumět.
Mívala jsem vždy oči otevřené a vnímavé, ale dříve jsem snům nepřikládala velkou váhu.
Teď vidím, že má všechno souvislost.
Jak jsem tomu ráda.
Dopoledne jsem pozorovala parmy a ostroretky u splavu.
Plavaly u břehu a vyhřívaly se při kraji, kde je voda prohřátá sluncem.
Byly to celé rodinky, ty malé střední i ty největší, dospělé.
Popřála jsem jim hezký den, čistou vodu, svobodu a ať je žádný rybář v jejich skotačení neruší.
Tento úsek řeky má příkaz: "Chyť a pusť!"
A Tobě Wahlgrenis za to také hodně hřejivých paprsků.
Berunka 23.09.2005


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.