WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Proč na druhý břeh odvádí právě 60. anděl?


Ahoj Wahlgrenis.
Připadám si jako nevyčerpatelný zdroj případů k Tvému řešení.
Spoustu věcí si snažím vysvětlovat sama, ale v symbolech některých snů ještě plavu.
Svěřím Ti sen, který se mi zdál ze včerejška na dnešek.
Když se mi zdá snů více než dva, obvykle si dobře pamatuji jen ten poslední.
Ze včerejší noci si pamatuji tři sny, ten, který Ti píšu, se mi zdál jako první.
Hned po probuzení jsem si ho nedokázala detailně vybavit.
V hlavě mi zůstal matný obraz. Ale myslím, že to stačí.
Byla jsem doma a věděla, že právě umřel někdo mi blízký.
V tomto člověku se promítali postupně tři lidé.
Nejprve to byl přítel mé sestry, potom Ali Amiri (ze Superstar).
On a ještě Vlasta Horváth byli tím, proč jsem se na tuhle soutěž občas podívala.
Nejsem žádná poblázněná fanynka, mě zaujalo jejich nitro.
Oba mají krásnou duši.
Takoví čistí lidé. )
A nakonec oním zemřelým byl blíže neurčený nějaký můj kamarád, něco jako spolužák, snad ještě ze základní školy.
Takhle postupně jsem toho člověka vnímala.
Tento člověk se ve snu nevyskytoval.
Jen jsem věděla, že někde zemřel.
Seděla jsem doma a v duchu se s ním loučila.
Říkala jsem mu, že jsem si ho vážila, že měl ušlechtilou duši...
A hlavně, co působilo ve snu jako nejdůležitější "symbol", bylo, že jsem věděla, že duše mrtvých lidí odvádějí "šedesátí andělé".
A říkala mu v duchu - tak ať tě tam ten tvůj 60. anděl dovede.
Ať se tě ujme.
Celý sen byl vlastně o tom, že "tam nahoru" duši zemřelého člověka odvádí jeho "šedesátý anděl".
Vnímala jsem to, jako že každý má dlouhou řadu andělů, z nichž právě ten 60. má za úkol postarat se o duši po smrti.
Měla jsem také doma poličku a na ní spoustu jakýchsi krabiček s čísly, z nichž každá reprezentovala jednoho anděla.
Oni byli v nich ukrytí a tak nějak chodili ven a dovnitř, mohla jsem s nimi mluvit.
Potom, jako by dva ke mě přišli z krabiček 54 a 56 a já jim řekla, že vím, že když 60. anděl nemůže (má práci), je možné, aby za něj tuto povinnost vykonali ti z nejbližších čísel.
Tedy i např. 54. a 56.
Končilo to jen tím, jak mě mamka litovala, že mi umřel kamarád a že mi musí být smutno.
A já byla na ní naštvaná, že mě tak lituje a bere jako samozřejmost, že z toho budu dlouho špatná, když já jsem chtěla být v klidu a pohodě, smířená s tím, že je prostě jinde.
Wahlgrenis, budu moc ráda, když k tomu něco písneš.
Nevím si s tím moc rady.
Proč zrovna šedesátka?
Přeji Sluníčko nad hlavou a jeho hřejivou energii v srdci.
Limurhin 05.07.2005

Milá Limurhin,
Tvůj sen je úžasný...
Mám pocit, že jako před časem promluvilo něco vyššího skrz Orianu, nyní přicházejí zásadní informace i od Tebe.
Ptáš se na funkci šedesátého anděla.
To číslo je krásně symbolické.
Šestka a nula.
Šestka jako pohyb po spirále, posun dál.
Zkus si vzpomenout, jak se děti v první třídě učí psát šestku.
Začíná se vpravo nahoře, pak se musí malinko nahoru do obloučku a točí se směrem vlevo a dolů.
Pořád se drží směr kruhu, postupně se ruka dostane zase na pravou stranu a točí se dál, jen se zmenšuje poloměr toho zvláštního kruhu...
Je to spirála, která pro duši člověka představuje neustálý posun dál.
Vývoj.
Nikdy se nic neopakuje naprosto stejně, nic není jako dřív...
A k tomu je ale ještě nula.
Která zase představuje jasný kruh.
Opakování stejných chyb, pohyb v kruhu, bezvýchodné řešení, nemožnost vystoupit ven.
Šedesátka v sobě skrývá oba tyto významy, je v ní zrání, ale současně nemožnost jiné cesty.
Proto je zřejmě právě ten 60. anděl průvodcem "na druhý břeh".
A proč jako náhradníci fungují andělé s čísly 54 a 56.
Jsou to oboje sudá čísla.
Jsou nižší ve vztahu k tomu šedesátému.
Sudá čísla jsou v poměru k lichým hodnější a přívětivější.
Jsou jakoby zakulacené, milé, mohou také lehce uvést člověka jinam...
Čísla jako 53, 55, 57 i 59 nejsou sympatická.
Aspoň tak to na mě působí.
Myslím, že v těchto věcech toho ještě zůstává hodně nezodpovězeného.
© Wahlgrenis 05.07.2005

Milá Wahlgrenis.
Hodně jsem přemýšlela, i když mám pocit, že poslední dobou nedělám snad nic jinýho.
Jsem ráda, že jsi ještě neodpověděla.
Myslela jsem mimo jiné na to, že je tu hodně lidí, kteří čekají na Tvou pomoc.
A mně se zdá, že já Ti píšu pořád.
Nevím proč, ale brala jsem to vždycky tak nějak jinak.
Ne jako že píšu do nějaký poradny.
Spíš jako bych chtěla radu od kamarádky.
Zní to trochu divně, já vím, ale připadá mi, že už jsme se za tu dobu trochu sblížily.
I když po všem tom, co z mé minulosti vyplouvá na povrch, se bojím, že už mě bereš trochu jinak.
Vlastně od první chvíle jsem věděla, že to není jen zastávka pro jednu radu na jediný problém.
Cítila jsem, že pořád musím být jaksi na blízku, což cítím pořád.
Jen mi občas dělá potíže rozeznat, co je výplodem mých přání a zidealizovaného nazírání světa a co jsou nestranné pocity z venčí.
Včera se mi náhle onen sen "odkryl" v celé své jasnosti.
Je to docela pěkná a čitelná alegorie, když jsem malinko zapátrala po významu těch čísel.
Za to se Ti tedy omlouvám, že jsem poměrně ukvapeně a dost pohodlně na Tebe házela další práci.
Nezlobíš se?
Ale vím, čím to bylo.
Já totiž podvědomě (a teď už i vědomě) chtěla být s Tebou v kontaktu.
Mám chuť si s Tebou psát a nedochází mi, že máš tolik práce.
Chci teda říct, že na ten sen nemusíš odpovídat.
A jak jsem si ho tedy vyložila?
Pořád jsou tu ale dvě možnosti - buď je to tak jasný sen, jak mě to včera napadlo a vykládám si ho dobře, a Ty sis řekla , že to počká, nebo že na to nemusíš odpovídat vůbec.
Nebo ta druhá - je tam něco, do čeho nevidím a není to dobré.
Když totiž dlouho nepíšeš, pak je to buď proto, že to není tak důležité, nebo je to něco špatného a vážného a necháváš si více času.
Nicméně se přikláním k té první variantě.
Takže asi bych měla napsat, co si o tom myslím.
No není to nic, o čem by se mi jednoduše mluvilo, ale je to tak.
Ten mrtvý přítel znázorňuje můj zatím celoživotní stav.
Přítel tu prostě není a teď je jedno jestli jde o "holčičí kamarádku" nebo partnera.
Ta všechna čísla spolu souvisí, nic moc pozitivního, vesměs problémy ve vztazích,
nedůvěra, těžkosti v citové oblasti, téměř nemožnost navázání fungujícího vztahu.
Jsem trochu na ocet ve všech směrech, nemám přátelé, kteří by mi vydrželi.
Všechna má kamarádství byla buď víceméně krátkodobá nebo jen povrchová.
Přítele (toho mužského) také nemám.
Tady je to hodně těžké, je zde cítit silný blok.
Sama mám v hlavě naprogramováno, že nějakého vztahu nejsem schopna.
A ani nebudu, dokud jsi to v té hlavě neurovnám.
Možnost nějakého partnerství já si vlastně ani nepřipouštím, mě se tohle netýká.
A dokud to nepřipustím a neuznám, že i já můžu mít normální vztah, tak k němu nemůže dojít.
To je jasné.
Postoj mámy také naprosto sedí - pořád mi - někdy nenápadně, někdy dost naplno - předhazuje můj stav.
Vlastně mě i lituje, tak jak to bylo ve snu - mě samotné to až tak nevadí, vadí mi její postoj, její lítost.
Tak na tohle jsem si ten sen napasovala.
No, jestli to nebylo o tom, tak teď o mě víš zase něco víc..
Trefila jsem se?
Nebo je to o něčem jiném?
Jestli to teda odpovídá, tak Tě tímto zprošťuji odpovědi.
Vážně se omlouvám, jestli jsem Tě tak zbytečně zatěžovala.
Měj se krásně.
Limurhin 08.07.2005

Zdravím Tě Wahlgrenis.
Mockrát děkuju za odpověď.
Tak jsem asi trošku zazmatkovala a chtěla si ten sen vztahovat konkrétně na sebe.
Už jsem si ale uvědomila, že někdy je třeba věci nahlížet opravdu v širších souvislostech.
Díky za to jaká jsi, i když za to děkovat myslím nemusím, ono by to tak bylo stejně - mám na mysli Tvou cestu.
My spíš můžeme jen být šťastní, že jsme u toho.
Limurhin 13.07.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.