wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Byl to strom jako sekvoja se stříbrným kmenem


Krásny štvrtkový dník drahá Wahl,
dnes v noci sa mi zdal sen a ja sa s ním rada s Tebou podelím, pretože je krásny, a rada Ti z neho pošlem energiu.
Bol neuveriteľne živý, cítim stále energiu z neho na sebe....
Bola som v Brne a chcela sa dostat na zastávku Národní třída.
Brno bolo krásne, slnečné, všetko žiarilo.
Budovy boli vysoké, sklenené a priateľské.
Ja som bežala, tešila som sa na to miesto.
Nasadla som do tramvaje číslo 22 (toto číslo ma spája s mojimi ochráncami) a ta išla velikánskou rýchlosťou.
Cítim teplo, bolo leto, ľudi v tejto električke bolo dosť, ale postupne vystupovali.
Naraz sme ostali snáď štyria, piati...to si už presne nepamatám.
Ale všetkých tých ľudí som poznala.
Bola tam vesela babička, šofér bol starší pán, usmievavý, plný optimizmu.
Naráz sme opustili mesto a ja som sa v tramvaji ocitla v krásnej krajine.
Všade okolo boli lesy, hory, vodopády, videla som všade vokol, mala som dokonca pocit, že nesedím v tej tramvaji, ale dívam sa na to celé zvrchu.
Cítila som pocit krásy, slobody a veľkej chuti do života.
Potom v jednom úseku išla tramvaj cez strom, ten strom bol akoby z inej planéty.
Bol vysokánsky asi ako sekvoja, mal hrubý strieborný kmeň.
Šofér nám povedal, že je to strom z dažďového pralesa....povedal názov, ale ja si ho nepamatám.
Prišiel mi ako z inej planéty.
Wahl, tá krajina bola prekrásna.
Tramvaj uháňala velikánskou rýchlosťou.
Ja som vystúpila až na konečnej.
To bolo celé, čo si pamatám.
Čítala som o programe na NOVE, ktorý odvysielal skreslené informácie.
Nič si z toho nerob.
Áno, niekto zneužil informácie o Tebe a je to k poľutovaniu toho človeka.
Ja som v prvom momente tiež bola šokovaná a prekvapená, že to niekto urobil, vnímala som to ako zradu voči Tvojej osobke.
Avšak v tej nahrávke si bola víla a tí, ktorí ťa poznajú, vedia, kým si...
A to, že moderátorka nerozozná tibetskú misu od kotlíka je k pousmiatiu.
Zasvatenému človeku to dojde :) a ostatní?
Nech veria, čomu chcú.
Pravda vždy nakoniec zvíťazí.
Posielam Ti veľké objatie a moc lásky... mám ťa rada, si skvelá žienka.
S láskou Semanhiell 5.11.2009

Milá Semanhiell,
děkuji Ti za zaslání tohoto snu, jde z něho opravdu úžasná energie.
Ten strom z deštného pralesa... co víc mohlo promluvit?
Nedávno jsem psala na toto téma po filmu This is it...
Deštné pralesy mizí rukou člověka nenávratně ze zemského povrchu.
Deštný prales, to není kus hlíny, který by se dal osadit jen tak znovu, třeba travním semenem.
Deštný prales je kus živé planety, která tady dosud poklidně žila, se zvířaty, s rostlinami, které už neporostou.
Člověk má v rukou zbraně, i když se u toho snad i usmívá.
Tady ale není důvod ke smíchu.
Země pláče...
A hodně nahlas.
Co jiného může dělat?
Deštné pralesy jsou svědomím každého z nás.
Nemůžeme před tím zavírat oči a tvářit se, že se nás to netýká.
Všechno se nás týká.
I když je to na druhé straně zeměkoule.
I když je to daleko...
Co udělat, aby žádné další násilí nepokračovalo?
Semanhiell, napadá Tě něco?
Jak přízemní jsou naše starosti proti tomu, když Země pláče...
Řešíme práci, jestli nastoupit nebo nenastoupit, hádky se sousedkou, bolest v krku...
Co to je?
Tady vůbec o nic nejde.
Planeta potřebuje především jiný přístup od nás, od lidí.
Vlády jednotlivých zemí by měly zasednout a předložit konečně už smysluplný plán k záchraně planety.
A nejen předložit, ale současně i začíte realizovat.
Je třeba už začít myslet jinak.
Tohle je priorita dneška!
Ne hrát si na vojáky...
Zbraně roztavit, jsou to opravdu nevhodné hračky, pro ty kluky, co si ve školce hráli málo...
Vojenské základny... na co jsou?
Všichni by se vrátili v klidu domů.
Kdo chce koho zabíjet?
Kdo proti komu musí neustále více a více zbrojit?
Koho se bojíme?
Vždyť jsme tady všichni doma...
Planeta patří nám všem...
Nemůžeme si ji nějakými pochybnými "hrami" zničit...
Tohle je tak jasné, přeci!
Tohle každý chápe...
Deštné pralesy by měly zůstat tam, kde jsou...
Petice jako názor skupiny mi připadá o ničem.
To, že deštné pralesy mají žít, je tak jednoznačné a tak logické, přeci!
My všichni to chápeme.
Ne, všichni ne...
Ale je mi jasné, že proti nám stojí ti, kdo se na nic neptají.
To jsou ti, kdo nepoužívají srdce, je jim jedno, co bude za rok, za deset let, za sto let...
Po nás potopa???!
Zacházejí ale s bohatstvím, které jim nepatří.
Tohle totiž nikomu nepatří.
Proto by měly zůstat deštné pralesy nedotknutelné, jako plíce planety, i jako domov těm úžasně barevným zvířátkům...
Jsou za tím peníze, obchod, byzbys.
Když jeden chce koupit, druhý musí nejspíš nabízet.... a je jedno, že to je z cizího???
Opravdu je tohle jedno?
Když se ale planeta nedokáže sama bránit, kdo jí pomůže?
Proč tady jen tak chodíme a dýcháme a mluvíme???
Jaký to má smysl???
Jaký to má vůbec všechno smysl???
Wahlgrenis 05.11.2009

Mila Wahlgrenis,
Tvojou odpovedou na prispevok "Byl to strom jako sekvoja se stribrnym kmenem", si mi viacmenej aj odpovedala na moj email...sice nema nic spolocne s mojimi problemami, ale mozno prave preto...
...Moje ego, ja, ja...
JA...niekedy mam pocit ze chcem vediet vsetko a hned teraz! Tie antibiotika som nebrala, a znovu prehodnocujem svoj vztah a postoj k mojej rodine, hlavne otcovi...
V nedelu sa mi snival sen, ze mi prisiel list od Teba (to urcite z toho aka som bola nedockava na Tvoju odpoved...)
Ked som list otvorila, tak som bola najprv trochu sklamana a prekvapena, lebo tam neboli odpovede na moje otazky...
Na zaciatku si spomenula Maysku civilizaciu a posledna veta bola: "Uzivaj si kazdy ulet!"
Co mi prislo smiesne lebo to urcite neni Tvoj sposob vyjadrovania:) a s tymto listom si mi poslala v obalke, rozne kamienky - polodrahokamy...
A ja som vtedy videla ako sa len tak potajomky usmievas...
Prajem Ti pekny vikend
Michaela 06.11.2009

Krásny den milunká Wahl,
dakujem za Tvoje slova, vzbudili vo mne slzicky...mala som potrebu plakat, citila som smutok..
Snazila som sa zistit preco?
Bol to smutok nad Zemou alebo nado mnou samotnou aka som sebastredna.
Bol to smutok nado mnou..isto to viem a priznavam sa.
A tiez som si predstavila pralesy ako trpia.. ale trpia skutocne?
Trpi Zem?
A odpoveď prišla.
Zem netrpí, Zem je povznesena nad ludske trapenie a skutky.
Lesy zomru a transformuju sa na inu energiu... napr. novo vznikajuce more v Afrike.
Alebo naopak vyrastu tam, kde ich ludia vysadia.
Tolko umelych lesov sa vysadilo.
Zem sa riadi cisto prirodnymi zakonmi, nie tymi ludskymi.
Ludske zakony su pre ludi, aby mali akytaky poriadok vo svojom mravenisku.
A casto vidim, ze ten poriadok nie je ani tak.
Zem je tak krasna, cista a velika, ze ked nas bude vela a budeme skodit, tak zacne prsat a ludstvo skonci v jednom velkom mori.
Ked budeme otravovat ovzdusie plynmi z lietadiel, tak bude sucho a bude horiet a zhorime.
Co si zasejeme do Zeme, to si sklidime.
Ked sa nebudeme start o izbove kvietky, vyschnu a ich energia sa transformuje do novych pucikov v zemi.
Je to tak jednoduche, tak proste, tak laskave a bez trapenia a bojov.
Co by som s tym urobila?
Nechala Zem rast, sirit vonu, nenicila jej stavby a lesne chramy pre svoj financny zisk a obohatenie sa s cisto sebeckym cielom.
Nechala ju, nech ma obdarovava.
Pretoze to je krasna energia, vdaka a radost.
Preto jej aj teraz dakujem za svoje jedlo, za svoj pribytok a za svoje saty, tie su tiez zo Zeme a tesim sa az sa raz moje fyzicke ostatky do nej zababusia a daju jej ziviny, z ktorych opat vyrastie novy pucik.
Moja energia nech jej robi radost a suzni s prirodou.
Dakujem Zemi, ze ma nesudi, nekarha, netrapi a nechava mi absolutnu volnost a toleruje moje poklesky.
Dakujem, ze je moja Matka, ktora ma chape...a miluje.
Nasilie je v nasom zivote na dennom poriadku.
Ale robime si ho hlavne sami na sebe.
To, ze ublizime zvieratu, znicime strom, rozkopeme mravenisko trapi nas (skor co neskor to dojde kazdemu).
Zem sa s tym vysporiada.
Energia sa transformuje.
Za nasilie si je zodpovedny kazdy sam.
Ja mozem ist druhym prikladom a sirit svoje myslienky do sveta..nemozem, ale zastavit niekoho ruku bez toho, aby pochopil preco nie...urobi to znova.
Ano, tyka sa nas vsetko okolo nas.
Mozem bojovat proti tomu.
Ale ma moj boj zmysel?
Skladam zbrane a radsej nech som prikladom ako Zem milovat.
Napriklad zacnem u seba.
Milujem sa ja sama?
Mozem davat lasku vsetkemu zivemu okolo seba, ked sa nemilujem?
Nie, nemozem.
Preto sa ucim sa co najviac mat rada, aby som mohla rozdavat lasku vsetkemu.
Mam doma styri kvietky.
Maju mena: Julia (dracena), Ben (Fikus Benjamin), Milunka (bila arturie), Ferdinand (palma).
Rozpravam sa s nimi, polievam ich, hladim ich... a oni rastu a lesknu sa im listy a ja mam radost, ze sa im dari.
Ta radost je citit a rastu este viac.. naucila som sa milovat kvety, ked som sa zacala sama mat rada.
Ti, co nicia pralesy, to robia za ucelom zisku financneho.
Ti ludia ziju zivot, ktori by som nikdy nemenila.
Otrocia tam a nicia zelene pluca Zeme, su stastni?
Tomu neverim.
Tym vsetkym chcem povedat, nenicme, nedrancujme a budme prikladom.
Aky to ma vyznam ze tu zijeme?
Obrovsky.
Tak ako vyznam kazdej rastliny, kazdeho zvieratka, kazdeho kamienku a kazdej hrudky zeme.
Sme energia, dynamicka a menime svet tak, ako on meni nas.
Vyvijame sa tak, ako sa svet vyvija okolo nas.
Je to obojstranny proces.
Znicime si pralesy, zhorsi sa nam vzduch a bude viac chorob, je vela procesov , ktore budu nasledovat.
Sme to, co zijeme.
Ako pomozeme?
Jednoducho davajme Zemi lasku, budme prikladom, poukazujme na nespravodlivost, nezatvarajme si oci a usi..ale nebojujme...
Nasilie plodi len nasilie dalsie...
Mudrost a krasa je v skromnosti, v prijimani...presne takato je priroda..stanme sa jej obrazom...ved nim stale sme..len si to uvedomme.
Planeta tu bude este mozno dlho po nas.
V prvom rade sa potrebujeme my s nou zladit a porozumiet jej mudrej prostote a zakonom.
Sme jedna energia, stvorenie je jednotne..nie je rozdiel..
Rozdiel je len v intenzite, farbe a velkosti tej energie.
Takze rovnovaha, davajme a prijimajme.
Wahl, zdal sa mi dalsi sen.
Znie mi cely den v hlave Oda na radost.
Ta piesen bola aj v sne.
Idem vytahom asi na druhé poschodie, mozno vyssie.
Vyjdem a tam ma vita moja kamaratka z detstva, so svojou sestrou a bratom.
Mala moja Zuzka, v reale som sa s nou stretla opat po 15 rokoch.
Usmieva sa a vola ma dalej.
Nieco si povieme a ja vstupujem.
Byt je nadherny, ale uz ma nesprevadzaju.
Je tam moj nevlastny otec, vita ma i s mamkou.
V obyvacke je obrovske akvarium, plavaju v nej korytnacky.
On ich cisti a ja pomaham.
Naraz mam balony na ramenach, jeden ruzovy, druhy fialova a skacem a lietam.
Pocit slobody a radosti.
A zacala hrat Oda na radost.
Vykuknem z balkona a tam zamky, krasne zamky... a ja s balonmi idem blizsie, letim.
Este pred navstevou tohto bytu som s dvoma dobrymi kamaratkami na parkovisku u nas doma na Slovensku.
Je tam Lunapark.
Idem na zastavku.
Ony so mnou nechcu dalej.
Cakam sama a jedna z nich ma odprevadila.
Viem, ze sa uvidime.
A potom ten byt.
A aj teraz, ked tento dlhy mail pisem, znie mi Oda na radost v hlave.
Cosi sa deje.
Krasne.
Objimam Ta Wahl a dakujem za vsetko
Tva Semanhiell 06.11.2009

Zdravím Tě, Wahlgrenis,
už na ty sny moc nereaguju, protože většinou k nim není co dodat, ale k tomu od Semanhiell, pamatuju si to.
Tu tramvaj a ten obrovský stříbřitý kmen až do nebe...
Ta tramvaj, pokud budeš v Brně, projela mj. po Náměstí Svobody ve směru k nádraží a ten stříbrný strom - zajeď se podívat do Kohoutovic - hned za paneláky les;o) asi se ti to vybaví.
Ten strom, kolem něj něco - jako pole něčeho, pokud si to vybavuji - jako by tam gravitace byla jinak, nebo to byl jiný svět, neumím popsat.. kolem toho stromu bylo něco jinak a to, co se tam dělo se roztáhlo, to pole se rozšířilo, v tom snu potom přes celé brno a dál a potom splynulo s tím původním prostorem..
To je ten celý ten sen.
Je podle mě o požehnání, které se rozšíří z jednoho místa.
Měj se hezky
Hoplea 07.11.2009

Milá Wahl,
nedá mi to a píšu ti jeden z mnoha svých snů.
Zdál se mi před lety, kdy mi bylo strašně těžko.
Rozsypalo se, co se mohlo rozsypat, a já jsem se cítila bezbranná a vydaná světu.
Měla jsem pocit, jako bych stála v troskách svého života a nemohla dál.
A co se mi zdálo?
Stála jsem bosá v bahně, špíně a odpadcích.
Nikde na dohled pevná zem, všude jen to bahno.
Bylo mi hrozně.
A pak přišla změna.
Otočila jsem tvář vzhůru a zvedla ruce.
Pomaličku, nejdřív sotva znatelně jsem začala tančit, pak se tanec zrychloval a byl dynamičtější.
S rukama nad hlavou a s tváří otočenou k slunci jsem v tom bahně a špíně tančila svůj tanec díků.
Děkovala jsem životu za tuhle zkušenost, za slzy, za bolest, za bahno, trosky i za strach, který jsem prožívala.
A tak to mám doteď.
Děkuju ti, můj Živote, za to, že tě žiju.
Děkuju ti za všechno, co přinášíš.
Díky špíně si vážím čistoty, díky strachu si vážím lásky, díky troskám si vážím růstu.
Deštný prales je pro mne srdeční záležitost.
Nebudu pro něj plakat, budu mu tančit.
Arentas 06.11.2009

Milá Semanhiell,
musím reagovat.
Tvé pojmenované kytičky...
I moje mají svá jména.
Třeba orchideje - Pavlínka, Nevěsta, Princezna, Jitřenka, Marcelka.
Ke každé se váže příběh, každá odněkud přišla...
Zajímavé je, jak přesně na kytičkách vidím, co se odehrává jinde...
Vím, proč jedna nemá vůbec žádné listy a začíná prakticky nový život, od začátku...
Vím, proč jiná se mi spálila, teď prochází vnitřní očistou, jako by byla v nemocnici, musí se vyladit...
Vím, proč další vůbec nekvete, i když má úplně stejné podmínky jako ty ostatní.
Nic není náhoda.
Rozumím, co se děje a proč se to děje.
Všechno k nám promlouvá, jsou to symboly, které máme pochopit.
Já je chápu...
Jsem ráda, Semanhiell, že to máš podobně.
Wahlgrenis 06.11.2009

Wahlgrenis,
jsem šťastná za ten sen Semanthiel (i to poslední, co tam přibylo o tom tanci v bahně je pravda, ano).
To je skvělé, že ten sen přišel teď!
To místo, kde se sen děje, je správně.
Ta sekvoja taky, akorát že je to taková "obří magická borovice".
Je stříbrná, resp. má stříbrnou kůru, protože je obalená kovem (což je správně, aby mohla zářit).
To, co se rozšiřuje, je pole energie.
Ta borovice před tím kouzelná nebyla;o) pole se rozšiřuje semínky (ale ta samínka nemají tvar semínek) byť v nich je částečně šiška.
To pole bude sahat i přes moře a samínka se rozřířá i do USA a snad i jinde.
Haha.
Vím, že to zní jako pohádková hádanka.
Nikdo se nechytá, já vím, přátelé.
Ale je to správně:o)) a já vím proč.
Zítra ti to předvedu.
Budeš koukat.
Jedno to semínko ti přinesu. :o) uvidíš sama.
Hoplea 06.11.2009

Drahá Wahl,
nedá mi to už, musím Ti napísať.
Niektoré príbehy a sny, ktoré tu v posledných dňoch čítam, akoby som sa rozpamätávala...
A pritom mám také problémy s pamäťou...všeobecne... a teraz sa ešte potrebujem učiť na skúšky, to by som ju potrebovala mať v lepšej kondícií.
....áno, akoby som sa rozpamätávala na svoje sny, veľmi živé, skoro ako realita.
A ešte tie príbehy preciťujem?
Somaticky aj psychicky.
Ale ten strach už nie je taký ako bol, to sa stráca.
Keď som cestovala z Bratislavy, bolela ma hlava, zdalo sa mi, že je so mnou nejaká dušička, tak som ju prosila,
nech skúsi ísť nižšie....potom ma bolelo rameno a s tým som aj prišla domov, ale ešte aj s ďaľšími štyrmi dušičkami.
Prvé čo som urobila, zapálila sviečku a odviedla ich...keď som otvorila balkón, aby mohli v pokoji odísť,
začali vonku búchať svetlice...sprevádzali ich.
Ak je to tak a máš mi k tomu čo povedať, ďakujem Ti.
Všetkým lásku praje
Mia 06.11.2009

Milunká Wahl,
píšem to, čo sprevádzalo dnešný deň.
Zobudila som sa a nachystala som sa na cestu k vám (Dělňák).
Dala som si na krk trojuholník z krásneho achátu, pripomína mi Egypt.
Je farby akou je farba Nílu, viem to, i keď som v Egypte nikdy nebola.
Zladila som na sebe veci, aby som sa cítila dobre a nič nevadilo.
Učesala vlasy, dala si sprchu.
Postavila som sa pred zrkadlo a pozrela si do očí.
Naraz ma napadlo, ešte nie, ešte počkaj, zbrzdi.
Cítila som zmes trémy, nervozity a zábrany. Niečo bolo inak.
Nemohla som tam ísť za tebou, za ním, za ňou a za nimi takto.
Tá tréma bola z nepochopenia.
Nepochopila som seba samú.
Čo sa vo mne odohráva, dala som si málo času.
Prehrešila som sa voči svojmu vnútru, nebola som sama k sebe úprimná.
Premohla ma včera zvedavosť, ale to nie je ten správny pocit ísť k Tebe, k nemu a k nej.
Odložila som kabát a písala ti.
Bola som smutná, v tej SMS som to podala, i keď nechtiac.
Nerada šírim okolo seba sklamanie a už vobec nie k Tebe, moja krehká víla.
Nedokázala som to potlačiť.
Bola som sklamaná zo seba, že som to nedokázala.
Vidieť sa s ním, s ňou.
Vidieť vás pohromade, konečne.
Pýtala som sa prečo, mala som v sebe zmatok..myšlienky neboli pevné, základ sa rozplynul..zrazu všetko zlabilnelo.
Nechala som čas plynúť.
Prestala som sa viniť zo svojho porušenia slova, prestala som vnútorne plakať, že som nemohla... až teraz tomu chápem.
Mala som sa vidieť s človekom, s ním, brat z detstva, nespája nás ale spoločná krv.
Mala som tam ísť práve teraz.
Sedela som v autobuse a pozerala von a premýšľala stále, čo sa stalo.
Pozrela som na reklamu na bilbórde.
Neuveriteľné, Egypt.
Stálo v nej: "Plávajte za Slnkom" v rohu veľkým Egypt.
Brala som to ako znamenie.
Ukľudnilo ma to.
Prišla som k nemu, cesta bola krásne jednoduchá, všetko šlo ako po masle.
Malo to tak byť.
Navrhla som, že pojdeme na to miesto.
Mal tam svoju priateľku.
Tie oči boli krásne, hnedé, žiarivé.
Rozprávali sme sa.
Pýtala sa kam ďalej, je to správne.
Bola som u nej.
Ale v pozadí si bola Ty a vy všetci v Lišni.
Stále v pozadí som to cítila.
Išli sme na to miesto.
On je narodený 22.2.
Nevedela som kam.
On povedal, že tam chodí do lesa.
Videla som 888 na rohu ulice, upozornil ma.
Trochu som blúdila, to je ta pochybnosť, či som tam bola správne. Inak by to šlo lahšie.
Išla som za nosom.
I on šiel, i keď má iný názor, išiel.
Úzka cestička viedla inam.
Našla som inú.
Bolo na nej blato.
Nevadí.
Išla som po nej ďalej a našla borovice a buky.
Bolo ich mnoho, les je hustý.
Našla som kruh borovíc a uprostred dva buky.
Jeden bol košatý a kmeň mal stočený do špirály.
Úplne som vnímala, jak ním prúdi v špirálach energia.
Jeho kmeň bol sivý a hladký, ako kmeň toho stromu v sne.
Všade vokol bolo miesto.
Stromy sa mu uhli.
Krásny, hladila som ho.
Okolo bolo plno napadaného žltého lístia, inde skor hnedooranžové.
Prestala som sa upínať na hľadanie magického stromu a hladila som ho.
Pre mňa bol magický on.
Našla som i bukvičky.
Odchádzala som odtiaľ.
Mala som dejavu.
Nasadla som naspäť, les bol ružový.
Nádherné.
Pochopila som, prečo som tam išla.
A určite to tak malo byť.
Wahl, ešte som nemohla tam za ním, za ňou .. pochybnosti sem nepatria.
Ešte potrebujem pochopiť a uvolniť sa.
Zladiť a spevniť to krehké, čo sa zľakne pri pomyslení na veľa ľudí.
Mám ťa rada a vážím si všetkého čo robíš, pomáhaš a dávaš jas.
Som stále tu, Hoplea je ona, Jiří je on a Ty, Ty nás spájaš, s láskou, objatím a s vďakou
Tvoja Semanhiell 07.11.2009

Zdravím Tě, Wahlgrenis,
nevím jestli jsem to v té rychlosti stihla vysvětlit, a proto posílám ještě fotodokumentaci, kde můžeš vidět, co v tom koníčkovi je.







Opálový TB orgonit (malinký), opál je pravý ze Slovenského Dubrovníku.
Tam bych se ráda podívala někdy.
Jinak obvyklé komponenty v orgonitu.
Šiška (nikoliv ze sekvoje) ale z borovice černé, drátěná kostřička (napadlo mě, že by mohla i šířit to org.pole, ale nevím, to chce nějak zjistit, poměřit. Modelářská hlína (dva druhy), decoupage + průzračná pryskyřice stejná jako v TB.
A Swarovski kamínek;o) s tím snem se mi to (jako semínko toho magického stromu) spojilo proto, že:
1. uvnitř koníka je právě ta šiška (a nejspíš pár semínek té borovice), takže ten koník je tak trochu semínko borovice.
2. kolem stromu "stříbrné sekvoje" se šířilo nějaké energetické pole (koník nese, jako semínko, v sobě TB, měl by vykazovat nějakou orgonitovou aktivitu)
3. strom byl stříbrný - měl stříbrný kmen - orgonit funguje jen s kovem uvnitř (a taky má uvnitř pryskyřici, jen živou:o).
V tom snu čím bylo pole dále od stromu, rozšířenější, tím bylo jakoby tenčí, až se spojilo s prostorem..spojilo se s prostorem, splynulo s ním.
Bylo to totéž a přece trochu jiné.
Víc si nevybavuju.
Těším se na Semanhiell.
Mluvili jsme o tom s Davem, je to asi 5 měsíců zpátky, že by nás mělo být víc, skupinka...
Jsou to zajímavé sny.. čím více se nás setká, tím lépe tomu bude možné porozumět.
Myslím si, že na to přijdeme, až bude správný čas.
Ráda se v lednu/únoru objevím na některé Tvé akci, Wahlgrenis.
Jsem moc zvědavá, co dělá ten velký TB (muffin).
Mám nachystané ještě jedny v té velikosti, ale nemám je zalité v pryskyřici.
Bude tam tentokrát mosaz, měď, křišťál, blessovaný jantar, možná ještě zrníčka českého granátu.. nevím.
Musím ten nápad nechat uzrát.
Měj se pěkně
Hoplea 07.11.2009

Moje milá Wahlgrenis a drahá Hopleo,
můžu ještě?
Děkuji, DĚKUJI!
Dnes byl opravdu významný den.
Ještě to nedokážu popsat slovy, ale cítím nás.
Bylo to úžasné.
Něco, mě uniklo.
Myslela jsem, že to podstatné, a říkala jsem si, že za to můžu já.
Vše ale co se děje, koho jsem se dneska "dotkla" - jo, o tom to je.
Nic mně neuniklo.
To, co jsem myslela, že je podstatné.
Podstatné je toto.
Vše je, jak má být.
Opravdu.
Kdyby se mě dneska dostalo "toho", tak bych to neunesla.
Nevěděla bych co s tím.
Ještě jsem na cestě.
Přibližuji se.
Prostě cestuju.. :-)
Děkuju.
Vše je tak má být, klidně jdi spát - děkuju!
Vám oběma!
Objímám
S Láskou
Lenka 07.11.2009

Málo si chlapci hráli...
Ach jo, proč se to ale musí týkat nás???

Wahlgrenis 08.11.2009

Polsko žádá americké základny na svém území
Polská vláda si přeje umístění amerických vojáků na svém území. Požadavek je reakcí na zářijové armádní manévry Ruska a Běloruska, při nichž měli vojáci cvičit jaderný útok na Polsko a invazi. Přání Varšavy o americké ochraně tlumočil šéf diplomacie Radek Sikorski.

Dnes 8.11.2009 9:15 - Varšava

Ministr uvedl, že v něm nedávné cvičení armád v Bělorusku vyvolalo obavy. „Rádi bychom viděli americké vojáky umístěné v Polsku, aby posloužili jako štít proti ruské agresi. Jestliže si to stále můžete dovolit, potřebujeme nějaké strategické ujištění,“ vzkázal Washingtonu.

Britský deník The Daily Telegraph poznamenal, že navzdory ujištění viceprezidenta USA Joea Bidena při jeho říjnové návštěvě Varšavy o podpoře ze strany Washingtonu se v Polsku šíří pocit, že USA jeho zájmy obětovaly v rámci zlepšení vztahů s Moskvou.

Sikorskému se nelíbí, že v Polsku je všehovšudy šest amerických vojáků: „Kdybyste měli 900 tanků na jedné a šest vojáků na druhé straně, přesvědčilo by vás to?“

Polský týdeník Wprost minulý týden informoval, že armády Ruska a Běloruska nacvičovaly útok na Polsko a Bělorusové zároveň simulovali postup proti případnému povstání polské menšiny ve své zemi. Oficiálně obranného cvičení s krycím názvem Západ se mělo v době 70. výročí Sovětské invaze do Polska zúčastnit asi 13 000 vojáků.

To, že o obranné cvičení nešlo, si myslí také Lotyšsko, které je přesvědčeno, že spíše ono mělo být virtuálním terčem.

Rusko obvinění razantně odmítlo. Ministr zahraniční Sergej Lavrov uvedl, že je ohromen, jeho mluvčí dodal, že ve Varšavě panují zvyky ze studené války, a nejmenovaný zdroj z Kremlu řekl listu Kommersant, že Sikorského by měli prohlédnout lékaři. „Je lepší žádat Světovou zdravotnickou organizaci, aby slova pana Sikorského posoudila,“ citoval deník zdroj.

Britský Telegraph upozornil, že požadavek polské vlády je obtížně splnitelný vzhledem k probíhajícím jednáním USA s Ruskem o snížení počtu jaderných zbraní či o postupu proti Íránu. Podle ruských komentátorů by navíc příchod americké armády do Polska byl v rozporu se závazkem NATO, že v zemích bývalého východního bloku nebude umístěno velké množství aliančních vojáků.

Tomáš Reiner, Novinky, www.novinky.cz

Milá Wahl,
musím ještě něco připojit:
Kůň je svoboda, bílá je něha a objetí, kůň vznešenost a tóny hudby jsou pocity, emoce, stromy moudrost, energie, zásobníky - zářiče energie...
Bez světla není tma a bez tmy světlo....
Svítání, nová etapa, nový den, nová naděje...
Tady (http://www.youtube.com/watch?v=4BXNRwxNeNM) je i něco navíc, Hopleo, pro Tebe...
Semanhiell 08.11.2009

Milunká nežná Wahl,
už píšem, už možem, už to ide.
Na úvod mi dovoľ venovať Ti pieseň.
On by bol určite rád.
VĎAKA Michael: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/jackson-michael/will-you-be-there-8168
Wahl ĎAKUJEM.
Prešla som si premenou.
Ďakujem tiež Hoplei, Katke, priateľovi.
Nemám toľko slov, mám len pocit.
Ten tichý, nenápadný a súcitný pocit.
Svetlo vychádzajúce z odovzdanosti a úprimnosti.
Padla som na kolená.
Miluju, ľúbim, cítim.
Už počúvam, nechcem toľko hovoriť.
Nie sú slová ako slová.
Som tak šťastná, ale vykričať do sveta to pojde len skutkami.
Žijem.
Narodila som sa.
Minulosť odišla, zostala prítomnosť.
Už nemožem žiť v druhých životoch.
Karty, obrázky som nechala ísť, kamienky pochovala pod stromy.
Je čas ísť.
S úctou, láskou a na kolenách
Semanthiell ( to -t tam patrí :o) ) 23.11.2009

Zdravím tě, Wahlgrenis,
posílám malé pozdravení+foto :o) orchideje kvetou i po přesazení, asi se jim orgonová energie líbí.



Ptala ses na Tuleň, co pro ni dělám?
Kulový orgonit, to je to zásadní.. zatím moc nevím jak na to.. ale malými krůčky se snad blížím řešení.
Sádrová forma nejde, vyzkouším latex + lůžko ze sádry.
Měj se moc krásně
Hoplea 15.12.2009
© Wahlgrenis 22.11.2009


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.