WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Chodím ve snech mezi mrtvé


Milá Wahlgrenis,
Mám otázku nad kterou si lámu hlavu od té doby co se mi to stalo poprvé.
Je to dobrých 15 let.
Umřela mi teta, se kterou jsem měla velmi hezký vztah.
Velmi jsem se její smrtí trápila, ale věděla jsem, že se to prostě muselo stát, že taková byla její cesta.
Rok po její smrti jsem měla zvláštní sen, který byl tak živý, že mě neopustil dodnes.
Potkala jsem ji ve svém bydlišti.
Nikdo nebyl venku ani lidé ani zvířata prostě ani ptáček.
Bylo tam velmi příjemné ticho.
První promluvila ona řekla: Ahoj Kačenko, co tady děláš? Ty tady nemáš být.
Já ji na to odpověděla s úsměvem na tváři: Já vím. Přišla jsem se na tebe podívat.
A pak jsme se procházely a povídaly.
Hlavně mluvila ona.
Říkala, že je velice spokojená a šťastná, nic jí netrápí.
Jenom se jí stýská po klucích (měla dva syny, 8 a 6 let).
Prosila mě, jestli bych jim nemohla vyřídit, že je má moc ráda a že na ně nezapomněla.
Ještě mi to připomínala, když jsme se loučily.
Od té doby se mi o ní už nikdy nezdálo.
Zato se mi zdálo skoro o všech lidech v mém okolí, kteří zemřeli, že jsem "tam" za nimi byla, mluvila s nimi stejně jako s tetou a každý vyřizoval něco jiného (svého).
Je tedy možné, že já chodím na druhý břeh?
Nemělo by to být spíše naopak?
Vždy vidím jen konkrétního člověka.
I takového, se kterým jsem nebyla tak spojená - jako s mojí tetou.
Byli to třeba lidé, které jsem potkávala na ulici a jen ze zdvořilosti s nimi promlouvala třeba o počasí.
Vrtá mi hlavou vždy jejich překvapení, že jsem se tam ocitla, ale současně i radost, že se se mnou mohou setkat.
Já jsem tam však nechtěla a ani se o to nikdy nesnažila a popravdě řečeno jsem o tom ani nikde neslyšela, že by "tam" někdo takhle chodil na "procházky" jako já a mimochodem vyřizoval příbuzným, jak je jejich zemřelým.
V jednom se ale všichni shodují.
Mají se tam velice dobře.
Jsou tam šťastní.
Chtějí jen, aby jejich příbuzní a ty co je měli rádi věděli, jak dobře se mají.
Velmi intenzivně na své milované myslí a je to pro ně důležité, aby to věděli, že na ně nezapomněli.
Čas tam snad vůbec není, nebo jsem ho prostě nezaznamenala.
A dokonce mají i jisté povinnosti (zaměstnání), o kterých s oblibou a nadšením hovoří.
Někdo ty povinnosti má, někdo ne.
Mám vůbec právo na takové informace?
Jestli tam skutečně chodím, řekni mi, milá Wahlgrenis, proč zrovna já?
A proč oni nechodí spíše za mnou.
Tak jako chodí (jestli jsem to dobře pochopila) třeba za tebou.
Neříkám, že je také někdy necítím.
A jak to, že nemohu ovlivnit rozhodnutí, jestli tam chci nebo ne.
Pravda je taková, že mi to vůbec nevadí.
Jenom jsem se s tím nikde nesetkala ani mezi lidmi, ani se to nedočetla v příslušných knihách.
Znáš někoho, komu se to děje také?
Jsem z toho trochu nervózní.
Děkuji ti, jestli si na mou další otázku uděláš čas.
Docela mě to trápí.
Jemnohmotný svět se mnou navazuje kontakt od útlého dětství.
Měj se hezky, přeji ti hodně pozitivní energie a lásky.
Katy 08.07.2005

Milá Katy,
kontakty s jemnohmotným světem probíhají nejrůznějšími způsoby.
Někdo komunikuje přes kyvadlo, někdo má konkrétní vize, někomu chodí informace ve snech.
Tvoje rozpravy se zemřelými nejsou podle mého nic tak zvláštního.
Jen se našla cesta skrz Tebe, jak tyto informace předávat dál.
A to je dobrá cesta.
Čím víc se totiž lidé dozvědí o existenci světů v jiných rozměrech a budou těmto informacím přístupnější, tím lépe.
Svět totiž nabral příliš velkou rychlost, řítíme se do zkázy...
Potřebujeme se konečně probudit, potřebujeme impuls zvnějšku.
Proto se v poslední době objevuje tolik nových informací.
Není ani tak důležité, jestli informace přicházejí tak, že duše chodí za námi nebo my za nimi.
Důležitý je obsah sdělení, že takového něco vůbec existuje, že to je možné.
Shodují se skoro ve všem, mají se dobře, myslí na své blízké...
Na toto téma jsem už psala.
Jemnohmotný svět je svět bez bolestí bez trápení.
Pouze na zemi jsme proto, abychom si tohle všechno prožili.
Je to prakticky trest, způsob, jak dostat vlastní duši na vyšší úroveň.
Není to zase tak jednoduché na pochopení, když jsme odmalička vychováváni jinak.
Ale nic nelze udělat během jediného dne, všechno trvá...
Udělat atentát během jediného dne, to dokáže kde kdo - jsou ale pouze zmatky a strach.
Naopak pochopit širší souvislosti, otevřít srdce a nabídnout jinou variantu, to je těžké.
A ne všichni tuto řeč chápou.
Nezbývá jen věřit, že zbraně budou nahrazeny jinými prostředky komunikace.
Netrap se tím, proč to jsi zrovna Ty.
Byla jsi vybrána, funguje to tak, což je dobré.
© Wahlgrenis 08.07.2005

Děkuji ti milá Wahlgrenis za rychlou odpověď.
Jsem ráda, že ti mohu svěřovat své krásné zkušenosti "mezi nebem a zemí ",
které mě v životě potkávají (a není jich málo), i když z nich mám z počátku trochu obavy.
Věř, že to málokdo chápe.
S láskou

Katy 08.07.2005

Milá Wahlgrenis,
Zkouším se spojit s jemnohmotným světem skrz kyvadélko, jak jsi mi poradila.
A také zkouším automatickou kresbu sama od sebe, protože ruka mi jede sama od sebe snad odjakživa (jsem malířka).
Nevím jak to popsat.
Když se kyvadélka ptám, jsou to otázky k běžnému životu, či mně k potřebě či někomu jinému.
Ale já mám silný pocit, že mé otázky by měly být víc duchovnější.
Kyvadélko na to reaguje velmi silně.
Pak jen stačí vzít tužku a papír a už mi to maluje tolik věcí...
Ale já tomu prostě nerozumím.
Nevím, co maluji a co to znamená.
Vím, že je to něco důležitého, ale já vůbec nevím, čeho se to týká.
Když si pak pročítám tvoje stránky, mám v pravé ruce myš a ta maluje na obrazovku ležatou osmičku.
Je to pokaždé, když přijdu na tvé stránky.
Hodně často se zastaví u kyvadélka, co máš na obrázku.
Vím, že bych se asi měla zeptat kyvadélka, ale já prostě nevím jak.
Nevím, proč se mi to děje.
Nemohu se dostavit ani na žádný tvůj seminář, kde by jsi mi snad poradila (ač bych o to velmi stála), mám malé děti a jsem na ně sama (však víš).
A ještě něco, mám velmi živé sny.
Nedávno se mi zdálo o člověku, nebylo podstatné, kdo to byl, ale bylo podstatné, že je to člověk, ležel uprostřed bílého kruhu.
Uvnitř těla, v místě bříška měl další kruh, ten byl tmavý.
Ležel a točil se doprava, docela rychle a neúnavně.
Já mám pocit, že se mi to zdálo snad celou noc.
Mohla by jsi mi říci, co to znamenalo?
Budu ti moc vděčná, když mi poradíš.
Děkuji, že mohu od někoho učit.
Snad se někdy setkáme, abych ti nějak mohla oplatit, co pro mě děláš.
Děkuji.
S láskou
Katy 12.07.2005

Milá Katy,
ležatá osmička, nekonečno, je symbolem všeho, co se děje mezi nebem a zemí.
Myslím, že je jen dobře, že to tak u mých stránek vnímáš.
Pokud nějakým informacím nerozumíš, nenastal ještě pro Tebe ten vhodný čas.
Nemusíš z toho mít problém.
Ten čas přijde.
Připadá mi, jako bys chtěla nějakého tlumočníka, který by měl informace překládat...
Pokud ale skutečně informace přicházejí skrz Tebe, dávej si velký pozor a snaž se jim rozumět.
Někdy se správné vysvětlení může objevit ve snech, někdy jako intuice, prostě to budeš vědět.
Vím, že se dočkáš.
Poslouchej dál své srdce, maluj obrázky, všechno se může projevit ze dne na den.
Proto nad sebou nelámej hůl, opravdu se dočkáš.
© Wahlgrenis 12.07.2005

Milá Wahlgrenis.
Děkuji ti za odpověď.
Krásně jsi mě odhadla.
Já si totiž hrozně nevěřím.
Vím, že je ve mě něco "víc".
Mám pocit, že ten tlumočník by mi potvrdil, co opravdu cítím a podvědomě vím.
Možná, že se mě jemnohmotný svět snaží naučit, že tu sílu, co v sobě mám, musím nejdříve příjmout já sama a pak teprve předávat informace druhým.
Vždycky jsem myslela na druhé a sebe posouvala až na poslední místo.
Po ztrátě (úmrtí) partnera jsem najednou sama a to jsem nikdy nezažila.
Objevují se mi nové možnosti (duchovní), o kterých jsem neměla ani zdání, eespektive jsem je cítila, ale nešly uskutečnit.
Zřejmě nastal pravý čas, abych si konečně začala věřit.
Bude to těžké, ale právě jsem se rozhodla, že to nevzdám.
Děkuji ti moc za tvoji rychlou odpověď a snad ti nebude vadit, když ti ještě někdy napíši.
A ještě něco, jediné jak Vám mohu oplatit, co pro mě děláte, je, že Vám namaluji obrázek.
On si tu cestu k Vám najde, nebo vy k němu.
S tím už mám zkušenosti.
Namaluji obrázky a lidé si pro ně chodí sami.
Nevím, jak je to možné, ale vždycky se nám nějak zkříží cesta.
A nejzvláštnější na tom je, že vždy ten svůj obrázek poznají.
Najdou se v něm.
Z toho mám velkou radost, že dokážu lidem dělat hezky.
S láskou
Katy 12.07.2005

Milá Katy,
děkuji předem za obrázek, i když teď skutečně nevím, kde a kdy bychom se mohly potkat.

© Wahlgrenis 12.07.2005

Milá Wahlgrenis,
i obrazy musí zrát pro toho pravého.
Může to být až bude hotový, ale třeba až za rok.
Třeba budu mít štěstí a naskytne se mi příležitost (časová) a já budu moci na nějaký tvůj seminář.
Ale já mám stejně takový zvláštní pocit, že nejsi moc daleko. Ale to už se moc rozepisuji a ty máš tolik práce.
Jsem moc ráda, že jsme si mohly popovídat.
Ještě jednou ti ze srdce děkuji za tvoji pomoc a lásku, kterou lidem dáváš.
S láskou
Katy 12.07.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.