WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Opakují se mi sny o záchodě


Ahoj Wahlgrenis,
přeju Ti hezký den.
Tak jsem si konečně začala psát sny:o)
A protože se mi zdálo také o Tobě, tak mi to nedalo a musím Ti napsat.
Hlavně by mě totiž zajímal Tvůj názor, když budeš mít čas, tak budu ráda za odpověď.
Vím totiž, že když se ve snech něco častěji opakuje, má to o to silnější vypovídací hodnotu.
V poslední době se mi zdá často o cestování v přírodě nebo vlakem, většinou ale sedím pouze na nádraží, dívám se na koleje a čekám, kdy mi to pojede.
V noci ze soboty na neděli se mi zdály hned tři sny za sebou, první samozřejmě o cestování, i když rozumově si umím aspoň zdůvodnit ten pobyt v přírodě, protože jsem se nedávno vrátila z čundru s dvěma kamarádkami.
Jsem v přírodě ještě se dvěma staršími ženami, jedna je blondýna s červeně namalovanými rty.
Máme s sebou spoustu drobných tašek a zavazadel, i když jsme jen na čundru.
Přišel k nám muž, tmavovlasý a dlouhovlasý s čelenkou.
Některé věci nám sebral, většinou jídlo a nějaké pití.
Nebyl mezi námi o to boj, nepřely jsme se s ním o věci, ale zase příliš se nám to také nezamlouvalo.
Necítila jsem ale žádný tlak, ani napětí.
Rozhodla jsem se, že půjdu za ním a zjistím, co s těmi věcmi bude dělat.
Donesl je do nějakého domu, kde bylo plno dětí.
Byla jsem tam také docela i vítána...
Co všechno jsem tam dělala, to si již nepamatuji, jen při odchodu jsem si směla něco odnést.
Rozhodla jsem se pro malou šitou plátěnou kabelku ve tvaru válečku.
Byla plná něčeho,nevím čeho, vím jen, že jsem z ní vytáhla malého umělého motýlka modrozeleného, který měl na sobě malý kroužek a dal se tak někam zavěsit.
To už ale pro mě dorazily mé dvě společnice a musely jsme pokračovat v cestě.
Druhý sen, který hned následoval, nevím, jestli se stále vztahoval ke snu předešlému, ale zdálo se mi, že jsem na statku u nějakých lidí.
Potřebovala jsem na záchod.
Musela jsem s sebou mít ale doprovod jedné osoby - povinně.
Stála se mnou v úzké trojúhelníkové místnosti.
Ve špičce stál záchod.
Všimla jsem si, že vedle dveří leží černá kabelka.
Byla jsem zvědavá, kdo ji tam odložil a co v ní je.
Nechtěla jsem na ni ale upozorňovat tu dohlížející osobu.
Byli jsme již na odchodu a když ona osoba vyšla ven na chodbu, zabouchla jsem dveře s tím, že potřebuji ještě jednou na "malou".
Nepřišlo mi, že by se mohla hněvat, že jsem ji tam nechtěla.
Zůstala jsem v místnosti sama.
Naproti dveřím bylo okno, docela nízko posazené.
Z něho byl výhled do dvora, kolem dokola byla stavení onoho statku.
Dvůr byl ale celý pokryt zelenou trávou a uprostřed stál velký košatý strom.
Pod tím stromem stál muž, docela pěkný, krátké vlasy, tmavovlasý.
Na sobě měl dlouhý plášť, řekla bych kožený, podobný jako nosil Dan Hůlka:o)
A celou tu dobu se ten muž na mě koukal do toho okýnka na záchodě.
Ruce měl v kapsách a čekal.
Nechtěla jsem, aby věděl, že se chci podívat do té kabelky, tak jsem si sedla na záchodovou mísu, přikrčila jsem se, abych nebyla vidět a vtom mi něco zakňučelo u nohou.
Leželo tam malé černé koťátko.
Muselo se nedávno narodit, vešlo se mi do dlaní, bylo ještě heboučké a očička mělo slepené nebo aspoň křečovitě přivřené.
Napadlo mě, že vylezlo z té kabelky.
A co teď s ním?
Mám sice složité podmínky s bydlením, ale byla jsem rozhodnutá, že ho tady nechat nemůžu a že si to nějak zařídím, ale půjde se mnou!
(O záchodě se mi taky občas zdává. Většinou u toho nejsem sama nebo je ta možnost, že mě zdálky někdo může pozorovat. Necítím se při tom špatně, ale soukromí je soukromí.)
No a třetí sen, který ještě té noci následoval, byl o Tobě.
Ve skutečnosti mám poslední dobou trochu problém se spaním.
Usnout mohu dobře, pokud jsem velmi unavena, tak usínám ihned.
Pokud ale unavena nejsem, nechávám si po celou noc hořet svíčku, potřebuju alespoň malé světýlko.
Mám nějaký strach z úplné tmy.
Dřív jsem něco takového pociťovala jen, když mě druhý den čekalo něco důležitého,
třeba jsem vyrážela někam na cestu a mě těsně před spaním náhle přepadával strach, co všechno se mi na té cestě může stát.
Druhý den jsem se ale úplně beze strachu vypravila a všechno dopadlo fajn.
Teď mi přijde, jako kdybych doma nebyla sama.
Posledně se mi listy jedné kytky zničehonic rozkývaly, a přestože jsem ji neměla v zorném úhlu, musela jsem se na ni ohlídnout.
Jestli je to někdo, kdo by se mnou potřeboval komunikovat, nevím, jen mi přijde, že na to nejsem připravena a vždycky prosím, ať mě ještě nechá být.
Můj strach před spaním se nejvíc projevil ode dne, kdy jsem si vypůjčila od kamaráda psychowalkman.
Chtěla jsem se lépe soustředit na učení a na zkoušky, které mě čekají ve škole.
Při pouštění tohoto psychowalkmanu má člověk na uších sluchátka, na očích černé brýle s diodami.
To vše ovlivňuje ať šumem, vibracemi nebo blikáním činnost mozku.
Já ale mám při zapnutí strašně špatný pocit.
Cítím se totiž jak slepá, hluchá, nevím, co se děje kolem mě a bojím se, že nemůžu tak rychle reagovat na danou situaci kolem.
Kolikrát jsem si musela brýle i sluchátka po pár minutách strhnout pryč, abych zjistila, co se kolem mě děje.
No a konečně k tomu snu.
Ten byl o tom, že jsem se s Tebou setkala na nějaké polní cestě, kolem nás byly louky s vysokou travou.
Nevím jak, ale začaly jsme se bavit o tom mém strachu.
Řekla jsem Ti o tom, jaký mám problém a že mě párkrát napadlo Ti napsat, ale že jsem zatím odolala.
Řekla jsi mi, že se na to podíváš.
Možná jsme stály nebo seděly na zemi, ale mezi námi byl větší pískový kámen, jakýsi kamenný stolek.
Já měla na tom kameni položenou pravou ruku dlaní dolů.
Najednou jsi mě za tu ruku chytla, ale jen tak, že jsi svoji ruku položila na tu moji.
Nevěděla jsem, co to má znamenat, obě jsme mlčely, já se chvíli dívala na ty ruce, pak na Tebe, ale stále jsme mlčely.
Po nějaké chvíli jsi mi ruku pustila a řeklas, že je to dobrý, že teď už to bude v pořádku.
Vím, že jsem měla v hlavě otazník, jako co to znamenalo, co bude v pořádku, zmizí můj strach, ale nezeptala jsem se.
Měj se hezky.
Kytičku, kterou jsi nám dala v únoru v Praze na semináři, mám už dobrých třicet cenťáků minimálně vysokou a vyhnala i třetí lístek :o))
Denisa 04.09.2005

Milá Deniso,
děkuji Ti za tento mail.
Pojďme hned k věci...
Ve snu se Ti opakují situace na záchodě.
Přestože většina snářů tento termín řeší jako nudu, nepříjemnosti, já se k němu stavím jinak.
Vždycky ve snech je totiž důležité, jaké při nich má člověk pocity.
Situace na záchodě se každému spojuje s intimními věcmi, po kterých nikomu druhému nic není.
Jenže zase na druhou stranu jsou v tom pocity vyrovnanosti, klidu, také úlevy a očisty.
Já to vnímám spíš pozitivně.
Pro Tebe by v tom mohl být jednoznačný význam, že si uvědomuješ sama sebe, své místo ve světě.
A to rozhodně není málo.
I to, jak kolem Tebe jsou další lidé, kteří Ti ale ani tak moc nevadí, s tímto významem souzní.
Trojúhelníkový tvar místnosti nebývá příliš obvyklý.
Mně se v něm spojil obraz místnosti s pyramidou, která sice nemá tvar trojúhelníku uvnitř, ale zvenku...
Jsou to prostupy jinam.
I to černé malé koťátko je krásný symbol.
Začátek života, ale současně i něco magického a tajemného.
Koťátko má také drápky, kterými umí pořádně seknout.
Proto je tady nutné, abys byla opatrná...
Můžeš se setkat s něčím, co se bude tvářit mile a příjemně, ale bude za tím podraz.
Kočky obecně jsou falešné, pozor na to...
Chtěla ses jí ujmout, to je také moc pěkné.
Pečovatelský aspekt v životě nám někdy chybí, možná je to pro Tebe naznačení cesty.
Abys už byla někoho ochránce, strážce, abys jen neřešila sama sebe.
Vím, je to někdy těžké.
Další obrazy související s výletem a cestováním naznačují Tvůj hlavní záměr.
Nejsi člověk, který by vydržel na jednom místě a který by dokázal být v klidu.
Potřebuješ pohyb, aby se pořád něco dělo, potřebuješ mít kolem sebe další lidi.
Kabelka s motýlkem je symbolem návratu do dětství.
Především tam (v té době) sis schovávala spoustu tajemství.
Dospělí by to nikdy nepochopili.
Byly to kamínky, sponky, kuličky, ale i první dopis od kluka z vedlejší třídy, kde stálo MILUJU TĚ.
Když to potom jako velká najednou objevíš, zjistíš, kolik Ti toho za tu dobu uteklo pod rukama.
Jak jsi se změnila a co už nelze nikdy vrátit zpět.
A jak by bylo zase dobré jen třeba na chvíli si dovolit návrat do dětství.
A ještě jedna věc mě na Tvém snu zaujala.
Ta moje léčivá síla.
Vím to dobře. Je to stále silnější a je mi jasné, že už se s tím budu muset naučit žít.
Nepopisuju tady úplně všechno, co prožívám...
To bych se už skutečně vůbec nehnula od počítače.
Ale funguje to.
Tvůj strach jistě odezní, to uvidíš sama.
Jen je zvláštní, jak jsem se zpočátku zdála jen jako fyzická osoba, teď se projevují i vlastnosti...
Ale to je jen takový můj postřeh.
Samozřejmě jsem moc ráda, že palmička roste.
Děkuju ještě jednou.
© Wahlgrenis 04.09.2005

Ahoj Wahlgrenis,
tak jsem si vzpomněla, že jsem Ti ani nepoděkovala za to, jak jsi mi nedávno odpověděla na ty mé sny.
Tak to teď napravuju, moc děkuju a přeju Ti hodně pohody.
Moje zdržení měl na svědomí fofr v práci.
Kolegyňka čeká mimčo, což je pro nás všechny v práci radostná událost, akorát že si usmyslela (nedobrovolně a nečekaně), že bude muset už zůstat doma.
Tak já všechno v práci za ní rychle doháním a musím se doučit vše to, co měla na starost ona, protože byla mojí šéfovou.
To vypadá, že se začíná plnit to, cos mi začátkem roku vykládala.
Měla jsem najít novou lépe placenou práci.
Jenže já myslela, že nutně musím změnit tu, kterou dělám, aby se něco v tomto směru hnulo, no, ještě se uvidí, co bude dál.
Já jen doufám, že to zvládnu.
Měj se moc hezky, Wahlgrenis.
Denisa 14.09.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.