Zranil jsem se v moři a zemřel jsem
Milá Wahlgrenis,
nedávno se mi zdál jeden sen.
Na první pohled je to další z mnoha snů, které nevyžadují vyšší pozornost, ale jelikož na mě velmi silně zapůsobil (mimo jiné tím, že si z něj pamatuji spoustu detailů), tak mi to nedalo a musel jsem ti ho vylíčit.
Začalo to tak, že jsem byl se svojí spolužačkou, s kterou se nijak zvlášť nekamarádím, vlastně se skoro nebavíme (ale teď opouští naší školu, protože odjíždí do USA, tak to s tím možná nějak souvisí), byl ve Francii na pobřeží.
To pobřeží bylo tmavé, pusté, rozeklané, velmi strašidelné a tam jsme plavali a šnorchlovali...
Ona to tam více znala, tak mě v tom moři vlastně vedla, kde je nejlépe plavat, ale potom mě od ní odnesl proud a ona se mi rychle ztratila z dohledu a vylezl jsem tedy na břeh.
Nejspíš jsem musel narazit do nějaké skály, protože sem cítil zranění.
Nevěděl jsem co dělat, protože nikde nikdo nebyl a cítil jsem úzkost.
Jen jsem viděl v dálce nějakou starou a opuštěnou továrnu, která také vypadala dost strašidelně.
Měl jsem u sebe mobil, tak jsem zavolal na 112 (ano, až tak detailně si to pamatuji), a anglicky jsem je žádal o pomoc.
Dozvěděl jsem se, že se ta továrna jmenuje Košice (i když ten Francouz to četl jako Čošice), tak mi řekli, ať jdu k silnici u té továrny, že tam pro mě někoho pošlou (zřejmě sanitku).
Vydal jsem se tedy k ní, musel jsem se prošlapávat skrz vysokou trávu.
Jenže ještě než jsem tam stačil dojít, tak jsem padl k zemi a zemřel...
Chvíli potom jsem se vzbudil a cítil jsem strašnou úzkost a měl jsem ještě asi hodinu a půl po probuzení špatný pocit, takovou menší depresi.
Vím, že máš opravdu spoustu dopisů, tak se omlouvám, že tě možná zatěžuji kvůli banalitě, ale i přesto bych byl moc rád, kdyby sis na můj dopis našla chvilku a pomohla mi ho objasnit.
Předem děkuji za odpověď
S pozdravem
Jakubisko 26.05.2005
Milý Jakubisko,
jakákoli cesta ve snu je symbolem pohybu v životě.
Jak rychlou dopravu používáš, tím rychlejší vývoj lze očekávat.
Proto se jinak vykládá cesta na kole a jinak expresem.
Tvůj sen začíná v jiné geologické lokalitě.
Tam jsi se musel nějakým způsobem dostat.
Je to země, kde jsi dávno už totiž žil, proto se Ti nyní objevila.
Jenže tenkrát jsi v sobě nezvládl žárlivost.
To je také pro Tebe varování do dneška...
Ovládej tyto vnitřní pocity, žádný člověk Ti nikdy nemůže patřit.
Na nikoho nemáš maximální nárok.
Ty jen můžeš doufat, že je s Tebou rád, ale nutit ho něčemu takovému už nelze.
Tenkrát jsi byl svým "vlastnictvím" natolik zaslepen, že jsi nereagoval na nic.
Zabil Tě alkohol.
Ve snu jsi byl konfrontován se stejným prostředím, navíc jsi ještě plaval ve vodě.
Je to také jistý druh pohybu, bez omezení, bez zábran.
Jenže Ty ses v tom snu zranil...
Číslo 112 je u nás volání na integrovaný záchranný systém.
Znamená to, že stačí znát tohle jediné číslo a záchrana by se měla v každém případě dostavit.
Továrna, která se Ti objevila, s názvem Košice symbolizuje Tvoji absolutní nechuť spolupracovat tenkrát v minulosti s kýmkoli nad Tvým problémem.
Jenže nikdy tady nikdo není sám o sobě.
Přišli jsme sem, abychom se s druhými konfrontovali.
Ty sis byl tenkrát moc jistý sám sebou.
To bys měl pro dnešní dobu zpracovat.
Jsou to všechno moc cenné zkušenosti...
Vlastní smrt ve snu je obrazem Tvé transformace, změny, něco se s Tebou děje.
Nejsi už takový jako tenkrát, i když by se to tak někdy mohlo zdát.
Sice Tvůj život plyne poměrně jednoznačně, ale občas jdeš proti logickému vývoji.
Jako zkratovité jednání mi to připadá.
Ale jen občas.
Pro Tebe je do budoucna důležité držet se své cesty, která jediná vede vpřed.
Ještě k mnohem silnějším prožitkům u Tebe dojde, až se staneš otcem.
Děti, které mají v plánu se narodit do Tvé blízkosti, Ti teprve naznačí, že nežijeme pouze na tomto světě.
Budou to informace mezi nebem a zemí...
Myslím, že teprve ony Tě naučí žít v tomto prostředí a právě teď, aby ses tady necítil pořád jako cizinec.
Patříš sem, ale ještě Ti do nedošlo.
I proto Ti přicházejí takové sny, proto jsou tak reálné, aby se Ti otevřel prostor k přemýšlení.
© Wahlgrenis
26.05.2005
